19 C 286/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce sídlem adresa proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o vydání plnění z neúčinného úkonu

I. Žalovaný je povinen a) vydat do majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba], [IČO], 76 ks krbů (14 ks [příjmení] [číslo], mosaz. rošt os, 25 ks [spisová značka], 27 ks [anonymizováno] 6kW/CZ-Iv, 10 ks [příjmení] 3.3 litina os), b) uhradit [číslo] [anonymizováno] korun do majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba], [IČO], na účet majetkové podstaty [bankovní účet], c) uhradit částku 63.000 Kč, částku 92.000 Kč a částku 89.000 Kč do majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba], [IČO], na účet majetkové podstaty [bankovní účet], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám insolvenčního správce Mgr. Ing. [celé jméno žalobce], Ph. D.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit Českému státu – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku ve výši 14.200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se návrhem podaným dne 22. 11. 2021 a doplněným dne 3. 4. 2022 domáhal vydání rozhodnutí soudu, tak jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí, přičemž svůj nárok formuloval eventuálně, tj. v případě, že vydání majetku (tak jak je uvedeno ve výrokové části rozhodnutí) není možné, je žalovaný povinen na účet majetkové podstaty [bankovní účet] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí uhradit částku a) 2.347.680 Kč jako náhradní plnění za 76 ks krbů, a b) částku 897.080 Kč jako náhradní plnění za [číslo] [anonymizováno] korun.

