18 C 175/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená anonymizováno datum bytem adresa žalované o zaplacení 15 715,68 Kč s příslušenstvím <b>I. [role v řízení] je povinna zaplatit žalobci částku 3.814 Kč do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 11.901,68 Kč s 29% úrokem ročně z částky 4.916,91 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení z částky 4.916,91 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Řízení se ohledně částky 900 Kč zastavuje.</b> <b>IV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 7.4.2022 domáhá po žalované zaplacení celkem částky 15.715,68 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaná uzavřela dne 4.1.2019 se společností [právnická osoba] smlouvu [číslo] s názvem [ulice] půjčka v hotovosti týdenní 02/ 2018, na základě které byla tímto právním předchůdcem žalobce žalované poskytnuta hotovostní půjčka ve výši 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto vrátit spolu s poplatkem v částce 4.617 Kč, který představoval úrok ve výši 20% ročně, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnost a komfortní splácení. Žalovaná se tak zavázala vrátit celkem právnímu předchůdci žalobce částku 10.617 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách v hotovosti po 236 Kč s tím, že poslední týdenní splátka činila 233 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 2.186 Kč, 1.083,09 Kč byla započtena na jistinu, další platby ve výši 1.102,91 Kč na poplatek. Žalovaná neplnila své povinnosti, nehradila předepsané splátky, v důsledku prodlení vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z hodnoty splátek v prodlení, tato denní smluvní pokuta byla kapitalizována v částce 3.284,68 Kč, dále sankční poplatky ve výši 4.000 Kč. Dne 28.1.2022 byla se žalobcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, které bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 1.2.2022, kdy celá pohledávka byla kapitalizovaná na částku 15.715,68 Kč a skládá se z jistiny ve výši 4.916,91 Kč, poplatků ve výši 3.514,09 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 3.284,68 Kč a sankčních poplatků ve výši 4.000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k okamžitému splacení dluhu, a to včetně obchodního úroku z úvěru a úroku z prodlení, ničeho však více neuhradila. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalobce doplnil, že vyšel z informací poskytnutých žalovanou před uzavřením smlouvy, úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě těchto informací, kdy následně došlo ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalované, právní předchůdce žalobce zjistil, že u žalované není veden žádný negativní záznam v Bankovním registru klientských informací, ani v Nebankovním registru klientských informací a ani v Zájmovém sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb ([příjmení]), stejně tak bylo zjištěno, že proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení, nebyla vedena žádná exekuce, dále byly posouzeny výdaje žalované a příjmy. Žalobce dála upravil sankční poplatky na částku 3.100 Kč.

2. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal z části zpět svoji žalobu co do částky 900 Kč ohledně sankčních poplatků, pak v této části došlo k zastavení řízení dle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 o.s.ř.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) smlouvu o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] dne 4.1.2019 (dále jen„ předmětná smlouva o zápůjčce“), na základě které byla žalované poskytnuta částka 6.000 Kč v hotovosti, kdy žalovaná se zavázala tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 4.617 Kč, který sestával z úroku ve výši 799 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2.410 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1.408 Kč, celkem se tedy zavázala vrátit právnímu předchůdci částku 10.617 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč s poslední splátkou ve výši 233 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, ve kterých si účastníci sjednali sankce pro případ nesplnění smluvních povinností v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky a poplatky za zaslání upomínky a zahájení vymáhání dluhu. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 4.1.2019 soud zjistil, že žalovaná obdržela v listinné podobě tyto informace o úvěru, že byla seznámena s návrhem textu smlouvy o půjčce a další, dále se zde uváděly údaje o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru s tím, že jde o neúčelovou zápůjčku s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou na dobu určitou, s celkovou výší spotřebitelského úvěru 6.000 Kč, s týdenním režimem splátek – 45, také se zde uváděla celková dlužná částka ve výši 10.617 Kč. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 4.1.2019 bylo zjištěno, že žalovaná požadovala půjčit částku 10.000 Kč s měsíční splatností na 18 měsíců, je svobodná, má [anonymizováno] vzdělání, dále uvedla dvě adresy s tím, že na schránce a zvonku je uvedeno jiné než její jméno ([příjmení]), žalovaná bydlí jako spolubydlící, nemá žádné vyživované osoby, je zaměstnána na dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce, toto bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami s tím, že její pracovní zařazení je [anonymizováno], zaměstnavatel [právnická osoba], [obec], [anonymizováno]. [příjmení] [anonymizováno]; dále čistý měsíční příjem žalované byl [částka], další čisté příjmy domácnosti 5.000 Kč, celkem [částka], počet zdrojů příjmu žalované jeden, běžné měsíční výdaje byly pouze odhadované ve výši 4.800 Kč, dále zde bylo uvedeno, že zápůjčku u jiné společnosti nemá. K těmto tvrzením žalobce doložil pouze příjmové pokladní doklady za měsíce říjen a listopad 2018, ze kterých bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizováno], vyplatila žalované v říjnu částku [částka] s účelem platby výplata a v listopadu částku [částka] se stejným účelem. Pracovní smlouvu žalobce nedoložil. Právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházel pouze z těchto údajů, pokud jde o výdaje, pak vyšel z odhadovaných měsíčních výdajů.

