18 C 221/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 4 736 Kč <b>I. Řízení se ohledně částky 600 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 2.600 Kč a 2.136 Kč, zamítá.</b> <b>IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Předmět řízení tvoří pohledávka žalobce za žalovaným vzniklá z titulu uzavřeného spotřebitelského úvěru ve výši 2.000 Kč dne 3.8.2020, kdy žalobce tuto částku žalovanému poskytl na základě žádosti ze dne 25.7.2020 s tím, že původně je splatná dne 5.9.2020, následně však žalovaný prodloužil splatnost do 20.9.2020. Žalobce prověřil úvěruschopnost, kdy provedl tzv. rescoring, na jehož základě získal žalované skóre převyšující 355, což je podmínkou pro poskytnutí úvěru, dále si žalobce vyžádal potvrzení o příjmech žalovaného, kdy průměrný měsíční čistý příjem je minimálně ve výši 22.800 Kč, dále informace o výdajích žalovaného získal z prohlášení žalovaného a ze statistického modelu, výdaje činí 7.615 Kč za bydlení a energii a 5.651 Kč na osobní výdaje. Žalobce dále provedl lustraci centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalovaný částku řádně nevrátil, žalobce mu zasílal upomínky, se kterými měl náklady na odeslání, dle smlouvy byla naúčtovaná částka ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč, dále inkasní řízení náklady ve výši 1.500 Kč. Žalobce dále účtoval 2x 300 Kč jako smluvní pokutu neplnění povinnosti žalovaným. Žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 2.136 Kč.

2. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

3. Na základě listinných důkazů vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 3.8.2020 (dále jen„ předmětná smlouva o úvěru“), na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 2.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit úrok, jakož i další závazky ze smlouvy, kdy strany si sjednaly úrok ve výši 39% ročně a úhradu jednorázového poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.136 Kč, dále v případě prodlení se žalobce zavázal poskytnout slevu z poplatku tak, že bude ve výši 496 Kč; dále byla dohodnuta splatnost do 30 dnů, RPSN 832. 000%, popř. při řádném splacení 1. 916%. V předmětné smlouvě o úvěru se dále uvádělo, že částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobci, činí 4.200 Kč, nebo v případě slevy za včasné splacení 2.560 Kč. Dále zde byla dohodnuta smluvní pokuta a poplatky za upomínky a náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání. Žalobce soudu dále doložil fotokopii občanského průkazu žalovaného, dále výpis z centrální evidence exekucí, kde je bez záznamu ke dni 3.8.2020, z potvrzení o platbě soud uzavřel, že dne 3.8.2020 žalobce uhradil žalovanému částku [číslo] K; z potvrzení o platbě potom, že žalovaný dne 13.3.2020 uhradil částku 1 Kč žalobci. Žalovaný žalobci ničeho nevrátil, k tomu žalobce dokládal upomínky ze dne 14.9.2020, 13.10.2020, předžalobní výzvu z 13.7.2020 spolu s podacími lístky. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalobce ještě na výzvu soudu doložil výplatní lístek žalovaného za červen 2020, ze kterého vyplývá, že čistá mzda žalovaného činila 22.880 Kč.

4. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

5. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

6. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

7. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

8. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

9. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 2048 věta prvá o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

12. Podle § 2051 věta prvá o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

13. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaný u spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud na základě zpětvzetí části žaloby v rozsahu 600 Kč řízení zastavil dle ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř., žalobce vzal v této části smluvní pokuty svoji žalobu zpět přípisem bez data soudu podaným dne 16.11.2021.

18. Při právním posouzení věci soud dovodil, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 2.000Kč na účet a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se stanoveným poplatkem vrátit do 30 dnů. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitel, musel soud hodnotit smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru (z.č. 257/2016 Sb.). Z těchto důvodů se tedy soud zabýval tím, zda žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobce soudu doložil pouze jeden výplatní lístek žalovaného a výsledek jedné lustrace (centrální evidence exekucí), pokud jde o výdaje, nebylo doloženo ničeho. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost nebyla řádně zjišťována. Smlouva o úvěru je proto neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru, rovněž je neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp.zn. III.ÚS 4129/18), soud také poukazuje na skutečnost, že i bez ohledu na nezjištění úvěruschopnosti žalovaného lze považovat tuto smlouvu za tzv. smlouvu lichevní, kdy z tohoto důvodu je smlouvou absolutně neplatnou. Žalobce má tak nárok na vrácení jistiny úvěru ve výši 2.000 Kč jako bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 ohledně části zastavení řízení, když převážně úspěšný tedy je v řízení žalovaný, žádné náklady řízení mu však nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.