18 C 299/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 920 Kč s příslušenstvím, smlouva o úvěru <b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 10.920 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 3.430,17 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.218,28 Kč, s 23,66% úrokem z částky 8.486,50 Kč od 3.12.2019 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 8.486,50 Kč od 3.12.2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 2.12.2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 10.920 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], došlo dne 14.2.2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.240 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23. 66% ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 3.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.400 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku uhradit v 58 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze částku 16.820 Kč. Dne 29.11.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které právní předchůdce žalobce pohledávku postoupil žalobci, toto postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů dovodil, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“ nebo„ původní věřitel“) jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvo o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 14.2.2017 (dále jen„ předmětná smlouva o úvěru“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční částku 16.000 Kč v hotovosti při podpisu předmětné smlouvy o úvěru s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, kdy smlouva byla uzavřena na dobu 58 týdnů, celková částka ke splacení činila 27.840 Kč a sestávala z jistiny ve výši 16.000 Kč, celkových nákladů spojených s úvěrem: úrok 2.240 Kč, poplatek 3.200 Kč, hotovostní inkaso splátek 6.400 Kč, RPSN 195%. V předmětné smlouvě o úvěru si její strany sjednaly hotovostní splácení v 58 týdenních hotovostních splátkách po 480 Kč, dále zde bylo uvedeno, že se strany dohodly na refinancování úvěru, kdy nárok právního předchůdce žalobce na splacení částky v celkové výši 6.975 Kč dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] se započítává oproti nároku žalovaného na vyplacení spotřebitelského úvěru dle předmětné smlouvy o úvěru, kdy žalovaný zde souhlasil s tím, že mu po uvedeném započtení bude vyplacen rozdíl mezi jistinou a součtem zůstatků celkových částek refinancovaných spotřebitelských úvěrů, tedy částka ve výši 9.525 Kč. Z předmětné smlouvy o úvěru tedy vyplývá, že žalovanému byla vyplacena částka 9.525 Kč. Z karty zákazníka/žádost o zápůjčku právního předchůdce žalobce soud dovodil, že dne 14.2.2017 tuto kartu vyplnil žalovaný, respektive ji podepsal, vyplnil ji zástupce právního předchůdce žalobce, kdy z ní vyplývá, že požadovaná výše zápůjčky činí 17.000 Kč hotově, totožnost byla ověřena dle OP, k druhu bydlení bylo uvedeno, že žalovaný žije s rodiči od srpna 1994, kdy je jiný rodinný příslušník bez nezaopatřených dětí, přičemž adresu trvalého pobytu žalovaný uvedl [obec], [ulice a číslo] a jako další kontakt [obec], [ulice a číslo]; ke zdroji hlavních příjmů uvedl, že je OSVČ s adresou [adresa], že zaměstnání bylo ověřeno osobně; k finanční situaci žadatele byly uvedeny měsíční příjmy 40.000 Kč, k výdajům na bydlení pak částka 2.000 Kč, osobním výdajům 3.800 Kč, splátkám úvěru 3.375 Kč, celkové výdaje 9.175 Kč, z toho tedy použitelný příjem byl 30.825 Kč. Jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly údajně předloženy výpis z živnostenského rejstříku a stvrzenky bez bližší specifikace. Dále v kartě zákazníka se uvádí, že proti osobě žalovaného je vedena exekuce, a to jedna. Žalobce soudu dále doložil přehled plateb, předžalobní výzvu. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 16.820 Kč. Zbývající požadovanou částku neuhradil.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 14.2.2017 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční hotovost ve výši 9.525 Kč, když zbývající částka úvěru ve výši 6.975 Kč byla použita k refinancování jiného úvěru u právního předchůdce žalobce. Žalovanému tak vznikla povinnost danou částku vrátit právnímu předchůdci, kdy se zavázal tuto vrátit v týdenních 58 splátkách po 480 Kč, celkem se však zavázal vrátit částku 27.840 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitelem, musel soud hodnotit smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalovaného, jak to vyplývá z karty zákazníka. Žalovaný zde uvádí příjem měsíční ve výši 40.000 Kč, tento příjem nebyl ničím právním předchůdcem žalobce ověřen, k tomuto poměrně značně vysokému příjmu nebylo nic doloženo, pouze výpis ze živnostenského rejstříku a blíže nespecifikované stvrzenky. Takové ověřování příjmů soud hodnotí jako nedostatečné. Dle názoru soudu je zcela zjevné, že pokud by žalovaný měl tak vysoký měsíční příjem, stěží by potřeboval refinancovat předchozí půjčku či úvěr u právního předchůdce žalobce a navíc uzavíral takto nevýhodnou předmětnou smlouvu o úvěru. Rovněž pokud jde o výdaje, tyto právní předchůdce žalobce ničím neověřoval, spokojil s pouze s informací od žalovaného. Právní předchůdce žalobce tedy svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře – karty zákazníka právního předchůdce žalobce k majetkovým poměrům žadatele ohledně příjmů a výdajů bez toho, aby bylo zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Právní předchůdce žalobce vykázal zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele pouze formálně, avšak bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele.

20. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem, neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, toto posouzení proběhlo víceméně formálně. Z těchto důvodů je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, dále je neplatná také pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k absolutní neplatnosti soud má povinnost přihlížet k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru i bez námitky žalovaného. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému (částku 16.000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalovaný však již právnímu předchůdci žalobce uhradila částku [číslo], tudíž přeplatil o 820 Kč, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.