18 C 301/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupenýá advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne bytem adresa žalovaného o zaplacení 41 736,83 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17.300 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 9.12.2020 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 24.436,83 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 966,73 Kč, s 15% úrokem ročně z částky 18.661,83 Kč od 29.5.2020 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení z částky 20.314,06 Kč od 29.5.2020 do 8.12.2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.014,06 Kč od 9.12.2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 14.6.2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 41.736,83 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný a společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli dne 28.3.2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti, žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem v pevné výši 1.925 Kč, dále s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9.800 Kč, za administrativní činnost ve výši 1.859 Kč a za umožnění platit splátky přímo v hotovosti v místě bydliště ve výši 3.600 Kč, celkovou dlužnou částku 37.184 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč s poslední splátkou do 28.5.2020. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 29.3.2019 ve výši 2.700 Kč. Neuhrazená jistina úvěru činila 18.661,83 Kč, úrok ve výši 1.652,23 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 9.088,40 Kč, úhrada za administrativní činnost 1.723,61 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti 3.081,46 Kč. Žalobce přípisem ze dne 8.3.2022 vzal zpět svoji žalobu v částce 1.224,12 Kč na smluvní pokutě za období od 29.5.2019 do 28.5.2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] dne 28.3.2019, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti s tím, že se žalovaný zavázal vrátit celkem částku 37.184 Kč, kdy náklady spotřebitelského úvěru činí 17.184 Kč a sestávají z úroku ve výši 1.925 Kč, částky za poskytnutí úvěru ve výši 9.800 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.859 Kč a z inkaso plateb v hotovosti 3.600 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku právnímu předchůdci žalobce ve 14 splátkách po 2.656 Kč měsíčně, první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy (dále jen„ předmětná smlouva o úvěru“). Spolu s touto smlouvou byl doložen předpis splátek. Žalovaný uhradil pouze dne 29.3.2019 splátku ve výši 2.700 Kč, což se podává z transakční historie, kterou žalobce soudu doložil. Ke zjišťování úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce byla doložena žádost o úvěr ze dne 28.3.2019, ze které se podává, že žalovaný je zaměstnán u zaměstnavatele [anonymizováno]. [jméno], zámečnictví [obec] od 1.6.2018 s tím, že toto zaměstnání mělo být ověřeno, dále se zde uvádělo, že žalovaný nemá sjednaný rezidenční úvěr, tedy úvěr nemá zajištěný nemovitostí určenou k bydlení, doloženy měly být výplatní pásky a pracovní smlouva, kdy měsíční mzda, příjem žalovaného činil 9.500 Kč, a to i jako celkový měsíční příjem, výdaje na bydlení, energii zde bylo uvedeno částka 1.000 Kč a za dopravu, jídlo a osobní náklady 3.400 Kč, celkové měsíční výdaje 4.410 Kč, z toho byl vyčíslen použitelný měsíční příjem 5.090 Kč uvedením jako dostatečný; k vlastnictví nemovitosti se uvádělo bydlení u rodičů s tím, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací osobu, má střední vzdělání. K této žádosti o úvěr žádné dokumenty doloženy nebyly. Žalovaný nad částku 2.700 Kč ničeho neuhradil. Žalobce soudu dále doložil smlouvu o postoupení pohledávek spolu s příslušnou stranou přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky žalovanému přípisem ze dne 24.7.2020.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 28.3.2019 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční hotovost ve vši 20.000 Kč, žalovaný se zavázal celkem vrátit částku 37.184 Kč, kdy 17.184 Kč představovaly náklady spotřebitelského úvěru, žalovaný se zavázal tento splatit ve splátkách měsíčních po 2.656 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitelem, musel soud hodnotit smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Z žádosti o úvěr se podává, že žalovaný má příjem 9.500 Kč, měly být doloženy výplatní pásky a pracovní smlouva, tuto však žalobce soudu nedoložil s tím, že celkové měsíční výdaje činí 4.410 Kč, kdy náklady na bydlení, energie 1.000 Kč, zřejmě s ohledem na skutečnost, že žalovaný měl uvedeno bydlení u rodičů. Dle názoru soudu je takové zjišťování úvěruschopnosti nedostatečné, žalobce nedoložil soudu výplatní pásky, ani pracovní smlouvu, která měla být údajně doložena k žádosti o úvěr, na to nebyly doloženy ničím nízké měsíční výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Soud zde poukazuje především na nízký věk žalovaného, kdy žádal o úvěr ani ne rok po dosažení zletilosti, kdy jeho příjem zde uvedený byl velmi nízký, minimální mzda pro r. 2020 činila 14.600 Kč. S ohledem na tak nízké příjmy a současně i na nízký věk žalovaného měl právní předchůdce žalobce pečlivěji posoudit úvěruschopnost žalovaného, což očividně neučinil. Skutečnost špatného posouzení úvěruschopnosti je dokládána právě také skutečností, že žalovaný zaplatil fakticky pouze jednu splátku, tedy téměř ihned splácet přestal.

20. Soud z výše uvedeného uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem, neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, posouzení proběhlo víceméně formálně. Předmětné smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru, dále je předmětná smlouva o úvěru neplatná také pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je povinen k absolutní neplatnosti přihlížet i bez námitky žalovaného. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému (částku 20.000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 a násl. o.z.). Žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil částku 2.700 Kč, je povinen proto doplatit žalobci částku 17.300 Kč. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vyhověl žalobě pokud jde o zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. a dle nař. vl. č. 351/2013 Sb., kdy počátek prodlení je ode dne následujícího po výzvě k úhradě ze dne 23.11.2020, kdy byl termín plnění do 8.12.2020, žalovaný se tak dostal do prodlení od 9.12.2020.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaný byl více úspěšný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.