19 C 44/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; ulice IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované VEDL.ÚČ.: ; [ IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení 199.454 Kč s příslušenstvím - náhrada škody

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.650 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 188.804 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 2.700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradu nákladů řízení 2.400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou na Městský soud v Brně dne 14. 10. 2019 se žalobkyně domáhala náhrady škody způsobené provozem dopravního prostředku. Pokud jde o samotný skutkový děj, o který žalobkyně svůj nárok vůči žalovanému opírá, žalobkyně uvedla, že jela dne [datum] kolem 16. hodiny veřejnou hromadnou dopravou, dopravním prostředkem [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], kterou řídit řidič p. [jméno] [příjmení], a jejímž provozovatelem je žalovaný. V [údaj o čase] hod. se výše uvedené vozidlo veřejné hromadné dopravy (dále jen„ autobus“) střetlo s osobním motorovým vozidlem řízeným [jméno] [příjmení], na křižovatce dvou ulic ve městě [obec]. V důsledku blížícího se střetu vozidel řidič autobusu prudce zabrzdil a žalobkyně upadla ze sedadla umístěného na vyvýšeném stupínku autobusu a utrpěla zranění a to fraktura kosti křížové v segmentu S5, pohmoždění hlavy tempolárně vpravo a povrchní poranění lícní krajiny vlevo. V důsledku zranění byla žalobkyně uznána práce neschopnou až do dne [datum]. Žalobkyně se domnívá, že s ohledem na skutečnost, že vzniklá škoda má původ v provozu dopravního prostředku není možná liberace žalovaného. Na podporu svého tvrzení žalobkyně odkázala zejména na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí].

2. V důsledku utrpěného úrazu žalobkyně utrpěla újmu na zdraví spočívající v bolestném a další nemajetkové újmě dle § 2958 občanského zákoníku věta první před středníkem, kterou žalobkyně žalobou nejprve souhrnně vyčíslila jako náhradu ve výši průměrné hodinové mzdy v jejím zaměstnáním celkovou částkou ve výši 200.256 Kč. Tento požadavek pak představuje zejména dočasné následky zranění, kdy žalobkyně byla zásadně omezená v pohybu, obávala se o svůj budoucí zdravotní stav a to s přihlédnutím k jejímu věku, nemohla vykonávat své běžné aktivity, které jí přinášejí radost, nemohla navštěvovat zaměstnání a to vše po dobu 84 dní, a to za každých 8 hodin denně bdělého času, kdy byla upoutána na lůžko, trpěla bolestmi a nemohla se věnovat běžným aktivitám a dále za každých 8 hodin nočního času, kdy jí nebyl dopřán kvalitní spánek, trpěla bolestmi, které jí budily při sebemenší změně polohy. Dále žalobkyně požadovala, aby žalovaný uhradil rozdíl mezi vyplacenou dávkou nemocenského pojištění a mzdy v celkové výši 26.087 Kč a dále částku ve výši 650 Kč vynaloženou na opravu skla brýlí, k jejíchž poškrábání došlo při pádu žalobkyně v autobusu. Žalobkyně taktéž požaduje úhradu nákladů na právní zastoupení v řízení před [anonymizována tři slova] ve výši 28.560 Kč (3 úkony – převzetí právního zastoupení, sepsání návrhu, sepsání vyjádření).

3. Žalovaný se k nárokům uplatněným vůči němu žalobkyní vyjádřil tak, že jde o nároky nedůvodné. Žalovaný potvrdil, že dne [datum] došlo ke škodné události, kdy v důsledku prudkého zabrzdění řidiče autobusu městské hromadné dopravy provozované žalovaným byla žalobkyni způsobena újma. Šetřením správního orgánu [stát. instituce] vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], bylo zjištěno, že dopravní nehodu způsobil [jméno] [příjmení], když při řízení motorového vozidla porušil pravidla silničního provozu a střetl se s autobusem žalovaného. Při tomto střetu utrpěla žalobkyně úraz. Za toto jednání byl [jméno] [příjmení] uznán příkazem správního orgánu vinným. Vzhledem k tomu, že způsobená škoda má svůj původ v lidském chování, když byla způsobena jednáním třetí osoby a nebylo možné ji odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, tj. pečlivosti, kterou bylo možné za daných podmínek konkrétního případu vyvinout, aby se zabránilo vzniku škody. Žalovaný tedy není za újmu, která byla způsobena žalobkyni odpovědný, neboť škodu způsobila třetí osoba, která byla za toto jednání uznána vinnou a žalovaný nemohl škodě ani při vynaložení veškerého úsilí zabránit. S ohledem na uvedené považuje žalovaný nárok žalobkyně jako nedůvodný a odpovědnost za způsobenou újmu neuznává. 4. [ulice] účastník na straně žalované se s vyjádřením žalovaného k žalobě ztotožnil.

5. Po výzvě soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. učiněné na jednání soudu dne [datum] žalobkyně písemně dne [datum] (založeno na č.l. 64 spisu) specifikuje jednotlivé uplatněné nároky následovně. Ohledně částky ve výši 26.087 Kč se jedná o náhradu mzdy po dobu pracovní neschopnosti a žalobkyně k její výši dospěla výpočtem jinak dosahované průměrné mzdy za dobu pracovní neschopnosti (56.845,47 Kč) minus vyplacené dávky nemocenského pojištění ve výši 27.494 Kč a částky ve výši 3.633 Kč za [číslo] den prac. neschopnosti vyplacené zaměstnavatelem. Dále žalobkyně specifikovala nemajetkovou újmu jako vytrpěné uplatněné bolestné dle ust. § 2958 občanského zákoníku. Žalobkyně z bolestí protrpěla primárně fyzickou bolest v okamžiku nárazu a zlomení kostí, dále bolestí spojené s převozem se zlomenými kostmi k lékaři a bolesti spojené s vyšetřením a ošetřením. Dále bolesti protrpěné během domácí léčby, kdy každý sebemenší pohyb žalobkyně byl spojen s intenzivní bodavou bolestí. Žalobkyně trpí zvýšenými bolestmi v postižené oblasti do dnešního dne, neboť nedošlo ke srůstu, neboť nebyla možná fixace postiženého místa. Další nemajetkovou újmu dle ust. § 2958 občanského zákoníku pak žalobkyně specifikuje jako ušlé prožívání běžného života, ušlé prožívání nevšedních dnů a prožívání nepříjemných a obtížných situací jiných než bolest. Dále žalobkyně uvádí negativní emoční stavy spojené s vnímáním poškození zdraví jako takového a negativní emoční stavy spojené s vnímáním dočasných následků. Konkrétně žalobkyně uvádí, že byla zcela připravena o prožívání běžného života i nevšedních dnů. Život žalobkyně byl na čtvrt roku zredukován na střídání dlouhých desítek minut až hodin na lůžku doprovázených menší měrou bolesti s desítky minut dlouhými úseky naplněnými cestou na toaletu či do koupelny. Z důvodu bolesti byla žalobkyně ochuzena i o spánek. Analgetika způsobovala žalobkyni silné nevolnosti. Kvůli nehodě musela žalobkyně odložit dlouho plánovanou operaci kolene. Žalobkyně byla naprosto závislá na péči druhé osoby. Následně pak žalobkyně, aniž by oddělovala jednotlivé nároky, požaduje jako náhradu za tyto újmy částku ve výši 200.256 Kč, která je dle vyjádření žalobkyně stanovena podle zásad slušnosti a vychází z průměrné hodinové mzdy.

