19 C 231/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10.710 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2.800 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.800 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení, smluvní pokuty 910 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 185 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 4. 2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 9.800 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 910 Kč. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 4. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 7.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem 40% měsíčně. V rámci smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, žalobce proto využil svého práva a pohledávku žalovaného ke dni 6. 6. 2023 zesplanil. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje uhrazení částky 10.710 Kč, tj. jistina ve výši 7.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 2.800 Kč a smluvní pokuta ve výši 910 Kč. Dopisem ze dne 15. 10. 2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

4. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 4. 1. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 20.000 Kč, který byl úročen úrokovou sazbou 40% měsíčně. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.

5. Z potvrzení o platbě ze dne 4. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobce zaslal tohoto dne na účet žalovaného částku 7.000 Kč.

6. Dopisem ze dne 3. 6. 2023 oznámil žalobce žalovanému zesplatnění pohledávky a vyzval jej k úhradě dluhu, kdy následně dne 15. 10. 2023 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.

7. Z kopie občanského průkazu a průkazu VZP a výpisů z bankovního účtu žalovaného za období 1. 7. 2022 do 31. 7. 2022 a od 1. 6. 2022 do 30. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobce ověřil totožnost žalovaného na základě předložených dokladů, kdy současně ověřoval úvěruschopnost skrz bankovní výpisy z účtu žalovaného.

8. Z bankovního výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2022 do 31. 7. 2022 bylo zjištěno, že celkové příjmy za tento měsíc činily 91.848.23 Kč a celkové výdaje činily 84.746,54 Kč. Žalovaný v rámci tohoto měsíce čerpal půjčky u společnosti , právnická osoba, . a , právnická osoba9. Z bankovního výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2022 - 30. 6. 2022 se podává, že žalovaný v rámci tohoto měsíce čerpal půjčky u společnosti Home credit a.s.

10. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, žije v pronajatém bytě a jeho příjem činil 13.308 Kč a výdaje 5.000 Kč.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

17. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 7.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem z úvěru. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel z informací sdělených žalovaným ohledně jeho příjmů a výdajů, kdy současně provedl lustraci žalovaného v přístupných rejstřících a databázích, a dále vycházel z osobních dokladů poskytnutých žalovaným a dokladů, ze kterých vyplývají jeho příjmy a výdaje.

18. Z provedeného dokazování a předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalovaného, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy naopak z předložených výpisů z bankovního účtu žalovaného je zcela zřejmé, že žalovaný není schopen úvěr splácet. Žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 13.308 Kč, tento vyplývá také z výpisů z účtu, pokud pak jde o výdaje u těch žalovaný uvedl částku 5.000 Kč. Částka 5.000 Kč však absolutně nedopovídá výdajům žalovaného, kdy z předložených výpisů je zřejmé, že žalovaný si opakovaně bere úvěry u různých úvěrových společností. Již při zběžném pohledu na výpisy z účtu je tato skutečnost zřejmá, což muselo být zřejmé i žalobci jako profesionálovi na trhu s poskytováním úvěrů. Žalobce si tedy nepočínal jako řádný hospodář, když se spokojil pouze s informacemi poskytnutými žalovaným a přehlížel zjevnou neschopnost žalovaného úvěr splácet. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

19. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ani jeden neověřil, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“.

20. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, žalovaný na dluh doposud ničeho neuhradil, k úhradě na bezdůvodné obohacení tak zbývá částka 7.000 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

21. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 2.800 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.800 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení, a smluvní pokutu 910 Kč, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 21. 10. 2024, kdy tak vycházel z celkové částky 12.736 Kč, tedy žalovaná pohledávka 9.800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.026 Kč (tj. 15 % ročně z částky 9.800 Kč od 7. 6. 2023 do 21. 10. 2024), a smluvní pokuta ve výši 910 Kč.

24. Náklady řízení činí celkem 1.852 Kč tj. 400 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 3 účelně provedené úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. po 100 Kč a 21 % DPH z 1.200 Kč tj. 252 Kč (§ 137 odst.1,3 o.s.ř.).

25. Žalobce byl úspěšný v částce 7.000 Kč, tj.55 % a neúspěšný v částce 5.736 Kč, tj. 45 %, má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 10 %, což odpovídá částce po zokrouhlení 185 Kč.

26. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobce v této věci zastupoval.