18 C 59/2022

Plný text

název soudu rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovaným: ; 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalovaného ; 2. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení jméno , příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení 18 108,14 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaní 1, 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 18.108,14 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 21.2.2016 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaní 1, 2 jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 270.082 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.</b> 1. Žalobce se svoji žalobou podanou Krajskému soudu v Brně dne 23.2.2016 domáhal po žalovaných 1, 2 zaplacení částky 599.418,63 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaní byli jednateli dnes již neexistující společnosti [právnická osoba] – v [anonymizováno], kdy žalobce měl vůči této společnosti ze vzájemných obchodních vztahů pohledávky v celkové výši 581.310,49 Kč, které přihlásil do insolvenčního řízení této společnosti. Tyto částky byly společnosti vyúčtovány jednotlivými fakturami, když již ke dni splatnosti první vystavené faktury ke dni 31.12.2008 byla společnost v úpadku, byla v prodlení s úhradou svých splatných závazků ve výši 942.183,48 Kč. Žalovaní 1, 2 byli jako jednatelé osobami odpovědnými za vedení společnosti, při náležité pečlivosti měli vědět o ekonomické situaci společnosti – dlužníci, přesto však nepodali jejím jménem insolvenční návrh bez zbytečného odkladu do 1.1.2008, kdy se dozvěděli nebo při náležité pečlivosti měli dozvědět o jejím úpadku, čímž způsobili žalobci škodu ve výši přihlášené zjištěné pohledávky, dále nevrácené části zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 16.108,14 Kč a nevráceného soudního poplatku z insolvenčního řízení 2.000 Kč. Žalobce podával insolvenční návrh na dlužníka– společnost [právnická osoba] – v [anonymizováno].

2. Žalovaní 1, 2 ve svém vyjádření k žalobě navrhli zamítnutí žaloby s tím, že ani orgány činné v trestním řízení nezjistily žádné porušení zákona, nebylo zjištěno, že by dlužnice byla v úpadku dříve, než byl podán insolvenční návrh. Žalovaní vznesli také námitku promlčení, zpochybnili svou pasivní legitimaci s tím, že došlo k převedení společnosti dlužníka na [jméno] [příjmení] dne 28.6.2010 na základě smlouvy o převodu obchodního podílu a později byl likvidátorem dlužníka jmenován Mgr. [jméno] [příjmení], který rovněž neshledal důvody pro podání insolvenčního návrhu.

