19 C 73/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované s adresou pro doručování Anonymizováno o zaplacení 64.069 Kč s příslušenstvím - vrácení finančních prostředků z faktur

I. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobci částku ve výši 64.069 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně za dobu od 1. 4. 2016 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Protinávrh, kterým se žalovaná domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 270.000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 23.204 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna uhradit žalobci za protinávrh na nákladech řízení částku ve výši 29.040 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 13.500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 11. 2017 domáhal po žalované uhrazení částky ve výši 64.069 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tak, že je podnikatelem v oboru , Anonymizováno, a žalovaná byla jeho přítelkyní od poloviny roku 2012 do května 2016. V roce 2016 v rámci fakturace žalobcem odvedené práce omylem uvedl na faktuře č. , hodnota, znějící na částku 6.050 Kč, na faktuře č. , hodnota, znějící na částku 8.954 Kč, na faktuře č. , hodnota, znějící na částku 24.744 Kč a na faktuře č. , hodnota, znějící na částku 24.321 Kč, číslo účtu žalované. Od zákazníků byly výše uvedené částky na účet žalované poukázány. Žalobce žalovanou vyzval k vrácení těchto částek v rámci trestního řízení. Žalovaná reagovala tak, že peníze nevrátí, což je patrno z usnesení , právnická osoba, ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že žalovaná nepopřela převzetí peněz a výslovně uvedla, že peníze vrátit nehodlá, obrací se žalobce s žalobou na soud.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 15. 3. 2018, když uvedla, že žalobce neposlal číslo jejího účtu omylem, naopak udělal to úmyslně, protože v době, kdy fakturoval, měl zablokovaný svůj účet kvůli velkým dlužným částkám na finančním úřadě a Okresní správě sociálního zabezpečení. Částky, které žalobce uplatňuje, nepřišly na účet žalované od zákazníků, nýbrž od pana , jméno FO, . Žalobce pracuje jako OSVČ pro firmu pana , jméno FO, v , adresa, . Žalobce bez vědomí žalované nahlásil číslo účtu panu , jméno FO, , aby pan , jméno FO, mohl poslat peníze od zákazníků na účet žalované. Takto žalobce postupoval, protože měl podnikatelský účet zablokovaný. Tyto peníze žalovaná odmítla žalobci vydat, protože v tu dobu už věděla, že jsou to její peníze, které mu svěřila a které všechny utratil. Peníze žalovaná žalobci svěřila proto, aby vyrovnal dluh na úvěrovém účtu a nemusel platit z něho plynoucí úroky a tak ušetřil měsíčně nemalé částky. Žalobce je však utratil pro podnikání a na svoje koníčky a nerespektoval účel, na které byly určeny. Žalovaná uvedla, že byla kvůli financím, které přišly od pana , jméno FO, na její účet, předvolána a vyslýchána na policii, ovšem závěr policie byl takový, že se nedopustila žádné protizákonné činnosti. Naopak žalobce zpronevěřil peníze žalované z domácího trezoru, za což byl pravomocně odsouzen rozsudkem , datum, . , spisová značka, . Žalovaná uvedla, že peníze, které jsou předmětem této žaloby, použila na provoz domácnosti, neboť žalobce jí odmítal dávat finance na domácnost. Dále bylo z těchto peněz zaplaceno několik pravidelných plateb, které jindy odcházely z účtu žalobce. Jednalo se o splátky na půjčky nebo úvěry. Žalovaná dále uplatnila proti žalobci vzájemný návrh dle ust. § 97 o.s.ř. na vrácení svých peněz, které mu svěřila a které žalobce utratil. Vzhledem k tomu, že žalovaná tento návrh nijak nespecifikovala, toto podání bylo neurčité, byla žalovaná na jednání soudu dne 19. 6. 2019 vyzvána v souladu s ust. § 43 o.s.ř. k odstranění vad tohoto podání, kdy žalovaná specifikovala výši částky, kterou požaduje po žalobci jako vzájemný návrh na vrácení svých peněz, a to částku ve výši 320.000 Kč. Dále ovšem uvedla, že neví, o které jednotlivé částky se přesně jedná, obecně odkázala na trestní spis, kde jsou uloženy výpisy z účtu a kde jsou uvedeny výše těchto jednotlivých částek, které byly žalobci ze strany žalované odeslány. Žalovaná byla proto ve smyslu § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. ze strany soudu vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů ohledně tohoto jejího vzájemného návrhu na vrácení částky ve výši 320.000 Kč. Podáním ze dne 5. 9. 2019 žalovaná tento svůj návrh specifikovala, a to na částku ve výši 270.000 Kč, přičemž tato částka se skládá z částky 190.000 Kč, kterou žalovaná odeslala žalobci dne 7. 1. 2013. Tyto peníze žalobci žalovaná půjčila na splácení revolvingového úvěru, respektive na hrazení měsíčních úroků na základě tohoto revolvingového úvěru. Pokud jde o splatnost této půjčky, tato dohodnuta mezi účastníky nebyla, bylo dohodnuto, že peníze žalobce žalované vrátí, až na to bude mít. Další částku ve výši 25.000 Kč odeslala žalobci žalovaná dne 9. 1. 2013. O tuto částku žalobce požádal žalovanou. Žalovaná neví, k čemu konkrétně žalobce tyto peníze potřeboval. Splatnost této půjčky nebyla sjednána, opět bylo dohodnuto, že až bude žalobce peníze mít, tak je žalované vrátí. Dále žalovaná v rámci vzájemného návrhu uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 50.000 Kč, kterou odeslala žalobci dne 20. 3. 2013, opět žalovaná neví, k čemu půjčené peníze měly být. Další částku ve výši 65.000 Kč žalovaná odeslala žalobci dne 31. 7. 2014, opět neví, k čemu měly peníze sloužit. Žalovaná tedy v průběhu roku 2013 a 2014 žalobci zaslala na jeho účet celkem 330.000 Kč. Žalobce žalované vrátil částky ve výši 10.000 Kč a 50.000 Kč, tzn. že dosud žalované dluží částku ve výši 270.000 Kč.