2. Pokud jde o samotná skutková tvrzení, žalobce uvedl, že dlužník s žalovaným uzavřel v roce 2012 ústně kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej 76 ks krbů (14 ks [příjmení] [číslo], mosaz. rošt os, 27 ks [anonymizováno] 6kW/CZ-Iv, 10 ks [příjmení] 3.3 litina os) za kupní cenu 2.347.680 Kč. V této transakci byl dlužník prodávající. Dlužník s žalovaným dále v roce 2012 uzavřel kupní smlouvu, na základě které koupil 7 kancelářských židlí [anonymizováno] za cenu 63.000 Kč. Dlužníkem poskytnuté plnění představovalo kupní cenu ve výši 63.000 Kč. Stejně tak v roce 2012 dlužník uzavřel s žalovaným kupní smlouvu na nákup brusiva, nástrojů a měřidel v hodnotě 1.078.080 Kč, přičemž kupní cenu uhradil v částce 92.000 Kč pokladnou, částku ve výši 89.000 Kč zaplatil rovněž pokladnou a zbylých 897.080 Kč rovněž prostřednictvím [anonymizováno]. Dlužníkem poskytnuté plnění tak představovalo 92.000 Kč, 89.000 Kč a [číslo] [anonymizováno]. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 71 (28) ICM [číslo] ze dne 17. 7. 2018, které nabylo právní moci dne 14. 8. 2018 byl rozhodnuto, že veškeré výše uvedené kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky a to ústně uzavřená kupní smlouva mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím v roce 2012, jejímž předmětem byl prodej výše specifikovaných 76 ks krbů za celkovou kupní cenu 2.347.680 Kč, dále ústně uzavřená kupní smlouva v roce 2012 mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej 7 kancelářských židlí [anonymizováno] za celkovou kupní cenu ve výši 63.000 Kč, stejně tak ústně uzavřená kupní smlouva v roce 2012 uzavřená mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej 1550 ks kalibrů, 5260 ks brusiva, 1800 ks přípravků, 1076 ks nástrojů, nářadí, 1260 ks měřidel za celkovou kupní cenu 1.078.080 Kč, jsou věřitelům dlužníka neúčinnými právními úkony.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval na výzvu k vydání majetku ze dne 1.7.2019, nezbylo žalobci než se obrátit na soud, když žalobce je jediný, kdo s majetkem může nakládat. <b>4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:</b> 5. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 71 ([anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 17. 7. 2018, které nabylo právní moci dne 14. 8. 2018 (založeno na č.l. 4 až 5 spisu) se podává, že bylo pravomocně určeno, že právní úkony dlužníka ve vztahu k žalovanému a to ústně uzavřená kupní smlouva mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím v roce 2012, jejímž předmětem byl prodej tam specifikovaných 76 ks krbů za celkovou kupní cenu 2.347.680 Kč, dále ústně uzavřená kupní smlouva v roce 2012 mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej 7 kancelářských židlí [anonymizováno] za celkovou kupní cenu 63.000 Kč, stejně tak ústně uzavřená kupní smlouva v roce 2012 uzavřená mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej [číslo] ks kalibrů, [číslo] ks brusiva, [číslo] ks přípravků, [číslo] ks nástrojů, nářadí, [číslo] ks měřidel za celkovou kupní cenu 1.078.080 Kč, jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinnými právními úkony. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že žalobce (totožná osoba jako v tomto řízení) se domáhal žalobou ze dne 30. 7. 2015 proti žalovanému (opět totožný jako v tomto řízení), vyslovení neúčinnosti uvedených kupních smluv a to z toho důvodu, že tyto smlouvy uzavíral dlužník v době, kdy byl v úpadku a dále pak z toho důvodu, že dlužníkovi se nedostalo přiměřeného plnění z těchto smluv, neboť platební transakce byly prováděny prostřednictvím [anonymizováno], kterou provozuje [právnická osoba] s.r.o. Dlužníkovi, na základě těchto transakcí, vznikla pohledávka za [anonymizováno], ze které mohl čerpat v rámci obchodu s dalšími subjekty, které byly účastníky systému [anonymizováno]. Uvedl dále, že dlužník a žalovaný byly personálně propojení a to osobou Ing. [jméno] [příjmení], který byl jednatelem obou společností. Právně soud posoudil věc tak, že sporné kupní smlouvy jsou neúčinné podle ustanovení § 240 odst. 1 IZ, neboť dlužníkovi se nedostalo přiměřeného protiplnění. Tyto obchodní transakce byly prováděny prostřednictvím [anonymizováno], kterou provozuje [právnická osoba] . Dlužníkovi na základě těchto transakcí vznikla pohledávka za [anonymizováno], ze které mohl čerpat v rámci obchodu s dalšími subjekty, které byly účastníky systému [anonymizováno]. Úpadek dlužníka nemusí žalobce prokazovat s ohledem na fikci obsaženou v ustanovení § 240 IZ, vzhledem k personálnímu propojení dlužníka a žalovanou osobou Ing. [jméno] [příjmení]. Uzavření vypsaných kupních smluv v roce 2012 žalobce prokázal, a to na základě provedených dokladů, a to fakturou [číslo] 2012 ze dne 31. 12. 2020, jejímž předmětem bylo specifikovaných 76ks krbů za cenu 2.347.680 Kč, fakturou [číslo] 2012 ze dne 29. 11. 2012 byl osvědčen nákup 7 kusů židlí [anonymizováno], dvěma příjmovými pokladními doklady (na č.l. 8 – 9 spisu) bylo prokázáno uhrazení částky 89.000 Kč a částky 92.000 Kč a evidenčním listem – obchodní transakce [anonymizována dvě slova] (na č.l. 10 spisu), fakturou [číslo] 2012, příjemkou nákupu na fakturu materiálu [číslo] evidenčním listem – obchodní transakce [anonymizována dvě slova] (na č.l. 14 spisu) byl prokázán nákup movitých věcí za [číslo] [anonymizováno]. Stejně tak má soud prokázáno, že žalobce vyzýval žalovaného před podáním žaloby k vydání plnění z neúčinných právních úkonů, a to prostřednictvím výzvy k plnění z neúčinných právních úkonů ze dne 1. 7. 2019 (založeno na č.l. 3 spisu), doručení této výzvy žalovanému je pak osvědčeno na základě dodejky datové zprávy na č.l. 14 spisu. <b>6. Co se týče právního posouzení předmětu žaloby, soud vycházel z těchto zákonných ustanovení:</b> 7. Dle ust. § 235 odst. 1 insolvenčního zákona, neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

8. Dle ust. § 235 odst. 2 insolvenčního zákona, neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

9. Dle ust. § 236 odst. 1 insolvenčního zákona, neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

10. Dle ust. § 236 odst. 2 insolvenčního zákona, není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

11. Dle ust. § 237 odst. 1 insolvenčního zákona povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

12. Dle ust. § 294 odst. 1 věta první insolvenčního zákona insolvenční správce je povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty dlužníkovy pohledávky.

13. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodnul tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

14. Žalobce je na základě ustanovení § 239 odst. IZ ve spojení s ustanovením § 229 odst. 3 IZ osobou s dispozičním oprávněním k majetku dlužníka od prohlášení. Žalobce byl insolvenčním správcem dlužníka ustanoven usnesením [insolvenční spisová značka] ze dne 31. 7. 2014. Dle doloženého výpisu z obchodního rejstříku byl konkurs na majetek dlužníka prohlášen usnesením [insolvenční spisová značka] ze dne 12. 11. 2014. Žalovaný je pak naproti tomu osobou, vůči které byl neúčinný právní úkon učiněn a zároveň osobou která měla z neúčinného právního úkonu prospěch (§ 237 odst. 1 IZ).

15. Pro rozhodnutí soudu bylo právním důvodem žalobcova návrhu rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 71 ([anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 17.7.2018, které nabylo právní moci dne 14. 8. 2018, dle kterého jsou veškeré výše uvedené kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky a to ústně uzavřená kupní smlouva mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím v roce 2012, jejímž předmětem byl prodej výše specifikovaných 76 ks krbů za celkovou kupní cenu 2.347.680 Kč, dále ústně uzavřená kupní smlouva v roce 2012 mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej 7 kancelářských židlí [anonymizováno] za celkovou kupní cenu 63.000 Kč, stejně tak ústně uzavřená kupní smlouva v roce 2012 uzavřená mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej 1550 ks kalibrů, 5260 ks brusiva, 1800 ks přípravků, 1076 ks nástrojů, nářadí, 1260 ks měřidel za celkovou kupní cenu 1.078.080 Kč, vůči věřitelům dlužníka neúčinnými právními úkony.

16. Na základě pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu o neúčinnosti dlužníkova právního úkonu žalobce (insolvenční správce) zapsal dlužníkovo plnění do soupisu majetkové podstaty. O zápisu vyrozuměl žalovaného, neboť tato osoba má povinnost vydat dlužníkovo plnění do majetkové podstaty.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil dobrovolně, je insolvenční správce povinen vymáhat plnění ve prospěch majetkové podstaty. V této druhé fázi uplatnění neplatnosti právního úkonu jde o vymáhání pohledávek ve prospěch majetkové podstaty ve smyslu ustanovení § 294 odst. 1 IZ.

18. Právním důvodem (ve smyslu skutečností, na nichž se uplatněné právo zakládá) této žaloby je pravomocné rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění neúčinnosti právních úkonů (a soupis majetkové podstaty); o jakou smlouvu či jiný neplatný nebo neúčinný právní úkon šlo podle hmotného práva, není již v sledovaných souvislostech významné.

19. Žalovaný ve věci žádným způsobem nevyjádřil, na jednání soudu dne 10. 5. 2023, ač řádně obeslána se nedostavil. Žalovaný tak nevyvrátil žalobní tvrzení v tom směru, že předmětná plnění dlužníka jsou stále ve vlastnictví žalovaného, a soud vzhledem k nepřítomnosti žalovaného nemohl žalovaného poučit v tomto směru dle ust. § 118a o.s.ř. Žalobce tak dostatečně osvědčil svůj nárok k uložení povinnosti žalovanému, povinnosti popsané v primárním žalobním návrhem, tzn. uložení povinnosti vydat do majetkové podstaty specifikované movité věci a [anonymizováno] v uvedené výši, stejně tak k uložení povinnosti žalovanému uhradit specifikované částky na účet majetkové podstaty. Vzhledem k tomu, že soud přiznal žalobci plnění uplatněné primárním petitem a žalobě v tomto petitu vyhověl, požadavkem žalobce uplatněným eventuálním petitem, a to poskytnutím náhradního plnění se již nezabýval.

20. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, žalobce by měl, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. jako účastník řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu však, že žalobce se na jednání soudu dne 10. 5. 2023 výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení, soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

21. Povinnost žalovaného (uložená výrokem III. tohoto rozhodnutí) k úhradě soudního poplatku plyne z ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť žalobce je od této povinnosti dle § 11 odst. 2 písm. a) téhož zákona osvobozen.