18 C 309/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 25 411,23 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14.360,01 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z částky 14.360,01 Kč od 1.9.2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 5.292,91 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 19.652,92 Kč od 20.7.2021 do 31.8.2021, dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.292,91 Kč od 1.9.2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.301,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18.553,52 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, dále částku 5.758,31 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 399 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 26.11.2021 domáhá po žalované zaplacení částky 19.652,92 Kč s příslušenstvím a částky 5.758,31 Kč, to vše z důvodu, že žalovaná uzavřela dne 21.6.2019 se společností [právnická osoba] jako původním věřitelem smlouvu o úvěru [číslo] přílohou [číslo] – předpis splátek, kdy na základě této smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 25.000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, současně se spolu s jistinou zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 21.480 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkem se zavázala původnímu věřiteli uhradit částku 46.480 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3.320 Kč, splatnost poslední splátky připadala na 21.8.2020. Žalované sjednanou částku nehradila řádně a včas, uhradila částku 10.639,99 Kč. Závazek nebyl původním věřitelem zesplatněn, splatnost nastala ke dni splatnosti poslední splátky 21.8.2020. Pohledávka byla postoupena žalobcem smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021, což bylo oznámeno žalované přípisem. Celková hodnota ke sni postoupení činila 56.421,51 Kč a sestává z nesplacené jistiny ve výši 19.652,92 Kč, nesplaceného smluvního úroku 1.480,03 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 9.445,78 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1.791,39 Kč, inkasního poplatku 3.469,89 Kč, sankčního poplatku 3.000 Kč, paušálních nákladů na vymáhání 500 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků 3.563,31 Kč po celkové splatnosti závazku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2.518,19 Kč, smluvní pokuty ve výši 11.000 Kč. Žalobce neuplatňuje postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, kdy uplatňuje částku 5.758,31 Kč, neuplatňuje postoupený smluvní úrok po splatnosti úvěru, ani kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů dovodil, že žalovaná společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] dne 21.6.2019 (dále jen„ předmětná smlouva o úvěru“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s úrokem výši 2.407 Kč, úplatnou za poskytnutí úvěru 12.250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2.323 Kč a inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 4.500 Kč, celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 46.480 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru tak činily 21.480 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě do 14 měsíců ve 14 měsíčních splátkách po 3.320 Kč. Žalobce soudu doložil jako přílohu [číslo] předmětné smlouvy o úvěru předpis splátek, dále formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 21.6.2019. Ke zjišťování úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce tento doložil žádost o úvěru, ve které se uvádí, že žalovaná dokládala výplatní pásky a pracovní smlouvy a rozsudek k výživnému, její měsíční mzda činí 19.849 Kč, rodičovský příspěvek, výživné 7.000 Kč, celkové měsíční příjmy činí 26.849 Kč, měsíční výdaje za bydlení energie 8.040 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3.000 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 500 Kč, celkové měsíční výdaje 11.540 Kč, použitelný měsíční příjem 15.309 Kč; dále se zde uvádělo, že žalovaná bydlí v nájmu a je rozvedená se dvěmi dětmi, vzdělání střední s maturitou. Žalobce dále doložil v žádosti o úvěr zmiňovaný rozsudek, kdy jde o rozsudek Okresního soudu v Blansku ohledně nezletilých tří dětí, z nichž dvě byly svěřeny do péče matky a otec byl zavázán přispívat na jejich výživu částkou celkem 7.000 Kč měsíčně, když jedno dítě bylo svěřeno do péče otce a žalovaná jako matka byla zavázána přispívat na jeho výživu částkou 1.000 Kč měsíčně. Dále žalobce doložil pracovní smlouvu žalované, ze které vyplývá, že pracuje jako asistentka obchodního oddělení u zaměstnavatele [právnická osoba] v [obec], [ulice a číslo] na plný pracovní úvazek od 5.3.2019, kdy mzdové podmínky byly stanoveny v dohodě o mzdě, tato však doložena nebyla. Žalovaná uhradila částku 10.639,99 Kč. Žalobce soudu doložil smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021 včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky spolu s poštovním podacím archem.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 21.6.2019 předmětnou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční hotovost ve vši 25.000 Kč, žalované tak vznikla povinnost sjednanou částku vrátit zpět, když se žalovaná zavázala vrátit zpět coby příslušenství úvěru částku 21.480 Kč, tedy celkem částku 46.480 Kč, a to ve splátkách. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitelkou, musel soud hodnotit smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalované, když žalovaná sice doložila pracovní smlouvu, nicméně z této nevyplývá výše její mzdy, tedy výše mzdy tvrzená v rozsahu 19.849 Kč doložena nebyla, pokud jde o výživné ve výši 7.000 Kč, z doloženého rozsudku je patrno, že toto výživné platil otec jejich dětí, nicméně ona jako matka dítěte, které neměla ve své péči, měla či má povinnost hradit výživné 1.000 Kč, tato částka vůbec zohledněna nebyla. Dále právní předchůdce žalobce nepožadoval a neprokázal doložení měsíčních výdajů žalované, kdy vyšel pouze z jejích tvrzení ohledně nákladů na bydlení, energie, dopravy, jídla a osobních nákladů, což je zcela nedostačující zvláště v případě, že žalovaná má v péči dvě nezletilé děti, navíc již nějakou půjčku splácí. Výdaje žalované tedy nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobce k majetkovým poměrům žadatele ohledně příjmů a výdajů bez toho, aby bylo zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

20. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem, neposoudil řádně úvěruschopnost žalované, posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů pouze tak, aby byly vykázány údaje nasvědčující tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Proto je předmětné smlouva o úvěru absolutně neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru, dále je předmětná smlouva o úvěru neplatná také pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k absolutní neplatnosti je soud povinen k ní přihlížet bez námitky žalované. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalované (částku 25.000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalovaná však již žalobci uhradila částku 10.639,99 Kč, proto jí k úhradě zbývající části bezdůvodného obohacení chybí ještě částka 14.360,01 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě jako výhodné vyhověl a ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o požadované příslušenství, zde bylo vyhověno v části příslušenství, a to zákonného úroku z prodlení, které se opírá o ust. § 1970 a vl. nač. č. 315/2013 Sb., když počátek prodlení je ode dne následujícího po výzvě vyzývající k úhradě částky, touto výzvou byl přípise ze 17.8.2021 žalobce oznamující postoupení pohledávek s tím, že zde byla výzva k úhradě do 31.8.2021, žalovaná se tak dostala do prodlení od 1.9.2021.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl úspěch v 56,5%, neúspěch ve 43,5%, tedy jeho celkový úspěch byl ve 13% Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.616 Kč, v nákladech za právní zastoupení ve věci, které sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, výzva, sepis žaloby), 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. §14b a v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 3.068 Kč, z toho 13% představuje 398,84 Kč, po zaokrouhlení 399 Kč V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.