3. Krajský soud v Brně jako soud I. stupně ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 22.5.2017, kterým žalobu zamítl s tím, že nárok je promlčen. K odvolání žalobce odvolací soud (Vrchní soud v Olomouci) tento rozsudek zrušil a vrátil věc soudu k dalšímu řízení usnesením ze dne 9.10.2017, č.j. [číslo jednací] s tím, že námitka promlčení nebyla dostatečně zdůvodněna. V návaznosti na toto rozhodnutí opětovně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4.6.2018 č.j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne 8.11.2018 č.j. [číslo jednací] tak, že oba žalované zavázal k zaplacení žalované částky žalobci spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. K odvolání obou stran pak rozhodoval Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací, když svým rozsudkem ze dne 10.11.2021 č.j. [číslo jednací] potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně v části, ve které byli žalovaní zavázáni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 581.310,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 21.2.2016 do zaplacení; dále odvolací řízení o odvolání žalobce zastavil, dále v části, ve které byli žalovaní zavázáni zaplatit žalobci částku 18.108,14 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 21.2.2016 do zaplacení, tento rozsudek zrušil, stejně jako výrok o náhradě nákladů řízení a věc v tomto rozsahu postoupil k projednání a rozhodnutí věcně příslušnému zdejšímu soudu (Městský soud v Brně), dále jen„ předmětný rozsudek odvolacího soudu“. Vrchní soud v Olomouci v předmětném rozsudku odvolacího soudu kromě jiného uvedl, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení své pohledávky za společností [právnická osoba] – v [anonymizováno] (dále jen„ dlužník“) ve výši 581.310,49 Kč a tyto pohledávky byly v insolvenčním řízení dlužníka zjištěny. Insolvenční řízení dlužníka skončilo usnesením ze dne 9.12.2015 tak, že konkurs na majetek této společnosti byl zrušen, neboť pro uspokojení věřitelů byl její majetek zcela nepostačující. Insolvenční návrh podal žalobce dne [datum], usnesením insolvenčního soudu ze dne 6.5.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurs. Žalovaný 1 byl jednatelem dlužníka v období od 18.12.2000 do 28.6.2010 a žalovaný 2 od 1.11.1993 do 14.1.2010, od 1.11.1993 do 29.3.2016 byl oprávněn za dlužníka jednat a podepisovat každý z jednatelů samostatně. V insolvenčním řízení dlužníka byly mimo jiné zjištěny jeho závazky, které byly splatné ke dni 31.12.2008 (pohledávka žalobce), ke dni 21.9.2008 (pohledávka věřitele [jméno] [příjmení]) a ke dni 20.10.2008 (pohledávka věřitelky [právnická osoba]); tím bylo prokázáno, že již ke dni 21.1.2009 měl dlužník více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyl schopen plnit, k tomuto datu tedy byl v úpadku ve formě platební neschopnosti. V této době byli jednateli dlužníka oba žalovaní, kteří insolvenční návrh nepodali a nesplnili tak svou zákonnou povinnost, insolvenční návrh byl podán až [datum] žalobcem. Dále odvolací soud uvedl, že výše škody vzniklá porušením povinností žalovaných činí rozdíl mezi zjištěnou pohledávkou žalobce a částkou, kterou na uspokojení této pohledávky obdržel, kdy pohledávky žalobce nebyly vůbec uspokojeny, byly zjištěny ve výši 581.310,49 Kč, v této výši jde tedy o škodu vzniklou žalobci v příčinné souvislosti s porušením zákonné povinnosti s žalovanými. Dále odvolací soud uvedl, že bylo prokázáno, že se dlužník nacházel ve stavu úpadku ve formě platební neschopnosti již k datu 21.9.2009, tedy v době, kdy oba žalovaní byli statutárními orgány – jednateli dlužníka, proto tvrzení žalovaných o nedostatku pasivní legitimace není způsobilé vést ke zproštění jejich odpovědnosti. K běhu subjektivní promlčecí lhůty pak odvolací soud uvedl, že vědomost žalobce o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nemohla nastat dříve, než bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, subjektivní promlčecí lhůta nemohla tedy začít běžet dříve než 6.5.2014, kdy byl zjištěn úpadek dlužníka; tato subjektivní promlčecí lhůta v trvání 2 let do podání žaloby dne 23.2.2016 tedy neuplynula. Odvolací soud potvrdil správný závěr soudu I. stupně o tom, že nárok žalobce promlčen není. Dále uzavřel, že žalobci vznikla porušením povinnosti žalovaných podat insolvenční návrh škoda ve výši 581.310,49 Kč, pokud však jde o další uplatněný nárok z titulu náhrady škody za zaplacený soudní poplatek z žalobcem podaného insolvenčního návrhu ve výši 2.000 Kč a nevrácenou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 16.108,14 Kč, pak tyto částky nejsou škodou, která vznikla v příčinné souvislosti s nepodáním insolvenčního návrhu žalovanými, tento peněžitý nárok má být projednán u příslušného okresního soudu dle § 9 odst. 1 o.s.ř., kdy věcnou příslušnost soud zkoumá kdykoliv za řízení, proto v této části byla věc postoupena věcně příslušnému zdejšímu soudu.

4. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že žalobce podal Krajskému soudu v Brně insolvenční návrh na dlužníka společnost [právnická osoba] – v [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], a to přípisem ze dne [datum], když tento insolvenční návrh byl dodán do datových schránek dne [datum] v 17:26 hodin (dále jen„ předmětný insolvenční návrh“); na základě kterého Krajský soud v Brně rozhodl vyhláškou ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka], kterou oznámil zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka [právnická osoba] – v [anonymizováno] s tím, že ke zveřejnění v insolvenčním rejstříku došlo [datum] v 10:07 hodin, čímž nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Tyto skutečnosti jsou mezi stranami nesporné, navíc jsou podloženy listinnými důkazy (insolvenční návrh ze dne [datum] spolu s doručenkou do datové schránky, vyhláška Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka]). Krajský soud v Brně usnesením ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] v insolvenční věci dlužníka uložil žalobci coby věřiteli a navrhovateli do 5 dnů zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve věci 25.000 Kč.

