19 C 8/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 507,08 Kč s příslušenstvím - půjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11.495,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.495,08 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 11.012 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 39.205,53 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 22.507,08 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 22.507,08 Kč od 1. 1. 2021 do 30.6.2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22.507,08 Kč od 1. 7. 2021 do 13.8.2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.012 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 22.507,08 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 28. 2. 2007 smlouvu o půjčce č. hodnota, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 29.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobkyně částku v celkové výši 49.184 Kč, a to formou 53 týdenních splátek po 928 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 5. 3. 2008. Žalovaný však svému závazku nedostál, když na dluh učinil částečnou úhradu ve výši 11.012 Kč, nikoli však veškerou dlužnou částku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobkyni postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradil, obrátila se žalobkyně prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývající dlužné částky půjčky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení.

2. Usnesením soudu ze 8. 6. 2022, č. j. spisová značka, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 9. 2022, č. j. spisová značka, bylo na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení zastaveno co co do částky 307,41 Kč představující nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Předmětem řízení nadále zůstala částka jistiny ve výši 22.507,08 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 38.898,12 Kč a dále příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 22.507,08 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

3. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobkyně vyjádřila svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů.

5. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

6. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne 28. 2. 2007 smlouvu o půjčce, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v požadované výši 29.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Spolu s poskytnou částkou se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobkyně celkový poplatek za půjčku v částce 20.184 Kč. Úvěr se tak žalovaný zavázal vrátit zpět předchůdci žalobkyně v celkové výši 49.184 Kč, přičemž jej měl uhradit v 53 týdenních splátkách po 928 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 5. 3. 2008. RPSN dosahovalo při 58 splátkách 206,8 %, jak je zřejmé z obsahu smlouvy o úvěru.

7. Ze zákaznické karty ze dne 27. 2. 2007 soud zjistil, že žalovaný do karty zákazníka uvedl, že žije v nájemním bydlení v Brně. Dle vyplněných údajů je zřejmé, že poskytovatel úvěru ztotožnil žalovaného prostřednictvím OP. Žalovaný uvedl, že je stávajícím zákazníkem věřitele a má v současnost další půjčku/půjčky u shodné společnosti. Jako důvod půjčky uvedl „neočekávané výdaje“. Dále vyplnil, že nemá nezaopatřené děti. V kolonce zaměstnání uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní úvazek u zaměstnavatele právnická osoba na pracovním zařazení montér. Mzda žadatele dle vyplněných údajů v době sjednávání úvěru dosahovala 14.000 Kč měsíčně, dále žalovaný uvedl, že je příjemcem státní podpory ve výši 3.000 Kč měsíčně. Naopak za běžné měsíční výdaje žadatel označil částku 9.116 Kč skládající se z částky 2.000 Kč vynaložené na nájem, 4.000 Kč na výdaje domácnosti, 2.816 Kč na splácení dalších půjček a 300 Kč na telefon. Žadatel současně doplnil, že nemá bankovní účet ani platební kartu. Ze strany poskytovatele úvěru byly následně ve formuláři zaškrtnuty jím ověřené dokumenty žalovaného, a to OP, výplatní pásky, SIPO.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2020 mezi společností právnická osoba, jako postupitelem, a žalobkyní v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že byla na žalobkyni postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Oznámení spolu s výzvou bylo odeslané na adresu žalovaného dne 1. 2. 2021, jak vyplývá z podacího archu. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s uvedenými splátkami, zaslala žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 29. 7. 2021 předžalobní výzvu k úhradě částky 79.099,51 Kč v dodatečné lhůtě do 13. 8. 2021, odeslanou žalovanému dne 30. 7. 2021.

9. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy.

10. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

12. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

13. Podle § 52 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

14. Podle § 55 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

15. Podle § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

16. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

17. Podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

18. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o úvěru. Dne 28. 2. 2007 projevili účastníci vůli uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 obchodního zákoníku o shora uvedeném obsahu. To, zda předchůdce žalobkyně před podpisem této smlouvy jakkoli hodnotil majetkové poměry žalovaného, zůstalo nezjištěno, když soudu nebyly doložený žádné listinné podklady poskytnuté a předložené žalovaným. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 29.000 Kč, žalovaný naopak uhradil zpět celkem částku 11.012 Kč. Při posouzení parametrů smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru však soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 39 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a zákonem, a to z následujících důvodů. V situaci, kdy byl povinnému jako dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 29.000 Kč s tím, že měl vrátit peněžní prostředky ve výši 49.184 Kč, tedy navýšené o 20.184 Kč, činila RPSN dle obsahu smlouvy 206,8 % a jedná se tak o neadekvátní plnění mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalovaného ve smyslu § 56 odst. 1 o. z. a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Žalovaný měl při takovém splácení nastavení hradit částku 3.712 Kč měsíčně. Soud zde přihlédl i k okolnosti, že shora popsaná ujednání jsou sice obsažena v samotné smlouvě, ale jako taková jsou stále součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci. Významná nerovnováha práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele plyne rovněž ze shora uvedeného postupu předchůdce žalobkyně, který poskytl úvěrovou částku za situace, kdy mu muselo být zřejmé, že žadatelem o úvěr je osoba, která má sjednané další závazky u téže společnosti, možná rovněž u jiných věřitelů (což neprověřoval), žalovaný navíc označil za částku hrazeného nájemného pouze 2.000 Kč a poskytovatel úvěru jím tvrzené skutečnosti nijak nepřezkoumával. Neprověřoval rovněž údaj o dalším příjmu žalovaného v podobě státní podpory ve výši 3.000 Kč, a to ani při vyplňování karty zákazníka (neuvedeno v seznamu ověřených listin). Nad to soud dodává, že za situace, kdy věřitel hodnotí a kontroluje tvrzené informace a porovnává je s doloženými listinami, má soudu rovněž předložit k prokázání tvrzení v řízení kopie těchto listin, na základě kterých své rozhodnutí poskytnout úvěr zpracoval.

20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh 29.000 Kč uhradil částku ve výši 11.012 Kč, proto žalobkyní náleží zbývající částka rozdílu ve výši 17.988 Kč, kterou byl žalovaný zavázán výrokem I. zaplatit. Současně soud přiznal žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužné částky, a to od uplynutí dodatečné lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě ze dne 29. 7. 2021 (14. 8. 2021). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, pak ostatní nároky představující zbylou část jistiny (4.519,08), poplatky a úroky, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu a soud proto dané požadavky zamítl (výrok II).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, když žalobkyně byla v řízení neúspěšná ve větší míře než úspěšná (za neúspěch se v procesním smyslu považuje zamítnutý nárok včetně úroku kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku včetně částečného zpětvzetí žaloby) a měla by se tak podílet na nákladech řízení žalovaného, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.