18 C 245/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 19 060,87 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 19.060,87 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 22.6.2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 25.6.2021 domáhá po žalované zaplacení částky 19.060,87 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne 18.1.2017, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, žalovaná přestala řádně úvěr splácet, proto došlo k zesplatnění úvěru, což bylo žalované oznámeno dne 19.6.2017. Ve smlouvě se žalovaná zavázala pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru, která sestává z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků ke dni zesplatnění uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny až do zaplacení, kdy souhrn poskytnutých smluvních pokut nesmí přesáhnout částku 200.000 Kč. Prodlení žalované trvalo i po datu 5.9.2017, kdy do tohoto data bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 18.4.2018, když za následující období od 6.9.2017 do 23.7.2018 se žalobce domáhá denně 1,1% z částky 57.685 Kč, dále za období od 24.7.2018 do 31.5.2021 0,1% denně z částky 54.685 Kč, a to s ohledem na limity se domáhá zaplacení částky 19.060,87 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dne 19.1.2017 [číslo] (dále jen„ předmětná smlouva o úvěru“), na základě které žalobce žalované poskytl částku 50.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit žalobci částku 149.520 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 3.115 Kč do každého 15. dne v měsíci, kdy tedy zápůjční úroková sazba činila 97,09% ročně, RPSN 97,09%. Oznámením ze dne 19.6.2017 žalobce sděluje žalované, že s ohledem na prodlení s úhradou splátky úvěru došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků, současně byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené části v celkové výši 59.782 Kč. Žalobce soudu dále doložil předsmluvní formulář, dále výplatní lístky žalované za období prosinec 2016, listopad 2016, ze kterých soud uzavřel, že žalovaná toto období od zaměstnavatele [anonymizováno] pro [anonymizováno] [ulice], p.o. pobírala čistou mzdu ve výši 12.917 Kč a 15.225 Kč. Dále žalobce doložil fotokopii občanského průkazu žalované, ze kterého je patrno, že žalovaná je rozvedená a adresu trvalého pobytu má v [obec], [ulice a číslo] (Magistrát města Brna, odbor správních činností – ohlašovna trvalého pobytu). Dále žalobce předložil příkaz k povolení inkasa ze dne 19.1.2017, kterým žalovaná povolila inkaso žalobci ve výši 3.115 Kč měsíčně do odvolání ze svého účtu. Dále žalobce předložil rámcovou smlouvu o finančních službách žalované s [právnická osoba] ze dne 18.1.2017, dále pracovní smlouvu mezi žalovanou coby zaměstnancem a [anonymizováno] pro [anonymizováno] [ulice], příspěvková organizace coby zaměstnavatelem, ze které soud zjistil, že jde o smlouvu na dobu určitou od 1.7.2015 s funkcí uklízečka. Dále byl doložen platový výměr žalované, ze kterého vyplývá celkový plat 13.740 Kč; a dále dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne 12.2.2016, kterou se pracovní smlouva žalované z 1.7.2015 mění tak, že pracovní poměr se prodlužuje a sjednává dále na dobu určitou do 28.2.2017. Z hodnocení klienta ze dne 19.1.2017 vyplývá, že se týká předmětné úvěrové smlouvy, kdy jde o nový úvěr, dále zde byl poukaz na souběh se smlouvou [číslo] dále ohledně analýzy bonity bylo uvedeno, že žalovaná má celkové příjmy 13.059 Kč měsíční a výdaje celkem 7.655 Kč, vedle toho volné zdroje 5.404 Kč. Ve výdajích bylo uvedeno životní minimum 3.410 Kč, splátky ve výši 500 Kč, další splátky žalobci ve výši 2.245 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) 1.300 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) 200 Kč. Dále zde v doplňujících údajích bylo uvedeno kromě kontaktu na zaměstnavatele, že žalovaná je rozvedená, vzdělání má ukončeno výučním listem, formu bydlení jinou, kdy nebydlí ani ve vlastním bydlení, nejde ani o družstevní, státní/obecní byt, nejde ani o pronájem, nebydlí ani u rodičů. Žalovaná přestala úvěr splácet, žalobce tedy jak vyplývá z výše uvedeného oznámení úvěr zesplatnil. Nyní se domáhá úhrady smluvní pokuty dle předmětné smlouvy o úvěru.

4. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

5. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

6. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

7. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že účastníci uzavřeli dne 19.1.2017 předmětnou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., na základě které žalobce poskytl žalované částku 50.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku 149.520 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 3.115 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitelkou, soud proto předmětnou smlouvu o úvěru hodnotí jako smlouvu spotřebitelskou, která podléhá ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

14. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

15. Soud se z výše uvedených důvodů proto zabýval nejprve tím, zda žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobce soudu doložil ke zjišťování úvěruschopnosti jednak hodnocení klienta, dále pracovní smlouvu, výplatní lístky, fotokopii OP žalované, případně souhlas s inkasem. Ze všech těchto listin soud uzavřel, že úvěruschopnost nebyla zjišťována řádně, když z předložených listin je zcela zřejmé, že příjem žalované byl naprosto nedostačující, když čistého měla jeden měsíc cca 12.000 Kč a druhý cca 15.000 Kč, současně z těchto listin vyplývá, že splácí u žalobce (2.225 Kč), popř. u dalšího subjektu další úvěr či zápůjčku, tedy očividně jí finanční prostředky nestačí k pokrytí jejích potřeb. Navíc z hodnocení klienta vyplývá, že má neurčitou formu bydlení, kdy její údajné náklady na bydlení představují částku 1.300 Kč, tato částka nebyla ničím doložena. Soudu se jeví jako velice nepravděpodobné, že by žalovaná měla výdaje s bydlením tak nízké, kdy ani další ostatní náklady nebyly ničím ověřovány a doloženy žalobcem. Soud proto naznal, že takto zjišťovaná úvěruschopnost je nedostatečná, žalobce nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem, předmětná smlouva o úvěru je proto neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru. Soud také hodnotí předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle § 588 o.z., když uzavřel, a to s ohledem na výši úroku, že se jedná také o tzv. smlouvu lichevní. Žalobu žalobce, ve které se domáhá úhrady smluvní pokuty, která byla sjednána v takovéto neplatné smlouvě, pak soud shledal jako nedůvodnou, když s ohledem na neplatnost předmětné smlouvy o úvěru je také neplatné sjednání případné smluvní pokuty. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalované náklady řízení nevznikly.