3. Žalobce reagoval na tento vzájemný návrh žalované podáním ze dne 23. 9. 2019, založeno na č.l. 114 spisu, kdy uvádí, že žalovaná tato obvinění vznesla již u policie a policie věc šetřila s tím, že vyjma částky 101.000 Kč věrohodně neprokázala a byla odkázána na občansko-právní řízení. Dále žalobce uvedl, že žalovaná si plete přispívání na společné dovolené a život s druhem a fakticky požaduje zpět vše, co za společné soužití sama utratila. Pokud jde o jednotlivé částky, a to částku ve výši 190.000 Kč, tu měla žalovaná z údajného prodeje bytu a měla ji na účtu žalobce a z něho se hradily osobní platby žalované. Částku ve výši 25.000 Kč žalované naopak půjčil žalobce a ona mu ji vrátila. Totéž platí u částky 50.000 Kč. Pokud jde o částku 65.000 Kč, tuto žalovaná uplatňuje 2x, je obsažená v trestním řízení a navýšena o dalších 35.000 Kč, aniž by tato tvrzení žalovaná doložila. Vzhledem k tomu ale, že žalovaná sama uvádí, že se tak mělo stát v roce 2013 a v roce 2014, vznesl žalobce námitku promlčení údajných pohledávek žalované vůči žalobci.

4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

5. Z faktury č. , hodnota, , vystavené dne 18. 1. 2016 se podává, že žalobce, jako dodavatel vystavil tuto fakturu na částku 6.050 Kč, jako odběratel je uveden , jméno FO, , , Anonymizováno, , adresa, . Datum splatnosti této faktury je 17. 2. 2016. Tato faktura je založená na č.l. 3 spisu.

6. Z faktury č. , hodnota, ze dne 18. 1. 2016 s datem splatnosti 17. 2. 2016 se podává, že opět žalobce jako dodavatel vystavil tuto fakturu na částku 8.954 Kč, jako odběratel je opět uveden pan , jméno FO, , , Anonymizováno, , adresa, . Tato faktura je založená na č.l. 4 spisu.

7. Z faktury č. , hodnota, , vystavené dne 25. 1. 2016 s datem splatnosti 24. 2. 2016 se podává, že opět žalobce jako dodavatel vystavil tuto fakturu na částku ve výši 24.744 Kč, přičemž odběratel je uveden pan , jméno FO, , , Anonymizováno, , adresa, . Tato faktura je založená na č.l. 5 spisu.

