18 C 51/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 686,52 euro s příslušenstvím a 25 000 Kč s příslušenstvím - náhrada škody a nehmotné újmy

I. Návrh žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku ve výši 686,52 euro s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 27.5.2020 do zaplacení a částku ve výši 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 27.5.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 37 752 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 58 136 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 27.5.2020 a upřesněnu podáním ze dne 15.9.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 686,52 euro s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 27.5.2020 do zaplacení a dále částky 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 27.5.2020 do zaplacení a též náhrady nákladů řízení. , adresa, ,52 euro představuje škodu, kterou musela žalobkyně vynaložit na léčení psa jménem , jméno FO, a na utracení fenky jménem , jméno FO, . Žalobkyně je vlastníkem psa , jméno FO, , převzala jej do péče v březnu 2017 jako štěně společně se čtyřmi jeho sourozenci, zvířata pocházela z území , Anonymizováno, . Žalobkyně je členkou dobročinného spolku, který se zabývá záchranou psů, snaží se o adopci takto zachráněných zvířat. , jméno FO, měl od narození postižení pohybového aparátu, nemohl chodit po zadních nohou. Žalobkyně nechala psa vyšetřit na klinice ve , Anonymizováno, , kde získala kontakt na MVDr. , jméno FO, , tehdy zaměstnance žalovaného. MVDr. , jméno FO, navrhl několik možností, jak zdravotní postižení psa řešit, mj. pokusit se naučit jej reflexní chůzi za pomocí zvláštní fyzioterapie na klinice žalovaného v Brně, na což žalobkyně přistoupila. Původní termín převezení psa , jméno FO, z bydliště žalobkyně v Rakousku do Brna bylo nutno odložit, jednak se žalobkyni nezdařilo zajistit převoz, současně MVDr. , jméno FO, žalobkyni sdělil, že se na klinice nachází v léčení pes trpící parvovirózou. Žalobkyně MVDr. , jméno FO, informovala, že pes , jméno FO, není proti této nemoci očkován, nicméně MVDr. , jméno FO, žalobkyni sdělil, že s terapií je třeba započít co nejrychleji, očkování by bylo kontraproduktivní. Prostřednictvím své známé paní , jméno FO, tedy žalobkyně nechala dne 1.5.2017 psa , jméno FO, dopravit do Brna, téhož dne strany uzavřely smlouvu o veterinární péči pro psa , jméno FO, , péče byla poskytnuta nad rámec písemné smlouvy po ústní dohodě. Při předání dne 1.5.2017 byl pes , jméno FO, zdráv, krom postižení zadních nohou žádnou nemocí netrpěl. Dne 25.5.2017 byl pes , jméno FO, prostřednictvím paní , jméno FO, převezen z Brna zpět do bydliště žalobkyně v , Anonymizováno, . Léčení vedlo ke zlepšení pohybu psa, po návratu měla terapie dle pokynů MVDr. , jméno FO, pokračovat, jinak by účinky dosavadního léčení přišly vniveč. Žalobkyně tedy zabezpečila nedaleko svého bydliště pro psa , jméno FO, požadovanou péči, kterou měl nastoupit dne 27.5.2017, k tomu však z důvodu nákazy parvovirózou již nedošlo. Při převozu byl pes unavený, následujícího dne 26.5.2017 odmítal potravu, dalšího dne 27.5.2017 již nedokázal stát, zvracel a měl průjem. Žalobkyně byla nucena vyhledat veterinářku Mag. , jméno FO, , která provedla test a diagnostikovala u psa , jméno FO, parvovirózu. Za účelem snížení nákladů se žalobkyně rozhodla psa , jméno FO, léčit s pomocí svého přítele a známých ve svém bydlišti, v koupelně vytvořila improvizovanou karanténní stanici, kam docházela veterinářka Mag. , jméno FO, , která psovi dávala infuze a antibiotika. , jméno FO, neustále zvracel a měl průjem. Tato po všech stránkách náročná léčba trvala cca 10 dní, poté se pes , jméno FO, částečně zotavil, byť byl velmi slabý, účinky původní fyzioterapie zahájené na klinice žalovaného však přišly zcela vniveč. , jméno FO, stále žije, avšak pohybuje se s pomocí vozíčku. Inkubační doba parvovirózy trvá 4 až 7 dní, je tedy zřejmé, že se pes , jméno FO, musel nakazit právě na klinice žalovaného v době hospitalizace od 1.5.2017 do 25.5.2017. V bydlišti žalobkyně pak pes , jméno FO, parvovirózou nakazil fenku , jméno FO, (starší zvíře, slepé a hluché, nikdo jej nechtěl adoptovat, proto si ji žalobkyně ponechala), která nebyla proti parvoviróze očkována. Ta vzhledem ke svému věku nemoc nezvládla, jen ležela zvracela a měla krvavý průjem, proti ji veterinářka , Anonymizováno, . , jméno FO, dne 1.6.2017 utratila. Veterinářka , Anonymizováno, . , jméno FO, vyúčtovala žalobkyni náklady na léčení psa , jméno FO, fakturou ze dne 2.8.2017 č. , hodnota, znějící na částku 592 ,02 euro a náklady za utracení fenky , jméno FO, fakturou ze dne 2.8.2017 č. , hodnota, znějící na částku 94,50 euro; žalobkyně obě faktury uhradila. Žalovaný žalobkyni náklady na léčení pohybového aparátu psa , jméno FO, dle smlouvy ze dne 1.5.2017 vyúčtoval fakturou ze dne 25.5.2017 č. , hodnota, znějící na částku 1 133,82 euro, žalobkyně s ohledem na nákazu psa , jméno FO, parvovirózou žádala prostřednictvím MVDr. , jméno FO, , aby žalovaný náklady ve výši 686,52 euro od ceny za terapii odečetl, což však neučinil, svoji odpovědnost vůbec odmítl, tj. že by se pes , jméno FO, nakazil parvovirózou právě na klinice v Brně. Žalobkyně náklady na léčení pohybového aparátu psa , jméno FO, neuhradila, žalovaný se tedy zaplacení této částky domáhal v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 112 EVC 1/2018. Rozsudkem č.j. 112 EVC 1/2018-93 ze dne 9.10.2019 soud žalobě (až na část úroku z prodlení) vyhověl s tím, že žalovaný sjednanou službu poskytl žalobkyni řádně a včas, žalobkyni tedy nenáleží žádný nárok z vadného plnění. Pokud žalobkyně argumentovala vzniklou škodou v částce 686,52 euro, pak tento svůj nárok nezapočetla vůči nároku žalovaného ani neuplatnila vzájemný návrh, soud se jím proto nezabýval s tím, že není vyloučeno, aby se žalobkyně náhrady škody domáhala v samostatném řízení, což tedy tímto činí. Krajský soud v Brně pak rozsudkem č.j. 20 Co 55/2020-127 ze dne 21.7.2020 rozsudek zdejšího soudu č.j. 112 EVC 1/2018-93 potvrdil. Dále se žalobkyně domáhá po žalovaném náhrady nehmotné újmy ve výši celkem 25 000 Kč za citové útrapy spojené s nervovým vypětím a citovým strádáním spojeným se záchranou psa , jméno FO, a dále za duševní trýzeň spojenou s utracením fenky , jméno FO, . Protiprávní jednání žalovaného v tomto směru spočívá v porušení povinnosti prevenčního charakteru ve smyslu § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., když přijal na kliniku k léčení psa , jméno FO, , ačkoliv se na ní vyskytovala nákaza parvovirózou, žalovaný postupoval neodborně, non lege artis a též v rozporu s dobrými mravy. Zvláštní okolnost ve smyslu § 2971 zákona č. 89/2012 Sb. představuje stav, že žalobkyně se dosud se nevypořádala se ztrátou fenky , jméno FO, , která pro ni nebyla věcí, ale členem rodiny, byly si nesmírně blízké a velice si rozuměly. Její utracení je pro ni obrovské trauma, i když bylo nezbytně nutné, aby fenka více netrpěla. Totéž platí i u mnohadenní záchrany psa , jméno FO, , kdy se jeho stav stále měnil, tj. zlepšoval se a znovu fatálně zhoršoval, žalobkyně má tyto traumatizující výjevy stále před očima.Žalovaný se k nároku žalobkyně vyjádřil tak, že není důvodný a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Strany uzavřely dne 1.5.2017 smlouvu o poskytnutí veterinární péče pro psa , jméno FO, za účelem zlepšení jeho vrozené pohybové dysfunkce. , jméno FO, se na klinice žalovaného v Brně nacházel od 1.5.2017 do 25.5.2017. V době jeho pobytu se na klinice skutečně nacházel jiný pes trpící parvovirózou, a to od 24.4.2017 do 7.5.2017. Inkubační doba parvovirózy je 7 až 14 dnů, pokud tedy byl pes , jméno FO, propuštěn dne 25.5.2017, 18 dnů po propuštění psa s parvovirózou a nevykazoval znaky parvoviru, tj. zejm. průjem, musely by se příznaky projevit již před datem 25.5.2017. Psa , jméno FO, poprvé prohlédl MVDr. , jméno FO, dne 26.4.2017, pes vykazoval známky kompletní obrny zadních končetin, nebyl celkově v dobrém stavu, byl vyhublý, apatický a již v té době trpěl průjmy. Žalovanému bylo známo, že pes , jméno FO, není očkován proti parvoviróze, provedení očkování však bylo vzhledem k jeho nedobrému zdravotnímu stavu vyloučeno. MVDr. , jméno FO, žalobkyni informoval o tom, že se na klinice v Brně nachází pes nakažený parvovirózou, s tím, že na klinice jsou dodržovány mechanismy, které eliminují riziko nákazy mezi pacienty, žalobkyně s ohledem na to tedy trvala na hospitalizaci. Žalobkyně nijak neprokazuje, že pes , jméno FO, byl skutečně nakažen parvovirózou - léčit mladého psa doma v koupelně se jeví jako takřka vyloučené, pes musí být neustále na infuzích proti dehydrataci a držet hladovku, současně žalobkyně neprokazuje, že k nákaze došlo na klinice žalovaného. Žalobkyně ani neprokazuje, že by k nákaze - vedoucí k následnému utracení fenky , jméno FO, - mělo dojít od psa , jméno FO, , když parvoviróza napadá především štěňata, dospělé jedince jen zřídka. Pokud fenka , jméno FO, nebyla očkována proti parvoviróze, jde o pochybení samotné žalobkyně, neboť taková vakcinace je obvyklá. Žalovaný neporušil žádnou svoji právní povinnosti, tj. ani povinnost prevenčního charakteru, pacient s parvovirózou byl hospitalizován na uzavřeném oddělení, na starost jej měla jediná sestra, která se nedostala do kontaktu s jinými psy. V době hospitalizace psa nakaženého parvovirózou se žádný jiný pacient, ani se sníženou imunitou, kteří se tehdy na klinice rovněž nacházeli, nenakazil. Pokud žalovaný neporušil žádnou svoji povinnost neodpovídá za škodu - náklady na léčení psa , jméno FO, v Rakousku ani za náklady na utracení fenky , jméno FO, a tedy ani za tvrzenou nehmotnou újmu žalobkyně.Cizí prvek zde spočívá v tom, že žalobkyně je fyzická osoba s obvyklým svým pobytem na území Rakouska, žalovaný je pak právnická osoba (podnikatel dle formy) se sídlem na území České republiky. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 4 odst. 1 nařízení EU č. 1215/2012, když žalovaný má své sídlo v České republice. Rozhodným právem je hmotné právo české, s odkazem na čl. 4 odst. 3 nařízení ES č. 864/2007, neboť i když škoda (onemocnění psa , jméno FO, a úmrtí fenky , jméno FO, ) vznikla na území Rakouska, je zde užší vztah k České republice založený předchozí smlouvou ze dne 1.5.2017, na jejímž podkladě byl na klinice žalovaného léčen pohybový aparát psa , jméno FO, .Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:Mezi stranami nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že žalobkyně je vlastníkem psa , jméno FO, , kterého získala v březnu 2017 jako cca osmitýdenní štěně společně s dalšími jeho sourozenci z území Chorvatska, pes , jméno FO, byl ochrnutý za zadní končetiny, po jeho vyšetření v , Anonymizováno, získala žalobkyně kontakt na (tehdy) zaměstnance žalovaného MVDr. , jméno FO, , který navrhl žalobkyni hospitalizaci psa , jméno FO, na klinice žalovaného v Brně za účelem výuky „spinální chůze“, která mohla zvířeti do budoucna umožnit samostatný pohyb. Uvedené podporuje výpověď samotné žalobkyně, jakož i svědka MVDr. , jméno FO, .Mezi stranami nebylo dále sporu, že žalobkyně se zabývá záchranou a adopcí zachráněných psů, je dlouhodobou členkou dobročinného spolku se sídlem v Rakousku, který má takový předmět činnosti, což potvrdila ve své výpovědi i samotná žalobkyně.Z výpovědi žalobkyně soud dále zjistil, že žalobkyně chová i vlastní psy, v roce 2017 byla vedle těchto dalších psů vlastníkem i fenky , jméno FO, , fenka byla stará, slepá a hluchá, nikdo ji nechtěl adoptovat, proto si ji žalobkyně ponechala u sebe, měla ji cca tři roky, vzhledem k věku nebyla fenka , jméno FO, očkována proti parvoviróze, ostatní psi žalobkyně ano.Sporu nebylo dále o tom, že žalovaný věděl od žalobkyně, že pes , jméno FO, není očkován proti parvoviróze, ani o tom, že žalovaný prostřednictvím MVDr. , jméno FO, informoval žalobkyni, že se na klinice v Brně nacházejí pacienti trpící právě parvovirózou, což mělo za následek odsunutí data převozu psa , jméno FO, na kliniku (uvedené podporuje výpověď svědka MVDr. , jméno FO, a rovněž zdravotní dokumentace nakaženého psa jménem Kubíček).Žalovaný připustil, že žalobkyni ubezpečil v tom směru, že na klinice jsou přijata taková opatření a mechanismy, které jakékoliv riziko přenosu nákazy eliminuji; na to se žalobkyně rozhodla léčbu psa , jméno FO, podstoupit.Sporným nebylo dále, že dne 1.5.2017 přivezla známá žalobkyně - paní , jméno FO, (jak rovněž potvrdila v rámci své svědecké výpovědi) psa , jméno FO, na kliniku žalovaného v Brně, kde měl podstoupit fyzioterapii za účelem výuky spinální chůze, a to na základě smlouvy o veterinární péči pro psa , jméno FO, ze dne 1.5.2017 uzavřené mezi žalobkyní coby objednatelem a žalovaným coby poskytovatelem, když samotná péče byla poskytnuta nad rámec písemné smlouvy po ústní dohodě, jak podporuje uvedená listina (č.l. 6 spisu sp. zn. 112 EVC 1/2018). , jméno FO, na klinice žalovaného podstoupil sjednanou terapii, která měla za následek zlepšení jeho zdravotního stavu, pokud jde o hybnost zadních končetin, bylo však třeba zajistit další rehabilitaci po jeho převozu do Rakouska, což se (opět za pomoci paní , jméno FO, ) stalo dne 25.5.2017, jak se podává z rozsudku zdejšího soudu č.j. 112 EVC 1/2018-93 a jak vypovídala rovněž žalobkyně, její sestra svědkyni , jméno FO, a její partner , jméno FO, ).Z výpovědi svědka MVDr. , jméno FO, a neurologické zprávy ze dne 26.4.2017 má soud za prokázáno, že pes , jméno FO, už při prvním vyšetření a i při přijetí na kliniku žalovaného nebyl v dobrém zdravotním stavu, neboť mimo obrny zadních končetin trpěl rovněž průjmem a byl podvyživený.Lékařská zpráva z léčení psa , jméno FO, (č.l. 21 až 25 spisu) pak prokazuje, že pes , jméno FO, trpěl vodnatým průjmy až do 12.5.2017 (podezření na campylobakterii se však nepotvrdilo), po nasazení léčby od 13.5.2017 do 25.5.2017 již nikoliv.Z lékařské zprávy dalšího pacienta žalovaného - psa jménem Kubíček - se podává, že tento se nacházel na klinice žalovaného s diagnózou parvoviróza v době od 26.4.2017 do 7.5.2017, kdy byl propuštěn domů.Z výpovědi žalobkyně a svědka , jméno FO, , jakož i , jméno FO, , Sabine Piribauer (přítelkyně žalobkyně angažující se s ní ve spolku na ochranu zvířat) a Mag. , jméno FO, se podává toliko, že pes , jméno FO, po návratu z kliniky žalovaného dne 25.5.2017 projevoval únavu, dne 26.5.2017 odmítal potravu, dalšího dne 27.5.2017 již nedokázal stát, zvracel a měl průjem. Žalobkyně k němu povolala veterinářku, Mag. , jméno FO, , která psa vyšetřila, následně byl pes , jméno FO, po dobu cca 10 dnů v domácí péči žalobkyně a jejího partnera, svědka , jméno FO, ošetřován v koupelně u žalobkyně, kde byla zřízena improvizovaná karanténní stanice, pes dostával infuze a lék Feliserin. Poté se zotavil, nicméně nebylo již možno pokračovat v rehabilitaci zadních končetin a pes , jméno FO, tedy musí k pohybu používat vozíček.Z výpovědi žalobkyně a Mag. , jméno FO, se podává, že dne 1.6.2017 se u fenky , jméno FO, projevily zdravotní potíže - ležela na boku, zvracela, měla krvavý průjem. Fenka byla vyšetřena Mag. , jméno FO, , nicméně vzhledem k věku a nedobrému zdravotnímu stavu, nebyla již fenka léčena, ale utracena.Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 112 EVC 1/2018, zejména z rozsudku č.j. 112 EVC 1/2018-93 a rozsudku odvolacího soudu č.j. 20 Co 55/2020-127 soud zjistil, že žalovaný žalobkyni za poskytnutou služby - léčení psa , jméno FO, v době od 1.5.2017 do 25.5.2017 - vyúčtoval sjednanou odměnu, a to fakturou ze dne 25.5.2017 č. , hodnota, znějící na částku 1 133,82 euro. Tuto částku však žalobkyně (tam v pozici žalované) neuhradila s odůvodněním, že v důsledku nákazy psa , jméno FO, a jeho následnému léčení přišla terapie na klinice vniveč. Svůj tvrzený nárok na náhradu škody v částce 686,52 euro však žalobkyně v řízení sp. zn. 112 EVC 1/2018 nezapočetla vůči nároku žalovaného na zaplacení léčení psa , jméno FO, ani nevznesla vzájemný návrh. Soud proto se zdůvodněním, že sjednaná služba byla poskytnuta řádně a včas, tj. bez vad, žalobě žalovaného (tam tedy v postavení žalobce) až na část příslušenství vyhověl, nárokem žalobkyně na náhradu škody se nezabýval s tím, že jej žalobkyně může učinit předmětem jiného řízení; odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.Naproti tomu žalobkyně neprokázala svoje základní skutkové tvrzení, a to že se pes , jméno FO, nakazil před 25.5.2017 na klinice žalovaného v Brně parvovirózou a že další pes žalobkyně - fenka , jméno FO, - se touto nemocí nakazila právě od psa , jméno FO, , a proto musela být utracena. K prokázání těchto skutečností žalobkyně navrhla celou řadu důkazů, nicméně zásadní měla být výpověď Mag. , jméno FO, , veterinářky, která oba psy v , Anonymizováno, po 25.5.2017 ošetřovala (za svoji péči o psa , jméno FO, vystavila žalobkyni fakturu č. , hodnota, ze dne 2.8.2017 znějící na částku 592,02 euro, tato částka zahrnuje v sobě test na parvovirózu, lék Feliserin, infuze, Kesium, subkutánní injekce, paušál za infuze, Paspertin tablety a Sucralfát - sáčky; za svoji péči o fenku , jméno FO, vystavila Mag. , jméno FO, žalobkyni fakturu č. , hodnota, rovněž ze dne 2.8.2017 znějící na částku 94,50 euro za test na parvovirózu a prostředek pro eutanázii psa). Žalobkyně ani svědkové , jméno FO, , , jméno FO, , Sabine Pribauer a , jméno FO, nemají veterinární vzdělání a na klinice žalovaného po celou dobu hospitalizace psa , jméno FO, či vůbec nikdy nebyli, resp. někteří mají poznatky o věci spíše z doslechu - ze sdělení žalobkyně.Před dožádaným soudem Mag. , jméno FO, vypověděla (uvedla to i v přípisu ze dne 14.9.2019, který se nachází č.l. 62 spisu sp. zn. 112 EVC 1/2018), že oběma psům prováděla test na parvovirózu, který byl