5. Ze záznamu o složení Krajského soudu v Brně sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že žalobce uhradil částku 25.000 Kč soudu. Ze záznamu o složení ve stejné spisové značce ze dne 9.5.2014 se podává, že žalobce Krajskému soudu v Brně jako soudní poplatek z návrhu uhradil částku 2.000 Kč ve spisové značce [spisová značka]. Z bankovního výpisu ze dne 18.12.2015 se podává, že z účtu [číslo] dne 17.12.2015 byla převedena částka 8.891,86 Kč na účet žalobce jako převod nadlimitního zůstatku.

6. Usnesením ze dne 6.5.2014 č.j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen na jeho majetek konkurs s tím, že tento konkurs bude veden jako nepatrný, současně byl insolvenčním správcem ustanoven [příjmení] & [jméno], [anonymizována dvě slova], dále zde bylo žalobci jako insolvenčnímu navrhovateli uloženo uhradit částku 2.000 Kč jako soudní poplatek za insolvenční návrh do 3 dnů. Z odůvodnění tohoto usnesení se podává, že insolvenční navrhovatel tvrdí, že má za dlužníkem splatné pohledávky ve výši 405.768,29 Kč z titulu dodání zboží s tím, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů, které dále označil.

7. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2.11.2015, č.j. [insolvenční spisová značka] schválil insolvenční soud konečnou zprávu o zpeněžení majetkové podstaty dlužníka ve výši 79.499,86 Kč a vyúčtování odměny ve výši 95.590 Kč včetně DPH, hotových výdajů a částky zálohy na náklady insolvenčního řízení, která má být vrácena navrhujícímu věřiteli ve výši 8.891,86 Kč insolvenčním správcem. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9.12.2015, č.j. [insolvenční spisová značka] byl zrušen konkurs na majetek dlužníka, neboť pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující; z tohoto usnesení rovněž vyplývá, že z odměny insolvenčního správce je část zálohy k vrácení věřiteli ve výši 8.891,86 Kč.

8. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku dlužníka ze dne 10.4.2017 se podává, že žalovaný 1 byl jednatelem dlužníka v období od 18.12.2000 do 28.6.2010, žalovaný 2 pak byl jednatelem dlužníka od 1.11.1993 do 14.1.2010; kdy v době od 1.11.1993 do 29.3.2016 byl oprávněn za dlužníka jednat a podepisovat každý z jednatelů samostatně. [příjmení] [jméno] [příjmení] pak byl zapsán dne [datum], od tohoto data za společnost jednal a podepisoval do 29.3.2016. [jméno] [příjmení] byl zapsán jako jednatel od 1.7.2010 do 29.3.2016.

9. Závěr o skutkovém stavu věci učinil soud takový, že žalobce coby věřitel podal insolvenční návrh dne [datum] vůči dlužníkovi, v souvislosti s tímto uhradil soudní poplatek ve výši 2.000 Kč dne 9.5.2014 a částku 25.000 Kč dne [datum] jako zálohu na náklady insolvenčního řízení. Předmětný konkurs byl zrušen, neboť majetek dlužníka byl pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. Žalobci byla vrácena dne 17.12.2015 insolvenčním správcem částka 8.891,86 Kč ze zálohy na náklady insolvenčního řízení. Oba žalovaní byli jednateli dlužnice do r. 2010 (žalovaný 1 do 28.6.2010 a žalovaný 2 do 14.1.2010). Z insolvenčního řízení vyplynulo (viz předmětný rozsudek odvolacího soudu z 10.11.2021, č.j. [číslo jednací]), že již k datu 21.1.2009 se dlužník nacházel ve stavu úpadku ve formě platební neschopnosti, měl více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

10. Podle ust. § 3079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o.z.“) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

11. Podle ust. § 159 odst. 1 o.z. kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i spotřebními znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce, nebo při jejím výkonu, a nevyvodil z toho pro sebe důsledky.

12. Podle ust. 159 odst. 3 o.z. nenahradí-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoliv byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.