8. Z faktury č. , hodnota, ze dne 25. 1. 2016, datum splatnosti 24. 2. 2016 se podává, že opět žalobce jako dodavatel vystavil tuto fakturu na částku ve výši 24.321 Kč, jako odběratel je opět uveden pan , jméno FO, , , Anonymizováno, , adresa, . Tato faktura je založená na č.l. 6 spisu.

9. Z usnesení , právnická osoba, ze dne , datum, podává, že tímto usnesením byla odložena trestní věc – podezření ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a odst. 3 trestního zákoníku, kterého se měla dopustit žalovaná, a to tím, že na bankovní účet žalované v průběhu měsíce ledna a února 2016 byla celkem 4x nedopatřením zaslána finanční hotovost v celkové částce 64.069 Kč, kdy tuto finanční hotovost odmítla po opakované slovní výzvě vrátit oprávněnému majiteli, a to v tomto řízení žalobci, kterému vznikla škoda ve výši 64.069 Kč, neboť ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Z odůvodnění tohoto usnesení se dále podává, že žalovaná uvedla, že někdy v měsíci ledna roku 2016 byl z důvodu neuhrazení dluhu a pohledávek zablokován bankovní účet žalobce, z tohoto důvodu žalobce nechtěl, aby na jeho účet chodily jakékoliv platby za jeho faktury z podnikání, protože jako podnikatel musel mít finanční hotovost k dispozici. Z tohoto důvodu si nechal zaslat nějaké platby za provedení práce na účet žalované. Žalovaná dále uvedla, že věděla o tom, že na její účet byly zaslány platby za odvedenou práci žalobce. Dále žalovaná uvedla, že někdy v průběhu měsíce března 2016 ji žalobce ústně požádal, aby mu ty peníze vrátila. Písemně ji žalobce nikdy nevyzval k vrácení peněz. Žalovaná žalobci na jeho ústní výzvu ohledně vrácení peněz odpověděla, že mu žádné peníze nevrátí, protože ji zpronevěřil její statisíce korun. Žalovaná dále uvedla, že skutečně žalobci nic z předmětné částky nevrátila a ani nemíní vrátit. Tyto peníze žalovaná bere de facto jako zálohu na její zpronevěřené statisíce.

10. Z výpisu účtu žalované na č.l. 33 spisu, a to výpisu účtu č. , č. účtu, ze dne 25. 3. 2016 a z výpisu účtu žalované ze dne 26. 2. 2016 na č.l. 34 spisu se podává toliko, že žalovaná skutečně předmětné částky, které jsou předmětem žaloby obdržela. Ve výpisu na č.l. 34 žalovaná sice zaškrtla nějaké odchozí platby, ze kterých ovšem není patrno, k jakému účelu byly uhrazeny.

11. Dále soud provedl k důkazu spis , právnická osoba, , č.j. , Anonymizováno, to zejména úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 16. 12. 2016, ve kterém je ovšem opět znovu opakován celý průběh jednání mezi účastníky, opět je uvedeno, že žalovaná žalovanou částku obdržela, ovšem odmítla ji žalovanému vrátit. Dále uvedla, že z těchto peněz zaplatila splátky na auto asi 5.000 Kč a dále byly použity na financování domácnosti do konce května 2016 a na jiné platby.

12. Dále k důkazu čten úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 1. 2. 2017, kde opět je opakována celá geneze vztahu mezi účastníky řízení. Dále žalovaná specifikuje jednotlivé výpisy z účtu, a to za období únor 2016, březen 2016 a duben 2016, a to konkrétně, co mají jednotlivé odchozí platby znamenat. K tomu soud provedl důkazy výpisem z účtu založených na č.l. 31 – 45 spisu, kde jsou opět uvedeny odchozí platby, přičemž není patrno, za co jsou tyto platby hrazeny a komu jsou tyto platby hrazeny.

13. Dále soud provedl důkaz e-mailem ze dne 1. 2. 2017 na č.l. 46 trestního spisu, kde žalovaná opět uvádí komentář k výpisům z účtu, tj. co mají jednotlivé odchozí platby znamenat a na co bylo hrazeno.

