18 C 188/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , část názvu právnické osoby , IČO: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení 63 604 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 63.604 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 28.750 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 63.604 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaná řídila dne [datum] ve 12:40 hodin vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizováno] v ulici [ulice], když v místech u sloupu veřejného osvětlení se plně nevěnovala řízení vozidla a zezadu narazila do osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizováno] jedoucího před žalovanou, které řídila [jméno] [příjmení]. Následkem střetu bylo vozidlo [anonymizováno] posunuto vpřed, následně žalovaná do zadní části vozidla narazila opětovně, aniž by u dopravní nehody zastavila a splnila svoji zákonnou povinnost, pokračovala v jízdě do svého bydliště. Následně byla žalovaná kontaktována Policií ČR, ve 14:55 hodin byla provedena zkouška pro zjištění přítomnosti alkoholu, tato byla u žalované negativní. Při nehodě došlo ke zranění poškozené [jméno] [příjmení], byla ošetřena a následně hospitalizována. Vozidlo [anonymizováno] bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalobce, z titulu pojištění vyplatil žalobce dne 23.5.2018 poškozené pojistné plnění ve výši 49.754 Kč za vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, náhradu za ztrátu na výdělku, poplatek za posudek a doplatek za léky, dále dne 14.10.2019 zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR pojistné plnění ve výši 13.880 Kč jako náhradu nákladů vynaložených na léčbu poškozené, celkem žalobce vyplatil pojistné plnění ve výši 63.604 Kč. Žalovaná bez zřetele hodného důvodu nesplnila svoji povinnost sepsat společný záznam o nehodě, opustila místo dopravní nehody, čímž znemožnila zjištění skutečné příčiny dopravní nehody. Ztížení možnosti řádného šetření mimo jiné žalobce spatřuje v tom, že žalované nebyla hlídkou policie na místě změřena hladina alkoholu v krvi. Žalobci tak vznikl nárok na vyplacení toho, co za žalovanou plnil.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že podala správní žalobu proti rozhodnutí o přestupku, kdy stěžejní námitkou byla její nepříčetnost v době dopravní nehody z důvodu probíhající transitorní globální amnésie, která je speciální jednotkou transitorní ischemické ataky (dále jen„ TIA/TGA“), kdy se jedná o výpadek krátkodobé paměti v délce vteřin až 72 hodin, v době dopravní nehody způsobí výpadek paměti, zmatenost, automatické chování, což způsobilo dopravní nehodu a následné ujetí od ní. Krajský soud v Brně vydal rozsudek, kterým zrušil napadené rozhodnutí z důvodu, že žalovaná nebyla v době nehody příčetná v důsledku probíhající TIA/TGA, tudíž není za spáchání a následné ujetí z místa nehody odpovědná. Krajský soud takto rozhodl na základě znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] a následného výslechu znalkyně. Důvodem hodným zvláštního zřetele, pro který žalovaná nedostála své povinnosti, bylo právě probíhající TIA/TGA, kdy nebyla příčetná a neuvědomovala si, že způsobila dopravní nehodu a následně od ní odjela.

3. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [anonymizována čtyři slova] [číslo] dne 17.3.2016, na základě které měla žalovaná sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu] [registrační značka] [anonymizováno], což je mezi stranami nesporné, stejně jako skutková tvrzení ohledně dopravní nehody, která se stala dne [datum] ve 12:40 hodin, kdy žalovaná právě s vozidlem [značka automobilu] [registrační značka] [anonymizováno] narazila do vozidla jedoucího před ní, vozu [značka automobilu] [registrační značka] [anonymizováno], a to opakovaně, toto vozidlo řídila [jméno] [příjmení], žalovaná po střetu nezastavila a ujela směrem k ulici [ulice], kde své vozidlo odstavila. Poškozená řidička [příjmení] byla [registrační značka] do nemocnice k ošetření, vozidlo žalované bylo dohledáno před domem žalované, tato při kontaktu policii uvedla, že vozidlo užívá pouze ona a vracela se do místa bydliště z ulice [ulice] přes ulici [anonymizováno], u žalované byla provedena dechová zkouška ve 14:55 hodin s negativním výsledkem. Z detailu relace o dopravní nehově [číslo jednací] se dále podává, že na místě nehody byli dva svědci, kteří uvedli, že ohledně prvního nárazu tento pouze uslyšeli, ohlédli se ve směru zvuku, uviděli druhý náraz vozidlem žalované do vozidla [značka automobilu], kdy po druhém nárazu vozidlo žalované nezastavilo a pokračovalo dál v jízdě. Soud prováděl dokazování fotodokumentací zadní části vozidla poškozené [jméno] [příjmení], z něhož jsou patrné promáčkliny v této části vozu.