pozitivní. Výsledek testu - jako zcela objektivní důkaz - však nebyl předložen, z faktur č. , hodnota, a 087590 rovněž neplyne, jaký měl být snad jeho výsledek (svědkyně sdělila, že o tom nemá již doklad), samotná žalobkyně však uvedla v rámci své účastnické výpovědi, že se test na parvovirózu u fenky , jméno FO, neprováděl, neboť vzhledem k jejímu (výše popsanému) stavu nebyl potřeba. Toto je významný rozpor ve výpovědích obou slyšených osob, který věrohodnost jejich výpovědí snižuje. K prokázání svého zásadního skutkového tvrzení žalobkyně dále navrhla důkaz znaleckým posudkem, který soud nařídil mj. ke zjištění toho, jaká je tedy inkubační doba parvovirózy (v tom se obě strany rozcházely, přičemž jde o odbornou otázku) a taky vůbec povahy onemocnění, o němž MVDr. , jméno FO, coby svědek uvedl, že jde o nemoc, kterou neočkované štěně může chytit takřka kdekoliv a kdykoliv „z prostředí“, tj. i ze vzduchu, kde se tento odolný virus nachází - což mohlo představovat i případný liberační důvod žalovaného z pohledu § 2994 občanského zákoníku. Ze znaleckého posudku MVDr. , jméno FO, , LL.M, č. , č. účtu, ze dne 29.6.2023, jakož i z doplňujícího výslechu tohoto znalce pak vyplynulo, že parvoviróza je infekční virové onemocnění psů, postihující zvláště mladé jedince ve věku několika týdnů, projevuje se krvavými průjmy, zvracením a dušností, obvyklá inkubační doba je 3 až 7 dnů, dle některých autorů 2 až 18 dnů dle vnímavosti jedince, zdrojem viru je trus nemocných zvířat, k nákaze dojde orální cestou, nejčastěji potravou či kontaminovanou vodu. Vzhledem k virulenci viru je možní se nakazit takřka kdekoliv a kdykoliv z prostředí, nejde však o nákazu charakteru „plicního moru“, tedy že by se neočkované štěně nakazilo automaticky vždy a všude. Znalec dále uvedl, že léčba psa , jméno FO, dle vystavené faktury č. , hodnota, neodpovídá léčbě parvovirózy, při této léčbě jsou kontraindikované perorální preparáty z důvodu další zátěže trávícího traktu a tím provokace zvracení, léčení parvovirózy tímto způsobem by vedlo pravděpodobně k úmrtí psa. Léčba vyžaduje kontinuální infusní léčbu několik dní na klinickém pracovišti, aplikaci léků proti zvracení, vnitřnímu krvácení, analgetika, antibiotika, doplnění minerálních látek a vitamínů a následně veterinární dietu. Závěr znalce byl tedy takový, že s ohledem na průběh onemocnění psa , jméno FO, a úspěšnost konkrétní léčby doma u žalobkyně lze pochybovat, že šlo vůbec o parvovirózu, příznaky svědčí spíše pro nějaký druh gastroenterovirózy, snad recidivující onemocnění trávícího traktu, jež bylo u psa , jméno FO, léčeno na klinice žalovaného v období od 1.5.2017 do 12.5.2017. Znalec ještě podotkl, že nebezpečnost choroby je chovatelské veřejnosti známa a ponechání chovu psů bez vakcinace představuje velké riziko. K fence Tamaře znalec uvedl, že k jejímu utracení došlo bez předchozího pokusu o její léčbu, přenos parvovirózy z psa , jméno FO, na fenku , jméno FO, vyloučil. Závěry znaleckého posudku jsou v rozporu s obsahem výpovědi Mag. , jméno FO, , tedy ji jakýmsi způsobem zpochybňují, přičemž zde nebyl další zásadní důkaz, který by se přikláněl k jedné nebo druhé skutkové verzi. Za této situace tedy soud neměl za prokázáno, že se pes , jméno FO, nakazil vůbec parvovirózou, navíc ještě na klinice žalovaného, z důkazů plyne jen, že měl od 27.5.2017 po dobu cca deseti dnů blíže neurčené onemocnění trávícího traktu, jehož původ rovněž není znám.Jestliže tedy následně vyvstaly rozpory mezi důkazy - výpovědí Mag. , jméno FO, a závěry znaleckého posudku MVDr. , jméno FO, , LL.M, poučil soud opětovně žalobkyni, nechť tedy označí (veškeré relevantní) důkazy k prokázání skutečnosti, že se pes , jméno FO, před 25.5.2017 nakazil parvovirózou na klinice žalovaného a že další pes žalobkyně - fenka , jméno FO, - musela být utracena právě pro nákazu parvovirózou, kterou se nakazila od psa , jméno FO, . Na toto poučení reagovala žalobkyně (v podání ze dne 25.6.2024) návrhem na opakovaný výslech Mag. , jméno FO, , což však nelze považovat důkaz, který by přinesl jednoznačné osvětlení skutkového stavu, neboť tato svědkyně již ke zcela stejné skutečnosti vyslechnuta byla. Za relevantní důkaz by bylo v tomto směru možno považovat, jak již uvedeno shora, zejm. veterinární dokumentaci obou psů vedenou v Rakousku, kterou žalobkyně již potřetí navrhla, avšak opět nepředložila.Ze snímku testu na parvovirózu (č.l. 45 spisu) soud žádné skutkové zjištění