5. Z výpisu ze seznamu exekucí ze dne 13.10.2022 vyplývá, že dne 16.9.2021 byla zahájena exekuce proti žalované, následně další exekuce jsou ve stejný den, poté 9.5.2022, 1.6.2022 a 22.7.2022. Žalobce pokud jde o úhrady splátek žalovanou, uvedl, že žalovaná celkem uhradila částku 2.186 Kč následujícími platbami, dne 13.3.2019 300 Kč, dne 10.5.2019 250 Kč, dne 26.5.2019 a 100 Kč, dne 1.8.2019 300 Kč, dne 2.9.2019 300 Kč, dne 15.9.2019 200 Kč, dne 15.10.2019 300 Kč, dne 3.2.2020 236 Kč, dne 12.2.2020 100 Kč a stejná částka dne 11.6.2020. Žalovaná tyto platby nerozporovala, proto z nich soud vychází. Žalobce k nim dále doložil tabulku o výpočtu smluvní pokuty, ve které jsou tyto úhrady rovněž uvedeny. Z této tabulky výpočtu úroku z prodlení a smluvní pokuty bylo zjištěno, že za období od 11.1.2019 do 12.2.2020 žalovaná uhradila výše uvedené splátky v celkové výši 2.186 Kč, žalobce zde vyčíslil částku smluvní pokuty ve výši 1.023,72 Kč a částku výše prodlení od poslední platby 5.059 Kč.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1.2.2022 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, kdy žalovaná byla současně přípisem ze dne 1.2.2022 vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 15.715,68 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10.2.2022 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovanou v této věci k okamžitému splacení všech dlužných částek ve výše specifikované výši, současně bylo doloženo i potvrzení podání, ze kterého vyplývá, že tato zásilka byla předána [obec] poště dne 11.2.2022, když v přípisu uvádí, že částka má být uhrazena do 17.3.2022, jinak se celý dluh stane splatným. Také právní předchůdce žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě splátek, a to výzvami z 27.10.2019, 1.12.2019, 5.1.2020, 19.1.2020, 23.2.2020, 29.3.2020, 3.5.2020, 17.5.2020, 21.6.2020, 26.7.2020 a 7.9.2020. Žalobce soudu doložil také předžalobní upomínku ze dne 21.9.2020 spolu s dokladem o odeslání.

7. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

8. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

9. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

10. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

11. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

12. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

17. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., a to dne 4.1.2019, kdy tento závazkový vztah vznikl rovněž ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná v dané věci o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Právní předchůdce žalobce byl pak osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (§ 7 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy pak poskytl žalované v hotovosti finanční částku ve výši 6.000 Kč, žalovaná tuto částku převzala a zavázala se vrátit ji spolu s tzv. poplatkem zavázala se tedy k vrácení celkové částky 10.617 Kč. S ohledem na skutečnost, že daná smlouva podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, jde o smlouvu spotřebitelskou (viz. výše), podléhá také ust. § 1810 a násl. o.z.

21. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

22. Soud se z výše uvedených důvodů proto zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalované, kdy z karty zákazníka vyplývá, že žalovaná je svobodná, nemá žádné dítě, bydlí jako spolubydlící, pracuje na dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce, kdy její měsíční příjem čistého je 11.350 Kč, když příslušná dohoda žalobcem doložena nebyla a místo výplatních lístků byly doloženy pouze příjmové pokladní doklady, další tvrzené čisté příjmy domácnosti ve výši 5.000 Kč nebyly ničím doložené. Navíc s ohledem na skutečnost, že žalovaná nebydlí s rodiči, uvedla sebe jako spolubydlící, má pouze jeden zdroj příjmů (a to velmi nízký), lze bez jakéhokoliv ověření stěží přijmout tuto informaci o dalších příjmech domácnosti jako relevantní a pravdivou. K měsíčním výdajům neměl právní předchůdce žalobce od žalované doloženo ničeho, vyšel pouze z odhadovaných měsíčních výdajů, což se soudu jeví jako velmi pochybné, např. k výdajům ohledně bydlení, které nutně musela hradit právě s poukazem na své postavení spolubydlící. Navíc soud poukazuje na skutečnost, že pokud nebyla doložena příslušná dohoda o pracovní činnosti, pak nebylo doloženo, že na jakou dobu je žalovaná zaměstnána a s jakým příjmem. Ničím nedoložené odhadované měsíční výdaje ve výši 4.800 Kč se soudu jeví jako nereálně nízké, když pouze náklady na bydlení, energie, dopravu, jídlo a ošacení a pohybuje v násobně vyšší výši. Právní předchůdce žalobce se tedy výdajovou stránkou žalované nezabýval vůbec, přesto úvěr poskytl. Navíc soud poukazuje na žádost žalované o poskytnutí vyšší finanční částky, a to 10.000 Kč se splátkami měsíčními, oproti tomu jí byla poskytnuta částka 6.000 Kč s týdenními splátkami. Žalobce soudu doložil výpisem exekucí k tvrzení, že tam uvedená první exekuce žalované byla až v r. 2021. Nicméně žalobce soudu nedoložil případný učiněný dotaz – výstup ze systému BRKI a NRKI, tedy nedoložil, že by takový dotaz činil jeho právní předchůdce v době před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobce vykázal zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele formálně, bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele. Právní předchůdce žalobce tak zjevně před uzavřením smlouvy reálně neposoudil schopnost žalované úvěr splácet, natož s odbornou péčí, právní předchůdce žalobce nezjišťoval a neověřoval výdaje žalované, k doložení příjmů měl k dispozici pouze příjmové pokladní doklady, když tvrzená pracovní smlouva nebyla žalobcem doložena, z těchto skutečností je tedy zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez doložení náležitých a dostatečných podkladů. Schopnost splácet úvěr není přitom dán pouze výší příjmů, proto nepostačuje ověření příjmů ze zaměstnání či sociálních dávek, ale také dalšími okolnostmi, řadou dalších faktorů, např. výši reálných výdajů dlužníka, jeho životním stylem a další. Právní předchůdce žalobce si dle názoru soudu počínal lehkomyslně, pokud dne 4.1.2019 půjčil žalované částku 6.000 Kč, musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Navíc soud poukazuje na skutečnost, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny ve stejný den, a to 4.1.2019, ve který byla podána žádost o úvěr žalovanou a byly žalované poskytnuty informace k úvěru, vyplněna karta zákazníka a ve stejný den také byla uzavřena smlouva o úvěru. Soudu je známo, že toto je běžnou praxí u finančních institucí, nicméně je z toho zřejmé, že právní předchůdce veškeré úkony okolo uzavření smlouvy činil tedy v omezeném čase, kdy tento omezený čas měl i na případné ověření informací o úvěruschopnosti žalované. Pokud snad zástupce žalobce poukazoval na skutečnost, že se jedná o nízký úvěr, na něhož nejsou kladeny takové nároky jako na jiné úvěry s vyššími částkami, pak soud s tímto nesouhlasí. Nízká výše úvěru je relativní, je třeba ji posuzovat k výši příjmů dlužníka, pak by již právě u žalované představoval úvěr více než polovinu jejího příjmu. Z karty zákazníka vyplývá, že žalovaná měla velmi nízký měsíční příjem v rozsahu 11.350 Kč, kdy soud je názoru, že právě u osob s takovým nízkým příjmem je nutno přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti zvlášť pečlivě, neboť nízký příjem s sebou nese právě velké riziko neschopnosti úvěr splácet. Špatné posouzení úvěruschopnosti žalované je také zřejmé ze skutečnosti, že splátky žalovaná nehradila řádně a včas, žalovaná se svými finančními prostředky dobře nevycházela ani v době uzavření předmětné smlouvy ani po ní, její úvěruschopnost tedy jistě dobrá nebyla. Ze všech výše uvedených důvodů soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce svoji povinnost stanovenou zákonem řádně nesplnil, úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí.

23. S ohledem na výše uvedené soud tedy uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost stanovenou zákonem a neposoudil úvěruschopnost žalované, z tohoto důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru a dále neplatná dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalované. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalované (částku 6.000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalovaná právnímu předchůdci žalobce uhradila částku 2.186 Kč, proto jí zbývá k úhradě částka 3.814 Kč. Ohledně této částky soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Žalobci nevzniklo právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění (sjednaného poplatku ze smlouvy). Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaná) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. [ulice] doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl také v části zákonného úroku z prodlení.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.