18 C 249/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 2 600 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 2.000 Kč od 1.4.2021 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 600 Kč s 9% úrokem z prodlení z částky 2.600 Kč od 8.10.2018 do 31.3.2021, dále zákonný úrok z prodlení z částky 600 Kč od 1.4.2021 do zaplacení, dále kapitalizovaný poplatek z prodlení ve výši 1.000 Kč od 8.10.2018 do 6.10.2021 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.700 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Předmět řízení tvoří pohledávka žalobce za žalovaným vzniklá na základě účastníky uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 7.9.2018, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 2.000 Kč a žalovaný se zavázal tento žalobci vrátit včetně sjednaných úroků ve výši 600 Kč, celkem 2.600 Kč do 7.10.2018. Žalovaný však úvěr neuhradil. Žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% z nesplacené jistiny úvěru za každý den prodlení, kdy celková výše je omezena do výše součinu 0,5 a celkové výše úvěru, která činí 1.000 Kč. Ke dni 6.10.2021 činí celková výše smluvní pokuty 2.590 Kč, s ohledem na limitaci žalobce požaduje 1.000 Kč. Žalobce se dále domáhá nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.700 Kč dle smlouvy, kdy výše nákladů za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby má činit 700 Kč, za dalších 14 dní 500 Kč, pokud neuzavře klient dohodu či neuhradí svůj dluh v plné výši ani do 30. dne od zahájení mimosoudního vymáhání, výše nákladů až do ukončení vymáhání bude činit 500 Kč. Dne 19.6.2019 byl úvěr předán k vymáhání inkasní [právnická osoba] a.s. a dne 26.11.2020 bylo vymáhání ukončeno.

2. Soud ve věci jednal bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobce se z jednání omluvil, a to v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Na základě listinných důkazů vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ předmětná smlouva o úvěru“) dne 7.9.2018, a to prostřednictvím internetu (internetového portálu [webová adresa]), kdy 21.3.2018 žalovaný provedl registraci na portálu žalobce, za účelem ověření svého bankovního účtu uhradil registrační poplatek ve výši 1 Kč ze svého účtu na účet žalobce. Na základě předmětné smlouvy o úvěru žalobce coby věřitel poskytl žalovanému coby klientovi úvěr ve výši 2.000 Kč, splatnost si dohodli na 7.10.2018, dále si strany dohodly poplatek za úvěr ve výši 600 Kč, splatná částka tedy 2.600 Kč, RPSN 2. 333,95%. Dle si zde strany sjednaly také smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den zpoždění z nesplacené jistiny úvěru a rovněž náklady spojené s mimosoudním vymožením dlužných částek prostřednictvím třetí osoby. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalobce doložil čestné prohlášení žalovaného ze dne 7.9.2018, dále výplatní pásky žalovaného za květe, červen, červenec 2018, ze kterých vyplývá, že žalovaný byl v té době zaměstnán v hlavním pracovním poměru s čistým měsíčním příjmem 15.394 Kč (květen), 19.907 Kč (červen) a 20.442 Kč (červenec). Žalobce soudu dále doložil platbu bezhotovostním převodem ve výši 2.000 Kč na účet žalovaného dne 7.9.2018. Dále byl doložen ke zjišťování úvěruschopnosti ohledně žalovaného scoring B, ze kterého vyplývalo výsledné [anonymizováno] lustrace [anonymizováno], kdy byl zadán občanský průkaz číslo, telefony, emaily, nemovitý majetek, cestovní pas, řidičský průkaz, platnost občanského průkazu zadávána nebyla, exekuce evidovaná 16.3.2018, neověřené dluhy více než 10 ks, celkové náklady domácnosti 10.046 Kč. Žalobce dále soudu doložil předžalobní výzvu z 23.3.2021 spolu s podacím archem České pošty. Konečně byl soudu také doložen email [obec] národní banky z 25.5.2018 portálu [email], ve kterém ČNB (odběr komunikace) odpovídá k dotazu žalobce na správné určení RPSN a nutnost uvádět jeho výši ve smlouvě, ze kterého je patrno, že žalobci nebylo jasné, že se musí RPSN uvádět ve smlouvách a navíc RPSN neuměl ani spočítat. ČNB ještě žalobci uvádí, že poplatek za úvěr 300 Kč nepředstavuje 30% RPSN v jejich případě, neboť pokud by tomu tak bylo, pak by musela být částka 1.000 Kč půjčena na 1 rok a nikoliv na 30 dní; úvěr ve výši 1.000 Kč, který má být splacen za 30 dní s poplatkem 300 Kč pak představuje RPSN cca 2. 334%. Žalovaný žalobci dlužnou částku neuhradil.

4. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

5. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

6. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

7. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

8. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

9. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 7.9.2018 předmětnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na základě které žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem částku ve výši 2.000 Kč, splatnost byla dohodnuta do 30 dnů, tedy do 7.10.2018 s tím, že bude vrácena částka 2.600 Kč, kdy částka 600 Kč představuje poplatek (úrok) za úvěr. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitel, musel soud hodnotit smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

17. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Žalobce úvěruschopnost zjišťoval na základě předložených výplatních lístků žalovaného, dále vyšel z čestného prohlášení žalovaného a doložil skóre. Soud k tomu uvádí, že zcela absentují jakékoliv doklady ohledně výdajů žalovaného. Stejně jako není zřejmé, zda má nějaké vyživovací povinnosti a kolik. Žalobce vyšel pouze z čestného prohlášení žalovaného. Dle názoru soudu žalobce svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil, byly doloženy pouze doklady k čistému příjmu měsíčnímu, pokud jde o výdaje, žádné doloženy nebyly. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Žalobce tedy zjišťoval úvěruschopnost spotřebitele pouze formálně, bez patrné snahy o reálné posouzení situace žalovaného – spotřebitele.

19. Žalobce tedy nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem, neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů, proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, dále je neplatná také pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k absolutní neplatnosti je soud povinen k této přihlížet bez námitky žalovaného. Plnění, které poskytl žalobce žalovanému ve výši 2.000 Kč, je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Soud proto v této části žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o požadované příslušenství s ohledem na institut bezdůvodného obohacení, soud jako důvodné požaduje zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. a vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy počátek prodlení je však až v návaznosti na výzvu, zde předžalobní výzvu žalobce ze dne 23.3.2021, kde byla stanovena lhůta 7 dnů k úhradě od odeslání výzvy, kdy výzva byla odeslána 24.3.2021, do prodlení se tak žalovaný dostal od 1.4.2021.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v řízení měl převážný úspěch žalovaný, žádné náklady řízení mu však nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.