4. Ze zprávy Policie České republiky z [datum] soud zjistil, že žalovaná volala na linku 158 Policie ČR dne [datum] v čase 14 hodin, 8 minut, 46 sek., že její vozidlo je poškozené od jiného vozidla a zaparkované před domem or. [číslo] [ulice] v [obec].

5. Žalobce jako regresní náhradu zdravotní pojišťovny uhradil ZPMV ČR částku 13.880 Kč jako nárok z předmětné pojistné události z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kdy tato částka představovala náhradu nákladů vynaložených na léčbu poškozené, o tom nebylo mezi účastníky sporu, rovněž to vyplývalo z předložených listinných důkazů (přípis žalobce z 3.10.2019, doklad o vyplacení pojistného plnění). Výše dalšího plnění žalobce v rozsahu 49.754 Kč rovněž nebyla mezi účastníky sporná, když tato částka byla vyplacena poškozené dne 24.5.2018 (doklad o vyplacení pojistného plnění), z přípisu o sdělení výše pojistného plnění poškozené žalobcem pak vyplývá, že částka 49.754 Kč sestává ze škody na zdraví, a to vytrpěné bolesti a další nemajetková újmy (53 bodů x 275,89 Kč) 14.622 Kč, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 34.961 Kč, poplatek za posudek 100 Kč, doplatek za léky 71 Kč. Žalobce tedy celkem vyplatil poškozené a zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR celkem částku 63.604 Kč jako pojistné plnění.

6. Magistrát města Brna rozhodl dne 20.3.2019, [číslo jednací] o tom, že žalovaná se dopustila přestupků tam specifikovaných v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Krajský úřad Jihomoravského kraje svým rozhodnutím z 15.5.2009, [číslo jednací] toto rozhodnutí Magistrátu města Brna potvrdil, když odvolání žalované zamítl. Krajský soud v Brně následně rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 5.5.2019, [číslo jednací] zrušil, a to spolu s rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne 20.3.2019 a vrátil věc k dalšímu řízení, když zde poukázal především na znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] a její výslech, na základě kterých soud uzavřel, že žalovaná právě v době předmětné dopravní nehody měla ataku TIA/TGA (transitorní globální amnézii, speciální jednotka [příjmení], dále jen„ TIA/TGA“). Žalovaná měla následně další ataku v září 2019 při vyšetření ledvin. Znalkyně popsala, že jde o výpadek krátkodobé paměti v délce od vteřin až po 72 hodiny, dále znalkyně došla k závěru, že žalobkyně nemohla poznat, kdy opět přijde TIA/TGA, řídit neměla, ale nemohla předvídat bezprostřední výpade paměti v době nehody. Znalkyně uzavřela, že žalovaná v době nehody měla TIA/TGA, což jednoznačně způsobilo výpadek paměti, zmatenost a automatické chování, což způsobilo dopravní nehodu a ujetí z místa, žalovaná si nebyla schopna totiž uvědomit své chování a jeho případný dopad. Znalkyně při ústní výpovědi popsala, že člověk, kterého postihne TIA/TGA se pro okolí jeví normální, některé věty či věci, nejčastěji ty, které dělal naposledy; pokud žalobkyně řídila a nabourala, nemohla couvnout, ale znovu nabourala, stále dělala činnost, kterou dělal před příchodem TIA/TGA. Znalkyně dále popsala příčinu zdravotní těchto problémů, kdy samotné TIA/TGA představuje neurologickou diagnózu. Dle znalkyně v den nehody měla žalovaná klasické příznaky, a to vrážení a opakování činnosti; důkazem také je, že žalovaná TIA/TGA prodělala víckrát; člověk se při této příhodě cítí jako by usnul. Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zamítl kasační stížnost Krajského úřadu Jihomoravského kraje vůči rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], když v odůvodnění kromě jiného uvedl, že se závěrem o nutnosti zrušení napadeného rozhodnutí souhlasí, avšak poukázal na skutečnost, že právní závěr o příčetnosti musí mít jednoznačný skutkový základ ve zjištění děje, který je třeba objasnit všemi dostupnými důkazy a jejich řádným zhodnocením, kdy správní orgán I. stupně neprověřil pečlivě tvrzení žalované, její obhajobu odmítl jako účelovou, uložil správním orgánům doplnit dokazování tímto směrem. Na to rozhodl Magistrát města Brna dne 10.1.2022, [číslo jednací] tak, že řízení vedené s žalovanou zastavil, neboť spáchání skutku nebylo prokázáno, když v odůvodnění uzavřel, že nehoda se stala před více jak 4 lety, kdy nelze objektivně předpokládat, že by si žalovaná zpětně vybavila jiné skutečnosti než ty, které uvedla při podání vysvětlení bezprostředně po nehodě a při prvním ústním jednání dne 15.3.2018, kdy se začala obhajovat svoji diagnózou.

