18 C 280/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 15 169,72 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4.790 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 4.790 Kč od 20.12.2019 do zaplacení, dále částku 3.390 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 3.390 Kč od 20.12.2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 3.210 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.635,04 Kč, úrokem ve výši 4.854,69 Kč, s 23,72% úrokem ročně z částky 8.000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodleni z částky 8.000 Kč od 7.12.2019 do 19.12.2019 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.790 Kč od 20.12.2019 do zaplacení, dále částky 4.610 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.593,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.728,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.169,72 Kč od 7.12.2019 do 19.12.2019 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.610 Kč od 20.12.2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 180 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 31.7.2021 domáhá po žalované zaplacení částky 8.000 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaná uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] se společností [právnická osoba] dne 18.4.2016, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč v hotovosti, kdy žalovaná se zavázala s touto jistinou vrátit úrok ve výši 1.120 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 3.200 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč s poslední splátkou dne 29.5.2017. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, uhradila pouze částku 3.210 Kč a ke dni postoupení 6.12.2019 činí výše pohledávky částku 10.710 Kč, když sestává z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 282,38 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2.427,62 Kč, žalobce však požaduje po žalované pouze nesplacenou dlužnou jistinu s příslušenstvím. Dále se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 7.169,72 Kč z důvodu, že žalovaná uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] dne 29.1.2016 opět se společností [právnická osoba], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 1.120 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč ve formě 58 týdenních splátek po 240 Kč s poslední splátkou dne 10.3.2017; žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, když uhradila pouze částku 4.610 Kč, když ke dni postoupení 6.12.2019 činila pohledávka celkem 9.310 Kč, sestávala z dlužné jistiny ve výši 7.169,72 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.140,28 Kč. Žalobce po žalované požaduje pouze zbývající dlužnou jistinu ve výši 7.169,72 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů dovodil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] dvě smlouvy o půjčce, a to dne 29.1.2016 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ předmětná smlouva [číslo]“) a dne 18.4.2016 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ předmětná smlouva [číslo]“), na základě každé z těchto smluv byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v hotovosti ve výši 8.000 Kč, kdy se žalovaná zavázala spolu s těmito prostředky vrátit společnosti [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) ještě částku ve výši 5.920 Kč, která sestávala z poplatku za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč, úroku ve výši 1.120 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. U předmětné smlouvy [číslo] zaplatila žalovaná částku 4.610 Kč, u předmětné smlouvy [číslo] částku 3.210 Kč. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce byla doložena karta zákazníka – hodnocení bonity/žádost o úvěr ze dne 29.1.2016 a ze dne 18.4.2016. Z těchto listin vyplývá, že žalovaná předložila právnímu předchůdci žalobce dne 29.1.2016 občanský průkaz pro ověření totožnosti, jako nejvyšší dosažené vzdělání uvedla středoškolské, stav rozvedená, dále bylo uvedeno jedno nezaopatřené dítě, vedle adresy trvalého pobytu byl uveden ještě další kontakt v [obec] s tím, že je nájemníkem a ve společné domácnosti bydlí ještě s jiným rodinným příslušníkem; zaměstnání bylo uvedeno jako hlavní pracovní poměr, avšak nebyl uveden žádný konkrétní zaměstnavatel, zde zůstal formulář nevyplnění, k měsíčním příjmům byla uvedena státní sociální dávka ve výši 25.300 Kč a ostatní příjmy ve výši 4.800 Kč, celkové příjmy tedy 30.100 Kč, vedle toho výdaje bylo uvedeno nájem/inkaso v částce 14.200 Kč a výdaje domácnosti ve výši 8.000 Kč, celkové výdaje 22.200 Kč, právní předchůdce žalobce zde uvedl jako použitelný příjem částku 7.900 Kč, dokumenty, které údajně měly být předloženy, byly označeny jako výpis z účtu, nájemní smlouva, dále k upřesnění bylo uvedeno:„ péče o osobu blízkou“. V kartě zákazníka ze dne 18.4.2016 byly ohledně žalované uvedeny totožné údaje, kdy hlavní pracovní poměr nebyl zaškrtnut, byl znatelně rukou proškrtán, zaškrtnuto bylo„ v domácnosti“, a to od ledna 2006, dále zde byl odkaz na půjčku právního předchůdce žalobce ve výši 13.920 Kč s měsíční splátkou 1.000 Kč, ohledně finanční situace a měsíčního příjmu, tento byl navýšen na státní sociální dávky 25.500 Kč a ostatní příjmy 5.000 Kč, celkem 30.500 Kč, ohledně výdajů pak nájem ve výši 14.500 Kč, výdaje domácnosti 10.000 Kč, splátky úvěru 1.000 Kč, celkové výdaje měsíční 25.500 Kč, použitelný příjem 5.000 Kč; dokumenty byly uvedeny výpis z účtu, nájemní smlouva, výměr podpory/důchodu, opět péče o osobu blízkou. Žalobce soudu dále doložil smlouvu o postoupení pohledávek spolu s přílohou [číslo] – strana [číslo] oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladů o odeslání.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

15. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., a to dne 29.1.2016 a 18.4.2016, na základě kterých právní předchůdce žalobce poskytl žalované 2x finanční hotovost v částce 8.00 Kč, celkem tedy 16.000 Kč, žalované tak vznikla povinnost poskytnutou částku vrátit zpět, současně se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce u každé smlouvy o zápůjčce celkem částku 13.920 Kč, když částka 5.920 Kč sestávala z poplatku za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč, úroku ve výši 1.120 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 3.200 Kč, to vše se žalovaná zavázala vrátit žalobci v týdenních měsíčních splátkách po 240 Kč v 58 týdnech. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitelkou, soud hodnotí smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

19. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

20. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalované, kdy z karet zákazníka z obou termínů předmětných smluv [číslo] [číslo] vyplývá, že žalovaná je rozvedená, pečuje o jedno nezaopatřené dítě, jednou je uvedeno, že je zaměstnána v hlavním pracovním poměru, podruhé, že je v domácnosti, k příjmům je zde odkaz pouze na státní sociální dávky, ostatní příjmy nejsou vysvětleny, kdy ohledně listin měly být u karty zákazníka doloženy výpisy z účtu a podruhé také výměr podpory/důchodu, poprvé nebyl doložen a nájemní smlouva. Žalobce však soudu žádnou z těchto listin nedoložil, není tedy zřejmé, zda právní předchůdce žalobce tyto listiny měl k dispozici a už vůbec není zřejmé, co se v nich uvádělo. V kartě zákazníka se dále opakovaně uvádělo, péče o osobu blízkou, tedy zřejmě žalovaná byla onou osobou pečující. Z obou těchto karet soud uzavřel, že žalovaná zřejmě obtížně hradila své výdaje ze svých příjmů, soud má vážné pochybnosti k výši částky, která jako použitelný příjem žalované měla zůstávat. Faktem však je, že nebyly doloženy řádně ani příjmy, ani výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobce vykázal zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele formálně, bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele. Skutečnost špatného posouzení úvěruschopnosti žalované je jasně patrná také ze skutečnosti, že první zápůjčka byla žalované poskytnuta na konci ledna 2016 a druhá již v dubnu 2016, z toho je také evidentní, že žalovaná se svými finančními prostředky nevycházela, když její úvěruschopnost jistě dobrá nebyla. Žalovaná tak nebyla schopna předmětné smlouvy řádně splácet.

21. S ohledem na výše uvedené soud tedy uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost stanovenou zákonem a neposoudil úvěruschopnost žalované, toto posouzení proběhlo formálně, bez doložení náležitých a dostatečných podkladů. Předmětné smlouvy [číslo] [číslo] o zápůjčce jsou proto absolutně neplatné dle zák. o spotřebitelském úvěru a dále neplatné dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalované. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalované (2x částku 8.000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalovaná právnímu předchůdci žalobce na předmětnou smlouvu [číslo] uhradila částku 4.610 Kč, proto je povinna doplatit částku 3.390 Kč jako bezdůvodné obohacení a u předmětné smlouvy [číslo] pak uhradila částku 3.210 Kč, proto jí zbývá k úhradě částka 4.790 Kč. Ohledně těchto částek soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Vyhovělo pak bylo pokud jde o příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, který je odůvodněn ust. § 1970 o.z. a vl. nař. č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení se odvíjí od výzvy žalobce ze dne 6.12.2019, kde byla stanovena lhůta pro uhrazení ve výši 10 dnů, tedy žalovaná se dostala do prodlení od 20.12.2019. Ve zbytku pak žaloba jak nedůvodná byla zamítnuta.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce celkem požadoval částku 15.169 Kč a soudem mu byla přiznána částka dohromady 8.180 Kč, tedy žalobce byl úspěšný z 54%, neúspěšný byl z 46%, celkový úspěch tedy činí 8% Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a v nákladech za právní zastoupení, které sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. dle § 14b odst. 1 bod 2 (převzetí zastoupení, výzva, žaloba), 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b odst. 5 písm. a), v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 2.252 Kč a z toho 8% představuje 180 Kč V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.