19 C 287/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Gabrielovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14.956 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6.956 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 8. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14.956 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., (dále je „právní předchůdce“) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě dne 26. 7. 2023 právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru, neplnil však řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky; na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, což bylo žalovanému dopisem oznámeno. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 120 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.440 Kč, poplatků za upomínky ve výši 800 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatku za písemné upomínky ve výši 1.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.896 Kč.

2. Usnesením ze dne 10. 12. 2024, č.j. , spisová značka, , bylo řízení částečně zastaveno co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.000 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, částky 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, částky 1.440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.440 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, částky 800 Kč, částky 700 Kč, částky 1.000 Kč a částky 2.896 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

5. Dne 26. 7. 2023 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným prostřednictvím webových stránek uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovanému byla dne 26. 7. 2023 ve prospěch účtu č. , č. účtu, poskytnuta částka ve výši 8.000 Kč (jak také plyne z potvrzení o provedené platbě), kterou se zavázal uhradit jednorázovou splátkou nejpozději do 25. 8. 2023. Současně se žalovaný zavázal uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 120 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.440 Kč, poplatky za upomínky (SMS a e-mail), poplatky za administraci v případě prodlení s úhradou dluhu, poplatky za písemné upomínky a smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou dluhu ve výši 0,1 % denně.

6. Předchůdce žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě dluhu, a to dopisem ze dne 10. 9. 2023 a 28. 9. 2023.

7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na přechodného věřitele , právnická osoba, , který smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 10. 2023 postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele , právnická osoba, , který následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 3. 2024 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

8. Předžalobní výzvou ze dne 26. 4. 2024 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k úhradě; výzva byla odeslána téhož dne.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

18. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

19. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

20. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou částku. Žalobce nadto uvedl, že nedisponuje doklady o prověřování úvěruschopnosti ze strany jeho předchůdce; v důsledku této skutečnosti proto také žalobce vzal žalobu částečně zpět, jak je uvedeno výše, a domáhal se pouze úhrady poskytnuté a nevrácené jistiny ve výši 8.000 Kč.

21. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval formálně, aniž by dostatečně zjistil a ověřil příjmy a výdaje žalovaného; nedostál tak své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce tedy řádně neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 8.000 Kč, žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Žalobci tak vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 8.000 Kč.

24. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

25. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 14.956 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 8.000 Kč, neúspěch je představován částečným zpětvzetím žalobního návrhu, tedy částkou v celkové výši 6.956 Kč. Z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému by proto náležela náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

26. Výrok o povinnosti žalobce zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč je dán položkou 2, bod 2 Sazebníku soudních poplatků, kdy ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalobce dosud uhradil soudní poplatek ve výši 400 Kč, zbývá tedy doplatit 600 Kč, soud proto žalobci dle položky 1, bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků tento doměřil, jak shora ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.