neučinil, jde o snímek světlého pruhu na tmavém podkladu, v pruhu je uveden text Parvo a symbol tří šipek, není zřejmé, jakému zvířeti vůbec a kdy měl být test prováděn.Soud neprováděl důkaz veterinární dokumentací psa , jméno FO, a fenky , jméno FO, z , Anonymizováno, , neboť žalobkyně, ač to opakovaně navrhla (na jednání dne 12.10.2021 se prostřednictvím svého právního zástupce zavázala zdravotní dokumentaci obou zvířat předložit i s překladem do českého jazyka), veterinární dokumentaci soudu fakticky nikdy nepředložila, přitom - pokud následně vyvstaly rozpory mezi jinými důkazy - výpovědí Mag. , jméno FO, a závěry znaleckého posudku MVDr. , jméno FO, , LL.M. - šlo by objektivně o důkaz nikoliv nevýznamný, resp. svoji váhu by jistě měl, pokud by jej žalobkyně předložila ještě před zadáním a zpracováním znaleckého posudku.S ohledem na důkazní situaci a (neprokázaný) skutkový ohledně základní skutečnosti, tj. že se pes , jméno FO, měl vůbec nakazit parvovirózou a navíc na klinice žalovaného a rovněž vůbec k okolnostem, za kterých žalobkyně chovala psa , jméno FO, a fenku , jméno FO, , neprováděl soud pro nadbytečnost ani opakované výslechy žalobkyně a její sestry , jméno FO, - k existenci duševních útrap z hlediska nároku na náhradu nehmotné újmy.Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.Podle § 1723 odst. 1 občanského zákoníku, závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.Podle § 2944 občanského zákoníku, každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak.Podle § 2970 občanského zákoníku, při poranění zvířete nahradí škůdce účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Náklady spojené s péčí o zdraví nejsou neúčelné, i když podstatně převyšují cenu zvířete, pokud by je vynaložil rozumný chovatel v postavení poškozeného.Podle § 2971 občanského zákoníku, odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku, resp. s ohledem na výsledky dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.Pokud jde nejprve o odpovědnost za škodu spočívající v nákladech léčení psa , jméno FO, v částce 592,02 euro a v nákladech na eutanázii fenky , jméno FO, v částce 94,50 euro:Na počátku je třeba uvést, že odpovědnost za škodu, resp. nyní újmu (obecně) je právní institut představující sekundární sankční povinnost subjektu, tj. povinnost snést zákonem stanovené nepříznivé následky za porušení své právní povinnosti primární - plynoucí buď přímo ze zákona, nebo též ze smlouvy, případně i jiných právních skutečností. V tomto případě jde o speciální typ objektivní odpovědnosti (tzv. „za výsledek“) dle § 2944 občanského zákoníku, neboť škoda (primárně v podobě nákladů léčení psa , jméno FO, v Rakousku ve smyslu § 2970 občanského zákoníku) měla vzniknout, poté, co žalovaný od žalobkyně psa převzal na svojí kliniku k léčbě nepohyblivých končetin - fyzioterapii za účelem výuky spinální chůze, což bylo samotným předmětem závazku žalovaného dle smlouvy ze dne 1.5.2017 (srov. zda např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 2109/2003 nebo sp. zn. 25 Cdo 4693/2008). Zákonným předpokladem odpovědnosti za škodu dle § 2944 občanského zákoníku jsou tedy:a) existence závazku mezi žalobkyní a žalovanýmb) odevzdání věci žalobkyní, resp. její převzetí žalovaným za účelem plnění závazkuc) vznik škody na věci.Existence protiprávního jednání nebo zavinění žalovaného zde není rozhodné, jde o odpovědnost založenou na tzv. objektivním principu, je zde však možnost liberace, tj. odpovědný subjekt může prokázat, že by ke škodě došlo i jinak.Soud se tedy pro rozhodnutí, zda je žalovaný odpovědný za škodu vzniklou žalobci na „převzaté věci“, zaměřil na posouzení výše uvedených jednotlivých předpokladů existence této speciální odpovědnosti za škodu:a) prvním předpokladem vzniku této odpovědnosti za škodu je existence závazku, tedy závazkového právního vztahu mezi žalobcem a žalovaným. Tento předpoklad je naplněn, neboť mezi žalobkyní coby objednatelem a žalovaným coby poskytovatelem byla uzavřena smlouva o odborné veterinární péči ze dne 1.5.2017, byť péče byla poskytnut nad rámec této písemné smlouvy po ústní dohodě. Vlastním předmětem smlouvy byla k léčba dysfunkčních zadních končetin psa , jméno FO, - fyzioterapie za účelem výuky spinální chůze.b) druhým předpokladem tohoto druhu odpovědnosti za škodu je skutečnost, že věc - zde živé zvíře ve smyslu § 494 občanského zákoníku - byla předána žalobkyní žalovanému, k čemuž tedy došlo dne 