18 C 269/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7.500 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 29.5.2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit částku 2.500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 819,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.562,68 Kč, s 19,07% úrokem ročně z částky 10.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od 16.1.2021 do 28.5.2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.500 Kč od 29.5.2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 745 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.</b> 1. Předmět řízení tvoří pohledávka žalobce za žalovanou vzniklá na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaná dne 31.1.2019, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti, žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 2.000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, tyto jsou souhrnné nazývány úhrady za služby, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 7.2.2019, poslední splátka byla stanovena na 26.3.2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021, oznámení o postoupení žalované došlo přípisem z 15.1.2021. Žalovaná uhradila za celou dobu pouze částku 2.500 Kč. Žalobce se domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč a příslušenství.

2. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

3. Ohledně skutkového stavu věci vzal soud na základě listinných důkazů za prokázáno, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta finanční částka 10.000 Kč v hotovosti, kdy se žalovaná zavázala vrátit celkem částku 18.000 Kč, kromě jistiny také úrok ve výši 2.000 Kč administrativní poplatek 2.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, RPSN zde činilo 206,15%, žalovaná se zavázala k vrácení formou 60 týdenních hotovostních splátek po 300 Kč. K prověřování úvěruschopnosti žalované žalobce doložil kartu zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr, ze které se podává, že totožnost žalované byla ověřena dle OP, tato karta zákazníka je ze dne 31.1.2019, stejně jako smlouva o spotřebitelském úvěru, žalovaná zde uváděla 3 možné adresy pobytu a kontaktů s tím, že bydlí jako nájemník s uvedením počtu bydlišť za poslední 3 roky dva, u ověření dokladů se zde uváděla nájemní smlouva s tím, že na adrese místa výběru žalovaná bydlí od března 2018, tato adresa byla [anonymizováno] nám. 4 v [obec], dále uvedla jedno nezaopatřené dítě a partnera, jako zdroj hlavních příjmů uvedla hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 5.1.2020 zaměstnavatele [anonymizováno], [obec] jako pokladní – prodavač, čistý příjem měsíční ve výši 17.800 Kč, což byly současně celkové příjmy, měsíční výdaje potom činily celkem 8.250 Kč, které sestávaly z výdajů na bydlení 3.500 Kč a osobních výdajů 4.750 Kč; dále se zde uváděly jako dokumenty k ověření finanční situace výplatní pásky a pracovní smlouva, doloženy však nebyly. Žalobce soudu dále předložil smlouvu o postoupení pohledávek spolu s oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladů o odeslání z 15.1.2021. Žalovaná řádně splátky nehradila, zaplatila pouze částku 2.500 Kč.

4. Podle ust. § 1810 občanský zákoník (z.č. 89/2012 Sb.), se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

5. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

6. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

7. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

8. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

9. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 31.1.2019 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční hotovost ve vši 10.000 Kč, žalované tak vznikla povinnost sjednanou částku vrátit, žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci celkem částku 18.000 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitelem, musel soud hodnotit smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

17. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalované, jak to vyplývá z karty zákazníka ze dne 31.1.2019, kde žalovaná uvádí tři adresy s tím, že na základě nájemní smlouvy užívá bydliště jako nájemník, kdy má jedno nezaopatřené dítě a žije s partnerem, k těmto výdajům ničeho nedoložila, dále uvádí, že její průměrný měsíční příjem činí 17.800 Kč, výplatní pásky ani pracovní smlouva doložena nebyla, pouze v kartě zákazníka je toto zaškrtlé jako dokumenty k ověření finanční situace. Pokud jde o výdaje, uvádí se zde výdaje na bydlení ve výši 3.500 Kč a osobní výdaje 4.750 Kč, další výdaje zejména k nezaopatřenému dítěti, popř. k partnerovi zde uvedeny nejsou. Právní předchůdce žalobce svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tedy řádně nesplnil, žádné doklady ke kartě zákazníka ani v kopii doloženy nebyly, a to ani k příjmům, tak ani k výdajům. Příjmy ani výdaje žalované tak nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobce k majetkovým poměrům žadatele ohledně příjmů a výdajů bez toho, aby bylo zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Pokud žalovaná uváděla výdaje na bydlení 3.500 Kč, pak dle názoru soudu je zřejmé, že tento výdaj je nepřiměřené nízký na výdaj na bydlení v [obec] i v r. 2019 na základě nájemní smlouvy, tedy takovýto výdaj měl být zcela jistě ověřen, neboť je velmi nepravděpodobný. Skutečnost špatného posouzení úvěruschopnosti předchůdcem žalobce u spotřebitele – žalované je dokládána také skutečností, že žalovaná téměř ihned přestala splácet, neboli žalovaná nebyla schopna předmětnou smlouvu řádně splatit.

19. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem, neposoudil řádně úvěruschopnost žalované, posouzení proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Z těchto důvodů je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, dále je neplatná také pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je povinen k takové absolutní neplatnosti přihlížet i bez námitky žalované. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalované ve výši 10.000 Kč, je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalovaná uhradila již částku 2.500 Kč, proto soud shledává žalobu jako důvodnou ve zbývající části ve výši 7.500 Kč, kdy v této části bylo žalobě jako důvodné vyhověno. Dále soud vyhověl také pokud jde o zákonný úrok z prodlení dle § 1970 odst. 1 o.z. a vl. nař. č. 351/2013 Sb., když s ohledem na institut bezdůvodného obohacení se žalovaná dostala do prodlení až na výzvu žalobce, zde výzvu z 13.5.2021, kde jí žalobce stanovil lhůtu do 28.5.2021, žalovaná se tak dostala do prodlení od 29.5.2021.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl úspěch v 75% a neúspěch v 25%, celkový úspěch žalobce je tedy 50%, proto v této části mu přísluší náhrada nákladů řízení. Náklady řízení žalobce u něj spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, v nákladech za právní zastoupení ve věci, které sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 1.489 Kč, z toho 50% představuje částku 744,5 Kč, po zaokrouhlení 745 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.