17 C 67/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Filovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 38 164,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27.735 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27.735 Kč od 3.5.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 10.429,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38.164,27 Kč od 27.11.2024 do 2.5.2025 a dále s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10.429,27 Kč od 3.5.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.009 Kč k rukám advokáta žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5.1.2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud rozhodl o zaplacení částky ve výši 38.164,27 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení z titulu dlužných splátek úvěru dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaným dne 4.7.2024, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka úvěru ve výši 30.000 Kč. Žalovaný uhradil toliko 2.265 Kč, kdy žalobkyně vedle zůstatku jistiny požaduje na úroku z úvěru toliko 10.429,27 Kč, kdy tento je vypočítán do zesplatnění tj. za období od 4.7.2024 do 26.11.2026. Žalované dlužné částky nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 25.4.2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z níže uvedených listinných důkazu, jimiž byly smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 4.7.2024, dodatku č. , hodnota, ze dne 4.7.2024 , občanský průkaz č. , hodnota, , předsmluvní formulář ze dne 4.7.2024, hodnocení klienta ze dne 4.7.2024, ověření v registru NKRI, doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účet žalobce s datem 4.7.2024, oznámení žalobkyně o schválení úvěru ze dne 8.7.2024 vč. splátkového kalendáře, výpis ze SOLUS, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26.11.2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.4.2025, prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek vč. přílohy č. , hodnota, , předžalobní výzva ze dne 25.4.2025 vč. poštovního podacího archu, doklad o vyplacení mzdy žalovaného ze dne 13.6.2024 učinil následující závěry ohledně skutkového stavu.

4. Dne 4.7.2024 byla mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, vč. dodatku č. , hodnota, z téhož dne, kdy její nedílnou součástí byly přílohy - předsmluvní formulář, prohlášení klienta, hodnocení klienta, a splátkový kalendář. Na základě uvedené smlouvy byla dne 4.7.2024 vyplacena na účet žalovaného, který byl označen ve smlouvě č. , č. účtu, , částka ve výši 30.000 Kč, což bylo zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 4.7.2024. Úvěr ve výši 30.000 Kč vč. pojištění tj. celkem částku ve výši 108.720 Kč se žalovaný zavázal splatit v 48 splátkách po 2.265 Kč vždy nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úrok byl sjednán ve výši 87,51 % ročně. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o úvěru vč. příloh. Úvěr byl žalovanému schválen, což bylo zjištěno z oznámení o schválení úvěru ze dne 8.7.2024. V rámci ověřování úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně zjistil, že průměrný příjem žalovaného byl cca 25.667 Kč, z dokladu o výplatě vyplývalo, že výplata připsaná na účet žalovaného dne 13.6.2024 činila 20.620 Kč. Měsíční výdaje měly činit 9.481 Kč, výdaje za bydlení představovaly 4.621 Kč. Volné příjmy činily 15.186 Kč. Žalovaný měl dluh po splatnosti ve výši 16.000 Kč, což bylo zjištěno z registru NRKI, z něhož bylo dále zjištěno, že je evidováno 6 žádostí u finančních institucí, s tím, že toto představuje kategorii IV. tj. 36 bodů do interní Score Card, kdy čím méně bodů, tím vyšší riziko, že klient nebude splácet úvěr, a proto je žádost o úvěr výrazněji limitována výši vyplacené částky, případně zamítána. Skoré 36 je středové. Dále z NRKI bylo zjištěno, že u žalovaného je expozice částkou 531.020 Kč, s tím, že toto spadá do kategorie III – 50 bodů do interní Score Card, kdy čím méně bodů, tím vyšší riziko, že klient nebude splácet úvěr, a proto je žádost o úvěr výrazněji limitována výši vyplacené částky, případně zamítána. Jedná se o třetí kategorii dle počtu bodů ze čtyř. V kategorii limit byla uvedena částku 60.000 Kč, což spadá do kategorie II – 48 bodů do interní Score Card, kdy čím méně bodů, tím vyšší riziko, že klient nebude splácet úvěr, a proto je žádost o úvěr výrazněji limitována výši vyplacené částky, případně zamítána. Jedná se o druhou kategorii dle počtu bodů ze čtyř. Právní předchůdce žalobkyně přesto žalovanému úvěr, a to před jeho schválením, poskytl, kdy k tvrzeným výdajům za bydlení ve výši 4.621 Kč, ostatním výdajům ve výši 0 Kč (dopravy, kurzy, záliby), a to při zbývající rezervě toliko 1.000 Kč, neověřil ničeho. Kdy následně dle oznámení ze dne 26.11.2024 byl úvěr zesplatněn a dlužná částka činila celkem 37.848 Kč. Následně byla pohledávka ve výši 47.131,75 Kč postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.4.2025, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25.4.2025. Výše úhrad v celkové výši 2.265 Kč nebyla rozporována. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil, což bylo zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 25.4.2025 vč. poštovního podacího archu, kdy byla žalovanému odeslána dne 25.4.2025 prostřednictvím České pošty s.p. a žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů.

5. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

11. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

12. Právní předchůdce žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela pouze z údajů předložených žalovaným, a to z příjmu ve výši cca 25.667 Kč, kdy byl předložení toliko jeden doklad o připsání výplaty dne 13.6.2024 ve výši 20.620 Kč. Konkrétními výdaji žalovaného (náklady na bydlení, na stravu, ošacení, hygiena) se právní předchůdce žalobkyně vůbec nezabýval. Měsíční výdaje měly činit 9.481 Kč, z toho výdaje za bydlení představovaly 4.621 Kč.

13. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Právní předchůdce žalobkyně k uvedenému nepřistoupil, i když měl k dispozici informaci, že příjmy žalovaného pokryjí zhruba jeho tvrzené výdaje, za situace. Navíc zcela byl ignorován fakt, že žalovaný již má řadu závazků, a to i po splatnosti. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Navíc nelze přehlédnout, že úvěr byl žalovanému poskytnut ještě před jeho schválením dne 8.7.2024.

14. Pokud tedy byla následně mezi právním předchůdcem žalobkyně jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

15. Následně společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, postoupila pohledávku žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne14.4.2025, což bylo žalovanému oznámeno dne 25.4.2025, je tato ve věci aktivně legitimována.

16. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění ve výši 30.000 Kč, které žalobkyně poskytla žalovanému hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovaný celkem uhradil 2.265 Kč, a proto je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27.735 Kč. Soud vyhověl nároku na úhradu úroků z prodlení ve smyslu ust. § 1970 OZ s tím, že tyto žalobkyni náleží ode dne 3.5.2025 do zaplacení z dlužné částky ve výši 27.735 Kč, neboť předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 25.4.2025, dle ust. § 573 OZ byla žalovanému doručena dne 28.4.2025, stanovená 3-tidenní lhůta uplynula dne 2.5.2025. Výše úroku z prodlení je odůvodněna ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. S ohledem na shora uvedené soud následně výrokem II. další nároky zamítl, kdy soud dále uvádí, že požadovaná výše úroku ve výši 87,51 % ročně je v rozporu s dobrými mravy a narušující veřejným pořádkem dle ust. § 588 OZ.

18. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný byl v rámci řízení zcela pasivní a neprokázal, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný.

19. Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.

20. Náklady řízení činí částku ve výši 4.431 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.527 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2.400 Kč ve výši 504 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu výroku I. tj. 72,67 %, a neúspěšný v rozsahu výroku II. tj. 27,33%, proto mu přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 45,34% (72,67-27,33) tzn. v částce 2.009 Kč.

21. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.