6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila v řízení dva samostatné nároky, které nelze vyčíslit souhrnnou částkou, uložil soud žalobkyni další výzvu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a to v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2596/2018. Na to žalobkyně upřesnila, že na bolestném požaduje náhradu ve výši 26.554 Kč (aniž by blíže specifikovala, jak k této výši dospěla) a zbytek ve výši 173.702 Kč tvoří další nemajetková újma, když žalobou uplatňuje toliko částku ve výši 170.000 Kč jako náhradu této tzv. další nemajetkové újmy. Zároveň žalobkyně uvedla, že od pojišťovny [právnická osoba], což je pojišťovna viníka nehody [jméno] [příjmení] pro krytí odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, jí byla vyplacena částka ve výši 52.000 Kč.

7. Lze tedy shrnout (po opakovaných výzvách soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), že žalobkyně se domáhala náhrady škody, jejíž původ kladla do souvislosti s provozem dopravního prostředku při dopravní nehodě ze dne [datum] a uplatnila z toho několik nároků: -) odškodnění bolestného ve výši 26.554 Kč -) odškodnění další nemajetkové újmy ve výši 173.702 Kč -) náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 26.087 Kč -) zaplacení částky ve výši 650 Kč vynaložených za opravu brýlí, -) úhradu nákladů za právní zastoupení v řízení před [anonymizována tři slova] ve výši 28.560 Kč, celkově tedy požadovala žalobkyně částku ve výši 255.553 Kč.

8. V průběhu řízení na jednání soudu dne [datum] pak žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět a to tak, že žalobu vzala zpět ohledně celé částky, kterou požadovala jako náhradu bolestného ve vši 26.554 Kč, dále pokud jde o tzv. další nemajetkovou újmu o částku 3.702 Kč, dále vzala žalobu zpět, pokud jde o částku ve výši 25.843 Kč, pokud jde o ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně. Po tomto částečném zpětvzetí, se kterým žalovaná i vedlejší účastník vyslovili souhlas, zůstává předmětem řízení nadále částka v celkové výši 199.454 Kč, která sestává z: -) odškodnění další nemajetkové újmy ve výši 170.000 Kč -) náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 244 Kč -) zaplacení částky ve výši 650 Kč vynaložených za opravu brýlí, -) úhradu nákladů za právní zastoupení v řízení před [anonymizována tři slova] ve výši 28.560 Kč.

9. O částečném zastavení řízení bylo pravomocně rozhodnuto na základě usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum].

10. V souladu s další výzvou soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. učiněnou na jednání soudu dne [datum], žalobkyně specifikovala požadovanou tzv. další nemajetkovou újmu písemně (založeno na č.l. 119 spisu). Uvedla, že utrpěná tzv. další nemajetková újma žalobkyně spočívá v tom, že prakticky po celou dobu domácí léčby byla její kvalita života naprosto nulová, bez možnosti naplňovat žití jakýkoliv běžným způsobem. Žalobkyně byla v neúnosné míře unavená a vyčerpaná. Žalobkyně trpěla při každém sebemenším náznaku pohybu či pokusu o změnu pozice, bolestivou atakou, znemožňující ji pokračovat v započatém pohybu, bolestivou atakou znemožňující jí na cokoliv se koncentrovat a zejména při případném započínajícím usínání žalobkyni ji vždy znovu probudila. Žalobkyně trávila noci v neměnné poloze. Okamžiky spánku byly jen vzácné a mělké. Žalobkyně po celou dobu trvání domácí léčby trpěla silnou spánkovou deprivací. V důsledku toho se život žalobkyně na dobu domácí léčby proměnil na nekonečné vyčkávání konce popsaného utrpení, probíhající ve stavu neúnosné vyčerpanosti. Dále žalobkyně trpěla nevolnostmi žaludku, kterou žalobkyni přivozovala naordinovaná farmakoterapie. Naordinovaná farmakoterapie rovněž žalobkyni znovu zhoršila točení hlavy a potíže s rovnováhou. V důsledku spánkového deficitu a únavy žalobkyně nemohla trávit čas například četbou, sledováním či poslechem audiovizuálních či akustických děl, komunikací s blízkými, posezení na lavičce spojené se sledováním okolí. Omezení pohybu způsobené bolestí připravilo žalobkyni navíc ještě o možnost běžné sebeobsluhy. Žalobkyně byla připravena o možnost si připravit jednoduché jídlo či uspokojit další fyziologické potřeby až po osobní hygienu. Žalobkyně tudíž byla téměř celou dobu závislá na pomoci blízké osoby, a to manžela. Pocit závislosti na druhé osobě bylo pro žalobkyni frustrující, protože v důsledku jejího osobnostního nastavení to vnímá jako obtěžování druhých a být druhým na obtíž vnímá jako cosi nesprávného. Žalobkyně byla nucena trávit denní čas v sedu v nehybné pozici. V neposlední řadě byl žalobkyni kvůli poraněním způsobených dopravní nehodou zrušen termín operace kolene a posunut o půl roku, v důsledku čehož byla nucena o půl roku déle zakoušet diskomfort spojení s nutností používání poškozeného kolene, než by byla bývala nucená, pokud by byla dopravní nehody ušetřena. Poškozené koleno měla z důvodu nadměrného opotřebení vychýleno do boku a chůze s nezdravým kolenem byla kromě bolesti velmi namáhavá, obtížná a limitující a v důsledku napadání na jednu stranu postihující nerovnoměrnou zátěží dalších částí skeletárního systému, zejména jeho spinální části. Nepříznivé následky spojené s úrazem při dopravní nehodě pociťuje žalobkyně dodnes. Na základě popsaných skutkových okolností byla žalobkyně po dobu tří měsíců vystavena větší míře smutku, lítosti, ukřivděnosti, větší míře pocitu promarněné části života, nižší míry radosti ze života, životní spokojenosti, pocitu životního naplnění, pocitu životního štěstí, než jaká bývala míra těchto emocí před nehodou. Pokud se týká příčinné souvislosti škodní události s uvedenou další nemajetkovou újmou, pak tuto žalobkyně jednoznačně tvrdí a dovozuje jí jednak z rozdílu mezi stavem před škodní událostí, oproti stavům po škodní události, popsaných výše, a dále z toho, že k započetí tohoto rozdílu došlo přesně v okamžiku dopadu na pánev v autobusu žalovaného, a právě od tohoto okamžiku rozdíl ve svých stavech žalobkyně eviduje, a dále z toho, že v jejím životě nebylo žádné jiné události, která by mohla předmětné následky způsobit, a v neposlední řadě z toho, že prostě fyzicky pocítila bolest v momentě zranění způsobeného nehodou, cítila bolest způsobenou v daném místě svého těla a vnímala šíření se diskomfortu do svého těla právě ze zraněného místa, a to diskomfortu, jak bylo výše popsáno, způsobujících přímo uvedené stavy.

11. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

12. Mezi stranami nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že dne [datum] došlo ke skutkovému ději popsaném v žalobě, tj. ke škodné události, kdy v důsledku prudkého zabrzdění řidiče autobusu městské hromadné dopravy provozované žalovaným byla navrhovatelce způsobena újma. Mezi stranami nebyla tedy sporná příčinná souvislost vzniku škodné události na straně žalobkyně v důsledku zabrzdění autobusu městské hromadné dopravy, kterou provozuje žalovaný. Mezi stranami rovněž nebylo sporu o tom, že dopravní nehodu způsobila třetí osoba a to p. [jméno] [příjmení], když při řízení motorového vozidla porušil pravidla silničního provozu a střetl se s autobusem městské hromadné dopravy, který provozuje žalovaný, když šetřením správního orgánu magistrátu města Brna vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, že dopravní nehodu způsobil pan [jméno] [příjmení]. Ohledně těchto skutkových tvrzení soud neprováděl dokazování, neboť se jednalo o shodná tvrzení účastníků.