7. Dále soud prováděl dokazování znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 7.11.2019 spolu s přílohami, ze kterého vycházelo rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (viz výše). Znalkyně ve znaleckém posudku kromě jiného uvedla, že žalovanou udávané výpadky krátkodobé až na 15 minut paměti jsou dokumentovány v r. 1990 a 1998, kdy byla hospitalizovaná na NK USA, [ulice a číslo], [obec], což bylo uzavřeno jako [příjmení] (transitorní ischemická ataka – přechodné krátkodobé nedokrevnění mozku); po nehodě byla žalovaná na neurologické ambulanci vyšetřena, neurolog uzavřel, že může řídit motorové osobní vozidlo, přestože pacientka udávala, že má stavy opakovaně a nějak je nemůže ovládat; další ataka byla 6.9.2019 při vyšetření ledvin. Znalkyně provedla vlastní vyšetření a uzavřela, že žalované měl být odejmut řidičský průkaz již v r. 1998, příhoda se opakovala při dopravní nehodě, znalkyně uzavřela, že v době dopravní nehody měla žalovaná transitorní globální amnésii, která jednoznačně způsobila výpadek paměti, zmatenost, automatické chování, což způsobilo dopravní nehodu a způsobilo též ujetí z místa nehody, neboť nebyla schopna uvědomit si své chování a případný dopad chování.

8. Stručný závěr o skutkovém stavu věci soud uvádí, že dne [datum] žalovaná svým vozem způsobila dopravní nehodu, když dvakrát narazila do auta jedoucího před ní. V návaznosti na tuto předmětnou dopravní nehodu žalobce uhradil poškozené a zdravotní pojišťovně žalovanou částku. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] soud uzavřel, že v době předmětné dopravní nehody žalovaná prodělala výpadek paměti, a to ve formě ataku neurologického onemocnění – transitorní globální amnésii, kdy v důsledku tohoto onemocnění již žalovaná neměla řídit motorová vozidla, nicméně lékaři ji přes první výpady paměti v r. 1990 a 1998 řidičský průkaz ponechali. Ze znaleckého posudku pak vyplývá, že právě neurologické onemocnění žalované, jehož ataku žalovaná prodělávala právě při předmětné dopravní nehodě, tuto dopravní nehodu způsobilo, což znalkyně také jednoznačně dovodila z průběhu děje dopravní nehody, který byl skutkově zjištěn jednoznačně a spočíval v opakovaném nárazu do vozidla před žalovanou, kdy žalovaná tedy opakovala činnost, kterou prováděla, vozidlo znovu nenastartovala, což potvrdili svědci, nýbrž po druhém nárazu pokračovala v odjetí z místa nehody do svého bydliště. Zkouška na přítomnost alkoholu u žalované byla Policií České republiky učiněna ve 14:55 hodin v den nehody.

9. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za provozu způsobenou provozem vozidla v platném znění (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) je pojištěný povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomuto příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Dle odst. 3 je pojištěný povinen bez zbytečného odkladu doložit poškozenému na jeho žádost údaje nezbytné pro uplatnění práva poškozeného na plnění podle § 9 odst. 1, nejméně však a) své jméno, popř. jména, a příjmení a bydliště, název nebo obchodní firmu a sídlo, b) jméno, popř. jména, a příjmení a bydliště, název nebo obchodní firmu a sídlo, popř. též místo podnikání vlastníka vozidla, c) obchodní firmu a sídlo pojistitele, popř. též adresu sídla pobočky pojistitele v ČR, d) číslo pojistné smlouvy a e) jedná-li se o vozidlo, které podléhá registraci vozidel, státní poznávací značku vozidla, kterým byla újma způsobena. Dle odst. 4 je pojištěný povinen v případě dopravní nehody nepodléhající oznámení Policii ČR podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích bez zbytečného odkladu předložit pojistiteli společný záznam o dopravní nehodě.

10. Podle § 10 odst. 1 písm. b) zák. o pojištění odpovědnosti má pojistitel právo proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění.

11. Podle § 10 odst. 1 písm. c) zák. o pojištění odpovědnosti má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

12. Podle § 10 odst. 1 písm. e) zák. o pojištění odpovědnosti má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3.

13. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že žalobce se domáhá coby pojistitel proti žalované jako pojištěnému úhrady pojistného plnění, které platil v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou, a to dle zák. o pojištění odpovědnosti, když žalobce jednak tvrdil, že žalovaná nesplnila svoji povinnost sepsat společný záznam o dopravní nehodě, čímž ztížila možnost řádného šetření, když toto ztížení žalobce spatřoval ve skutečnosti, že žalované nebyla hlídkou policie na místě změřena hladina alkoholu v krvi. K tomuto bodu soud uvádí, že zde nedošlo k naplnění práva žalobce coby pojistitele proti žalované coby pojištěné na tuto náhradu dle § 10 odst. 1 písm. b) zák. o pojištění odpovědnosti, neboť z provedeného dokazování, ale i ze samotných žalobních tvrzení vyplývalo, že dopravní nehoda se stala ve 12:40 hod a hladina alkoholu v krvi žalované byla zjišťována ve 14:55 hod, tedy fakticky po dvou hodinách. Toto časové rozmezí soud nespatřuje jako podstatné, kdy s ohledem na skutečnost, že žalovanou je žena, u jednání soudu, kterého se žalovaná osobně účastnila, soud zjistil, že je subtilní tělesné konstituce, tedy lze předpokládat delší odbourávání alkoholu s tím, že doba 2 hodin v tomto případě nehraje téměř žádnou roli, je možno uzavřít, že pokud byla nulová přítomnost alkoholu ve 14:55 hod, stejná nulová přítomnost alkoholu byla také v čas 12:40 hod, tedy v době dopravní nehody. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 4585/2007 a sp.zn. 23 Cdo 3349/2009, když zde Nejvyšší soud uzavřel, že pokud pojištěný nahlásil policii dopravní nehodu hodinu a půl po nehodě, nijak neztížil pojistiteli možnost řádného šetření; kdy tento názor soud podložil tvrzením, že do 3 hodin po dopravní nehodě nelze ovlivnit fyzický stav pojištěného, lze zjistit ovlivnění alkoholem nebo omamnými látkami, a ani technický stav vozidla nelze za tento časový úsek výrazně zlepšit nebo změnit. V této věci soud proto uzavírá, že doba od dopravní nehody do zjištění hladiny alkoholu v krvi žalované byla cca 2 hodiny, tedy přítomnost alkoholu v krvi žalované jistě nemohla být nějak výrazně ovlivněna. Uplatnění tohoto důvodu na náhradu pojistného plnění vůči žalované soud tedy neshledal jako důvodnou.

