18 C 285/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená anonymizováno datum bytem adresa žalované o zaplacení 14 290 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4.690 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 9.600 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.737,32 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 894,02 Kč, 25,26% úrokem ročně z částky 11.114,44 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 11.114,44 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 22.7.2022 domáhá po žalované zaplacení částky 14.290 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] došlo dne 28.11.2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 2.400 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když uhradila pouze částku 7.310 Kč, z toho na jistinu 885,56 Kč, na úrok 2.400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2.400 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1.624,44 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, toto postoupení bylo oznámeno písemně 7.1.2022 žalované. Ke dni postoupení činila výše pohledávek 15.690 Kč a sestává z dlužné jistiny ve výši 11.114,44 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.175,56 Kč a příslušenství. Žalobce se domáhá celkové dlužné částky 14.290 Kč, která sestává z jistiny ve výši 11.114,44 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3.175,56 Kč, dále kapitalizovaných úroků a zákonných úroků z prodlení a navazujících úroků a úroků z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Ohledně skutkového stavu věci na základě listinných důkazů dovodil, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] dne 28.11.2019 (dále jen„ předmětná smlouva o úvěru“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti částku 12.000 Kč, kdy tato částka byla předána žalované v hotovosti proti podpisu smlouvy, žalovaná se zde zavázala právnímu předchůdci žalobce kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 2.400 Kč, dále administrativní poplatek ve výši 2.400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč, celkem částku 21.600 Kč, RPSN tedy činilo 206,15%. Žalovaná se v předmětné smlouvě o úvěru zavázala tento vrátit ve formě splátek 60 týdenních hotovostních po 360 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce tento doložil kartu zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 28.11.2019, ze které se podává, že žalovaná žádala o poskytnutí částky 20.000 Kč se splatností 60 týdnů, žalovaná zde dále uváděla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, dále dvě adresy vedle trvalého pobytu i místo výběru, bydlení – spolubydlící, což mělo být ověřen nájemní smlouvou, v domácnosti má bydlet jako jiný rodinný příslušník, nezaopatřené děti ani jiné osoby nemá, má pracovat na hlavní pracovní poměr na dobu určitou, jejím zaměstnavatelem byla společnost [anonymizována tři slova], [ulice a číslo] jako pokojská, počet zaměstnání za poslední 3 roky uvedla žalovaná dvě, zaměstnání mělo být ověřeno osobně; měsíční příjmy žalované se uváděly [částka] jako čistý příjem, měsíční výdaje na bydlení 2.000 Kč ([částka] platí [anonymizováno]), osobní výdaje 3.800 Kč, celkové výdaje 5.800 Kč; dokumenty k ověření byly zaškrtnuty výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Žalobce soudu doložil dohodu o provedení práce mezi zaměstnavatelem ([anonymizována tři slova]) a žalovanou, ze které vyplývá, že tato dohoda je uzavřena na dobu 1 roku se sjednanou odměnou ve výši 100 Kč za každou odpracovanou hodinu, tato dohoda byla uzavřena dne 1.8.2019. Dále žalobce doložil výkaz práce bez uvedení jména žalované pouze se záhlavím [anonymizována tři slova] od 1.9.2019 do 30.9.2019 a od 2.10.2019 do 27.10.2019, dále byl doložen výdajový pokladní doklad od stejné firmy pro žalovanou na částku 9.9000 Kč za září 2019 a jako mzda za říjen 2019 stejná částka. Dále z doložené smlouvy o nájmu bytu mezi pronajímatelem [územní celek] a [jméno] [příjmení], [datum narození] dne 28.1.2014 se podává, že nájemci byl pronajat byt – jednotka [číslo] počet místností 2+1 ve [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa], č.or. [anonymizováno] [ulice] v [obec] na dobu neurčitou, výše nájemného byla sjednána v částce 4.053 Kč, způsob výpočtu výše nájemného a záloh za služby je uveden v evidenčním listu; z evidenčního listu pak vyplývá, že v bytové jednotce [číslo] v domě [ulice a číslo], [obec] jsou přihlášené osoby [jméno] [příjmení] (otec), nar. [rok], [jméno] [příjmení] (nájemník), nar. [rok] a [jméno] [celé jméno žalované] (matka), nar. [rok], kdy výše nájemného činí 4.053 Kč od září 2017, služby 3.637 Kč, měsíční předpis celkem 7.734 Kč; z rozúčtování nákladů na ÚT, ohřev TV, TV a SV za období leden až duben 2017 udává celkovou platbu 6.513,43 Kč pro [jméno] [příjmení] a jeho bytovou jednotku. Žalobce dále uvedl, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když uhradila pouze částku 7.310 Kč, žalovaná toto žádným způsobem nerozporovala. Dále žalobce soudu doložil smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 spolu s přílohou [číslo] oznámením o postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání žalované. Dále žalobce doložil předžalobní výzvu spolu s dokladem o odeslání.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 28.11.2019 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná v dané věci o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy pak poskytl právní předchůdce žalobce žalované v hotovosti finanční částku ve výši 12.000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 21.600 Kč v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86 a § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z.