13. Rozpor mezi stranami byl v otázce odpovědnosti za způsobenou újmu. Žalovaný má za to, že se odpovědnosti zprostil, neboť škodu způsobila třetí osoba, která byla za toto jednání uznána vinnou a žalovaný nemohl škodě ani při vynaložení veškerého úsilí zabránit.

14. Z lékařské zprávy ze dne [datum] vypracované [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (založeno na č.l. 67 spisu) se podává, že žalobkyně byla téhož dne vyšetřena v chirurgické ambulanci [anonymizována dvě slova] [obec] po pádu v autobusu po prudkém zabrzdění. Na základě vyšetření byla zjištěna fraktura sakra při segmentu S5 (s posunem 2-3 mm ventrálně a lehkou ventrální angulací), kontuze hlavy T vpravo a oděrka obličeje – lícní krajina vlevo. Žalobkyni bylo doporučeno nesedat na tvrdém – sedat do měkkého, event. na kruh. Při bolesti užívat [anonymizováno] tablety, event. přidat [anonymizováno] tablety.

15. Z přípisu žalovaného právnímu zástupci žalobkyně ze dne [datum] (založeno na č.l. 18 spisu) se podává, že žalovaný neuznal nárok žalobkyně na úhradu náhrady škody a zároveň ji v souladu s ust. § 14 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele odkázal na [anonymizována tři slova] jako na subjekt příslušný k mimosoudnímu řešení sporů vyplývajících ze smlouvy o přepravě.

16. Z předložené emailové komunikace (založené na č.l. 3 až 4 spisu) se podává, že žalobkyně se v rámci mimosoudního řešení sporu obrátila na [anonymizována tři slova], která dospěla k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný, když bylo taktéž argumentováno rozsudkem [název soudu] sp. zn. [spisová značka], dle kterého byl cestující zraněn v důsledku prudkého zastavení autobusu [anonymizována dvě slova] [územní celek], který zabrzdil kvůli chodci vstupujícímu do vozovky. Městský soud v Praze tady dospěl k závěru, že je dána odpovědnost dopravce [anonymizováno] za škodu způsobenou cestujícímu, neboť okolnosti vzniku škody měly svůj původ v provozu. V takovém případě pak není připuštěna možnost liberace. Nicméně žalovaný s tímto závěrem nesouhlasil (dle vyjádření žalovaného ze dne [datum] na č.l. 4 p.v. a č.l. 6 spisu) s argumentací shodnou jako v tomto soudním řízení. Mimosoudní vyřešení sporu tedy nebylo možné.

17. Totéž se podává z vyjádření žalovaného ze dne [datum] na [číslo listu] spisu, kde žalovaný odpovědnost za způsobenou újmu neuznává s tím, že příkazem správního orgánu [stát. instituce], který nabyl právní moci dne [datum], byl uznán vinným [jméno] [příjmení], který předmětnou nehodu způsobil. S odkazem na ust. § 2927 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku pak bylo v tomto případě prokázáno, že způsobená škoda má svůj původ v lidském chování, když byla způsobena jednáním třetí osoby a nebylo ji možno odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, tj. pečlivosti, kterou bylo možné za daných podmínek konkrétního případu vyvinout, aby se zabránilo vzniku škody.

18. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, vystaveného dne [datum] praktickou lékařkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se podává, že žalobkyně byla uznána práce neschopnou v období od [datum] do [datum].

19. Ze zprávy o poškození zdraví (bolestné) ze dne [datum] vypracované opět praktickou lékařkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se podává, že tato zpráva je vypracovávána pro žalobkyni jako poškozené pro účely uplatnění výplaty plnění za poškození zdraví na základě úrazu ze dne [datum] a to u vedlejšího účastníka jako pojistitele. Dle této zprávy se podává, že žalobkyně byla léčena od [datum] do [datum], práce neschopná byla žalobkyně od [datum] do [datum]. Jako příčina úrazu je uvedeno, že při prudkém zabrzdění autobusu žalobkyně upadla na oblast hýždě a uhodila se do hlavy, přičemž utrpěla frakturu kosti křížové v segmentu S5, pohmoždění hlavy temporálně vpravo a povrchní poranění lícní kosti vlevo. Žalobkyni byl nařízen klidový režim od [datum], nejlépe vleže s minimálním zatížením nejnutnější chůzí do [datum],„ pro akutní vertebrogenní sy s irrirací L5 vlevo bez zánikové radikulopatie“. Od [datum] pak bylo žalobkyni uložena postupná zátěž s domácí rehabilitací. Dále z této zprávy vyplývá, že žalobkyně nebyla hospitalizovaná, operace se neprováděla, trvalé následky dle dosavadního průběhu léčby se nepředpokládají.

20. Z listiny označené jako„ Uplatnění nároku poškozeným na plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla“, pojistné smlouvy [číslo] se podává, že žalobkyně jako poškozená uplatnila ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, u vedlejšího účastníka nárok na plnění podle ust. § 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ze škodné události a to dopravní nehody ze dne [datum], která je předmětem tohoto řízení, dále byl popsán průběh nehody v souladu s žalobním návrhem.

21. Z daňového dokladu - paragonu [číslo] (založeno na č.l. 17 spisu) se podává, že dne [datum] byla uhrazena společnosti„ [příjmení] optik“, [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec], [IČO], za tam specifikovanou opravu a to výměnu poškozeného skla brýlí ([anonymizována tři slova], [příjmení]), částka ve výši 650 Kč.

22. Z potvrzení [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne [datum] (založeno na č.l. 19 spisu) se podává, že žalobkyni byla vyplacena na dávkách nemocenského pojištění za období od [datum] do [datum] částka ve výši 27.494 Kč.

23. Z potvrzení o zaměstnání ze dne [datum] založeno na č.l. 21 spisu se podává, že žalobkyně je zaměstnána ve [anonymizována dvě slova] [obec] od [datum] na dobu neurčitou, s výší pracovního úvazku 35 hodin týdně. Žalobkyně byla v období od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti, když na nemocenských dávkách bylo vyplaceno za 4. až 14. den pracovní neschopnosti 3.633 Kč. Průměrná měsíční mzda v posledním rozhodném čtvrtletí předcházejícím vzniku pracovní neschopnosti byla u žalobkyně ve výši 20.889 Kč.

24. Z přípisu žalovaného ze dne [datum] se konstatuje toliko odmítavé stanovisko žalovaného k úhradě nemajetkové újmy žalobkyni.

25. Z lékařské zprávy ze dne [datum] (založeno na č.l. 77 spisu) se podává, že žalobkyně absolvovala téhož dne lékařskou kontrolu ve [anonymizována tři slova] [obec]. Žalobkyně dle této zprávy uvádí bolesti zad hlavně po ránu, musí se rozcvičit, od bolesti stačí [anonymizováno]. Dále opakována osobní anamnéza žalobkyně.