13. Podle ust. § 98 odst. 1 věta prvá zák. č. 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen„ i.z.“) dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou – podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Dle odst. 2 povinnost podle odst. 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v [anonymizováno]. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka.

14. Podle ust. § 99 odst. 1 věta prvá i.z. osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti. Dle odst. 2 škoda nebo jiná újmy podle odst. 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel.

15. Podle ust. § 66 odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) vztah mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti a nebo společníkem při zařizování záležitosti společnosti, se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností.

16. Podle ust. § 567 odst. 1 obch. zák. je mandatář povinen postupovat při zařizování záležitostí s odbornou péčí. Dle odst. 2 věta prvá činnost, k níž se mandatář zavázal, je povinen uskutečňovat podle pokynů mandanta a v souladu s jeho zájmy, které mandatář zná, nebo musí znát.

17. Podle ust. § 373 obch. zák. kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušením povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

18. Podle ust. § 380 obch. zák. za škodu se považuje též újma, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany.

19. Podle ust. § 420 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

20. Při právním posouzení věci soud s poukazem na skutkové závěry dovodil, že žalobce se domáhá žalované částky z titulu náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti s uhrazeným soudním poplatkem z podaného insolvenčního návrhu a v souvislosti s nevrácenou částí zálohy na náklady insolvenčního řízení, kdy Vrchní soud v Olomouci v předmětném rozsudku odvolacího soudu uvedl, že tyto částky nejsou škodou, která by vznikla v příčinné souvislosti s nepodáním insolvenčního návrhu žalovanými. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu (újmu) tvoří vznik škody samotné, dále porušení povinnosti, resp. protiprávní jednání a příčinná souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody, popř. zavinění. S ohledem na novou právní úpravu (zák. č. 89/2012 Sb.) se soud věnoval posouzení, jaké právní předpisy v dané věci aplikovat. Z ust. § 3028 odst. 3 o.z.plyne, že právní poměry, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti, se řídí dosavadními právními předpisy. Toto ustanovení tedy pokrývá povinnost nahradit škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti, kdy není rozhodující vznik škody, ani okamžik porušení povinnosti, ale okamžik uzavření smlouvy. Ustanovení § 3079 odst. 1 o.z. pak odkazuje na porušení zákona, kdy pokud k takovému porušení došlo přede dnem nabytí účinnosti zákona, pak se právo na náhradu škody rovněž posuzuje podle dosavadních právních předpisů; pokud k porušení zákona došlo po 1.1.2014 aplikují se nové právní předpisy (o.z.).

21. Žalovaný 1 byl jednatelem dlužníka od r. 2000, žalovaný 2 od r. 1993, dále z ustanovení § 66 odst. 2 obch. zák. se podává, že vztah jednatelů ve vztahu ke společnosti se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě. Vztah žalovaných k dlužníkovi takto byl postaven na právních předpisech dosavadních, tedy před 1.1.2014. Rovněž k porušení zákona, porušení jejich povinností došlo před tímto datem. S poukazem na ust. § [číslo] odst. 3 i § 3079 odst. 1 o.z. je pak zapotřebí aplikovat dosavadní právní předpisy.

22. Žalovaní 1, 2 jako jednatelé dlužníka měli povinnost podat insolvenční návrh, když tato povinnost jim byla uložena zákonem (§ 98 i.z.), tuto svoji zákonnou povinnost nesplnili. Z časového hlediska pak z dokazování vyplynulo, že dlužník se nacházel již ke dni 21.1.2009 ve stavu, kdy měl více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyl schopen plnit, tedy dlužník byl v úpadku ve formě platební neschopnosti již k datu 21.1.2009.

23. Žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku a nevrácenou částí zálohy na náklady insolvenčního řízení vznikla škoda. Tato škoda vznikla v návaznosti na podání insolvenčního návrhu, když insolvenční řízení skončilo zrušením konkursu na majetek dlužníka pro nedostačující majetek.