14. Dále soud provedl důkaz rozsudkem , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , ze kterého se podává, že žalobce byl uznán vinným, že v době od měsíce července 2014 do ledna 2015 si přisvojil finanční hotovost ve výši 101.000 Kč, kterou uložila do trezoru žalovaná s tím, že peníze budou určeny pouze pro nenadálé události ve stáří, s čímž byl srozuměn, ale i přesto finanční hotovost bez jejího souhlasu použil pro vlastní potřebu, čímž způsobil žalované škodu ve výši 101.000 Kč, za což byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, s odkladem na zkušební dobu 24 měsíců. Stejně tak mu byla uložena povinnost nahradit žalované škodu ve výši 101.000 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že žalovaná v červenci roku 2014 poukázala žalobci částku ve výši 65.000 Kč na účet žalobce a tato částka byla následně vložena do trezoru. Dále je v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedeno, že žalobce potvrdil, že žalovaná vložila do společné pokladny částku 190.000 Kč a tyto peníze byly určeny pro chod domácnosti. Tyto peníze byly za 3,5 roku spotřebovány. Žalovaná k tomu uvedla, že peníze převedla na účet žalobce cca ve výši 65.000 Kč a zbytek do 101.000 Kč došetřila z důchodu. Dále se z odůvodnění tohoto rozsudku podává, že z výpisu z účtu žalované i žalobce je zřejmé, že žalovaná na účet žalobce dne 31. 7. 2014 převedla částku 65.000 Kč.

15. Dále soud provedl navrhovaný důkaz žalovanou, a to obsahem CD nosiče, kde je uložen policejní spis sp. zn. , Anonymizováno, , kde žalovaná po výzvě soudu označila k provedení tyto důkazy:

16. Ze záznamu č. , hodnota, a 2, a to protokolu o zahájení trestního stíhání se podává, že žalovaná zde uvedla, že žalobci půjčovala v průběhu let od roku 2013 finanční částky, uvádí své příjmy v tomto období. Dále nic podstatného se pro posouzení této věci nepodává.

17. Ze záznamu o sdělení podezření ze dne 10. 10. 2016 soud nic podstatného pro posouzení této věci nezjistil.

18. Z protokolu o výslechu podezřelého ze dne 10. 10. 2016 se nic podstatného pro posouzení této věci nepodává, když jsou opět řešeny zpronevěřené peníze z trezoru, za což byl žalobce pravomocně odsouzen a na základě tohoto rozhodnutí peníze žalované vrátil, což žalovaná sama potvrdila.

19. Z konečného výpisu z účtu stavebního spoření soud žádnou konkrétní skutečnost pro právní posouzení vlastní věci nezjistil,20. Z výpisu z účtu žalované za srpen roku 2014 se podává, že dne 31. 7. 2014 je uvedena platba žalobci ve výši 65.000 K č. K tomu žalovaná sama uvedla, že se nejedná o částku, která je součástí protinávrhu. Tato částka byla součástí trestního řízení, což bylo vyřešeno pravomocným rozsudkem , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, .

21. Z účtu žalované za období od 26. 12. 2012 až do 25. 1. 2013 se podává, že dne 7. 1. 2013 zaslala žalobci částku ve výši 190.000 Kč, dále dne 9. 1. 2013 poslala žalobci částku ve výši 25.000 Kč, dne 5. 3. 2013 částku 4.500 Kč a 20. 3. 2013 částku ve výši 50.000 Kč.

22. Ze zprávy o stavu exekučních řízení na žalobce od roku 2012 se podává, že na žalobce byly vedeny dvě exekuční řízení u , Anonymizováno, , a to pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, .

23. Pokud jde o důkaz usnesením , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, ze dne 20. 3. 2017, záznam o nahlédnutí do trestního spisu ze dne , datum, , z těchto důkazů se nic podstatného pro posouzení věci nepodává. Z předloženého výpisu z účtu žalované za období leden 2016 na č.l. 92 – 93 spisu se podává, že počáteční zůstatek na účtu žalované byl 2.157,87 Kč a konečný zůstatek 18,96 Kč. Nic podstatného pro posouzení dané věci se z tohoto důkazu nedokládá. Z výpisu z účtu žalované za měsíc leden až červen 2016 se opět nic podstatného pro posouzení dané věci nedokládá, když jsou zde uvedeny pouze platby na vrub účtu žalované, když není patrno, co komu, jak bylo na základě těchto plateb hrazeno. Stejně tak z rozpisu spotřebovaných finančních prostředků, což je součástí úředního záznamu o podaném vysvětlení žalované k č.j. , Anonymizováno, se opět nic podstatného pro posouzení věci nepodává, když jsou zde podrobně vysvětleny jednotlivé výpisy z účtu za únor 2016, březen 2016 a duben 2016, kdy žalovaná popisuje, co jednotlivé platby mají znamenat. Stejně tak z rozpisu plateb a z rozpisu vyplacených provizí za období září roku 2013 do prosince roku 2015 soud nic podstatného pro posouzení věci nezjistil. Totéž z rozpisu plateb za rok 2012, 2013 až 2016.

