19 C 30/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 19 344 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.000 Kč od 7. 10. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 2.340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14.340 Kč od 5. 9. 2021 do 6.10.2022, dále částky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.004 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 11. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 19.344 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalované částku ve výši 12.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem ve výši 2.340 Kč ve lhůtě splatnosti do [datum]. Jelikož žalovaná neplnila na úvěr řádně a včas, domáhá se žalobce vedle úhrady částky úvěru navíc zaplacení smluvní pokuty z prodlení ve výši 5.004 Kč a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2.500 Kč. Předmětem žaloby je rovněž příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne [datum] prostřednictvím komunikace na dálku přes webové stránky žalobce [webová adresa] prostřednictvím formuláře – žádosti o poskytnutí zápůjčky. Ze smlouvy o zápůjčce soud dále zjistil, že žalobce se zavázal žalované poskytnout částku ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 2.340 Kč Celkem se žalovaná zavázala žalobci uhradit částku ve výši 14.340 Kč ve lhůtě splatnosti do [datum]. Výše RPSN dle obsahu bodu 1.7. smlouvy činila 774 % p. a. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobce. Dne [datum] poskytl žalobce žalované převodem na účet označený ve smlouvě jménem žalované jistinu ve výši 12.000 Kč.

6. Jelikož žalovaná nehradila na úvěr řádně a včas, zaslal žalobce žalované výzvy a upomínky k úhradě dlužné částky, jak je zřejmé z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Prostřednictvím výzvy ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby v dodatečné lhůtě 3 dnů, odeslané na adresu žalované rovněž dne [datum], jak se podává z podacího lístku.

7. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

14. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení části jistiny úvěru s příslušenstvím. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

16. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které by žalobce poskytl dne [datum] žalované částku ve výši 12.000 Kč a žalovaná by předchůdci žalobce tuto částku vrátila formou pravidelných měsíčních splátek, a to ve lhůtě splatnosti do dne [datum] (30 dnů). Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

17. Žalobce soudu nedoložil žádné listinné podklady prokazující, zda byly zjišťovány a ověřovány konkrétní příjmy a výdaje žalované, zda byly vyžadovány jakékoliv podklady, ani zda byly prováděny lustrace její majetkové situace ve veřejných rejstřících, když soudu nebyl doložen žádný výstup s negativním záznamem takové lustrace. Soudu rovněž nebyly doloženy žádné dokumenty stvrzující měsíční příjem žalované z pracovního poměru, žádné měsíční výdaje formou výpisů z účtu ani skutečnosti stran bydlení. K tomu soud dodává, že v případě, kdy žalovaná přesto doložila předchůdci žalobce listiny prokazující příjmy a výdaje žalované, měly být tyto řádně založeny a být součástí doložených dokumentů, jelikož z pouze tvrzených údajů nelze vyvozovat závěr o prověření aktiv žadatelky ze strany poskytovatele úvěru. Pravdivost tvrzených informací nelze vyvozovat čistě z podpisu posuzované osoby na smlouvě jednající toliko se záměrem splnit podmínky pro poskytnutí úvěru. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Současně poskytovatel úvěru nedoložil soudu žádný záznam o provedené lustraci žalované za účelem ověření, zda je na její osobu vedena exekuce nebo zda má sjednané jiné závazky z úvěrových smluv. Z uvedených důkazů proto nelze jinak než uzavřít, že žalobce se nezabýval reálným prověřením výdajů žalované a nezjišťoval tak, zda je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a vrátit peněžní prostředky včetně poplatku ve stanovené lhůtě (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). To celé podpořené skutečností, kdy si účastníci sjednali nepřiměřené smluvní podmínky ve vztahu k poplatku účtovaného žalované, což samo o sobě zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, když žalovaná měla uhradit úvěr navýšený o částku 2.340 Kč ve lhůtě 30 dnů při RPSN ve výši 774 %, která svou hodnotou přesahuje obvyklou výši roční procentní sazby nákladů v případě obdobných podmínek. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel, když před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované a peněžní částku jí přesto poskytl.

18. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

20. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat tak, jako k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 o. z., za využití ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu. Jelikož žalované byla prokazatelně poskytnuta částka ve výši 12.000 Kč, na kterou ničeho neuhradila, pak se co do výše tohoto nároku bezdůvodně obohatila na úkor žalobce a je tak povinna uhradit žalobci částku ve výši 12.000 Kč, kdy soud v daném rozsahu žalobě vyhověl. Vedle toho vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky 12.000 Kč v zákonné výši dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to počínaje ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění ve výzvě zaslané žalované. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., tzn. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud žalobu neshledal důvodnou a nárok žalobce z důvodů zde uvedených zamítl. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, když žalobce byl v řízení převážně neúspěšný než úspěšný (po zohlednění celého nepřiznaného nároku včetně úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku), a to v takové míře, kdy po odečtení procentní míry úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci by výsledná částka, kterou by se měla žalovaná podílet na náhradě nákladů řízení žalobce, dosahovala pouze velmi zanedbatelné částky, ke které tak soud ve smyslu důvodů zamítnutí nároku a absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy již nepřihlížel a rozhodl proto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.