18 C 288/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 23 036,15 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.563 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z částky 12.563 Kč od 27.2.2021 do zaplacení, dále částku 845 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z částky 845 Kč od 27.2.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 3.437 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.622,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.109,99 Kč, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 16.000 Kč od 16.1.2021 do 26.2.2021, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 3.437 Kč od 27.2.2021 do zaplacení a s 23,72% úrokem ročně z částky 16.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, a dále částku 6.191,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.845,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.150,64 Kč, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 7.036,15 Kč od 16.1.2021 do 26.2.2021, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 6.191,15 Kč od 27.2.2021 do zaplacení a s 23,72% úrokem ročně z částky 7.036,15 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 31.7.2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 23.036,15 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) dne 21.4.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč v hotovosti, kdy žalovaný se zavázal s jistinou vrátit úrok ve výši 2.240 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.400 Kč, za doplňkovou službu životní pojištění se zavázal uhradit poplatek 406 Kč. Žalovaný se zavázal částku uhradit v 58 týdenních splátkách po 487 Kč počínaje 28.4.2017, poslední splátka 1.6.2018. Žalovaný na tuto pohledávku uhradil pouze částku 3.437 Kč. Ke dni postoupení pohledávky 15.1.2021 činila výše pohledávky bez příslušenství částku 26.809 Kč, skládala se z dlužné jistiny ve výši 16.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2.852,38 Kč, za hotovostní inkaso splátek 5.601,29 Kč a poplatek za životní pojištění 355,33 Kč. Se stejným právním předchůdcem žalobce uzavřel žalovaný dne 20.11.2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v hotovosti ve výši 11.000 Kč, žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 1.540 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4.400 Kč, dále za životní pojištění 290 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku v 58 týdenních splátkách po 335 Kč, poslední splátka byla stanovena na 31.12.2017. Žalovaný uhradil na pohledávku pouze částku 10.155 Kč. Ke dni postoupení 15.1.2021 činila pohledávka bez příslušenství částku 9.275 Kč, kdy se skládá z dlužné jistiny ve výši 7.036,15 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 2.100,42 Kč a poplatku za životní pojištění 138,43 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů dovodil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dvě smlouvy o půjčce, a to dne 20.11.2016 smlouvu o půjčce [číslo] ( (dále jen„ předmětná smlouva [číslo]“) a dne 21.4.2017 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ předmětná smlouva [číslo]“), na základě předmětné smlouvy [číslo] byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v hotovosti ve výši 11.000 Kč, žalovaný se zavázal spolu s těmito prostředky vrátit společnosti [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) ještě částku ve výši 1.540 Kč jako úrok, 2.200 Kč jako odměna za administrativní činnost a 4.400 Kč za hotovostní inkaso splátek, dále za životní pojištění 290 Kč, a to vše v 58 týdenních po 335 Kč. Na základě předmětné smlouvy [číslo] pak byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč, žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s částkou 2.240 Kč jako úrok, částku 3.200 Kč jako odměna za administrativní činnost, částku 6.400 Kč jako odměna za hotovostní inkaso splátek a částku 4.006 Kč jako životní pojištění, a to v 58 týdenních splátkách po 487 Kč. Na předmětnou smlouvu [číslo] zaplatil žalovaný právnímu předchůdci žalobce částku 10.155 Kč, na předmětnou smlouvu [číslo] pak uhradil částku 3.437 Kč. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce byla doložena karta zákazníka – hodnocení bonity/žádost o úvěr z 20.11.2016 a karta zákazníka, žádost o zápůjčku ze dne 21.4.2017. Z těchto listin vyplývá, že žalovaný byl ženatý, s adresou trvalého pobytu a dalším jiným kontaktem na jiné adrese, bytovou potřebu měl zajištěnu jako nájemník, kdy u předmětné smlouvy [číslo] měl předkládat také nájemní smlouvu a SIPO, v domácnosti s ním žila manželka, u předmětné smlouvy [číslo] měl uvedený počet nezaopatřených dětí 2, dále jako zaměstnání zde měl uveden u předmětné smlouvy [číslo] [právnická osoba] v pozici skladový dělník od listopadu 1996, u předmětné smlouvy [číslo] potom zaměstnavatel [anonymizována dvě slova] jako prodavač, zde ale na dobu určitou; dále zde byly půjčky u právního předchůdce žalobce 11.252 Kč, u jiného věřitele byly uvedeny 2 půjčky ([anonymizována dvě slova], [anonymizováno]) ve výši 300.000 Kč a 100.000 Kč. U předmětné smlouvy [číslo] půjčka u právního předchůdce žalobce 11.000 Kč, další půjčky u dvou poskytovatelů ([anonymizována dvě slova]) ve výši 120.000 Kč a 280.000 Kč, k finanční situaci žalovaného se zde uváděla čistá mzda u předmětné smlouvy č. 1 24.000 Kč, další příjmy 1.200 Kč, ostatní příjmy 4.300 Kč, celkové příjmy 29.500 Kč, vedle toho měsíční výdaje nájem/inkaso 4.525 Kč, výdaje domácnosti 3.000 Kč, spoření/pojištění 420 Kč, splátky úvěru 12.776 Kč, celkové výdaje 20.721 Kč, dokumenty na ověření zde byly uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva, SIPO; u předmětné smlouvy [číslo] se pak uváděl čistý příjem 30.144 Kč a vedle toho výdaje celkem 21.565 Kč, kdy tyto byly tvořeny výdaji na bydlení 4.525 Kč, osobní výdaje 3.800 Kč, splátky úvěru 13.240 Kč. Žalobce soudu dále doložil smlouvu o postoupení pohledávek spolu s přílohou [číslo] oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

15. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., a to dne 20.11.2016 a 21.4.2017, na základě kterých právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční hotovost ve výši 11.000 Kč a 16.000 Kč, žalovanému vznikla povinnost poskytnutou částku vrátit, současně se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce u každé smlouvy další finanční částky jako úrok, odměnu za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek a službu životního pojištění. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitelem, soud hodnotí smlouvy jako spotřebitelské podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

19. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

20. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalovaného, kdy z karet zákazníka z obou termínů předmětných smluv [číslo] [číslo] vyplývá, že žalovaný je ženatý, pečuje o dvě nezaopatřené dítě, v mezidobí změnil pracovní poměr, kdy druhý pracovní poměr však byl na dobu určitou, dále zde byly uvedeny příjmy, k nim však nebyly doloženy výplatní pásky k důkazu, dále fakticky vedle příjmů zde byly uváděny měsíční výdaje poměrně nízké na bydlení i na osobní výdaje, či výdaje domácnosti, avšak oproti tomu zde byly vysoké výdaje v souvislosti s již poskytnutými úvěry, a to ať právním předchůdcem žalobce, tak jinými poskytovateli (12.776 Kč a 13.240 Kč), z toho tedy lze vyvodit, že žalovaný v době poskytnutí obou těchto zápůjček nebyl schopen řádně hospodařit s penězi, peněžní prostředky, které měl k dispozici mu nepokrývaly jeho výdaje. Z toho tedy je zřejmé, že jeho úvěruschopnost nebyla dobrá. Právní předchůdce žalobce to však posoudil opačně. Skutečnost, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dobrá, je doložená také tím, že žalovaný přestal poskytnuté zápůjčky splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39).

21. S ohledem na výše uvedené soud tedy uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost stanovenou zákonem a neposoudil úvěruschopnost žalovaného, toto posouzení proběhlo formálně, bez doložení náležitých a dostatečných podkladů, navíc se špatným vyhodnocením. Předmětné smlouvy [číslo] [číslo] o zápůjčce jsou proto absolutně neplatné dle zák. o spotřebitelském úvěru a dále neplatné dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalované. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému (částku 11.000 Kč a částku 16.000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalovaný právnímu předchůdci žalobce na předmětnou smlouvu [číslo] uhradil částku 10.155 Kč, proto je povinen doplatit částku 845 Kč jako bezdůvodné obohacení a u předmětné smlouvy [číslo] pak uhradil částku 3.437 Kč, proto mu zbývá k úhradě částka 12.563 Kč. Ohledně těchto částek soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Vyhověno pak bylo pokud jde o příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, který je odůvodněn ust. § 1970 o.z. a vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy počátek prodlení se odvíjí od výzvy žalobce ze dne 12.2.2021 (současně oznámení o postoupení), 3 dny doručení, k doručení tedy došlo 16.2.2020, byla zde stanovena lhůta pro uhrazeno do 10 dnů, tedy do 26.2.2021, žalovaný se tak dostal do prodlení od 27.2.2021. Ve zbytku pak žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl úspěšný polovinou svého nároku, neúspěšný tedy další polovinou, stejně tak žalovaný, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.