19 C 25/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.000 Kč -) spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 388,96 Kč od 25. 4. 2017 do 2. 1. 2018 -) s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 8.000 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 8.000 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 5. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky ve výši 8.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytování bankovních služeb, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal pro žalovaného vést běžný bankovní účet. Současně na jejím základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému dne [datum] kontokorentní úvěr [anonymizováno] s výší povoleného limitu 15.000 Kč. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když neměl na svém účtu dostatek finančních prostředků a překročil tak sjednanou výši úvěrového limitu, došlo k debetu (vytvoření minusového zůstatku). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu, dlužnou částku však žalobci neuhradil. Přesnou specifikaci splátek a jejich započtení žalobce provedl ve svém písemném podání. Na jistině tak zůstává dlužná částka ve výši 8.000 Kč Vedle zákonných úroků z prodlení žalobce požaduje rovněž sjednaný smluvní úrok z poskytnutého úvěru ve výši 21,99 %.

2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů a doplnění žalobce ze dne [datum] učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] a., a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování bankovních produktech a službách. (č. l. 67). Na základě smlouvy shora uvedené byl žalovanému od [datum] u právního předchůdce žalobce zřízen běžný účet č. [bankovní účet], a to na jméno žalovaného, jak se podává ze smlouvy a dispozic ke smlouvě ze dne [datum] (č. l. 68). Žalovanému tedy vzniklo oprávnění v rámci vedení účtu přijímat vklady, provádět platby a další úkony s tímto osobním účtem související. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (č. l. 43 – 44), dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách z téhož dne (č. l. 42) a žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] z téhož dne (č. l. 74) vyplývá, že dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] s výší povoleného limitu 15.000 Kč. Nedílnou součástí smluv byly všeobecné obchodní podmínky banky, produktové podmínky kontokorentního úvěru, produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, sazebník poplatků a úrokový lístek, s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a stvrdil s nimi svým podpisem souhlas. Úvěrová smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce celkem částku ve výši 16.106,64 Kč formou průběžného připisování peněžních prostředků ve prospěch běžného účtu, kdy souhrn připsaných částek za měsíc musí dosáhnout aspoň 50 % z povoleného limitu. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 21,99 % p. a. Jak vyplývá z přiložených výpisů z účtů (č. l. 75 a násl.), žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když překročil sjednanou výši úvěrového rámce v částce 16.000 Kč a nesplácel splátky úvěru řádně a včas. Z platební historie předchůdce žalobce (č. l. 48) vyplývá, že žalovaný na přečerpané částce uhradil celkem 4 splátky ve výši 2.000 Kč. V souladu se smlouvou tak právní předchůdce žalobce dne [datum] úvěr zesplatnil, o čemž vyrozuměl žalovaného dopisem ze dne [datum] s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 8.000 Kč (č. l. 73). Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (č. l. 55 a násl.) postoupena na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 28. 2. [číslo] (č. l. 46) spolu s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 8.000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 388,96 Kč, jenž byl vypočten ke dni zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne [datum] (č. l. 40), podaným k přepravě dne [datum] (č. l. 39), byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na svém dluhu ničeho neuhradil.

5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po [datum]. Dle § 2662 o. z., se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2665 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

6. Mezi právním předchůdcem žalobce jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla ve smyslu § 2395 o. z., uzavřena smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky, naopak žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobce ve sjednaných měsíčních splátkách a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobce svou povinnost splnil, když žalovanému sjednaný úvěr poskytl, ten však svých smluvních povinností nedostál, když předepsané smluvní podmínky nesplnil a úvěrové splátky řádně a včas nehradil. Právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou a dalšími smluvními podmínkami dlužnou částku zesplatnil a vyzval žalovaného k její úhradě. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil a dostal se tak ode dne zesplatnění dlužné částky ([datum]) do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Vedle nesplacené jistiny v částce 8.000 Kč vznikl žalobci nárok na uhrazení smluvního úroku, který žalobce kapitalizoval ke dni zesplatnění úvěru v částce 388,96 Kč a dále jej požaduje ve sjednané výši 21,99 % ročně ode dne následujícího po vyčíslení postoupené pohledávky ([datum]) do zaplacení. Není rovněž pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobci též úroky z prodlení v zákonné výši, stanovené dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které žalobce požaduje rovněž ode dne [datum]. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v částce 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a DPH v sazbě 21 % ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).

8. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.