24. Žalovaní jako jednatelé dlužníka měli povinnost vyplývající z ust. § 567 odst. 1 obch. zák. vykonávat svou působnost jednatele s péčí řádného hospodáře. Pojem péče řádného hospodáře se vymezuje jako výkon vědomé rozhodovací činnosti na základě dostatečných informací, konané v dobré víře ve prospěch společnosti bez preferování vlastních soukromých zájmů, opírajících se o racionální základy, vykonávané odborně po všech stránkách profesionálně. Je-li sporné, zda jednatel vykonával svoji funkci s péčí řádného hospodáře či nikoli, pak nese důkazní břemeno o tom, že svoji povinnost neporušil právě on, v tomto řízení pak oba žalovaní. Insolvenční zákon (zák. č. 182/2006 Sb.) stanoví speciální povinnost pro jednatele, a to ve vztahu k podání insolvenčního návrhu v § 98 i.z., tuto povinnost žalovaní porušili, insolvenční návrh nepodali. Žalovaní 1, 2 tak porušili svoji povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, kdy současně tak porušili i obecnou prevenční povinnost dle § 415 obč. zák. tím, že nepodali insolvenční návrh, nepočínali si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku. Žalobci vznikla jednoznačně výše uvedená škoda na majetku.

25. Příčinná souvislost dle názoru soudu mezi vznikem škody žalobce a jednáním žalovaných 1, 2 je dána, když je zřejmé, že pokud by se žalovaní 1, 2 chovali v souladu se svými povinnostmi jednatelů, jednali by tedy s péčí řádných hospodářů, včas podali sami insolvenční návrh, předešli by tak škodě na majetku žalobce, kdy žalobci by škoda v žalované výši nevznikla.

26. Žalovaní měli možnost liberace, z jejich strany však žádné skutečnosti k tomuto tvrzeny nebyly. K dalšímu pak soud odkazuje ve vztahu k tvrzení ohledně [jméno] [příjmení] na předmětný rozsudek odvolacího soudu, ze kterého také vychází.

27. Pokud jde o žalovanými vznesenou námitku promlčení, s touto se soud neztotožňuje, rovněž zcela odkazuje na předmětný rozsudek odvolacího soudu s tím, že tato námitka není důvodná, když je zřejmé s ohledem na vznik škody a datum podání žaloby k promlčení nedošlo. Promlčecí lhůta začala běžet v návaznosti na zjištění úpadku dlužníka (6.5.2014), subjektivní promlčecí lhůta trvá 2 roky, žaloba byla podána dne 23.2.2016. K vrácení části zálohy pak došlo v prosinci 2015. Nárok žalobce promlčen není.