24. Jiné důkazy než citované soud neprováděl. Stranami nebyly žádné další důkazy navrhovány.

25. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

26. Pokud jde o požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, soud zde vycházel z ust. § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Pokud jde o vzájemný návrh žalované na úhradu částky 265.000 Kč (tj. vrácení půjčky ze dne 7. 1. 2013 ve výši 190.000 Kč, půjčky ze dne 9. 1. 2013 ve výši 25.000 Kč a půjčky ze dne 20. 3. 2013 ve výši 50.000 Kč), uplatňuje se ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého se vznik, jakož i práva a povinnosti z něj vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona posuzují podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) ve znění do 31. 12. 2013, neboť posuzovaná práva a povinnosti vznikla před 1. 1. 2014. Dle ust. § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

28. Pokud jde o uplatněnou zápůjčku ze dne 31. 7. 2014 ve výši 65.000 Kč posuzuje ho soud dle ust. § 2390 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní vztah vzniklý již po 1. 1. 2014.

29. Dle ust. § 100 odst. 1 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

30. Dle ust. § 100 odst. 2 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

31. Dle ust. § 101 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

32. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a po právním posouzení věci má soud zato, že, že žaloba je důvodná, naproti tomu protinávrh žalované není důvodný.

33. Mezi stranami nebylo sporu o to, že žalovaná od žalobce obdržela dne 11.3.2016 částku ve výši 8.954 Kč, dne 17. 2. 2016 částky ve výši 6.050 Kč, 24.321 Kč a částku ve výši 24.744 Kč (což žalovaná sama doložila výpisem z účtu ze dne 25. 3. 2016 a ze dne 26. 2. 2016 na č.l. 34 a 35 spisu). Celkem tak žalovaná obdržela od žalobce částku ve výši 64.069 Kč. Dále nebylo sporu, že se v daném případě jednalo o platby zákazníků za odvedenou práci žalobce. Žalobce sám uvedl, že se tak stalo omylem, když na fakturách uvedl číslo účtu žalované nikoli svůj podnikatelský účet. Žalovaná pak výslovně potvrdila, že předmětnou částku obdržela, ovšem odmítá ji vrátit. Mezi stranami nebylo rovněž sporu o tom, že účastníci žili ve společné domácnosti od poloviny roku 2012 do května 2016.

34. Sporné mezi stranami zůstalo, jaká byla domluva mezi účastníky ohledně obdržených žalovaných částek. Obrana žalované spočívala v tom, že mezi účastníky sporu byla domluva taková, že tyto peníze budou částečně použity na splácení úvěrů žalobce a částečně spotřebovány na provoz společné domácnosti. Takovouto domluvu žalobce popřel a žalované se nepodařilo v řízení tvrzenou domluvu mezi účastníky prokázat. Předně je třeba uvést, že soud v rámci civilního soudního řízení nezkoumal pravý záměr žalobce ohledně poslání žalovaných peněz na účet žalované, když v rámci civilního soudního řízení lze hodnotit toliko vznik možného bezdůvodného obohacení na straně žalované. Jiný závěr by stejně neměnil nic na závěru, že žalovaná je povinna vrátit peníze oprávněnému majiteli. Je třeba uvést, že vztah mezi účastníky řízení je zjevně napjatý a komplikovaný. Žalovaná po celou dobu řízení ať po výzvách soudu dle ust. § 43 o.s.ř. nebo dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., stále pouze opakovala, že vše má doloženo výpisy z účtů a trestními spisy. Nicméně konkrétní dohodu mezi účastníky ohledně vedení společné domácnosti žalovaná nedoložila. Ve věci je zjevné, že mezi účastníky nebyla konkrétní domluva na tom, kdo, co a kolik bude hradit na společnou domácnost. Žalovaná k této domluvě ohledně spotřebování žalovaných peněz dokládala výpisy z účtů, kde jsou sice zaznamenány odchozí platby žalované, které ovšem neprokazují, komu, v čí prospěch byly hrazeny, nadto neprokazují domluvu mezi účastníky o spotřebování zaslaných peněz, jejichž vrácení se žalobce domáhal touto žalobou. Vzhledem k uvedenému, lze dospět k závěru, že bylo naplněno ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, když žalovaná získala majetkový prospěch, a to plněním bez právního důvodu, když obdržela na účet částku ve výši 64.069 Kč, přičemž tato částka byla odeslána ze strany žalobce a žalobci i, jako oprávněnému majiteli, patřila. Žalovaná je proto povinna žalovanou částku žalobci vydat, když v řízení neprokázala právní důvod, dle kterého by jí předmětná částka náležela. Proto je namístě rozhodnout, že žalovaná je povinna žalovanou částku žalobci uhradit. V řízení nebyla prokázána dohoda mezi účastníky ohledně spotřebování těchto částek na potřeby společné domácnosti. Na základě všeho výše uvedeného bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. předmětného rozsudku.

35. Žalovaná uplatnila vůči žalobci nárok na úhradu částky ve výši 270.000 Kč a to jako vzájemný návrh v souladu s ust. § 98 o.s.ř. Žalobce vznesl námitku promlčení vůči tomuto nároku žalované. Soud se proto zabýval možným promlčením uplatněného vzájemného návrhu.

36. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobci poslala na účet dne 7. 1. 2013 částku ve výši 190.000 Kč, dne částku ve výši 25.000 Kč a dne 20. 3. 2013 částku ve výši 50.000 Kč. Dále v řízení bylo zjištěno, že splatnost půjček nebyla mezi účastníky sjednána. Vzájemným návrhem uplatněná částka sestává z několika částek postupně žalobci poslaných, které byly posouzeny jako nevrácení půjček, u nichž splatnost nebyla dohodnuta, soud počítal promlčení u každé půjčky zvlášť. Promlčecí lhůta pak běží ode dne následujícího od předání té každé částky. V případě splatnosti dluhu podle § 563 obč. zák. (doba splnění není dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí) se počátek promlčení musí počítat ode dne následujícího po vzniku právního vztahu (půjčky).

37. Promlčení začalo běžet (§ 101 obč.zák.) ode dne následujícího po poskytnutí té které půjčky. Počátek promlčení nelze klást do stejného okamžiku jako splatnost té které půjčky. Je to proto, že splatnost byla v tomto případě ponechána na vůli žalované (nebyla dohodnuta konkrétní doba vrácení), takže splatnost mohla žalovaná vyvolat kdykoliv od prvého dne následujícího po předání peněz. V souladu s ustálenou soudní praxí nese možnost vyvolání splatnosti závazku sebou současně i právo věřitele vymáhat splnění závazku. Pak (objektivně posuzováno) může své právo také vykonat. První objektivní možnost výkonu práva je dána okamžikem, kdy věřitel nejdříve mohl o splnění požádat. V těchto případech je třeba považovat za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby den bezprostředně následující dni, ve kterém dluh vznikl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1981 sp. zn. 3 Cz 99/81 publikovaný jako R 28/84 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