26. Soud provedl k důkazu účastnickou výpověď žalobkyně, dle které žalobkyně nejprve popsala průběh škodné události v souladu s žalobním návrhem. Žalobkyně uvedla, že si při škodné události tím, jak spadla na zem, rozbila brýle. Následně žalobkyně popsala, jak byla odvezena po úraze do vojenské nemocnice na chirurgii na rentgen, kde zjistili, že má zlomenou křížovou kost. Operace nenásledovala, doktor jí řekl, že je to na místě, které se nedá spravit. Jednalo se o zlomeninu, kde to bylo posunuté o dva až tři milimetry, že by to mohlo dělat potíže, ale bohužel se s tím nedá nic dělat. Takto lékaři ponechali tak. Žalobkyni byl doporučen klidový režim. Žalobkyni bylo doporučeno sedět na nafukovacím kruhu. Pokud jde o medikamenty proti bolesti, byl jí předepsán [anonymizováno] 4x denně a [anonymizováno] 4x denně. [anonymizováno] jí neudělala dobře. [anonymizováno] částečně jedla, protože něco jíst musela. Ovšem vadil jí hodně na žaludek, takže to pak kompenzovala nějakými léky na uklidnění žaludku. Žalobkyně uvedla, že po dobu domácí léčby v podstatě jen seděla a moc se nehýbala, protože měla obavy, neboť se jedná o volnou zlomeninu, která není nijak reponovaná. Z nemocnice jí odvezl manžel. Ošetřující (praktická) lékařka jí následně vystavila neschopenku, kdy žalobkyně byla necelé tři měsíce doma. Domácí léčbu žalobkyně popsala tak, že v podstatě se nedalo nic dělat a jenom čekala. Seděla a čekala, protože její úraz se nedal nijak medikamenty léčit. Na chirurgii řekli, že se s tím nedá nic dělat, a že musí počkat, až to sroste. Na kontrolu byla pozvaná zhruba za dva měsíce, kde jí udělali nový rentgen, a zjistili, že už to začíná srůstat. Z tohoto důvodu jí řekli, že nemá dále chodit na kontroly, protože oni s tím nejsou schopni nic udělat. Dále jí řekli, že je vše posunuté o dva až tři milimetry, což může žalobkyni do budoucna dělat potíže. Doma po celou dobu prakticky jenom seděla, akorát chodila na toaletu, a když se potřebovala umýt, tak jí pomáhal manžel. Manžel žalobkyně je v důchodě. Problémy jí dělalo vyměšování, to bylo bolestivé. Žalobkyně v noci spala na zádech, vůbec si netroufla otočit na bok, protože nevěděla, jestli se to ještě nemůže zhoršit. Z tohoto důvodu žalobkyně spala špatně, protože nevydrží spát celou noc na zádech. Po dobu domácí léčby, tj. po dobu pracovní neschopnosti, jí dvakrát navštívila dcera, která jí ale nijak nepomáhala. Pokud jde o odloženou operaci kolene, k tomu žalobkyně uvedla, že když volala panu doktorovi, který měl operaci kolene provádět, a řekla mu, co se jí stalo, tak pan doktor řekl, že operace nemůže být provedena v žádném případě. Po operaci kolene by musela žalobkyně vydržet 24 hodin ležet na zádech, což by nevydržela. Tudíž se domluvila na odložení operace na únor 2019. Jednalo se o celkovou výměnu kolene. Po dvou měsících v pracovní neschopnosti se žalobkyně začala cítit lépe, zkoušela chodit i na procházky s manželem. Po 84 dnech pracovní neschopnosti nastoupila žalobkyně zpátky do práce, nicméně ani poté nemohla sedět na tvrdém podkladě. Dále žalobkyně potvrdila, že brýle nosí celý den i v zaměstnání. Co se týče trávení volného času, tak před nehodou žalobkyně jezdila s manželem každý víkend opravovat domek po rodičích, kde vlastní i včely, o které se starali. Po dobu domácí léčby nemohla tyto aktivity vykonávat. Dále žalobkyně uvedla, pokud jde o kontroly u praktického lékaře, na kontrole nebyla osobně, manželovi byla vystavena neschopenka pro žalobkyni. V rámci pracovní neschopnosti taktéž nenavštěvovala rehabilitace. Žalobkyně dále uvedla, že měla již před úrazem problémy se zády, zejména pak po porodu, vyhledala fyzioterapeuta, kterého navštěvovala. Navštěvovala rehabilitace. Na přímý dotaz žalobkyně uvedla, že výměnu medikamentů od praktické lékařky nepožadovala.

27. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], manžel žalobkyně, popsal dopravní nehodu žalobkyně shodně, jako žalobkyně. V důsledku této dopravní nehody si žalobkyně zlomila křížovou kost. [ulice] kost byla posunuta o dva až tři milimetry. Manžel potvrdil, že vyzvedl žalobkyni z nemocnice. Manželka měla velké problémy s chůzí a bolela jí záda, měla celkově špatnou stabilitu. V nemocnici dostala utišující prášky na bolest, aby bolest nebyla tak intenzivní. Situace byla složitá, bolest zad byla přetrvávající, soustavná, žalobkyně si nemohla řádně sednout. Manželka byla následně v pracovní neschopnosti, neboť měla velké problémy s chůzí a doma většinou seděla. Když seděla, tak se musela podložit dvěma dekami, aby na křížovou kost nebyl tak velký tlak, aby to vydržela. Pohybovala se po bytě velice málo, když se pohybovala, tak jí manžel podpíral. Manželka spala špatně, neboť mohla ležet pouze na zádech, a není na to zvyklá, proto se často probouzela. Soustavně brala prášky proti bolesti. Svědek potvrdil, že manželka nesnáší dobře léky a tyto prášky měly navíc vedlejší účinky, a to takové, že snížili krevní tlak, což mělo za následek to, že když šla, tak špatně držela rovnováhu. Proto jí manžel musel často doprovázet, aby nespadla. Nejhorší byly první dva měsíce. Potom jí lékaři povolili malé vycházky, kdy chodila na chvíli ven. Dále svědek potvrdil, že žalobkyně si při nehodě rozbila brýle. Sám svědek rozbité brýle viděl, bylo vypadnuté sklo a dávali je do opravny v [část obce]. Dále svědek potvrdil, že žalobkyně měla mít plánovanou operaci kolene a vzhledem k tomu, že její zdravotní stav operaci znemožnil, tak operace byla odložená o půl roku. Dále svědek také potvrdil, že po úraze se žalobkyně nemůže věnovat rekonstrukci chalupy, na zahrádce také nemůže pracovat. Během léčby nikam nechodili a byli uvázaní doma. Manželku to poznamenalo i psychicky, nebyla v dobrém rozpoložení. Dále svědek uvedl, že během léčby pomáhal manželce s osobní hygienou. Manželka v podstatě jenom seděla, když nemusela, tak nevstala, chodila pouze na toaletu a na jídlo. Když potřebovala jít na záchod, tak jí s tím manžel pomohl a dovedl jí tam. Když se chtěla vysprchovat, umýt, opět dovedl jí do koupelny. O nákupy a o domácnost se staral manžel.

28. K důkazu provedena zpráva [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum], z ortopedické kliniky, ambulance ortopedická, kterou sepsal [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Zde je uvedeno, že žalobkyní plánovanou operaci kolene na termín podzim roku 2018 vzhledem ke zlomenině sakra S5 v květnu 2018 bylo nutno odložit na únor roku 2019.