18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalované, případně z předložených listin, z těchto informací vyplývá, že žalovaná bydlí jako spolubydlící, je svobodná, bez vyživovaných osob, pracuje jako pokojská, když z karty zákazníka byl mylně zatržen hlavní pracovní poměr, přitom však byla doložena dohoda o provedení práce, čistý příjem zde byl uveden 9.900 Kč měsíčně, což odpovídalo doloženým příjmovým pokladním dokladům, dohoda o provedení práce byla uzavřena na dobu 1 roku od 1.8.2019. Ohledně výdajů se zde uváděly výdaje na bydlení 2.000 Kč s tím, že zřejmě ostatní hradí babička, což doloženo nebylo, osobní výdaje s uváděly 3.800 Kč, tedy celkově 5.800 Kč. Z ostatních dokladů vyplývalo, že na adrese v [obec], [ulice a číslo] žijí tři osoby stejného příjmení jako žalovaná, žalovaná však tam přihlášena a zapsána jako spolubydlící v evidenčním listu z r. 2017 není, zřejmě se jedná o prarodiče žalované a další mužskou osobu stejného příjmení (strýc?), zde pokud jde o výdaje, není doloženo, jaké výdaje jsou po žalované v souvislosti s bydlením požadovány. Další osobní výdaje zde byly uvedeny v částce 3.800 Kč, které se soudu jeví jako nepřiměřeně nízké s ohledem na to, že mají zahrnovat telefon, stravu, dopravu, oblečení a další. Navíc soud poukazuje na skutečnost, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20.000 Kč, s ohledem na nízká příjem z dohody o provedení práce je zřejmé, že příjmy žalované nepokrývaly její výdaje. Právní předchůdce žalobce se výdajovou stránkou žalované nezabýval, byť byla doložena nájemní smlouva s evidenčním listem, nájemník a osoby spolubydlící byli zřejmě rodinní příslušníci, není však z toho patrno, jaké jsou náklady žalované na bydlení, energii, dopravu, jídlo a ošacení. Tvrzené tyto náklady se soudu jeví jako nepřiměřeně a nereálně nízké. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobce vykázal zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele formálně, bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele. Z karty zákazníka vyplývá velmi nízký měsíční příjem žalované ve výši 9.900 Kč, navíc žalovaná nebyla zaměstnána v rámci pracovního poměru, ale pouze na dohodu o provedení práce, když její příjem nedosahoval ani minimální mzdy. Dle názoru soudu v takových případech u osob s takto nízkým příjmem by měl poskytovatel úvěru přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti zvlášť pečlivě, neboť nízký příjem s sebou nese právě velké riziko neschopnosti úvěr splácet. Špatné posouzení úvěruschopnosti žalované je rovněž zřejmé ze skutečnosti, že žalovaná splátky nehradila řádně a včas, se svými finančními prostředky tedy dobře nevycházela, a to ani v době uzavření předmětné smlouvy, ani po ní. Ze všech výše uvedených důvodů lze uzavřít, že právní předchůdce žalobce svoji povinnost stanovenou zákonem řádně nesplnil, úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí.

20. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, tuto posoudil špatně, dále je neplatná dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalované. I pokud by soud dovodil, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, pak nemůže přehlédnout sjednání úroku ve smlouvě a úhrady navazujících poplatků, kdy úrok činil 32,15% ročně, což je zapotřebí hodnotit jako úrok v rozporu se zákonem, kdy spolu s dalšími sjednanými poplatky s ohledem na zapůjčenou částku a sjednanou částku k vrácení soud hodnotí jako smlouvu lichevní, také z tohoto důvodu pak soud přistoupil k hodnocení této smlouvy jako neplatné. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalované (částku 12.000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalovaná právnímu předchůdci žalobce uhradila částku 7.300 Kč, proto jí k úhradě zbývá částka 4.690 Kč. Ohledně této částky soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaná) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. [ulice] doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl také v části zákonného úroku z prodlení.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.