1.5.2017, převozem psa , jméno FO, z bydliště žalobkyně v , Anonymizováno, na kliniku žalovaného v Brně, kde pes , jméno FO, setrval do 25.5.2017.c) posledním předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu je vůbec její existence. Škoda (majetková újma, jež je ocenitelná penězi) může nastat buď v podobě škody skutečné (to oč se majetek poškozeného reálně zmenšil) nebo v podobě ušlého zisku (nerozmnožení majetku poškozeného), zde je však speciální výslovná úprava škody v podobě nákladů na léčení zvířete dle zmiňovaného § 2970 občanského zákoníku. Škoda v tomto smyslu žalobkyni vznikla, neboť částku 592,02 euro a 94,50 euro uhradila, nicméně vznik škody musí být v příčinné souvislosti se škodní událostí. Škodní událostí (obecně musí nastat v době od převzetí věci poskytovatelem sjednaného plnění do doby jejího opětovného vydání objednateli) zde měla být nákaza psa , jméno FO, parvovirózou na klinice žalovaného v době jeho hospitalizace (a následný přenos této choroby na fenku , jméno FO, ), ta se však, jak rozebráno výše ve skutkové části rozsudku, neprokázala. Za této situace, chybí-li tato komponenta odpovědnosti za škodu dle § 2944 občanského zákoníku, žalovaný za škodu odpovědný není.Ještě lze připojit, byť to pro právní posouzení věci v zásadě podstatné není, že pokud žalovaný ubezpečil žalobkyni (jak uvádí ve svém podání ze dne 3.11.2020), že na klinice jsou přijata taková opatření a mechanismy, které jakékoliv riziko přenosu nákazy parvovirem eliminuji, není již podstatné, kdo na hospitalizaci psa , jméno FO, a zahájení fyzioterapie „trval“ či na ně naléhal, což bylo mezi stranami sporné. Byla-li žalobkyně ujištěna ve výše uvedeném smyslu, nemohla by jí být umístěná psa , jméno FO, na kliniku i za situace, že zde byl jiný nakažený pes kladena k tíži (z pohledu snad případného jejího spoluzavinění vzniku škody).Pokud jde o náhradu nehmotné újmy ve výši 25 000 Kč za citové útrapy, nervové vypětí a strádání spojené se záchranou psa , jméno FO, a dále za duševní trýzeň spojenou s utracením fenky , jméno FO, :Neodpovídá-li žalobce za hmotnou škodu uvedenou shora, tj. neprokázala-li se skutečnost, že by se pes , jméno FO, (vůbec) nakazil parvovirózou a navíc na klinice žalovaného, nemá samozřejmě (což je toho nutným předpokladem) ani povinnost nahradit tvrzenou nehmotnou újmu žalobkyně spočívající v citových útrapách, nervovém vypětí a strádání spojených se záchranou psa , jméno FO, a v duševní trýzni spojené s utracením fenky , jméno FO, . Zde lze jen poznamenat, že náhrada nemajetkové újmy může být ve smyslu § 2971 občanského zákoníku přiznána každému, koho způsobený následek postihuje natolik výrazně a osobně, že v tom spatřuje takový zásah, považovaný za osobní neštěstí. Předpokladem jsou zvláštní okolnosti, za nichž škůdce újmu způsobil (příkladmo poruší-li škůdce z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobí-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné), protiprávní jednání (to i v případě, že jinak za škodu - jako zde - odpovídá škůdce objektivně) a duševní útrapy dosahující intenzity osobního neštěstí. Pocit osobního neštěstí je jistě individuální, je však nutno ho jakýmsi způsobem objektivizovat, neboť přehnané citové reakce nejsou nahraditelnou nemajetkovou újmou též proto, že výjimečně senzitivní osoby netvoří měřítko obvyklého přístupu osoby průměrných vlastností (§ 4 odst. 1 občanského zákoníku). Jde tedy - i z pohledu užité terminologie - o ustanovení dopadající na situace výjimečné, kdy nastává vskutku velká míra utrpení poškozeného; nejde o samostatnou skutkovou podstatu náhrady škody, leč o pravidlo upravující rozsah náhrady při splnění předpokladů některé z vymezených skutkových podstat náhrady škody. Vztaženo k řešené věci (byť již nad nutný rámec odůvodnění), i pokud by žalovaný odpovídal za škodu dle § 2944 občanského zákoníku, tedy, tj. pokud by se pes , jméno FO, nakazil na jeho klinice parvovirózou a tuto nemoc přenesl na fenku , jméno FO, , která musel být následně utracena, nevznikl by žalobkyni nárok na náhradu nehmotné újmy. Soud zde neshledává onu mimořádnou okolnost v intenzitě předpokládané zákonem (z pohledu dvou v § 2971 uvedených příkladů), žalobkyní uváděná skutečnost, že se dosud nevzpamatovala z traumatizujících zážitků spojených s léčbou psa , jméno FO, doma a utracením fenky , jméno FO, je spíše popisem onoho osobního neštěstí. To je, jak uvedeno shora, třeba posuzovat z objektivního