29. Dále soud vznesl dotazy na praktického lékaře žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], který je nástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], což byla původní praktická lékařka žalobkyně. Stejně tak se soud obrátil na rehabilitační lékařku žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Na základě toho soud provedl k důkazu zprávu z [právnická osoba], vypracovanou rehabilitační lékařkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dle této zprávy rehabilitační lékařka potvrdila, že žalobkyně u ní na rehabilitaci bezprostředně po úraze léčena nebyla. Pokud žalobkyně absolvovala rehabilitaci v roce 2018, tak v této ordinaci to nebylo. K uvedenému úrazu u ní žádná dokumentace není, informace o úraze, ani o průběhu pracovní neschopnosti nemá. Žalobkyně byla v této rehabilitační ordinaci od doby úrazu léčena až v roce 2020 a dále v dubnu 2022, kdy byla vždy odeslána z neurologie pro chronické bolesti zad v oblasti beder – při degeneračních změnách páteře s možným podílem bolesti po zlomenině sakra v roce 2018. Subjektivně si stěžuje na bolesti v zádech a občas bere analgetika. V roce 2020 absolvovala analgetickou magnetoterapii, celkem 10 aplikací. V roce 2022 se terapie opakovala také v 10 aplikacích. Dále byla žalobkyně v této rehabilitační ordinaci léčena na doporučení ortopedie pro bolesti kolen při gonartróze třetího stupně (žalobkyně je již po endoproteze pravého kolene v únoru 2019). Toto nesouvisí s úrazem. Dále následuje osobní anamnéza, farmakologická anamnéza a toxikologická anamnéza, stejně tak pracovní anamnéza, z čehož soud pro posouzení věci nic nezjistil. K tomu byla přiložena zpráva z neurologie z března roku 2022. Z přiložené lékařské zprávy ze dne [datum] [anonymizována dvě slova] soud pro posouzení uplatněných nároků žalobkyně nic nezjistil.

30. Z vyjádření praktického lékaře [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] (založeno na č.l. 151 spisu) se podává, že žalobkyně upadla dne [datum] při prudkém brždění autobusu cestou domů z práce. Byla ošetřena na chirurgii v nemocnici [obec], kde byla diagnostikována fraktura sakra při segmentu S5, kontuze hlavy T vpravo, exkoriace lícní krajiny vlevo. Jmenovaná byla v důsledku tohoto poranění v dočasné pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Žalobkyně absolvovala v rámci dočasné neschopnosti plánované kontroly, a to ve dnech 4. 6., 12. 6., 11. 7., 30. 7., 10. 8. a [datum]. Dle dostupné dokumentace se ošetřující lékař nebyl schopen validně vyjádřit k obtížím žalobkyně, v dokumentaci o nich nebyl zanesen údaj. Na chirurgii v nemocnici byly předepsány léky proti bolesti jako [anonymizováno] a [anonymizováno] O tom, zda je pacientka užívala, není možné se taktéž vyjádřit. Dle předchorobí žalobkyně užívala též [anonymizováno] na chronickou žilní nedostatečnost. Dále ošetřující lékař uvedl, že dle dokumentace se nelze vyjádřit k tomu, v jakém byla pacientka stavu, případně jestli si na něco stěžovala. K tomu byla doložená lékařská zpráva z [anonymizována dvě slova] [obec], chirurgické ambulance ze dne [datum], která byla již výše provedena k důkazu.

31. Z lékařské zprávy ze dne [datum] [anonymizována dvě slova] [obec], interní ambulance (založeno na [číslo listu] spisu), se podává opět, že žalobkyně kolem 16:15 hodin při prudkém brždění autobusu upadla na zem, uhodila se do hlavy, do oblasti kříže – zadku, vědomí neztratila. Nezvracela, na vše si pamatuje. Byla vyšetřena v chirurgické ambulanci. Bylo zjištěno povrchové poranění hlavy, dále zhmoždění vpravo a zlomenina kosti křížové. Byl doporučen klidový režim a předepsána analgetika.

32. Dále konstatována lékařská zpráva ze dne [datum] opět z [anonymizována dvě slova] [obec], kdy bylo provedeno vyšetření žalobkyně, k věci se konstatuje vyšetření ze dne [datum], kde byla prověřena zlomenina sakra v oblasti S5, kdy jsou v okolí patrné svalky a zahuštění lomné linie.

33. Dále provedena k důkazu lékařská zpráva ze dne [datum] ohledně kontroly zdravotního stavu žalobkyně, dle které opět konstatována zlomenina kosti křížové. Konstatuje bolesti menší, ale udává brnění levé nohy. Nadále doporučen konzervativní postup a pacientka odeslána na neurologické vyšetření.

34. Další lékařská zpráva ze dne [datum] opět z [anonymizována dvě slova] [obec], neurologická ambulance, kontrolu pacientky provedla lékařka [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V průběhu tohoto neurologického vyšetření žalobkyně udává, že se jí občas zatočí hlava, ještě má bolesti v oblasti sakra, bolesti LS pát. neudává. Dva týdny po úraze se intermitentně začaly objevovat parestesie na zevní straně LDK. Dále konstatována historie osobní anamnézy žalobkyně a žalobkyni předepsána následující kontrola.

35. Dále provedena k důkazu lékařská zpráva z [právnická osoba] ze dne [datum] (založeno na č.l. 160 spisu), kde rehabilitační lékařka sděluje, že žádná farmakoterapie předepisována z její strany žalobkyni nebyla a není. Bezprostředně po úraze u nich žalobkyně léčena nebyla. Od úrazu byla u nich poprvé v lednu 2020. Se zlomeninou sakra pacientku neošetřovala, ani do této ordinace nechodila na kontroly. Žádné rentgeny ani jiné vyšetření nemá k dispozici. Neurologicky a pohybově od doby před úrazem a po něm ke změně stavu nedošlo. V roce 2020 od 29. 1. do 10. 3. docházela na rehabilitace 3x týdně, další rehabilitace v roce 2022 od 22. 4. do 13. 5. také 3x týdně. V rámci rehabilitace se lékařka zaměřila zejména na fyzikální terapie s analgetickým efektem.

36. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud vycházel, jak plyne z hodnocení provedeného výše u jednotlivých důkazů.

37. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujícího zákonného ustanovení:

38. Dle odst. 1 ust. § 2927 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanský zákoník) platí, že kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

39. Dle odst. 2 téhož ustanovení občanského zákoníku, povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

40. Podle ust. § 2958 občanského zákoníku platí, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

41. Podle ust. § 2962 občanského zákoníku náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

42. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je co do právního základu opodstatněný.

43. Ze shora vypsaného zákonného ustanovení § 2927 občanského zákoníku vyplývá pojetí nahrazované škody. V případě objektivní odpovědnosti, provozovatel se povinnosti nahradit škodu zprostí, když škoda nebyla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že nemohl škodě zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Důkazní břemeno v tomto případě však leží na provozovateli. Obecně se bude jednat zejména o případy působení přírodních sil, jako např. povodeň či blesk.

44. Soud se zabýval obecnými nutnými předpoklady odpovědnosti, které jsou: A) existence škody B) zákonem kvalifikovaná událost (provoz dopravního prostředku), přičemž jím nemusí být provozovatelem porušena žádná zákonná nebo smluvní povinnost, C) příčinná souvislost mezi tímto jednáním a vzniklou škodou, přičemž jednání se musí týkat provozu vozidla a škoda musí být způsobena vlivem zvláštní povahy tohoto provozu. D) neexistence liberačního důvodu.