38. V souzené věci žalobce potvrdil, že obdržel od žalované předmětné částky na účet. Vzhledem k značnému časovému odstupu si ovšem žalobce nemohl vzpomenout na přesný den, kdy mu byly peníze na účet poskytnuty. Uvedl ale, že vzhledem k tomu, že peníze byly posílány na účet, stalo se tak v řádu několika dnů ode dne odeslání předmětných částek. Je pravdou, že žalobce není schopen uvést, kdy peníze obdržel, přičemž břemeno důkazní ohledně námitky promlčení leží na tom, kdo námitku promlčení vznesl. Nicméně soud se zde při určení okamžiku převzetí jednotlivých částek řídil logickou úvahou ohledně běžných lhůt v případě posílání peněžitých částek na bankovní účet, a dospěl k závěru, že v případě, že žalovaná poslala žalobci částku ve výši 190.000 Kč dne 7. 1. 2013, částku ve výši 25.000 Kč dne 9. 1. 2013 a částku ve výši 50.000 Kč dne 20. 3. 2013 a žalobce obdržení těchto peněz na účet nepopřel, lze dojít k závěru, že tyto částky byly žalobci připsány na účet v řádech několika dnů. Promlčecí doba je dle ust. § 101 obč. zák. tříletá ( a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé) a právo bylo uplatněno až v den, kdy soudu došel vzájemný návrh žalované na zaplacení částky v celkové výši 270.000 Kč. I kdyby vzal soud variantu pro žalovanou nejpříznivější, uplatnila žalovaná tento vzájemný návrh až na jednání dne 19. 6.2019, kdy uvedla konkrétní požadavek na úhradu částky ve výši 320.000 Kč, kterou po výzvě soudu specifikovala na částku 270.000 Kč. Pokud jde o okamžik obdržení peněžitých částek ze strany žalobce, jak bylo shora popsáno, dospěl soud k závěru, že je žalobce obdržel během roku 2013. Žalovaná své právo podléhající promlčení u soudu uplatnila až dne 19. 6. 2019 a žalobce vznesl námitku promlčení. Nárok žalované na zaplacení předmětných částek uplynutím tříleté promlčecí lhůty, tedy zanikl. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se soud nezabýval otázkou, zda by byl jinak nárok žalované na zaplacení předmětných částek dán, neboť kdyby dán byl, zanikl uplynutím promlčecí lhůty.

39. Pokud jde o částku ve výši 65.000 Kč, kterou žalovaná odeslala žalobci dne 31. 7. 2014, žalobce u této částky uplatnil sice také námitku promlčení, když ale zároveň popřel, že by tuto částku od žalované obdržel. Bránil se tím, že tato částka již byla předmětem trestního řízení ve vedeném u , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, , dle kterého bylo o této částce již pravomocně rozhodnuto. Žalobce tuto částku žalované řádně vrátil. Soud k této částce provedl důkaz obsahem CD nosiče, kde je uložen spis sp. zn. , Anonymizováno, , ze kterého se podává, že tato částka byla již řešena v trestním řízení, které bylo skončeno pravomocným rozsudkem sp. zn. , spisová značka, .

40. Na základě všeho shora uvedeného soudu nezbylo než vzájemný návrh žalované zamítnout, a to ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

41. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tyto soud výrokově rozdělil a to výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení ohledně samotného žalobního návrhu žalobce a výrokem IV. pak bylo rozhodnuto o nákladech ohledně vzájemného návrhu žalované.

42. Výrok III. o náhradě nákladů řízení ohledně samotného žalobního návrhu žalobce je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž soud v tomto případě aplikoval ust. § 142a odst. 2 o.s.ř., když z usnesení , právnická osoba, č.j. , datum, , vyplývá, že sama žalovaná potvrdila, že žalobce ji ústně v průběhu měsíce března 2016 vyzýval k úhradě žalované částky, v čemž soud spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele k přiznání náhrady nákladů řízení.

43. Žalobce byl tedy ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, které představují náklady právního zastoupení. Soud vycházel s tarifní hodnoty ve výši žalovaného nároku 64.069 Kč v souladu § 8 odst. 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy jeden úkon právní služby takto činní z tarifní hodnoty 3.700 Kč (§ 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a jsou pak tvořeny odměnou za zastoupení žalobce advokátem podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 28. 11. 2018, účast na jednání dne 19. 6. 2019, vyjádření ze dne 23. 9. 2019 a účast u jednání soudu dne 22. 1. 2020). Dále soud přiznal pět paušálních částek náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 této vyhlášky po 300 Kč. Dále soud připočetl uhrazený soudní poplatek ve výši 3.204 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23.204 Kč.

44. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení ohledně vzájemného návrhu žalované je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady řízení jsou pak tvořeny odměnou za zastoupení žalobce advokátem podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (účast na jednání dne 19. 6. 2019, vyjádření ze dne 23. 9. 2019 a účast u jednání soudu dne 22. 1. 2020) po 9.380 Kč, a třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 této vyhlášky po 300 Kč, Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu ve výši 29.040 Kč.

45. Povinnost zaplatit soudní poplatek za vzájemný návrh žalované dle výroku V. rozhodnutí vychází z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j), zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v souladu s položkou 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků.