Městský soud v Brně · Rozsudek

18 C 272/2021

č. j. 18 C 272/2021-29

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-05-04 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:MSBR:2022:18.C.272.2021.1

Citované zákony (13)

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 11 336,35 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.200 Kč s 8,50% úrokem z prodlení z částky 8.200 Kč od 14.7.2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3.136,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.191,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.921,98 Kč, dále 29% úrok z částky 11.336,35 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a 9,75% úrok z prodlení z částky 11.336,35 Kč od 19.12.2020 do 13.7.2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 3.136,35 Kč od 14.7.2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 991 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 17.8.2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 11.336,35 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) došlo dne 23.7.2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč v hotovosti, žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 12.283 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy ve výši 2.504 Kč s úrokovou sazbou 29% ročně, dále odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5.652 Kč, dále poplatek za vedení účtu ve výši 4.127 Kč. Žalovaný se zavázal k uhrazení částky v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, poslední splátka byla 16.9.2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena 26.3.2019, kdy ke dni 23.7.2019 činila dlužná jistina 11.336,35 Kč a dlužný poplatek 8.843,85 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 5.800 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 na žalobce, postoupení bylo písemně oznámeno žalovanému. Ke dni postoupení výše pohledávky bez příslušenství činila 29.980,20 Kč. Žalobce požaduje dlužnou jistinu ve výši 11.336,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.191,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.921,98 Kč a úrok s úrokem z prodlení od 19.12.2020, když zbývající dlužný poplatek nepožaduje.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřeli dne 23.7.2018 smlouvu o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] (dále jen„ předmětná smlouva o zápůjčce“), na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 14.000 Kč s tím, že právnímu předchůdci žalobce za poskytnutí této zápůjčky náleží poplatek za zápůjčku ve výši 12.283 Kč, který sestává z úroku ve výši 2.504 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5.652 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.127 Kč; žalovaný se zavázal ke splátkovému týdennímu režimu, kdy celková dlužná částka činila 26.283 Kč a byla splatná formou 60 splátek po 439 Kč, kdy poslední splátka činí 382 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 29% ročně, RPSN 23. 625%. Žalobce soudu dále doložil zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr právního předchůdce žalobce, ze které soud zjistil, že je zde uvedená požadovaná výše zápůjčky 15.000 Kč s měsíční splatností, dále číslo občanského průkazu žalované, dále dvě adresy vedle trvalého pobytu také [obec], [ulice a číslo] s tím, že žalovaný žije s rodiči, má základní vzdělání a je svobodný, počet vyživovaných osob 3, není majitelem auta, dále se zde uvádělo, že žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako stavební dělník u společnosti [právnická osoba] ([právnická osoba]), kdy pravidelný měsíční příjem žalovaného činil 18.000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 20.000 Kč, celkem tedy 38.000 Kč, vedle toho odhadované měsíční výdaje 22.000 Kč; dále zde žalovaný uváděl, že kreditní kartu nemá, zápůjčku u jiné společnosti také ne, rovněž nemá bankovní účet, jako ověřené dokumenty zde bylo zaškrtnuto potvrzení o příjmu z 23.7.2018. Žalobce soudu dále předložil smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, které tvořily součást předmětné smlouvy o zápůjčce. Dále žalobce doložil tabulku umoření – souhrnné informace ze dne 12.1.2021, ze které vyplývá, že zůstatek jistiny ke dni 26.3.2019 činí 11.336,35 Kč, že žalovaný čerpal částku 14.000 Kč, když do toho data uhradil částku 5.800 Kč. Žalobce doložil také smlouvu o postoupení pohledávek spolu s přílohou [číslo] oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021 včetně dokladu o odeslání – podacího lístku.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 23.7.2018 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční hotovost ve výši 14.000 Kč, žalovanému tak vznikla povinnost sjednanou částku vrátit zpět, současně se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce ještě částku tzv. poplatku za zápůjčku v celkové výši 12.283 Kč, kdy tento poplatek představoval úrok a další tam specifikované částky, celkem se zavázal vrátit částku 26.283 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitelem, musel soud hodnotit smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

17. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalovaného, jak to vyplývá ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěru ze dne 23.7.2018, kde se uvádí, že žalovaný bydlí s rodiči, je svobodný, pracuje na plný pracovní úvazek s příjmem 18.000 Kč čistého měsíčně, k tomu uvádí další čisté příjmy domácnosti 20.000 Kč, počet vyživovaných osob tři, z tohoto by mělo vyplývat, že jde o vyživované osoby žalovaným, dále se zde uvádí odkaz na potvrzení o příjmu, tento však nebyl doložen, stejně tak nebyly dostatečně zjišťovány měsíční výdaje, pouze jsou zde uvedeny odhadované měsíční výdaje ve výši 22.000 Kč, které však převyšují čistý příjem žalovaného. Právní předchůdce žalobce tak dle názoru soudu nesplnil svoji povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného, chybí i doklady k příjmům žalovaného, žádné nejsou rovněž pokud jde o výdaje, absentují také tvrzení, zda bydlí v domě či bytě a vůbec nejsou uvedená vydání s tímto bydlením. Údaje žalovaného o bydlení s rodiči jsou poněkud v rozporu s počtem vyživovaných osob a zejména pak s žalovaným uváděnými dvěma adresami, není tedy zřejmé, naj jaké adrese fakticky žalovaný v té době bydlel a s kým. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobce k majetkovým poměrům žadatele ohledně příjmů a výdajů bez toho, aby bylo zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Právní předchůdce žalobce se ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného stavěl laxně, ohledně výdajů nezjišťoval ničeho, je otázkou, do jaké míry si opravu ověřoval výši příjmů, pokud jde o počet vyživovaných osob a s kým ve skutečnosti žalovaný bydlel, toto fakticky neměl doložena vůbec. Právní předchůdce žalobce tedy pouze formálně vykázal zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele, avšak bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele.

19. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem, neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů pouze tak, aby byly vykázány údaje nasvědčující tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Z tohoto důvodu je předmětná smlouva o zápůjčce absolutně neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru, dále je předmětná smlouva o zápůjčce neplatná také pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k absolutní neplatnosti je soud povinen k ní přihlížet bez námitky žalovaného. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému (částku 14.000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalovaný však již právnímu předchůdci žalobce uhradil částku 5.800 Kč, proto soud dovodil, že žaloba žalobce je důvodná co do částky 8.200 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, ve zbytku naopak žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vyhověno bylo také pokud jde o úrok z prodlení, a to dle ust. § 1970 o.z. a dle vyl. nař. č. 151/2013 Sb., když počátek prodlení se však váže až na výzvu k úhradě v návaznosti na skutečnost, že požadovaná částka je důvodná pouze jako bezdůvodné obohacení, kdy výzva je ze dne 28.6.2021, lhůta k plnění zde byla stanovena do 13.7.2021, žalovaný se tak dostal do prodlení ode dne následujícího.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobě bylo z větší části vyhověno, tedy žalobce byl úspěšný ze 72%, neúspěšný z 28%, celkový úspěch žalobce činí 44%, proto v této výši mu soud přiznal náhradu nákladů řízení, které u něj sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů za právní zastoupení, které sestávají ze 3 úkonů služby po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b odst. 1 bod 2 (převzetí zastoupení, výzva, žaloba), 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 2.252 Kč, z toho 44% představuje částku 990,88 Kč, po zaokrouhlení 991 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.