45. Z uvedeného vyplývají tyto obligatorní podmínky: a) škoda musí být způsobená okolnostmi, které mají původ v provozu -) Za okolnosti mající původ v provozu lze považovat např. selhání nebo nedostatek činnosti osob použitých v provozu (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 3/1984), dále nedostatky nebo vady materiálu, a to i skryté (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 9/1972), nebo technický stav dopravního prostředku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 80/1970). -) „ Okolnosti mající původ v provozu je užší pojem než škoda vyvolaná zvláštní povahou provozu. Za okolnost mající původ v provozu je považováno např. selhání brzd, vada materiálu či kupříkladu nedostatky na straně řidiče. Jinými slovy se jedná o okolnosti„ uvnitř“ vlastního provozu, které souvisí s organizací, řízením a realizací provozu.“ (Nejvyšší soud ČR v usnesení vydaném dne 30. srpna 2006 pod sp. zn. 25 Cdo 638/2005). -) V případě úrazu žalobkyně prudkým zabrzděním dopravního prostředku, který provozuje žalovaný- rychlost jízdy tohoto dopravního prostředku (autobusu) je specifickou vlastností tohoto provozu a prudkost zastavení je okolností, která má původ v tomto provozu (Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 1968, 6 Co 675/67) -) Neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu je okolnost, která objektivně nemá svůj původ„ uvnitř“ provozu a která nesouvisí s organizací, řízením a realizací provozu. Může jít o události způsobené zejména vnějšími přírodními silami, např. o živelní událost, které nemohlo být provozovatelem zabráněno ani nemohla být objektivně odvrácena, a to ani při vynaložení takového úsilí, jež by bylo možné vynaložit. V takových případech jde o zásah„ zvenčí“, nikoliv o okolnost mající původ ve vlastním provozu. Jde v podstatě o tzv. kvalifikovanou (nikoliv prostou) náhodu, neboli vyšší moc (vis maior). Byla-li příčinou vzniku škody tzv. vnitřní škodná událost, nepřichází v úvahu zproštění odpovědnosti provozovatele z důvodu neodvratitelné události bez ohledu na to, zda škodě mohlo či nemohlo být zabráněno (Nejvyšší soud, 25 Cdo 529/2006, 29. 1. 2008, Nejvyšší soud, 25 Cdo 4178/2008, 30. 8. 2011) a) škoda musí být vyvolaná zvláštní povahou tohoto vozu (dopravního prostředku) -) Hradí se pouze škoda, která je způsobena zvláštní povahou tohoto provozu. Zvláštní povaha je dána např. u újmy způsobené mimořádně silným trhnutím vozu, v jehož důsledku upadne cestující. -) Zvláštní povaha bude bez pochyb dána např. v situaci, kdy dojde v důsledku mimořádného silného trhnutí vozu při prudkém brzdění k upadnutí a případnému zranění cestujících. Naopak běžné trhnutí, které má být eliminováno splněním povinnosti cestujícího držet se za jízdy, svůj původ v povaze provozu nemá (Psutka, J. in Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník: velký akademický komentář. 1. svazek, Praha: Linde Praha, a.s., 2008, str. 877) -) Musí se jednat opravdu o bezprostřední souvislost se zvláštní povahou provozu. Takovou povahou se rozumí každá okolnost provozu dopravního prostředku, která je vzhledem ke svému zvýšenému nebezpečnému působení objektivně způsobilá vyvolat škodu (typicky např. rychlost dopravního prostředku, vykolejení).

46. Uvedené závěry dále soud opírá o soudní judikaturu a to rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 431/2008, ze dne 25. 5. 2010, dle kterého provozovatel dopravního prostředku neodpovídá objektivně za škodu, která byla způsobena výlučně jednáním poškozeného. (např. žalovaná při jízdě stojí a sundává věci ze zavazadlového prostoru, ačkoli byla poučena, apod.) Dále pak především Rozhodnutí Městského soudu v Praze z 10. 1. 1968, 6 Co 675/67, kde Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl rozsudkem z [datum] žalobu, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném (Dopravním podniku hl. m. P.) jako provozovateli náhrady škody ([číslo] Kčs s přísl.), kterou utrpěla dne [datum] úrazem při náhlém zastavení autobusu. Obvodní soud pro Prahu 7 dospěl k přesvědčení, že škoda vzniklá žalobkyni nesouvisí s provozem, když skutečnost, jež byla počátkem úrazového děje - jednání chodce, který vstoupil do jízdní dráhy autobusu - nemůže být pokládána za okolnost mající původ v provozu. Podle názoru obvodního soudu nemohlo být škodě zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí ze strany žalovaného; když hluchý chodec vstoupil bez ohledu na dopravní předpisy do jízdní dráhy autobusu, nezbylo řidiči, který jel přiměřenou rychlostí, nic jiného, než aby prudce zabrzdil a zastavil. K odvolání žalobkyně změnil Městský soud v Praze rozsudkem z [datum] rozsudek soudu prvního stupně tak, že je žaloba opodstatněna co do základu v plném rozsahu; soudu prvního stupně uložil odvolací soud, aby rozhodl o výši škody a nákladech řízení (včetně nákladů odvolacího řízení.). V této věci byl způsoben úraz žalobkyně prudkým zabrzděním dopravního prostředku, který provozuje žalovaný. Rychlost jízdy tohoto dopravního prostředku (autobusu) je specifickou vlastností tohoto provozu a prudkost zastavení je okolností, která má původ v tomto provozu: není tedy na místě přesvědčení soudu prvního stupně, že škoda vzniklá žalobkyni nesouvisí s provozem. Na tom nic nemění ani zjištění, že počínání řidiče autobusu (prudké zabrzdění a zastavení) bylo důsledkem neopatrného chování 3. osoby-chodce; v tomto směru nelze přece pominout, že ustanovení § 428 OZ nezná již liberační ustanovení dřívějšího zák. č. 63/1951 Sb. o neodvratitelném úkonu třetí osoby (ani dle nového občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 nezměněno). Úvaha soudu prvního stupně o zproštění žalovaného odpovědnosti tím, že bylo prokázáno, že škodě nemohlo být zabráněno ani vynaložením veškerého úsilí ze strany žalovaného ve smyslu § 428 o. z. (druhé věty) neobstojí z toho důvodu, že tato věta se vztahuje pouze na případy škod, jež nemají původ v provozu. To plyne ze slova "jinak", kterým je zmíněná věta uvedena. Je-li tedy prokázáno, že byla škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu, nemůže se žalovaný zprostit odpovědnosti a to ani poukazem na neodvratitelný úkon třetí osoby.

47. Dále soud v této souvislosti uvádí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2007, sp. zn. 25 Cdo 2053/2005 (Rc 15/2008), dle kterého dopravní prostředky představují více či méně složitá technická zařízení, s čímž jsou spojeny zvýšené nároky na jejich ovládání, pohybují se zpravidla vyšší rychlostí a vykazují proto zvýšené riziko vzniku škod pro přepravované osoby či pro okolí. Objektivní odpovědnost se spojuje právě s těmito projevy typickými pro provoz zařízení, zejména s jeho působením na okolí či dovnitř způsobem, který je výsledkem vlastností dopravního prostředku, schopného přemisťovat se z místa na místo a přepravovat přitom osoby či věci. Odpovědnost je pak vztažena nikoliv k osobě, která prostředek bezprostředně při vzniku škody ovládá (řídí), nýbrž k provozovateli, jímž je míněna osoba, která prostředek buď vlastní či má k němu taková práva a oprávnění, umožňující jí s ním disponovat tak, že jeho využívání má charakter určité organizované, zpravidla trvalejší činnosti.

48. Dle rozhodnutí Nejvyšší soud, 25 Cdo 5094/2009, 29. 2. 2012, liberační důvod podle § 428 obč. zák., nelze aplikovat ve věci, kdy ke škodě došlo událostí, která má svůj původ v provozu, přičemž„ vnější“ okolností, která nemá původ v provozu, má zákon na mysli např. působení živelních přírodních sil nebo jednání třetí osoby.

49. Na základě uvedeného lze shrnout, že soud dospěl k závěru, že žaloba je opodstatněná co do základu, když rychlost jízdy autobusu je specifickou vlastností tohoto provozu a prudkost zastavení je okolností, která má původ v tomto provozu. Na tom nic nemění ani zjištění, že počínání řidiče autobusu (prudké zabrzdění a zastavení) bylo důsledkem střetu autobusu s jiným vozidlem, když bylo zjištěno, že tuto dopravní nehodu způsobil řidič druhého motorového vozidla.

