18 C 217/2021

Plný text

Městský soud v  obec rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 30 176 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.341 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 14.341 Kč od 1.1.2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 15.835 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 15.835 Kč od 1.1.2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 10.5.2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 30.176 Kč s příslušenstvím z důvodu, že účastníci (žalobce do 16.5.2017 pod firmou [právnická osoba]) mezi sebou uzavřeli distančně dne 26.6.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které si ujednali, že žalobce poskytne žalovanému peněžní prostředky do určité výše a žalovaný se zavazuje tyto vrátit a zaplatit poplatek za čerpání a úrok, žalobce tak poskytl žalovanému částku 17.100 Kč, a to bankovním převodem. Účastníci si sjednali, že žalovaný je povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně však 300 Kč. Dále si ujednali, že žalovaný je povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč dne 29.6.2020, 1.100 Kč dne 2.9.2020, 10.000 Kč dne 18.9.2020 a 1.000 Kč dne 2.10.2020. Poplatek za čerpání úvěru činí 3.420 Kč (1.000 Kč + 220 Kč + 200 Kč + 2.000 Kč). Poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu, jak bylo sjednáno ve smlouvě. Dále si strany sjednaly úrok ve výši 20% měsíčně od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání prostředků, až do vrácení. V případě splatnosti celého dluhu je žalovaný povinen zaplatit úrok ve výši 15% ročně. Od dubna 2020 je účtován pouze 8% úrok ročně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Tento činí celkovou částku ve výši 12.415 Kč. Dále si strany sjednaly smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíce prodlení, nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních tří měsíců prodlení žalovaného, na konci každého kalendářního měsíce se taktéž stává součástí jistiny dluhu žalovaného, součástí celkové dlužné částky je smluvní pokuta ve výši 363 Kč účtovaná po 121 Kč k 10.11.2020, 10.12.2020 a 10.1.2021. Žalobce eviduje úhrady žalovaného v celkové výši 3.122 Kč, a to ve výši 1.200 Kč ze dne 31.7.2020, ve výši 960 Kč ze dne 31.8.2020 a ve výši 962 Kč ze dne 1.10.2020. Částečná úhrada byla započtena dle smlouvy v pořadí smluvní pokuty, úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, úroky z úvěru, poplatky za čerpání úvěru a jistina úvěru. Žalovaný byl povinen uhradit do 31.10.2020 alespoň minimální částku ve výši 3.624 Kč, nebyly uhrazeny ani minimální splátky splatné k 30.11.2020 a 31.12.2020. Celý dluh se stal splatným ke dni 31.12.2020, a to dle smlouvy, kdy žalovaný je v prodlení se splacením po dobu delší než 2 měsíce. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného zejména nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamu a evidencí vedených státními orgány (obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí, u žalovaného nenašel žádný negativní záznam. Dále byla úvěruschopnost posuzována dle údajů žalovaného, konkrétně čistý příjem (38.000 Kč), náklady na obživu (1.000 Kč), náklady na bydlení (10.000 Kč) a ostatní náklady žalovaného (10.000 Kč). Výši příjmů si žalobce ověřil z výpisu z účtu. Po odečtení měsíčních nákladů i po uhrazení minimální splátky úvěru tak žalovanému mělo zůstat k dispozici či k úhradě vyšších splátek alespoň dalších 15.800 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dne 26.6.2020 prostřednictvím elektronických prostředků, když dne 18.9.2020 v listinné podobě žalovaný smlouvu osobně podepsal (dále jen„ předmětná smlouva o úvěru“), v rámci které se žalobce zavázal poskytnout na požádání žalovaného peněžní prostředky do 50.000 Kč a žalovaný se zavázal způsobem tam uvedeným tyto vrátit. Splácení úvěru si zde účastníci dohodli do konce každého kalendářního měsíce, počínaje prvním následujícím po měsíci, ve kterém došlo k čerpání prostředků, uhradit minimální splátku ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně však 300 Kč. Dlužná částka je tvořena součtem jistiny úvěru čerpaného, poplatkem za čerpání a případným úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Za každé čerpání byla stanovena povinnost žalovaného uhradit poplatek ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru s tím, že se poplatek stává součástí jistiny ke konci každého měsíce. Dále si zde strany dohodly (bod 6.5.), že v případě prodlení se splacením dluhu po dobu delší než 2 měsíce, se stává bez dalšího celý dluh splatným. Úrok byl stanoven na 20% měsíčně (bod 6.1.), ale v případě, že se stane celý dluh splatným dle čl. 6 je úrok ve výši 15% ročně. Ze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru se podává, že má čistý příjem 38.000 Kč, vlastní dům, k obživě potřebuje 1.000 Kč, náklady na bydlení 10.000 Kč, ostatní náklady 10.000 Kč, celkové náklady tedy 21.000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného se pak podává výše příjmů za červen 2020 ve výši 38.341 Kč. Dále žalobce doložil výpisy z účtu, které prokazují, že žalovanému byla dne 29.6.2020 poskytnuta částka ve výši 5.000 Kč, dne 2.9.2020 částka 1.100 Kč, dne 18.9.2020 částka 10.000 Kč a dne 2.10.2020 částka 1.000 Kč Celkem tak byla žalovanému poskytnuta na jeho účet částka 17.100 Kč. Z výpisu k revolvingovému účtu žalovaného se pak podává, že k 10.7.2020 byla celková dlužná částka 6.000 Kč, když sestávala z čerpání ve výši 5.000 Kč a poplatku za čerpání 1.000 Kč, kdy minimální splátka měla být ve výši 1.200 Kč se splatností 31.7.2020. Z výpisu k revolvingovému úvěru žalovaného ke dni 10.8.2020 je celková dlužná částka 4.800 Kč, kdy platba za minulé období činila 1.200 Kč. Splátka ke dni 31.8.2020 měla být ve výši 960 Kč; z výpisu ze dne 10.9.2020 se podává celková dlužná částka 4.812 Kč, platba za minulé období byla ve výši 960 Kč, úrok ve výši 972 Kč, celková částka k úhradě 30.9.2020 jako minimální splátka 962 Kč. Z výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 12.10.2020 se podává, že celková dlužná částka žalovaného již činila 18.119 Kč, sestávala z dlužné částky z předcházejícího období ve výši 4.812 Kč, platba za minulé období činila 962 Kč, úrok 949 Kč, čerpání v září bylo ve výši 11.1000 Kč, poplatek za čerpání 2.220 Kč; minimální splátka k 31.10.2020 činila 3.624 Kč. Z výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 10.11.2020 se podává celková dlužná částka žalovaného ve výši 20.297 Kč, kdy čerpání v říjnu bylo ve výši 1.000 Kč, poplatek za čerpání 200 Kč, platba nebyla žádná, úrok ve výši 978 Kč a dlužná částka z předcházejícího období 18.119 Kč; minimální splátka do 30.11.2020 ve výši 4.059 Kč, splátka po splatnosti ve výš 3.624 Kč, vynaložené náklady 121 Kč, celková částka k úhradě 7.804 Kč. Z výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 10.12.2020 žalovaného vyplývá celková dlužná částka ve výši 24.209 Kč, když sestává z dlužné částky za předcházející období ve výši 20.418 Kč, platba nebyla žádná, úrok ve výši 3.791 Kč; minimální splátka do 31.12.2020 měla být ve výši 4.824 Kč, splátky po splatnosti ve výši 7.804 Kč, vynaložené náklady ve výši 121 Kč, celková částka k úhradě měla činit 12.767 Kč. Z výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 11.1.2021 se podává celková dlužná částka ve výši 29.289 Kč, když sestává z dlužné částky za předcházející období ve výši 24.330 Kč, úroku ve výši 4.959 Kč; minimální splátka za aktuální období měla být ve výši 5.858 Kč, splátky po splatnosti ve výši 12.767 Kč, náklady 121 Kč, celková částka k úhradě měla být 18.746 Kč. Z výpisu k revolvingovému úvěru žalovaného ke dni 10.3.2021 vyplývá celková dlužná částka ve výši 30.176 Kč, stejně jako celková částka k úhradě. Skutkově soud na základě listinných důkazů uzavřel, že žalovanému byly na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytnuty peněžní prostředky celkem ve výši 17.100 Kč, když žalovaný uhradil pouze částku 3.122 Kč.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

15. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Při právním posouzení věci dospěl soud na základě skutkových zjištění k závěru, že účastníci uzavřeli dne 26.6.2020 předmětnou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., na základě které žalobce poskytl žalovanému celkem částku 17.100 Kč ve čtyřech částkách, kdy splatnost byla dohodnuta měsíční v části minimální splátky 1/5 (resp. 300 Kč). Žalovaný uhradil ve třech splátkách celkem částku 3.122 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitel, soud hodnotí smlouvu jako spotřebitelskou, která podléhá ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

20. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

21. Soud se z výše uvedených důvodů proto zabýval nejprve tím, zda žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobce soudu uváděl především nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, kde nenašel žádné negativní záznamy u žalovaného, toto však nedoložil. Nicméně doložil výpis z účtu žalovaného, ze kterého vyplývá příjem žalovaného měsíčně čistého přes 38.000 Kč, vedle toho žalovaný v žádosti uvedl náklady spočívající z nákladů na bydlení, obživu a ostatních nákladů ve výši 21.000 Kč. Soud proto uzavírá, že pokud z těchto parametrů žalobce uzavřel úvěruschopnost na straně žalovaného, pak k tomu lze přisvědčit, byť není zcela dostatečné zjištění ohledně nákladů, soud zde však poukazuje na poměrně vysoký příjem žalovaného. Navíc žalobce vycházel z údajů ohledně průměrné měsíční výše výdajů na člena průměrné domácnosti, lze tedy uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného prověřil.

22. Soud dále posuzoval výši sjednaných úroků, poplatku, popř. smluvní pokuty. Výše úroku byla sjednána na 20% měsíčně, což představuje 240% ročně. Vedle úroku pak žalobce požadoval dle smlouvy sjednaný také poplatek ze čerpání úvěru, a to ve výši 20% z čerpané jistiny, navíc jak poplatek, tak úrok se ke konci každého kalendářního měsíce měl stávat součástí jistiny dluhu žalovaného. Soud hodnotí takto vysoký sjednaný jak úrok, tak poplatek jako nemorální, v rozporu s dobrými mravy, když tato sjednaná výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, dále sp.zn. 20 Cdo 2841/2018). Předmětnou smlouvu o úvěru tedy soud shledává v části sjednání úroku a poplatků za neplatnou dle § 580 odst. 1 o.z. a dle § 588 o.z.

23. Smluvní pokuta tak byla sjednána dle § 2048 a násl. o.z., kdy v částce 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení lze hodnotit jako odpovídající, nikoliv v rozporu s dobrými mravy. Žalobce se zde domáhá celkové smluvní pokuty ve výši 363 Kč tedy důvodně.

24. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavřel, že žaloba je důvodná co do částky 13.978 Kč, kterou žalovaný na základě předmětné smlouvy o úvěru dosud z čerpaných peněžních prostředků žalobci neuhradil, když smlouva je tedy v části ujednání úroků neplatná, stejné jako v ujednání o poplatcích. K tomu soud shledal jako žalobu oprávněnou v části požadované smluvní pokuty ve výši 363 Kč, celkem je proto žaloba důvodná v části 14.341 Kč ohledně které tedy bylo žalobě vyhověno a ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. Vyhověno bylo také pokud jde o požadované příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po zesplatnění předmětné smlouvy o úvěru, tedy od 1.1.2021, avšak pouze z částky, která byla soudem přiznána jako důvodná. Zákonný úrok z prodlení se opírá o ust. § 1970 o.z. a vl. nař. č. 151/2013 Sb. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v malé míře převážně úspěšnému žalovanému (4%) náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.