19 C 234/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený/á advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 24 912,02 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24.912,02 Kč- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 569,64 Kč,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 24.912,02 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení,- s úrokem 19,5 % ročně z částky 24.912,02 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacenído tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.449 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 31. 5. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 24.912,02 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 26. 4. 2018 poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 52.000 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a předchůdce právní předchůdce žalobce tak využil svého práva a ke dni 7. 10. 2022 úvěr zesplatnil. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. K tomuto dni dlužná částka sestává z jistiny ve výši 24.912,02 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 569,64 Kč, nadále žalobce požaduje smluvní a zákonné úroky z prodlení z dlužné částky. Dlužnou částku neuhradila žalovaná ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná ani žalobce se k věci na výzvu soudu nevyjádřili) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 26. 4. 2018, na jejímž základě byl žalované vyplacen úvěr ve výši 52.000 Kč. Úroková sazba činila 19,50 % p.a, RPSN dosahovala 22,56 %, jak vyplývá z obsahu smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly mj. základní produktové podmínky úvěru a sazebník poplatků. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr uhradit formou pravidelných 72 měsíčních splátek po 1.230,52 Kč, splatných vždy k 26. dni v měsíci počínaje dnem 26. 5. 2018. Celkem se žalovaná zavázala na úvěr uhradit částku ve výši 89.892,69 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení s hrazením sjednaných splátek úvěru. Dopisem ze dne 7. 10. 2022 oznámil právní předchůdce žalobce žalované prohlášení úvěru za okamžitě splatný ke dni 7. 10. 2022. Zbylá dlužná částka na jistině dosahovala toho dne částky 24.912,02 Kč. Současně vyzval věřitel žalovanou k jeho úhradě nejpozději do 21. 10. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2023 postoupil předchůdce žalobce s účinností ke dni 23. 1. 2023 pohledávku za žalovanou na žalobce. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 31. 1. 2023, odeslaným na adresu žalované dne 9. 2. 2023. Dne 3. 5. 2023 byla žalované adresována předžalobní výzva ze dne 3. 5. 2023, jak vyplývá z předmětné výzvy a poštovního archu.

5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014.

6. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 26. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., ve sjednané výši 52.000 Kč. Předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka ve smyslu § 86, 87 zákona č. 257/2016 SB., o spotřebitelském úvěru, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Žalovaná se zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit předchůdci žalobce dle sjednaných podmínek a zaplatit úroky, kdy úroková sazba činila 19,50 % p.a. Právní předchůdce žalobce tak svou povinnost splnil, když žalované sjednaný úvěr ve výši 52.000 Kč poskytl a ta jej mohla čerpat, žalovaná však svých smluvních povinností nedostála, když v rozporu se smluvními podmínkami úvěr řádně a včas nesplácela dle dohodnutých splátek. Předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou a dalšími smluvními podmínkami dlužnou částku zesplatnil a vyzval žalovanou k její úhradě. Pohledávka za žalovanou byla následně ve smyslu §1879 o. z. postoupena na žalobce, což bylo žalované řádně oznámeno. Na dluh byly započteny úhrady žalované, ve zbylém rozsahu však žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila a dostala se tak do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Vedle nesplacené jistiny (24.912 Kč) vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení smluvních úroků z prodlení v sazbě 19,50 % p. a, a to v kapitalizované výši 569,64 Kč za období do splatnosti úvěru (7. 10. 2022), dále za období od 8. 10. 2022 do zaplacení. Současně má žalobce nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši, stanovených dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období následujícího po účinnosti postoupení pohledávky (26. 1. 2023) do zaplacení. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.449 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 997 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24.912,02 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).