50. Zvláštní povaha provozu je použita jako východisko z toho důvodu, že provoz dopravních prostředků je zdrojem zvýšené možnosti vzniku škod na lidském zdraví a majetku, neboť jde o činnost technickou, spojenou s působením zpravidla motorické síly, s rychlým pohybem, s využitím stále sofistikovanějších metod a technik řízení či ovládání provozu, u nichž není vyloučeno selhání. Proto na rozdíl od povinnosti k náhradě škody založené na porušení zákona je provozovatel povinen nahradit škodu nejen tehdy, bylo-li nepříznivé působení dopravního prostředku spojeno s porušením zákona, nýbrž i tehdy, projevila-li se zvláštní povaha provozu, tj. došlo-li k nežádoucímu projevu takových vlastností vozidla, které jsou pro jeho provoz typické a vyplývají z jeho povahy coby dopravního prostředku, který se zpravidla motorickou silou pohybuje zvýšenou rychlostí a může již jen samotným svým pohybem či prudkým brzděním vyvolat nepříznivý dopad na osoby uvnitř dopravního prostředku či na osoby či věci (majetek), s nimiž přijde do kontaktu. Provozem se rozumí nejen pohyb dopravního prostředku, ale i příprava k jízdě a bezprostřední úkony po skončení jízdy, včetně vystupování z něj.

51. Okolnost mající původ v provozu je dle soudní praxe prudké zabrzdění prostředku hromadné dopravy. Jestliže byla škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu, nemůže se provozovatel zprostit odpovědnosti a to ani poukazem na neodvratitelný úkon třetí osoby. (Rc 16/69).

52. Na základě všeho uvedeného, vyšel soud ze zjištění, že žalobkyně utrpěla škodu v souvislosti s provozem dopravního prostředku žalovaného. Žalobkyně utrpěla zranění a to frakturu kosti křížové v segmentu S5, pohmoždění hlavy tempolárně vpravo a povrchní poranění lícní krajiny vlevo. Po úraze byla žalobkyně ambulantně ošetřena. Zranění žalobkyně si vyžádalo 84 dní pracovní neschopnosti. Při dopravní nehodě ze dne [datum] rovněž žalobkyně utrpěla škodu v podobě poškození brýlí, které si vyžádaly opravu.

53. Pokud jde o samotné nároky, jak bylo uvedeno výše, předmětem žaloby žalobkyně (po částečném zpětvzetí žaloby) učinila: a) odškodnění další nemajetkové újmy ve výši 170.000 Kč b) náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 244 Kč c) zaplacení částky ve výši 650 Kč vynaložených za opravu brýlí, d) úhradu nákladů za právní zastoupení v řízení před [anonymizována tři slova] ve výši 28.560 Kč. ad. a) odškodnění další nemajetkové újmy ve výši 170.000 Kč 54. Žalobkyně se domáhala náhrady tzv. další nemajetkové újmy způsobené provozem vozidla žalovaného. Jak bylo uvedeno výše, vzniklá škoda má původ v provozu dopravního prostředku a není možná liberace žalovaného. Soud se proto zabýval tím, co žalobkyně pod tímto nárokem přesně uplatňuje a dále případně výší této újmy. Žalobkyně, po opakovaných výzvách soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., nejprve oddělila tzv. další nemajetkovou újmu od požadavku na úhradu bolestného (v této části vzala žalobkyně žalobu zpět) a následně ji obecně definovala jako ušlé prožívání běžného života, ušlé prožívání nevšedních dnů a prožívání nepříjemných a obtížných situací jiných než bolest. Naproti tomu žalobkyně v popisu zahrnuje bolestivé stavy. Žalobkyně uvádí negativní emoční stavy spojené s vnímáním poškození zdraví jako takového a negativní emoční stavy spojené s vnímáním dočasných následků. Konkrétně žalobkyně uvádí, že byla zcela připravena o prožívání běžného života i nevšedních dnů. Život žalobkyně byl na čtvrt roku zredukován na střídání dlouhých desítek minut až hodin na lůžku doprovázených menší měrou bolesti s desítky minut dlouhými úseky naplněnými cestou na toaletu či do koupelny. Z důvodu bolesti byla žalobkyně ochuzena i o spánek. Analgetika způsobovala žalobkyni silné nevolnosti. Naordinovaná farmakoterapie rovněž žalobkyni znovu zhoršila točení hlavy a potíže s rovnováhou. Žalobkyně byla naprosto závislá na péči druhé osoby, a to manžela. Žalobkyně byla v neúnosné míře unavená a vyčerpaná. Žalobkyně trpěla při každém sebemenším náznaku pohybu či pokusu o změnu pozice, bolestivou atakou, znemožňující ji pokračovat v započatém pohybu, bolestivou atakou znemožňující jí na cokoliv se koncentrovat a zejména při případném započínajícím usínání žalobkyni vždy znovu probudila. Žalobkyně trávila noci v neměnné poloze. Žalobkyně po celou dobu trvání domácí léčby trpěla silnou spánkovou deprivací. V důsledku spánkového deficitu a únavy žalobkyně nemohla trávit čas například četbou, sledováním či poslechem audiovizuálních či akustických děl, komunikaci s blízkými, posezení na lavičce spojené se sledováním okolí. Všechny tyto nepříznivé stavy žalobkyně prožila v důsledku úrazu při dopravní nehodě a při léčení následků této nehody jimi trpěla. Z tohoto důvodu žalobkyně požadovala částku ve výši 170.000 Kč. Soud při posuzování důvodnosti tohoto nároku vycházel z judikatorních závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017. V tomto rozhodnutí se mj. uvádí: Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Výkladem § 2958 o. z. nelze dovodit, že nyní má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Dovolací soud proto uzavírá, že nárokem na odškodnění bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání. Opačný výklad by znamenal, že za účinnosti původní úpravy zákonem č. 40/1964 Sb. a vyhláškou č. 440/2001 Sb., jež pojem další nemajetkové újmy neznaly, nebyly vůbec duševní obtíže spojené s léčením odškodnitelné. Taktomu však prokazatelně nebylo, neboť duševní útrapy byly odškodňovány v rámci bolestného, a pokud překročily obvyklou zátěž a staly se trvalými, byly odškodňovány v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3228/2014, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Z uvedeného vyplývá, že další nemajetkové újmy jsou novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací, které dosud odškodňovány nebyly. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii, nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí samotnou, atd.). Nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie další nemajetkové újmy by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění a tím k nesystémovému stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy nemajetkových újem na zdraví.

