18 C 196/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 3 150 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2.100 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení od 25.7.2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 399,70 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Předmět řízení tvoří pohledávka žalobce za žalovanou vzniklá na základě smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], dne 18.1.2017, kdy na základě této smlouvy žalovaná obdržela bezhotovostním bankovním převodem částku 2.100 Kč a zavázala se vrátit právnímu předchůdci žalobce jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 557 Kč, celkem částku 2.657 Kč, a to dne 17.2.2017. Žalovaná provedla svoji registraci na internetových stránkách právního předchůdce žalobce [webová adresa], vyplnila své osobní a kontaktní údaje, číslo účtu, žádost o uzavření smlouvy o úvěru, požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas, nezaplatila ničeho. Původní věřitel tak měl právo na zákonný úrok z prodlení, právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Pohledávka byla následně postoupena na žalobce smlouvou ze dne 22.7.2019 s účinností ke dni 24.7.2019, tato změna byla žalované oznámena přípisem ze dne 19.8.2019. Žalobce se vedle nesplacené jistiny ve výši 2.100 Kč, domáhá nesplaceného úroku ve výši 557 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.050 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího úroku z prodlení.

2. V průběhu řízení vzal žalobce zpět svoji žalobu ohledně částky 1.607 Kč jako kapitalizovaného úroku ve výši 557 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.050 Kč, kdy na výzvu soudu sdělil, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje. Soud řízení v této části zastavil usnesením ze dne 21.10.2021, č.j. 18 C 196/2021-16, které nabylo právní moci dne 27.11.2021.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů vzal za prokázáno, že původní věřitel (společnost [právnická osoba]) coby právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] dne 18.1.2017 (dále jen„ předmětná smlouva o úvěru“), ve které si strany sjednaly poskytnutí peněžních prostředků žalované v částce 2.100 Kč na její bankovní účet na dobu do 17.2.2017 s tím, že žalovaná zaplatí celkovou částku právnímu předchůdci žalobce ve výši 2.657 Kč jako součet jistiny a poplatku, výše RPSN je 1. 650,2%. Žalobce soudu dále doložil výpis z účtu za období leden 2017 právního předchůdce žalobce, ze kterého vyplývá, že došlo k úhradě částky 2.100 Kč na účet žalované. Ke zjišťování úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce nebylo doloženo ničeho. Žalobce doložil také smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 22.7.2017 spolu s potvrzením o realizované úplatě za postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky žalované přípisem ze dne 19.8.2019 spolu s kopií poštovního podacího archu. Žalovaná ničeho ve lhůtě splatnosti ani poté právnímu předchůdci žalobce ani žalobci neuhradila.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

14. Při právním posouzení věci soud dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 2.100 Kč bezhotovostně převodem na účet, žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem vrátit do 17.2.2017. Vzhledem k účastníkům této smlouvy je zapotřebí ji hodnotit jako smlouvu spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru (č. 257/2016 Sb.). Z těchto důvodů se tedy soud zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobce soudu nedoložil ke zjišťování úvěruschopnosti původním věřitelem ničeho. Úvěruschopnost tak nebyla zjišťována. Smlouva o úvěru je proto neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru a žalobce, kterému byla pohledávka postoupena, má nárok na vrácení jistiny úvěru, což představuje částku 2.100 Kč, a to z důvodu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). Dále má nárok také na příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. a vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy část zákonného úroku z prodlení kapitalizoval a zbývající část pak požaduje běžně do zaplacení.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř, kdy v části zastavení řízení by příslušela náhrada nákladů řízení žalované, při poměru obou těchto částek pak soud dospěl k závěru, že namístě je rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.