28. S ohledem na výše uvedené tedy soud dovodil, že nárok žalobce na náhradu škody po žalovaných je dán (rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 49/2014, sp.zn. 27 Cdo 90/2019), a to v návaznosti na ust. § 420 obč. zák., když žalovaní porušili svoji povinnost podat insolvenční návrh, kdy i tato povinnost byla jednak stanovena zvlášť zákonem a jednak vyplývala z jejich povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. V návaznosti na skončené insolvenční řízení pak soud naznal, že žalovaní jako jednatelé jsou pasivně legitimováni ve sporu (§ 159 odst. 3 o.z.). Současně zavázal oba společně a nerozdílně s ohledem na jejich postavení jednatelů. V části příslušenství soud odkazuje na ust. § 1970 o.z. a vyhl.č. 351/2013 Sb. se žalovaní dostali do prodlení v návaznosti na výzvu od 21.2.2016. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, když zdejšímu soudu bylo uloženo Vrchním soudem v Olomouci rozhodnout o náhradě nákladů za i předcházející část řízení před Krajským soudem v Brně a soudem odvolacím. Náklady řízení žalobce tak sestávají z nákladů za právní zastoupení za část řízení před Městským soudem v Brně za 1 úkon (účast u jednání soudu dne 22.6.2022) ve výši 1.860 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., 1x paušál režijních výloh po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 13 odst. 3, cestovné – jízdné z [obec] do [obec] a zpět k jednání osobním automobilem Volkswagen Phaeton, [anonymizováno 5 slov], 422 km (2x 211 km), spotřeba 17,2/9, [číslo], palivo BA 98, základní sazba náhrady 4,7 Kč, cestovné celkem 4.193,83 Kč, náhrada za promeškaný čas za 10 půlhodin po 100 Kč, tj. 1.000 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14 odst. 3, v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce za tuto část řízení představují částku 7.748,63 Kč Náklady řízení za právní zastoupení za řízení vedené před Krajským soudem v Brně sestávají ze 7 úkonů právní služby po 10.700 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření, účast u jednání dne 10.4.2017, vyjádření z 19.4.2017, účast u jednání dne 22.5.2017) dle vyhl. č. 177/1996 Sb., 7x paušál režijních výloh po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovní [obec] [obec] a zpět k jednání soudu dne 10.4.2017 a 22.5.2017, tedy 2x, a to osobním automobilem Volkswagen Phaeton, [anonymizováno 5 slov], tj. 1 cesta 416 km (2x 208 km), spotřeba dle technického průkazu 17,2/9, [číslo], palivo BA 98 P, za 32,5 Kč/litr, sazba základní náhrady 3,90 Kč, jízdné celkem 3.370,98 Kč, 2 cesty na 2 jednání k soudu, tedy 2x. 3.370,98 Kč, dále náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. 10x po 100 Kč, tj. 1.000 Kč, a to 2x za dvě jízdy na dvě jednání soudu, dále náklady řízení žalobce za tuto část řízení sestávají rovněž ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 29.971 Kč, k nákladům za právní zastoupení je zapotřebí připočítat 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem náklady řízení žalobce za tuto část řízení představují částku 133.718,77 Kč. Dále žalobci přísluší náhrada nákladů řízení za odvolací řízení vedené před Vrchním soudem v Olomouci (sp.zn. [spisová značka]), která sestává ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 29.971 Kč a z nákladů za právní zastoupení, které sestávají z 1 úkonu za odvolání 10.700 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., 1x paušál režijních výloh po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem náklady řízení žalobce za tuto část řízení představují částku 43.281 Kč. Dále žalobci přísluší náhrada nákladů řízení za navazující část řízení před Krajským soudem v Brně, které sestávají z nákladů za právní zastoupení za 2 úkony právní služby po 10.700 Kč (vyjádření ze dne 27.2.2018 a účast u jednání dne 4.6.2018) dle vyhl. č. 177/1996 Sb., 2x paušál režijních výloh po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., dále cestovné za jízdu k soudu a zpět ([obec] [obec] a zpět, osobním automobilem Volkswagen Phaeton, [anonymizováno 5 slov], tj. 1 cesta 416 km (2x 208 km), spotřeba dle technického průkazu 17,2/9, [číslo], palivo 98 B, za 32,8 Kč/litr, sazba základní náhrady 4,0 Kč, jízdné celkem 3.428,72 Kč, náhrada za ztrátu času při jízdě k jednání soudu 10 x 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14, parkovné dokladů ve výši 49,60 Kč, 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem náklady řízení za tuto část řízení pro žalobce představují částku 32.028,35 Kč. Dále žalobci přísluší náklady řízení za řízení vedené před Vrchním soudem v Olomouci (sp.zn. [spisová značka]), které sestávají ze 3 úkonů právní služby po 10.700 Kč (odvolání ze dne 10.7.2018, vyjádření k odvolání žalovaných, účast u jednání dne 10.11.2021) dle vyhl. č. 177/1996 Sb., 1x úkon – procesnímu postupu a odvolání do nákladového výroku ve výši 1 poloviny (§ 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb.) tedy po 5.350 Kč, 4x paušál režijních výloh po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., dále cestovné – náklady spojené s cestou z [obec] do [obec] k jednání a zpět osobním vozem Škoda Octavia, [registrační značka] [číslo], 570 km (2x 285 km), pohonné hmoty 95 B, spotřeba 9,9/6,0/7,4, cena pohonných hmot 33,8 km/litr, sazba základní náhrady 4,4 Kč/km, jízdné celkem 4.004,32 Kč, dále náhrada za promeškaný čas za 14 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 1.400 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14 odst. 3, 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem náklady řízení za tuto část řízení pro žalobce představují částku 53.305,73 Kč. V součtu pak náklady řízení žalobce za těchto 5 částí řízení představují částku 270.082,48 Kč, po zaokrouhlení 270.082 Kč (7.748,63 Kč, 133.718,77 Kč, 43.281 Kč, 32.028,35 Kč, 53.305,73 Kč). V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovaným povinnost zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.