19 C 29/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně, narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o určení vlastníka motorového vozidla

I. Určuje se, že žalovaný je vlastníkem osobního motorového vozidla značka automobilu, anonymizována dvě slova rok výroby rok č. karoserie anonymizováno, registrační značka.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12.164 Kč, to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Dne datum byla soudu doručena žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný je vlastníkem osobního motorového vozidla značka automobilu, anonymizována čtyři slova rok č. karoserie anonymizováno, registrační značka, a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení. Žalobkyně uvedla, že dne datum uzavřela s žalovaným kupní smlouvu na prodej shora citovaného vozidla a téhož dne žalovanému vozidlo i s velkým technickým průkazem a plnou mocí k provedení přepisu vozidla v registru silničních vozidel předala. Žalovaný kupní cenu zaplatil na místě, přepis vozidla však dosud neproved, je nekontaktní a neposkytuje nezbytnou součinnost. Při jednání navrhla, aby bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání u soudu se žalovaný nedostavil. Soud tak za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. s. ř.“), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Z kupní smlouvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně jako prodávající uzavřela dne datum s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej a koupě značka automobilu, anonymizována dvě slova rok výroby rok č. karoserie anonymizováno, registrační značka, přičemž kupní cena byla smluvními stranami sjednána ve výši 20 000 Kč s tím, že smluvní strany potvrdily, že kupní cena byla zaplacena při podpisu smlouvy v hotovosti. Dále se smluvní strany dohodly, že vlastnické právo přejde na kupujícího okamžikem zaplacení celé kupní ceny a předáním vozidla.

6. Z účastnické výpovědi žalobkyně se podává, že žalobkyně uzavřela dne datum kupní smlouvou na předmětný automobil, když kupní cena byla uhrazena v hotovosti při podpisu této kupní smlouvy, stejně tak po podpisu kupní smlouvy došlo k předání předmětného vozidla spolu s technickým průkazem žalovanému. Žalobkyně podepsala žalované plnou moc k přepisu vozidla. Ústně si strany sjednaly, že žalovaný přepíše předmětné vozidlo. Žalobkyně se dozvěděla až po třech letech, že automobil není přepsán, když bylo po žalobkyni vymáháno plnění z neuhrazeného povinného ručení. Celou záležitost řešila na příslušném odboru magistrátu města Brna, kde jí řekli, že k přepisu vozidla jsou potřeba obě strany a nezbývá jiné řešení, než se se žalobou obrátit na příslušný soud. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaného se snažila kontaktovat v sídle společnosti, kde jej nenašla.

7. Dle ustanovení § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

8. Dle ustanovení § 8 odst. 1, písm. a) zákona č. 177/1996 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem.

9. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod příslušná ustanovení hmotného práva, shledal soud žalobou uplatněný nárok po právu a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

10. Ve vedeném řízení byla projednávána situace tzv. zamrzlého převodu vozidla v rámci registru vozidel, kdy žalovaný neprovedl přepis shora citovaného vozidla v registru vozidel. Dle nálezu z pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, lze odstranění údajů v registru vozidel lze připustit i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem není. Proto je však třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není. Žalobou na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze přitom domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena kupní smlouva na shora specifikovaný osobní automobil, přičemž převod vlastnického práva byl sjednán k okamžiku zaplacení celé kupní ceny. Celá kupní cena přitom byl zaplacena při podpisu kupní smlouvy. Vlastnické právo ke shora specifikovanému osobnímu automobilu tak bylo ke dni datum převedeno na žalovaného. Tento však dosud neprovedl přepis vozidla v rámci registru vozidel a pro jeho přepis neposkytuje žádnou součinnost. Soud má za to, že v projednávaném řízení žalobkyni s ohledem na neposkytnutí součinnosti žalovaného docílit přepisu vozidla v registru vozidel náleží naléhavý právní zájem. Žalovaný přitom netvrdil, ani ničím neprokázal, že by součinnost k přepisu vozidla poskytnul, případně ani netvrdil, že nedošlo k převodu vlastnického práva k vozidlu na jeho osobu. V průběhu celého řízení zůstal zcela pasivní. Vzhledem k tomu žalobkyni ve vedeném řízení postačovalo pouze prokázat, že došlo k takové právní skutečnosti, se kterou zákon spojuje převod vlastnického práva. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobce dané prokázal, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).

12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, z odměny právního zástupce žalobce za 3 úkony právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a), ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) po 2.500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé a účast na jednání), a 3 režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT. Dle ust. 137 odst. 3 o. s. ř. pak byla částka za odměnu a režijní paušál navýšena o 21 % DPH, tj. o částku 1.764 Kč Celkem tedy 12.164 Kč. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně zcela procesně úspěšná, soud žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníkovi, který úspěch neměl. Žalovaný je tak dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen k rukám zástupce žalobkyně uhradit částku ve výši 12.164 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně