18 C 293/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídl zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , anonymizováno dne datum bytem adresa žalovaného anonymizováno PSČ , příjmení příjmení číslo , PSČ obec o zaplacení 23 349,30 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19.800 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3.549,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.023,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.765,21 Kč, s 22,68% úrokem ročně z částky 23.349,30 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 23.349,30 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.048 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 23.9.2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky 23.349,30 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] došlo dne 30.3.2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s částkou ve výši 21.779 Kč, která sestávala z kapitalizovaných úroků ve výši 15.784 Kč s úrokovou sazbou 22,68% ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.495 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2.599 Kč s poslední splátkou dne 30.9.2021. Žalovaný uhradil celkem částku 5.200 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 s účinností ke dni 28.1.2022, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 23.349,30 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.765,21 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.023,25 Kč a úroků 22,68% ročně z dlužné jistiny od 29.1.2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nesouhlasí s tím, že by umořil pouze 5.200 Kč, dne 20.6.2020 po telefonické dohodě a následném osobním setkání s pověřenou pracovnicí spol. [právnická osoba] složil jednorázově zbývající dlužnou částku ve výši 42.000 Kč, vypočítaný zůstatek činil 41.579 Kč, potvrzení převzal v podobě příjmového dokladu a ústní ujištění, že zákaznická karta se tímto ruší bez dalšího opatření. Dále žalovaný uvedl, že mu byly bývalou partnerkou zcizeny veškeré osobní doklady a úřední písemnosti, následně mu byly vystaveny proto doklady nové. Žalovaný se dlouhodobě nachází ve [anonymizováno], není proto v jeho možnostech obstarávat jakékoliv listinné důkazy, kterými by mohl podpořit svá tvrzení, navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Ohledně skutkového stavu věci na základě listinných důkazů soud dovodil, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 30.3.2020 (dále jen„ předmětná smlouva o úvěru“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 25.000 Kč, žalovaný se zde zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v částce 21.779 Kč, který sestává z úroku ve výši 15.784 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 4.495 Kč, žalovaný se tedy ve smlouvě zavázal vrátit celkem právnímu předchůdci žalobce částku 46.779 Kč, a to v 18 splátkách po 2.599 Kč s tím, že poslední splátka činí 2.596 Kč, RPSN činilo 10. 655%. K doložení prověřování úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce byla žalobcem doložena zákaznická karta ze dne 30.3.2020, ze které se podává, že žalovaný požádal o poskytnutí částky 30.000 Kč, požadoval měsíční splatnost, dále zde žalovaný uváděl jako místo bydliště [obec], [ulice a číslo] s tím, že bydlí jako nájemník, je rozvedený, má učňovské vzdělání, spotřebitelský úvěr požaduje za účelem vybavení domácnosti. Náhradní kontaktní adresu uvedl [ulice a číslo], uvedl jednu vyživovanou osobu, ohledně zdroje příjmů uvedl dohodu o pracovní činnosti s tím, že zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami, kdy pracuje ve výkopových pracích, zaměstnavatel [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec], pravidelný měsíční příjem [částka] čistého, počet zdrojů příjmů žadatele jeden, další čisté příjmy domácnosti uvedl 14.000 Kč, celkem tedy [částka]; odhadované měsíční výdaje zde byly uvedeny 1.500 Kč, dále zde bylo uvedeno, že ověřené dokumenty byly DPČ a výplatní pásky za 2, [číslo]. Žalobce nedoložil již k této zákaznické karty ničeho, ani výplatní pásky, ani uváděnou dohodu o pracovní činnosti. Žalobce soudu dále doložil smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 spolu s přílohou [číslo] oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladů o odeslání. Dále žalobce sdělil, že uhrazena byla žalovaným částka 5.200 Kč. K tomu žalovaný uváděl, že tato částka byla uhrazena, nadto však ještě žalovaný uváděl, že uhradil právnímu předchůdci žalobce, resp. příslušné pracovnici částku 42.000 Kč, když tehdy vypočítaný zůstatek činil 41.579 Kč. K tomuto tvrzení však žalovaný nedoložil soudu žádný důkaz s tím, že současně soudu sdělil, že nemá žádné důkazy k dispozici. Soud tedy uzavřel, že žalovaný uhradil pouze částku 5.200 Kč. Žalobce rovněž doložil předžalobní výzvu spolu s dokladem o odeslání.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 30.3.2020 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná v dané věci o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy pak poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční částku ve výši 25.. 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 46.779 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2.599 Kč, poslední splátka 2.596 Kč. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86 a § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z.

18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalovaného, kdy žalovaný je jako nájemník, rozvedený s jednou vyživovanou osobou, pracuje v rámci výkopových prací na dohodu o pracovní činnosti, tato však doložena nebyla, stejně jako nebyly doloženy výplatní lístky, tedy vůbec nebyl doložen tvrzený příjem žalovaného. Dále vůbec nebyly ověřeny a zjišťovány běžné měsíční výdaje, právní předchůdce žalobce vyšel pouze z odhadovaných měsíčních výdajů ve výši 1.500 Kč, které jsou nepřiměřeně nízké a pro soud naprosto neakceptovatelné. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce neověřil řádně ani příjmy, výdaje a už vůbec ne měsíční výdaje. Soud proto uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žádným způsobem, natož pak řádně, zjišťována. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobce vykázal zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele formálně, bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele, nesplnil tedy řádně svoji zákonem stanovenou povinnost, neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.

20. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tuto posoudil špatně, tato předmětná smlouva o úvěru je rovněž neplatná dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalovaného. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému (částku 25.000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil částku 5.200 Kč, ve zbytku pak žalovaný neprokázal, že by uhradil tvrzenou částku 42.000 Kč, proto mu k úhradě zbývá částka 19.800 Kč. Ohledně této částky soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaná) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Nová doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl také v části zákonného úroku z prodlení.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl úspěšný co do částky 19.800 Kč, neúspěšný pak v částce 23.349 Kč, kapitalizovaném příslušenství 3.023 Kč a 1.765 Kč a v následném příslušenství, celkem 28.137 Kč bez následného příslušenství, tj. byl úspěšný v 70%, neúspěšný ve 30%, celkový úspěch žalobce tak představuje 40% Náklady řízení žalobce sestávají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.168 Kč, v nákladech za právní zastoupení ve věci, které sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b a v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 2.620 Kč, z toho 40% činí 1.048 Kč, tato částka byla žalobci jako důvodná přiznána. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.