17 C 84/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Filovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 19 605,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12.000 Kč od 24.5.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 7.605,77 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 7.605,77 Kč od 24.5.2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 532 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7.2.2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 19.605,77 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že dne 25.5.2022 právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , IČ: , IČO, poskytl žalovanému na účet č. , č. účtu, částku ve výši 12.000 Kč. Úvěr byl splatný do 23.5.2023. Žalovaný byl dále povinen zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7.605,77 Kč. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 20.12.2024.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

5. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným byla dne 24.5.2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč na účet č. , č. účtu, . Úvěr byl splatný do 23.5.2023. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 7.605,77 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku splatil ve 12-ti měsíčních splátkách po 1.699 Kč. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byl i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (uvedené zjištěno z předmětné smlouvy). Předmětná částka ve k výši 12.000 Kč byla právním předchůdcem žalobce zaslána dne 24.5.2022 na účet , č. účtu, (uvedené zjištěno z potvrzení o platbě). Dne 24.5.2022 byla na účet č. , č. účtu, , kdy majitelem tohoto účtu byl žalovaný, připsána částka ve výši 12.000 Kč. Odesílatelem této částky byla společnost , právnická osoba, ., s poznámkou VS , var. symbol, – zápůjčka , Anonymizováno, (vedené zjištěno z výpisu z účtu žalovaného od 1.4.2022 do 31.5.2022). Dále bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2024 vč. přílohy, což bylo žalovanému oznámeno dne 20.12.2024 (uvedené zjištěno z cit. listin). Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, a to ani na základě zaslané výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20.12.2024, kdy mu byla stanovena lhůta k plnění 3 dnů, byť byl poučen o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Výzva k úhradě před podáním žaloby byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 20.12.2024 (uvedené zjištěno z předmětné výzvy vč. dokladu o odeslání).

6. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

7. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

9. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

10. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobci, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobce rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy se snad toliko spoléhal na údaje výlučně od žalovaného.

18. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému plnění ve výši 12.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 12.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatil tj. žalovaný je povinen žalobci zaplatit na jistině částku ve výši 12.000 Kč. Soud vyhověl žalobě, i pokud jde o zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Bylo prokázáno, že žalovaný byl povinen částku ve výši 12.000 Kč vrátit nejpozději do 23.5.2023, což však neučinil. Soud tedy vyhověl žalobě a zavázal žalované k úhradě úroků z prodlení z dlužné částky ve výši 12.000 Kč ode dne požadovaného žalobce tj. od 24.5.2023 do zaplacení.

19. S ohledem na uvedené soud výrokem II. žalobu zamítl v rozsahu částky 7.605,77 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 7.605,77 Kč od 24.5.2023 do zaplacení, neboť se jedná o nárok z neplatné smlouvy, a tudíž je nedůvodným.

20. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, 2 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb. (ve znění do 31.12.2024) a jednoho úroku právní služby po 400 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb. (ve znění od 1.1.2025) , 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 273 Kč. Náklady činí celkem 2.373 Kč.

21. Dle podílu úspěchu a neúspěchu, kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 61,21% (výrok I.) a nespěšný v rozsahu 38,79% (výrok II., kdy byl úspěšný žalovaný) činí nárok žalobce na náhradě nákladů řízení 22,42% z těchto nákladů. Žalobci přísluší náhrada nákladů řízení v částce 532 Kč.

22. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.

23. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.