18 C 14/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 14.707,35 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 13.207,35 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.093,47 Kč, s 10,75% úrokem ročně z částky 8.400 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a s 9,75% úrokem z prodlení z částky 8.400 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 5.1.2021 domáhá po žalované zaplacení částky 14.707,35 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] došlo dne 28.2.2018 k uzavření smlouvy o úvěru č. 9 2018, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, kdy úvěr byl poskytnut za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28% z jistiny úvěru, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 10.350 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 25.350 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 1.950 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž své závazky porušila a právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 28.3.2019 zesplatnil, tím mu vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině 8.400 Kč, dále požaduje žalobce smluvní pokuty ve výši 6.307,35 Kč a zákonný úrok z prodlení do 20.5.2020 ve výši 1.093,47 Kč. Žalobce dále požaduje úroky z úvěru ve výši 10,75% z dlužné jistiny od 21.5.2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z jistiny. Následně vzal žalobce částečně zpět žalobu, a to o částku 1.500 Kč na smluvní pokutě za období od 29.4.2018 do 20.5.2020. Žalobce dále k výzvě soudu sdělil, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 28.2.2018 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřeno“.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci jednal bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobce se z jednání omluvil, a to v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Po provedeném jednání soud ohledně skutkového stavu věci zjistil, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] dne 28.2.2018 (dále jen„ předmětná smlouva o úvěru“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 15.000 Kč s tím, že za správu úvěru se žalovaná zavázala zaplatit poplatek v celkové výši 3.300 Kč a za hotovostní výběr splátek poplatek 2.850 Kč, dále se účastníci dohodli na 25,85% úroku ročně s tím, že žalovaná tento vrátí v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1.950 Kč se splatností 28. dne v měsíci. V předmětné smlouvě o úvěru se uvádělo, že celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 10.350 Kč, poskytnutá jistina 15.000 Kč a celková dlužná částka tedy 25.350 Kč; dále zde byly popsány důsledky prodlení ve formě zesplatnění a povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky prodlení. Žalobce soudu dále doložil souhlas se zpracováním osobních údajů k předmětné smlouvě o úvěru a předpis splátek. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 28.2.2018 se podává, že žalovaná je rozvedená, sama v domácnosti výdělečně činná, bydlí v nájmu, zaměstnána u České pošty s.p. jako doručovatel, a to ve zkušební/výpovědní době s průměrným měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce 7.061 Kč, kdy průměrné výdaje zde žalovaná uvedla energie 1.000 Kč, stravování, výživné 3.000 Kč; doklady k příjmům zde byly zatrženy výplatní pásky, pracovní smlouva a čestné prohlášení a doklady k výdajům, pak čestné prohlášení. Žalobce soudu dále doložil finanční analýzu ze stejného dne jako byla uzavřena smlouva a jako byla sepsána žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, tedy ze dne 28.2.2018, ze které vyplývá, že měsíční volné finanční zdroje žalované činí 2.061 Kč, když byla ponechána rezerva na neočekávané výdaje 1.000 Kč, kdy výsledek byl, že lze poskytnout žalované úvěr s maximální výší měsíční splátky 2.061 Kč. Dále byl poskytnut credit scoring žalované, ve kterém se uvádělo věk žadatele 31 až 65 roků, druh příjmu PP, druh bydlení nájemní smlouva, rodinný stav ostatní, posuzovací kritéria standardní vybavení domácnosti, hodnocení žadatele zástupcem průměrné, historie žadatele, úvěr a další úvěr, který nebyl řešen exekučně nebo žadatel není a nebyl veden v insolvenčním rejstříku, kdy celkový výpočet bodů 37 s tím, že lze žalované poskytnout úvěr až do výše 70.000 Kč. Z výplatního lístku za leden 2018 vyplývá, že její čistý příjem činil 13.384 Kč, dále byla doložena pracovní smlouva žalované s Českou poštou, a.s. ze dne 1.12.2017, ze které vyplývá zkušební doba 3 měsíce s tím, že pracovní poměr se sjednává na dobu určitou do 30.11.2018. Z transakční historie předmětné smlouvy o úvěru vyplývá, že dne 28.2.2018 byla uhrazena částka v hotovosti 1.950 Kč, dne 23.7.2018 v hotovosti 2.500 Kč, dále pak na účet byla hrazena částka 2.500 Kč dne 21.8.2018, dne 18.9.2018, dne 22.10.2018, dne 21.11.2018 a dne 19.12.2018, celkem tedy byla žalovanou uhrazena právnímu předchůdci žalobce částka 16.950 Kč. Z této transakční historie je patrno, že žalovaná nesplácela úvěr ve splátkách tak, jak se zavázala.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 28.2.2018 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční hotovost ve vši 15.000 Kč, žalované tak vznikla povinnost sjednanou částku vrátit zpět, když se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku 25.350 Kč, kdy 10.350 Kč představovaly celkové náklady spotřebitelského úvěru, a to ve splátkách po 1.950 Kč měsíčně ve 13 měsících. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitelem, musel soud hodnotit smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalované, jak to vyplývá ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 28.2.2018, kde se uvádí, že žalovaná bydlí v nájmu, má průměrný měsíční příjem v minulých měsících 7.061 Kč, toto doložila výplatní páskou, pracovní smlouvou a čestným, dále výdaje na energie uvedla 1.000 Kč a na stravování 3.000 Kč, absentují zde zcela výdaje na nájemné, kdy doklady k výdajům fakticky právní předchůdce žádné neměl, je zde pouze odkaz na čestné prohlášení žalované. Dle názoru soudu právní předchůdce žalobce svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil, byly doloženy pouze doklady ve vztahu k příjmům, pokud jde o výdaje, žádné doklady doloženy nebyly, chybí zde nájemní smlouva, vůbec není uvedená výše nájmu. Další výdaje žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobce k majetkovým poměrům žadatele ohledně příjmů a výdajů bez toho, aby bylo zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud zde poukazuje na flagrantní nedostatek, a to prakticky nulové zjišťování ohledně výdajů žalované, kdy byť uvádí, že bydlí v nájmu, ohledně nájemného neuvádí žádnou částku coby výdaj. Právní předchůdce žalobce tedy pouze formálně vykázal zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele, avšak bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele. Skutečnost špatného posouzení úvěruschopnosti předchůdcem žalobce u spotřebitele – žalované je dokládána také skutečností, že žalovaná prakticky ihned přestala splácet a z tohoto důvodu právní předchůdce žalobce smlouvu zesplatnil. Žalovaná tedy nebyla schopna předmětnou smlouvu o úvěru řádně splácet.

20. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem, neposoudil řádně úvěruschopnost žalované, posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů pouze tak, aby byly vykázány údaje nasvědčující tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Proto je předmětné smlouva o úvěru absolutně neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru, dále je předmětná smlouva o úvěru neplatná také pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k absolutní neplatnosti je soud povinen k ní přihlížet bez námitky žalované. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalované (částku 15.000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalovaná však již právnímu předchůdci žalobce uhradila částku 16.950 Kč, tudíž více o 1.950 Kč, proto soud dovodil, že žaloba žalobce v další požadované částce je nedůvodná a zamítl ji.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.