19 C 98/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19.587,46 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Řízení se co do částky ve výši 200 Kč zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uhrazení částky ve výši 10.180 Kč s kapitalizovaným úrokem z úvěru do 24. 5. 2023 ve výši 374,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.180 Kč od 25. 5. 2023 do zaplacení ve výši 8,50 %, a s úrokem z úvěru ve výši 11,99 % z částky 10.180 Kč 25. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 19.587,46 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným byla dne 22. 3. 2017 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 22.000 Kč, který se společně s poplatkem ve výši 15.180 Kč zavázal splatit v 13-ti pravidelných měsíčních splátkách po 2.860 Kč. Před uzavření smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného tak, že ze žádosti o úvěr vyplynulo, že žalovaný disponuje měsíčním příjmem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , ve výši 10.127 Kč, dále disponuje příjmem tchýně ve výši 4.500 Kč tj. měsíční příjmy domácnosti činí 14.527 Kč s tím, že měsíční výdaje jsou 10.636 Kč, tato tvrzení měla být ověřena z dokladů od žalovaného. Dále byl žalovaný posouzen nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný však své povinnosti nesplnil a úvěr řádně a včas nesplatil, resp. celkem uhradil částku ve výši 27.000 Kč. S ohledem na uvedené právní předchůdce ke dni 22. 4. 2018 úvěr zesplatnil s tím, že dlužná jistina činila částku ve výši 10.180 Kč, dlužné pevné úroky činily částku ve výši 1.956,58 Kč. Následně byla s účinností ke dni 8. 7. 2020 pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dluží žalobci částku ve výši 10.180 Kč na jistině, dále částku ve výši 1.956,58 Kč na pevně stanovených úrocích, dále částku ve výši 9.407 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky denně. Dlužné částky žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 25. 1. 2021. Následně bral žalobce postupně žalobu částečně zpět, a to podáním ze dne 15. 9. 2021(částečně na smluvní pokutě a kapitalizovaném úroku z prodlení), podáním ze dne 27. 4. 2022 o částku , právnická osoba, Kč, když tuto částku žalovaný uhradil po podání žaloby, stejně tak podání ze dne 17. 5. 2022, dne 26. 7. 2022, dne 23. 8. 2022, 29. 9. 2022, 30. 11. 2022, 3. 1. 2023, 1. 3. 2023, 22. 3. 2023, 4. 5. 2023, když žalobce bere žalobu částečně zpět z důvodu částečných úhrad ze strany žalovaného. Na základě uvedeného bylo řízení usnesením ze dne 14. července 2023 č.j. , spisová značka, částečně zastaveno dle ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř. Výrokem I. tohoto rozhodnutí bylo řízení částečně zastaveno v souladu s ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř. a to na základě částečného zpětvzetí žalobce ze dne 28. 2. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za účelem zjištění skutkového stavu soud provedl dokazování listinnými důkazy, kterými byly - smlouva o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , formulář o standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 3. 2017, výzva k plnění ze dne 25. 1. 2021, sjetina ohledně přehledu splátek, oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1882 o.z., podací lístek k předžalobní upomínce s datem podání dne 25. 1. 2021, dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznam postoupených pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek, tabulka umoření, na č.l. 23 spisu, databáze časových řad a rad, na č.l. 24 spisu, notářský zápis ze dne 27. 9. 2018, žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ze dne 22. 3. 2017, finanční analýza, kreditscoring, smlouva o nájmu bytu, na č.l. 30 – 32 spisu, dohoda o provedení práce, platební kalendář, na č.l. 34 spisu, pokladní doklad, na č.l. 35 spisu prokazující nájem a služby s ním spojené ve výši 9.391 Kč.

