18 C 180/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec - část obce o zaplacení 60 775,96 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 35.113,96 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 35.113,96 Kč od 20.1.2021 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách po 1.500 Kč do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 25.662 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 60.775,96 Kč od 11.7.2020 do 19.1.2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 25.662 Kč od 20.11.2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.619 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 25.1.2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 60.775,96 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne 10.12.2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 60.775,96 Kč, který měl být splacen nejpozději 10.7.2020, žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. [právnická osoba] coby původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek dne 20.12.2019. Žalobce na výzvu soudu doplnil, že žalovaný čerpal finanční prostředky na bankovní účet č. [bankovní účet] v období mezi 10.12.2019 až 9.7.2020, a to dne 10.12.2019 částku 10.000 Kč, dne 13.12.2019 částku 30.000 Kč a dne 9.1.2020 částku 4.400 Kč, celkem čerpal finanční prostředky ve výši 44.400 Kč. Žalovaný uhradil dne 9.1.2020 částku 4.400 Kč, dne 10.2.2020 částku 4.886,04 Kč, celkem tedy uhradil 9.286,04 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nečerpal úvěr v rozsahu, jak podává v žalobě žalobce, bylo čerpáno v rozpětí od 30.000 Kč do 35.000 Kč. Žalovaný je osobou, jejímž jediným příjmem je starobní důchod, požádal o případné umožnění plnit ve splátkách.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů dovodil, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“ nebo„ původní věřitel“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru dne 10.12.2019 (dále jen„ předmětná smlouva o úvěru“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 80.000 Kč, dohodli si úrokovou sazbu 10,50% měsíčně, RPSN 231,39%. Žalobce soudu dále předložil standardní informace o spotřebitelském úvěru, dále přípis žalovanému – platební informace o celkové dlužné částce po splatnosti ve výši 60.775,96 Kč, kdy neuhrazená částka z minulého období činí 17.156,41 Kč a aktuální povinná minimální měsíční splátka k datu splatnosti 6.685,36 Kč, tedy aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti 10.7.2020 činila 23.841,77 Kč. Dále žalobce doložil výpisy z účtu a potvrzení o provedení platby od [právnická osoba], s.r.o., ze kterých soud zjistil, že dne 10.12.2019 čerpal žalovaný částku 10.000 Kč, dne 13.12.2019 částku 30.000 Kč a dne 9.1.2020 částku 4.400 Kč, tedy žalovaný celkem čerpal od původního věřitele částku 44.400 Kč. Žalobce soudu sdělil, že žalovaný uhradil dne 9.1.2020 částku 4.400 Kč a dne 10.2.2020 částku 4.886,04 Kč, žalovaný tedy celkem uhradil částku 9.286,04 Kč. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného nepředložil žalobce ničeho, pouze soudu sdělil, že původní věřitel úvěruschopnost posoudil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele, a to do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, dále provedl lustraci dokladů totožnosti v databázi neplatných dokladů. Dále žalobce soudu doložil smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13.1.2021.

5. Podle ust. § 1810 občanský zákoník (z.č. 89/2012 Sb.) se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 o. z. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 10.12.2019 předmětnou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., na základě které původní věřitel poskytl žalovanému částku 44.400 Kč, a to v rámci tří výběrů, když splatnost se měla odvíjet dle předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem ale na skutečnost, že žalovaný je spotřebitelem, musí soud hodnotit předmětnou smlouvu o úvěru jako smlouvu spotřebitelskou, která podléhá ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

17. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Soud se z výše uvedených důvodů proto zabýval nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobce soudu nedoložil ke zjišťování úvěruschopnosti původním věřitelem ničeho, pouze tvrdil lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, popř. kontrolu dokladů totožnosti. Právní předchůdce žalobce tak nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem a předmětná smlouva o úvěru je proto neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru. Lze ji hodnotit také jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 o.z. Žalobce má tak nárok na vrácení zbývající části z jistiny, tedy z částky, kterou si žalovaný vybral. Zde jde o částku 35.113,96 Kč, ke které soud dospěl odečtením od čerpané částky 44.400 Kč uhrazenou částku žalovaným 9.286,04 Kč, když tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 a násl. o.z.), proto v této části soud žalobě jako důvodné vyhověl. Vyhověno bylo také pokud jde o požadované příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. a dle vl. nař. č. 315/2013 Sb., když počátek prodlení se váže na předžalobní výzvu, popř. uvedenou v oznámení o postoupení pohledávky, a to do 3 dnů od doručení, tedy doručena výzva byla 16.1.2021, k tomu 3 dny na splnění do 19.1.2021, žalovaný se tak dostal do prodlení od 20.1.2021. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 o.s.ř., když žalovaný žádal o umožnění splácení, této žádosti soud vyhověl, neboť žalovaný je důchodce s výší důchodu 12.789 Kč, doložil, že splácí také další dluhy.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobci bylo vyhověno z 58%, neúspěšný byl ze 420%, celkový úspěch tedy činí 16%, proto v této výši mu soud přiznal náhradu nákladů řízení, které u něho sestávají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.432 Kč a v nákladech za právní zastoupení, které sestávají ze tří úkonů právní služby po 3.540 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, výzva, žaloba), 3x paušál režijních výloh po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb.), v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 16.371,20 Kč a z toho 16% představuje 2.619,39 Kč, po zaokrouhlení 2.619 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.