18 C 265/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 203,86 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.391 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 4.391 Kč od 20.3.2020 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 812,86 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.569,69 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 705,17 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 5.203,86 Kč od 25.6.2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.203,86 Kč od 25.6.2019 do 19.3.2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 812,86 Kč od 20.3.2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.</b> 1. Předmět řízení tvoří pohledávka žalobce za žalovaným vzniklá z titulu smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřel žalovaný a společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) dne 8.12.2016, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč v hotovosti, kdy žalovaný se současně zavázal zaplatit tomuto částku 4.612 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 799 Kč s úrokovou sazbou 29% ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1.832 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 1.981 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 19.10.2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 28.7.2017. Ke dni 19.10.2017 činila dlužná jistina částku 5.203,86 Kč a dlužný poplatek 3.799,14 Kč. Neuhrazená jistina se úročí úrokem ve výši 29% ročně. Po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem částku 1.609 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 na žalobce, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 5.203,86 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.569,69 Kč běžných úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 705,17 Kč a běžných úroků z prodlení.

2. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

3. Ohledně stručného skutkového závěru věci soud na základě listinných důkazů zjistil, že žalovaný jako zákazník a společnost [právnická osoba] (právní předchůdce žalobce) uzavřeli smlouvu o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo smlouvy [číslo] dne 8.12.2016 (dále jen„ předmětná smlouva o zápůjčce“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 6.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek v částce 4.612 Kč, který sestává z úroku, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 1.832 Kč a částku za administrativní činnost a komfortní splácení 1.981 Kč; žalovaný se tedy zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 10.612 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 236 Kč, kdy poslední splátka činí 228 Kč. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalobce založil soudu zákaznickou kartu, ze které se podává, že žalovaný vedle trvalého pobytu uvedl právnímu předchůdci žalobce dvě náhradní kontaktní adresy, dále že žije s rodiči, má základní dosažené vzdělání, je svobodný a jako důvod zápůjčky uvedl vybavení domácnosti, dále že nevyživuje žádnou osobu a není majitelem auta, dále uvedl, že pracuje na plný pracovní úvazek jako dělník u zaměstnavatel [právnická osoba] s čistým příjmem 10.500 Kč měsíčně, kdy další čisté příjmy domácnosti činí 23.000 Kč, celkem tedy příjmy 33.500 Kč, jako odhadované měsíční výdaje zde byla uvedena částka 5.000 Kč. Dále se zde uvádělo jako ověřený dokument pracovní smlouva/živnostenský list:„ ZP [číslo]“. Žalovaný poslední splátku uhradil dne 28.7.2017, kdy dlužná jistina činila k 19.10.2017 5.203,86 Kč a dlužný poplatek částku 3.799,14 Kč. Žalobce soudu doložil smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 spolu s oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný uhradil celkem tedy částku 1.609 Kč, více ničeho neuhradil.

4. Podle ust. § 1810 o. z. občanský zákoník v platném znění (z.č. 89/2012 Sb.) se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

5. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

6. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

7. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

8. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

9. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce a žalovaný uzavřeli dne 8.12.2016 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční hotovost ve vši 6.000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku 10.612 Kč, a to v týdenních splátkách, když uhradil však pouze částku 1.609 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitelem, musel soud hodnotit smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

17. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalovaného, jak to vyplývá z karty zákazníka, kde se uvádí, že žalovaný na plný pracovní úvazek má čistý příjem 10.500 Kč, když celkem příjmy domácnosti činí 33.500 Kč a dohadované výdaje žalovaného 5.000 Kč. K těmto tvrzením žalobce nedoložil soudu ničeho. V zákaznické kartě je sice zatržena pracovní smlouva, nicméně tato soudu doložena nebyla, právní předchůdce žalobce tedy neověřil dostatečně ani příjmy ani další tvrzení obsažená v zákaznická kartě, vůbec ne celkové čisté příjmy domácnosti, ani výdaje žalovaného, ani jeho tvrzení pokud jde o vyživované osoby a další. Žalovaný uváděl, že žije s rodiči, přesto však uvedl v podstatě 3 adresy, na kterých by mohl být k zastižení s tím, že částku potřebuje na vybavení domácnosti, je tedy zcela evidentní, že asi s rodiči na třech adresách nebydlí, a že jeho příjem není dostačující ani pro vybavení domácnosti, čemuž odpovídá jím tvrzená výše čistého příjmu (10.500 Kč). Dle názoru soudu takto zjišťovaná úvěruschopnost byla zcela nedostatečná. Právní předchůdce žalobce vůbec nezjišťoval výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do zákaznické karty právního předchůdce žalobce k majetkovým poměrům žadatele ohledně příjmů a výdajů bez toho, aby bylo zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

19. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem, neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, posouzení proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Předmětná smlouva o zápůjčce je proto absolutně neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru, také je neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je k takové absolutní neplatnosti povinen přihlížet i bez námitky žalovaného. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému (částku 6.000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalovaný však již právnímu předchůdci žalobce uhradil částku 1.609 Kč, ve zbývající částce (4.391 Kč) soud shledal žalobu žalobce jako důvodnou, proto v této části žalobě vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vyhověno bylo pokud jde o požadované příslušenství pouze ve formě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. a dle vyl. nař. č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení se váže až na výzvu s ohledem na skutečnost, že jde z právního hlediska o bezdůvodné obohacení, proto se žalovaný dostal do prodlení s úhradou zbývající částky až v návaznosti na výzvu z 12.3.2020, kde byla stanovena lhůta do 19.3.2020, je tedy v prodlení od 20.3.2020.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobce měl neúspěch v poměrně nepatrné části, proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které u něj spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále v nákladech za právní zastoupení, které sestávají z odměny za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 1.489 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.