14. Dále se žalobce domáhal náhrady za pojistné plnění z důvodu, že žalovaná bez zřetele hodného důvodu opustila místo dopravní nehody dle § 10 odst. 1 písm. c) zák. o pojištění odpovědnosti. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že důvodem opuštění místa dopravní nehody žalovanou byl atak její nemoci ve formě krátkodobé poruchy paměti, kdy průběh tohoto ataku, nemohla ovlivnit, stejně jako nemohla ovlivnit ani své chování. Dle názoru soudu jí žádným způsobem nemůže být kladeno za vinu, že místo dopravní nehody opustila, neboť o tom ani nevěděla. Žalovaná tedy zcela jistě měla velmi vážný důvod pro opuštění místa dopravní nehody. Právě na takové případy je pamatováno v zákoně, proto nelze po žalované požadovat regresní náhradu toho, co žalobce plnil. Žalovaná při opuštění místa dopravní nehody tak nečinila bez zřetele hodného důvodu, není tedy na místě aplikace ust. § 10 odst. 1 písm. c) zák. o pojištění odpovědnosti. Navíc pouze na okraj soud k tomu ještě uvádí, že i toto opuštění místa dopravní nehody by mělo nějakým způsobem znemožnit zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, což vlastně ani žalobcem tvrzeno nebylo, tato byla jednoznačně zjištěna.

15. Předpoklad pro úspěšné uplatnění regresního nároku pojistitele vyžaduje, aby pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil zákonem vymezenou povinnost oznámit dopravní nehodu policii a v důsledku toho ztížil nebo znemožnil pojistiteli osvětlit příčiny a mechanismus dopravní nehody, včetně získání podkladů pro případný postižný nárok pojistitele. Při posuzování toho, zda pojištěný ztížil či neztížil možnost řádného šetření pojistitele, je třeba vždy zjišťovat konkrétní okolnosti věci, posuzovat ji individuálně bez paušálního přesahu. Samotná skutečnost, že pojištěný od dopravní nehody ujede a nesplní řádně oznamovací povinnost, ještě a priori nezakládá postižní nárok pojistitele, jestliže bylo zjištěno, že neexistovaly pochybnosti o průběhu dopravní nehody a mechanismu vzniku škody. Dle názoru Nejvyššího soudu nelze uzavřít, že by pouhá ničím nepodložená eventuální možnost vlivu alkoholu či jiné návykové látky měla za následek nemožnost či podstatné ztížení zjištění okolností rozhodných pro posouzení vzniku nároku na pojistné plnění a na jeho výši (viz Nejvyšší soud ČR sp.zn. 32 Cdo 3744/2016).

16. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavřel, že žaloba žalobce není důvodná, žalobce nemá nárok na regresní náhradu pojistného plnění vůči žalované, tohoto svého nároku se žalobce domáhal zcela bezdůvodně, proto byla žaloba zamítnuta.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšná žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení, které u ní spočívají v nákladech za právní zastoupení ve věci, které sestávají z 6 úkonů právní služby po 3.660 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepis odporu s vyjádřením, vyjádření ze [datum], půl úkon souhlas s přerušením řízení, půl úkon návrh na pokračování v řízení, vyjádření z 24.3.2022, účast u jednání dne 11.5.2022) vyhl. č. 177/1996 Sb, 6x paušál režijních výloh po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. [anonymizováno] daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalované představují částku 28.749,60 Kč, po zaokrouhlení 28.750 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalobci zaplatit tyto náklady řízení žalované k rukám jeho advokáta.