18 C 58/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 33.482 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11.540 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení z částky 11.540 Kč od 20.8.2020 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 21.942 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.863,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.597,55 Kč, s 29 % úrokem z částky 21.208,86 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 21.208,86 Kč od 25.6.2019 do 19.8.2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 21.208,86 Kč od 20.8.2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 30.10.2020 domáhá po žalované zaplacení částky 33.482 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaná uzavřela dne 12.5.2017 s právním předchůdcem žalobce (společnost [právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly poskytnuty žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč v hotovosti, současně se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 25.750 Kč, a to jako součet kapitalizovaných úroků ve výši 5.366 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 7.160 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 13.224 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 930 Kč, poslední splátka 6.7.2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 18.12.2017. Ke dni 1.1.2018 činila dlužná jistina částku 26.625,96 Kč a dlužný poplatek částku 17.956,04 Kč. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 18.460 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019, výše pohledávky bez příslušenství činila 51.182 Kč, navýšení, účtované původním věřitelem, žalobce neuplatňuje. Žalobce se domáhá celkové dlužné částky ve výši 33.482 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 21.208,86 Kč a dlužného poplatku ve výši 12.273,14 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6.597,57 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2.863,38 Kč, dalšího příslušenství.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaná uzavřeli dne 12.5.2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ předmětná smlouva o zápůjčce“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční částku ve výši 30.000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy, kdy šlo o refinancování zápůjčky (nezaplacené dlužné částky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo]), a to v dlužné částce 5.067 Kč, kdy zbývající částka 24.933 Kč byla vyplacena žalované, žalovaná se dále zavázala uhradit vedle zapůjčené částky poplatek ve výši 25.750 Kč, celkem se tedy zavázala k úhradě částky 55.750 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 930 Kč, kdy poslední splátka činí 880 Kč. Částka poplatku sestávala z úroku ve výši 5.366 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 7.160 Kč a částka za administrativní činnost a komfortní splácení 13.224 Kč. Žalobce soudu dále doložil tabulku umoření a sdělil soudu, že žalovaná uhradila do postoupení pohledávky celkem částku 18.460 Kč. Dále žalobce soudu doložil smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019, přípis žalované, ve kterém dochází k oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 a předžalobní výzvu s dokladem o doručení. K doložení zjišťování úvěruschopnosti žalobce doložil zákaznickou kartu žalované ze dne 12.5.2017, ve které žalovaná uvádí, že bydlí ve vlastním bydlení, dosažené vzdělání učňovské, rodinný stav rozvedená, důvod zápůjčky běžné výdaje domácnosti, vyživované osoby žádné, zaměstnání na plný pracovní úvazek jako uklízečka, což bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami, čistý příjem žadatele 11.762 Kč, ostatní příjmy 2.800 Kč, celkem 14.562 Kč, počet zdrojů příjmů jeden, odhadované měsíční výdaje 2.300 Kč, kreditní kartu žalovaná nemá, zato má zápůjčku u jiné společnosti, bankovní účet nemá, dále je zde odkaz na ověřené dokumenty, pracovní smlouvu z 29.12.2016, určitá, tři výplatní pásky, 4,3,2/ 2017. Dále žalobce soudu doložil dohodu o změně pracovní činnosti ze dne 29.12.2016, ze které vyplývá, že je žalovaná zaměstnána jako uklízečka, pracovní poměr na dobu určitou, kdy trvání pracovního poměru nemá přesáhnout tři roky ode dne vzniku, tj. 31.12.2020. Z mzdového výměru ze dne 29.12.2016 vyplývá, že měsíční mzda byla stanovena ve výši 11.000 Kč při pracovním úvazku 40 hodin týdně. Z výplatních lístků za období únor 2017 vyplývá, že částka na účet žalované šla ve výši 10.034 Kč, z března 2017 pak šlo o čistou mzdu 12.322 Kč, duben 2017 čistá mzda žalované činila 12.300 Kč.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

9. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 2390 o.z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užíval podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 12.5.2017 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční hotovost ve výši 30.000 Kč, resp. 24.933 Kč, když zbývající částka byla úhradou z předcházející smlouvy o zápůjčce, tedy šlo o refinancování zápůjčky, žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit zpět, současně se zavázala k hradě tzv. poplatku ve výši 25.750 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 930 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitelem, musel soud hodnotit tuto smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ustanovení § 1810 a násl. o.z. a především zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalované, jak to vyplývá ze zákaznické karty, ale doloženy byly také výplatní lístky a mzdový výměr s dohodou o změně pracovní smlouvy. Z těchto informací právní předchůdce žalobce mohl zjistit, že od února do dubna 2017 měla žalovaná čistý příjem v rozmezí od 10.664 Kč do 12.300 Kč, pracovní smlouva jí byla změněna na dobu určitou, ze zákaznické karty vyplynulo, že má bydlet ve vlastním bydlení, ale zřejmě se jedná o bydlení v chatové oblasti, dále, že sice nemá žádný počet vyživovaných osob, ale je rozvedená a na uspokojování tedy svých příjmů je v domácnosti sama, k výdajům nebylo doloženo ničeho, tyto zde byly odhadnuty na částku 2.300 Kč. Ze zákaznické karty ale také vyplývá, že důvodem zápůjčky jsou běžné výdaje domácnosti a z předmětné smlouvy o zápůjčce potom, že část zapůjčené hotovosti šla na refinancování předchozí zápůjčky, neboli žalovaná nevychází se svými finančními prostředky, tyto jí nestačí ani na uspokojování běžných výdajů domácnosti, když na doplacení předcházející půjčky fakticky čerpala i finanční hotovost poskytnutou předmětnou smlouvou o zápůjčce. Z těchto údajů soud učinil závěr, že posouzení úvěruschopnosti žalované předchozím věřitelem žalobce nebylo řádné, bylo pouze formální, neboť ze všech těchto údajů je zcela zřejmé, že žalovaná se svými finančními prostředky bez problémů nevycházela, že jí nepostačovaly ani pro běžné krytí potřeb domácnosti. Výdaje domácnosti právním předchůdcem žalobce zjišťovány a ověřovány nebyly vůbec. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39).

19. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost stanovenou zákonem posoudit úvěruschopnost žalované, proto je předmětná smlouva o zápůjčce absolutně neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru, dále ji soud hodnotí také jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, kdy má zato, že s ohledem na poskytnutí částky 30.000 Kč sjednání tzv. poplatku ve výši 25.750 Kč, což představuje 85 % ze zapůjčené částky, jde také tzv. smlouvu lichevní (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k absolutní neplatnosti je soud povinen k této přihlížet bez námitky žalované. Žalobce však má nárok na úhradu částky, která byla právním předchůdcem žalobce žalované poskytnuta, když šlo o 30.000 Kč, z toho žalovaná uhradila částku 18.460 Kč, zbývá k úhradě částka 11.540 Kč jako bezdůvodné obohacení (§ 2991 o.z.). V této částce tedy soud shledal žalobu důvodnou, a proto jí vyhověl, ve zbytku pak žalobu zamítl. Důvodné soud shledal příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po lhůtě stanovené v předžalobní výzvě v návaznosti na skutečnost, že jde o bezdůvodné obohacení, zde byla stanovena lhůta do 19.8.2020, žalovaná se tak dostala do prodlení od 20.8.2020, když zákonný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o.z. a vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy převážně úspěšná byla žalovaná, žádné náklady řízení jí však nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.