55. V souladu s citovaným rozhodnutím se soud zabýval otázkou, zda na straně žalobkyně došlo k takovému zásahu do zdraví, jenž nespočíval v přechodné bolesti nebo ve fyzické či psychické újmě trvalého charakteru, které byly odškodněny v rámci náhrad nemajetkové újmy za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Soud neshledal ve věci specifické okolnosti vymykající se průběhu léčby. Stav žalobkyně si nevyžádal hospitalizaci. Léčba žalobkyně probíhala standardně bez komplikací. Nemožnost vykonávat práci a věnovat se zálibám, stejně tak jako obavy z dalšího vývoje zdravotního stavu, jsou pravidelně spojeny s léčením pacienta a jsou zahrnuty v základním odškodněním bolesti. Teze žalobkyně ohledně nesnášenlivosti léků na bolest zůstala v rovině tvrzení, které žalobkyně ničím relevantním nedoložila, nevyplývá ani z lékařských zpráv, změnu medikace si žalobkyně nevyžádala a toto nijak neřešila. Dle výpovědi byl žalobkyni po celou dobu léčky nápomocný manžel žalobkyně, který je v důchodu. Pracovní neschopnost žalobkyně nebyla výjimečně dlouhá. Nebylo prokázáno, že by zranění žalobkyně narušilo její aktivity v mimořádné intenzitě. Soud přesto dovodil, že v posuzovaném případě lze shledat okolnosti, které nenastávají pravidelně a které zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Takovou okolnost soud spatřuje v odložení naplánované operace kolene, kde bylo prokázáno a to zejména na základě lékařské zprávy [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum], že žalobkyni byl kvůli poraněním způsobeným dopravní nehodou zrušen a posunut termín operace kolene. Žalobkyně tak musela o půl roku déle zakoušet nepohodlí spojené s nutností používání poškozeného kolene. Dle soudu je proto namístě i přiznání tzv. další nemajetkové újmy. Aniž by soud jakkoliv zlehčoval útrapy žalobkyně, a současně při vědomí toho, že tyto útrapy nikdy nemohou být plně vyváženy finanční náhradou, přiznal soud v rámci tzv. další nemajetkové újmy žalobkyni částku 10.000 Kč, v rozsahu 160.000 Kč uplatněný nárok zamítl, neboť tyto další nároky žalobkyně, které požadovala jako náhradu další nemajetkové újmy, jsou již odškodněny v rámci bolestného (v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu). Nejedná se o okolnosti, které by byly při stanovení výše újmy na zdraví pominuty, ale naopak k nim bylo přihlédnuto, respektive s nimi počítáno. Soud tak respektoval ustálenou judikaturu ohledně samostatnosti nároků na náhradu újmy na zdraví.

56. Ohledně možnosti plné náhrady nemajetkové újmy na zdraví pak lze pro úplnost poukázat na závěry odborné literatury, v níž je konstatováno, že požadavek„ plného vyvážení“ bolesti je„ spíše ideální, v praxi nedosažitelný cíl“, neboť„ peníze nejsou nikdy dokonalým ekvivalentem bolesti“ (viz Holčapek, T. in Šustek, P. Holčapek, T. a kol. Zdravotnické právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 324), že velkorysá formulace zákona přehlíží, že zdraví je natolik výjimečnou a cennou hodnotou, že plná peněžitá náhrada za jeho poškození je diskutabilní, případně stojí mimo reálné finanční možnosti většinového vzorku společnosti“ a že„ tento maximalistický princip pomíjí, že přesná kvantifikace nemajetkových újem je navýsost složitá, ne-li nemožná“ (viz [příjmení], P. in Švestka, J., Dvořák, J, Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, s. 1108-1109), že„ peněžitá náhrada reálně odpovídající vzniklé újmě je pojmově vyloučena“ (viz Doležal, T. a Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. Praha: Leges, 2018, s. 993) a že„ nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv se v obecném slova smyslu nedá odškodnit (kompenzovat) a rozsah vzniklé nemajetkové újmy nelze exaktně kvantifikovat“ (viz Ryška, M. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 3114; shodně nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14, bod 47). 57. ad. b) náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 244 Kč 58. Jak bylo uvedeno výše, vzniklá škoda žalobkyně má původ v provozu dopravního prostředku a není možná liberace žalovaného. Žalobkyně byla v důsledku úrazu v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Žalobkyni tak v obecné rovině přísluší i náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v souladu s ust. § 2962 občanského zákoníku. Při zjišťování výše tohoto nároku soud vyšel z potvrzení o zaměstnání ze dne [datum], dle kterého průměrná měsíční mzda žalobkyně v posledním rozhodném čtvrtletí předcházejícím vzniku pracovní neschopnosti byla 20.889 Kč. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] (tj. 84 dní). Na nemocenských dávkách jí byla vyplacena za 4. -14. den pracovní neschopnosti částka ve výši 3.633 Kč ze strany zaměstnavatele. Dále dle potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne [datum] byla žalobkyni vyplacena na dávkách nemocenského pojištění od [datum] do [datum] částka ve výši 27.494 Kč.

59. Dle výpočtu v souladu s ust. § 2962 občanského zákoníku by žalobkyni náležela náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 25.718 Kč. Žalobkyně na náhradě mzdy po dobu pracovní neschopnosti požadovala částku ve výši 26.087 Kč, resp. po částečném zpětvzetí ohledně částky 25.843 Kč, částku ve výši 244 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala více, než činí výše jejího nároku, nezbylo soudu než žalobu v této části zamítnout. 60. ad. c) zaplacení částky ve výši 650 Kč vynaložených za opravu brýlí.

61. V této části soud žalobkyni vyhověl a částku vynaloženou na opravu brýlí uložil k úhradě žalovanému. Žalobkyně tuto škodu utrpěla v souvislosti s provozem dopravního prostředku žalovaného a má tedy nárok na její plnou náhradu. Žalobkyně v řízení prokázala vznik škody a to jednak dokladem o opravě brýlí, a jednak svědeckou výpovědí manžela žalobkyně, který potvrdil, že k uvedené hmotné škodě došlo v souvislosti se škodným jednáním, za které je odpovědný žalovaný jako provozovatel dopravního prostředku. 62. ad. d) úhrada nákladů za právní zastoupení v řízení před [anonymizována tři slova] ve výši 28.560 Kč.

63. U tohoto nároku není přesně jasné, z jakého titulu žalobkyně požaduje tyto náklady uhradit. Soud nemohl tyto náklady přiznat jako náhradu škody, neboť škoda žalobkyni fakticky nevznikla. Uváděné náklady nebyly skutečně žalobkyní vynaloženy, resp. uhrazeny právnímu zástupci žalobkyně. Řízení před [anonymizována tři slova] není řízením ve smyslu ust. § 137 o.s.ř. Nejedná se o soudní řízení, jde o řízení fakultativní. Jde o mimosoudní formu řešení sporu, která je bezplatná a není nutné zastoupení advokátem. Pokud by vznikly nějaké náklady právního zastoupení v tomto řízení, nese si je každá ze stran sama. Z předložených důkazů navíc vyplývá, že komunikace s [anonymizována tři slova] byla písemná prostřednictvím emailů. Na základě uvedeného soud tento nárok žalobkyni nepřiznal.

64. Vzhledem k tomu, že žalovaný a vedlejší účastník měli neúspěch ve věci v poměrně neparné části vzhledem k celkově žalované částce, soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. rozhodnul o jejich právu na náhradu řízení. Tyto náklady představují, pokud jde o žalovaného, částku ve výši 2.700 Kč, a to za 9 úkony po 300 Kč, a ohledně vedlejšího účastníka ve výši 2.400 Kč za 8 úkonů po 300 Kč. Odměna byla přiznána podle vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady ve výši 300 Kč za úkon, tedy žalovanému za: 1. přípravu a převzetí věci, 2. sepis vyjádření, 3. účast na jednání soudu dne [datum], 4. účast na jednání soudu dne [datum], 5. sepis odvolání do mezitímního rozhodnutí soudu, 6. účast na odvolacím jednání dne [datum], 7. účast na jednání soudu dne [datum], 8. účast na jednání soudu dne [datum] a 9. účast na jednání soudu dne [datum].

65. U vedlejšího účastníka se jednalo o tyto úkony: 1. přípravu a převzetí věci, 2. účast na jednání soudu dne [datum], 3. účast na jednání soudu dne [datum], 4. sepis vyjádření k odvolání do mezitímního rozhodnutí soudu, 5. účast na odvolacím jednání dne [datum], 6. účast na jednání soudu dne [datum], 7. účast na jednání soudu dne [datum] a 8. účast na jednání soudu dne [datum].