19 C 163/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 4.900 Kč s příslušenstvím - půjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 4.900 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 546,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.541,55 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3.773,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3.773,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta, se sídlem adresa žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem 4.900 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené půjčky poskytnuté mu právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum. Tato pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena žalobci jako novému věřiteli.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti, a žalovaný se zavázal mu je vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10.440 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 180 Kč. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 5.540 Kč (na jistinu číslo, úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 840 Kč, poplatek za administrativní činnost 1.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 1.273,58 Kč). Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Ke dni postoupení dne datum činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 4.900 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, kterým byl současně vyzván k úhradě žalované částky.

5. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obchodní zákoník“) ve znění do 31. 12. 2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014.

6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a § 658 občanského zákoníku Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Žalobce prokázal (smlouva o půjčce), že žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč a že se žalovaný zavázal tyto vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 4.440 Kč (840 Kč + 1.200 Kč + 2.400 Kč). Dále bylo v řízení prokázáno, že žalovaný na své závazky hradil pouze částečně. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil ani nedoložil skutečnosti, pro které by nárok žalobce mohl být posouzen z hlediska hmotněprávního jako nedůvodný. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je ve zbývající části jistiny i sjednaného souhrnného poplatku důvodná, když nárok žalobce vyplývá ze smluvních ujednání účastníků. Soud podané žalobě vyhověl, i pokud jde o příslušenství pohledávky, kterým jsou úroky z úvěru ve výši 8,5% ročně a úroky z prodlení ve smyslu ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., s tím, že úroky a úroky z prodlení žalobce kapitalizoval ke dni datum (ke dni postoupení pohledávky) na částku ve výši 546,17 Kč a částku ve výši 1.541,55 Kč, a dále úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 3.773,58 Kč tyto žalobci náleží od datum do zaplacení.

7. Procesně plně úspěšnému žalobci soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) stanovenou podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 400 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 189 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen žalobci zaplatit činí 1 489 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce. Soud v projednávané věci není toho názoru, že by bylo na místě neaplikovat shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, když žaloba je podána na ustáleném vzoru a ve vztahu k žalovanému nebylo třeba vynaložit více sil, než v jiných případech k tomu, aby byla kompletní a byly v ní uvedeny všechny rozhodné skutečnosti. Proti tomuto rozsudku není odvolání (§ 202 odst. 2 OSŘ) přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 OSŘ).