17 C 62/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 24.642 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky ve výši 4.642 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 24.642 Kč od 30.3.2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.053,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13.11.2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 24.642 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že dne 24.1.2023 došlo mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, k uzavření smlouvy o úvěru č. , číslo, s tím, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 18.400 Kč následně došlo ke zvýšení na 20.000 Kč. Žalovaný úvěr v plné výši čerpal s tím je jej měl splatil nejpozději do 23.2.2023 vč. úroku ve výši 4.642 Kč. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nesplnil, poskytnutou částku nesplatil a dostal se do prodlení. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 17.8.2023.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy č. , číslo, , přehledu čerpání – výpis ze dne 24.1.2023, předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 29.3.2023, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8.12.2022 vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17.8.2023, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 17.8.2023 vč. podacího lístku učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

5. Dne 24.1.2023 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným uzavřená úvěrová smlouva, na základě které žalovaný vyčerpal částku ve výši 18.400 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 279,83 % ročně z nesplaceného úvěru tj. 4.232 Kč. Úvěr byl poskytnut jako spotřebitelský, neúčelový a splatný jednorázově do 23.2.2023. Celková splatná částka byla 22.632 Kč. RPSN činilo 1.141,2 %. Tato smlouva byla v důsledku využití práva žalovaného o navýšení úvěru upravena tak, že tohož dne pod stejným číslem byla dále uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným uzavřená úvěrová smlouva, na základě které žalovaný vyčerpal částku ve výši 20.000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 282,39 % ročně z nesplaceného úvěru tj. 4.642 Kč. Úvěr byl poskytnut jako spotřebitelský, neúčelový a splatný jednorázově do 23.2.2023. Celková splatná částka byla 24.642 Kč. RPSN činilo 1.167,2 %. Žalovaný měl úvěr čerpat zasláním na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr vyčerpal dne 24.1.2023 ve výši 18.400 Kč ve výši 1.600 Kč s tím, právní předchůdce žalobkyně tyto částky zaslal žalovanému na jím zvolený účet č. , č. účtu, , což bylo zjištěno z přehledu čerpání – výpis ze dne 24.1.2023. Žalovaný své povinnosti řádně avšak nesplnil, úvěr nesplatil, a proto byl předžalobní výzvou ze dne 29.3.2023 vyzván k okamžité úhradě dluhu ve výši 25.402 Kč, sestávající se z nesplacení jistiny ve výši 20.000 Kč, smluvního úroku ve výši 4.642, smluvní pokuty ve výši 660 Kč a poplatků za upomínku ve výši 100 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným z tohoto titulu ve výši 28.022 Kč postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2022, což bylo žalovanému oznámeno dne 17.8.2023. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, a to ani na základě zaslané výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 17.8.2023, kdy mu byla stanovena lhůta k plnění 3 dnů, byť byl poučen o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 17.8.2023 byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 17.8.2023.

6. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

7. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

9. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

10. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

18. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy se snad toliko spoléhal na údaje výlučně od žalovaného.

19. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnění ve výši 20.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 20.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil tj. žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit na jistině částku ve výši 20.000 Kč.

20. S ohledem na uvedené žalovaný nebyl povinen právnímu předchůdci žalobkyně hradit cokoliv dalšího tj. úrok ani poplatky z prodlení. Dále soud uvádí, že v této části smlouvy by ji soud vyhodnotil rovněž absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť úroky činily 1.167,2 % ročně.

21. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu částky ve výši 4.642 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 24.642 Kč od 30.3.2023 do zaplacení (tyto činily ke dni vyhlášení rozhodnutí částku ve výši 4.091,24 Kč).

23. Náklady řízení činí částku ve výši 2.685 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.233 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24.642 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč.

24. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu výroku I., což představuje 69,61 % a neúspěšná v rozsahu výroku II., což činí 30,39 %. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 39,22 % (rozdíl mezi 69,61-30,39 ). Nárok na náhradu nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1.053,10 Kč.

25. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

26. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.