hlediska. Ani pes , jméno FO, (zachráněný z území Chorvatska, nepohyblivý na zadní končetiny) ani fenka , jméno FO, (kterou měla žalobkyni po dobu cca tří let, nemocnou - slepou a hluchou) nebyli v pravém slova smyslu „domácími mazlíčky“ žalobkyně. Žalobkyně chová jednak vlastní psy, jak uvedla, jednak provozuje záchrannou stanici, kde lze předpokládat, že se budou nějakým způsobem problémoví jedinci vyskytovat. Současně žalobkyně není osobou vysokého věku, oba uvedení psi nejsou, resp. nebyli jejími jedinými společníky, žalobkyně je nechovala po celý jejich život (srov. zde např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 972/2018). Soud je tedy názoru, že na straně žalobkyně nenastala újma v podobě onoho „osobního neštěstí, které nelze jinak odčinit“. Současně - i pokud jde o nárok na náhradu škody ve výši 94,50 euro - nelze pustit ze zřetele, že fenka , jméno FO, jako dospělý jedinec nebyla očkována proti parvoviróze (žalobkyně sama uvedla v rámci své účastnické výpovědi, že tuto skutečnost pravděpodobně přehlédla), je tedy nutno dovodit, že si vznik škody a nehmotné újmy ve vztahu k fence Tamaře způsobila minimálně z poloviny sama (§ 2918 občanského zákoníku), když očkování psů proti parvoviróze je věcí zcela obvyklou a chovateli psů naprosto běžně prováděnou, jak uvedl i znalec.Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.) a to včetně požadovaného úroku z prodlení.O nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalobkyni, neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalovaným vynaložené činí 37 752 Kč a představují:- náklady právního zastoupení advokátem za 10 úkonů právní služby po 2 820 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, čtyři písemná podání ve věci samé - č.l. 18, 55, 91 a 188 spisu a účast na jednání soudu dne 29.6.2021, 12.10.2021, 6.10.2022, 16.5.2024 a 10.9.2024) s tím, že předmět řízení představovala částka 42 200 Kč (25 000 Kč + 686,52 euro, kdy při kurzu ČNB 25,055 Kč za jedno euro ke dni 10.9.2024 pro stanovení sazby odměny částce 686,52 euro odpovídá právě 17 200 Kč)- paušální částku náhrad hotových výdajů 3 000 Kč (za 10 úkonů po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.- částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 6 552 Kč.Pokud jde o výrok III. rozsudku, pak dle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.Náklady, jež stát v tomto řízení vynaložil, činí celkem 59 936 Kč, a jsou představovány:- znalečným v částce 38 039 Kč, tj. s odkazem na § 139 odst. 2 občanského soudního řádu odměnou ustanoveného znalce MVDr. , jméno FO, , LL.M a náhradou jeho hotových výdajů vzniklých mu v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku (podrobná specifikace zmíněných nákladů státu je uvedena v usnesení č.j. 20 Co 293/2023-204 a č.j. 18 C 51/2020-227)- tlumočným v částce 19 222 Kč, tj. s odkazem na § 139 odst. 2 občanského soudního řádu odměnou ustanoveného tlumočníka Mgr. , jméno FO, a náhradou jejích hotových výdajů vzniklých jí v souvislosti s podáním tlumočnického úkonu (podrobná specifikace zmíněných nákladů státu je uvedena v usnesení č.j. 18 C 51/2020-88, 18 C 51/2020-124, 18 C 51/2020-148).- svědečným v částce 2 675 Kč, tj. s odkazem na § 139 odst. 1 občanského soudního řádu přiznaným svědkyni , jméno FO, (podrobná specifikace zmíněných nákladů státu je uvedena v usnesení č.j. 18 C 51/2020-90).Soud tedy žalobkyni, která nebyla v řízení úspěšná, uložil zaplatit náklady řízení státu ve výši 58 136 Kč, když úhradu tlumočeného za účast tlumočníka u jednání dne 12.10.2021 (1 800 Kč) nelze po žalobkyni požadovat. Podle § 18 občanského soudního řádu mají účastníci v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají tedy právo jednat před , Anonymizováno, ve své mateřštině a soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. S tímto ustanovením by pak bylo v rozporu ukládat povinnost k náhradě nákladů spojených s tím, že účastník realizuje právo jednat před soudem ve své mateřštině (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. , právnická osoba, 15/84).Co se týká eventuelních předpokladů žalobkyně pro osvobození od soudních poplatků, pak tyto dle názoru soudu dány nejsou - to s ohledem na předmět činnosti žalobkyně, která se zabývá záchranou psů, převážně z jiných zemí, což je činnost, kterou je možno provozovat jen s odpovídajícím finančním a majetkovým zázemím, ostatně žalobkyně sama ani o osvobození od soudních poplatků nežádala.