4. Z výše citovaných listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 22.000 Kč, který se společně s poplatkem v celkové výši ve výši 37.180 Kč, který se sestával z úroku ve výši 28% z jistiny (tj. 6.160 Kč – dle č.l. II bod 1 smlouvy), dále s poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 4.180 Kč (č.l. II bod 4 smlouvy) a poplatku za správu úvěru ve výši 4.840 Kč (č.l. II bod 3 smlouvy), zavázal splatit v 16-ti pravidelných měsíčních splátkách po 2.860 Kč splatných vždy 22. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Poplatek za uzavření smlouvy nebyl sjednán (č.l. II bod 2 smlouvy). Pro případ prodlení s úhradou úvěru byla v č.l. V. bod 4 sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je dlužník v prodlení. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, vč. přehledu splátek.

5. Dne , datum, byla prověřena úvěrová a platební historie žalovaného, a to z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný měl příjem ze závislé činnosti ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , ve výši 10.127 Kč, a uvedl příjem tchýně ve výši 4 500 Kč, tj. průměrné měsíční příjmy žadatele činily 14.527 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily celkem 10.636 Kč, kdy bydlení činilo 3.125 Kč, stravování , právnická osoba, Kč a další výdaje 300 Kč a splátky úvěru nevypláceného tímto úvěrem ve výši 3.640 Kč. Z doložených dokladů byla prověřena smlouva o nájmu bytu ze dne 1. 11. 2009, dohoda o provedení práce ze dne 15. 3. 2017, co platebního kalendáře a pokladního dokladu se podává výše nájmu 9.391 Kč.

6. Z transakční historie – platby bylo zjištěno, že žalovaný celkem na smlouvu č. , hodnota, -, Anonymizováno, uhradil částku ve výši 27.000 Kč, a to v období od 22. 3. 2017 do 31. 7. 2018.

7. Následně byla pohledávka za žalovaným s účinností k 8. 7. 2019 postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24. 7. 2020. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 vč. přílohy č. , hodnota, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020.

8. Dne 25. 1. 2021 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě částky ve výši 22.992,57 Kč, a to nejpozději do 9. 2. 2021 s tím, že se jedná o nedoplatek vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným byla dne 22. 3. 2017, kdy poskytnutá částka úvěru činila 22.000 Kč, kterou se žalovaný zavázala splatit společně s poplatkem ve výši 15.180 Kč v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 2.860 Kč. Současně bylo žalovanému opětovně sděleno, že pohledávka byla postoupena žalobci s tím, že dlužná jistina, úrok a poplatky činí 10.180 Kč, smluvní pokuta 9.407 Kč a zákonné úroky z prodlení 1.956,58 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím , právnická osoba, . dne 25. 1. 2021. Uvedené bylo zjištěno z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 25. 1. 2021 vč. dokladu o odeslání.

9. Z databáze časových řad ARAD bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v , Anonymizováno, činila úroková sazba u úvěrů poskytovaným bankami domácnostem na spotřebu při splatnosti nad 1 rok do 5 let včetně 11,99 % ročně.

10. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. S ohledem na vznik závazkového vztahu soud věc posuzoval dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v platném znění a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru – ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZUS).

11. Podle § 2 odst. 1 ZSU spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSU, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 547 NOZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 580 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účast zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 NOZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 NOZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez správního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 22. 3. 2017 smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. NOZ, kdy žalovanému byla právním předchůdcem žalobce při podpisu smlouvy vyplacena částka ve výši 22.000 Kč, představující úvěr, který se žalovaný zavázal splatit vč. poplatku v celkové výši 37.180 Kč v 16. pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.860 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil toliko částku ve výši 27.000 Kč.

20. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce resp. jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného dle žádosti o úvěru tj. vyšel jednak z informací, které žalovaný jako úvěrovaný právnímu předchůdci žalobce jako úvěrujícímu o své osobní a finanční situaci poskytl, naproti tomu žalobce měl k dispozici dohodu o provedení práce, kdy předmětem této dohody jsou úklidové práce a třídění odpadu v termínu od 15. 3. 2017 do 30. 4. 2017, jedná se spíše tedy svým charakterem o brigádu. Výše příjmu žalovaného doložena nebyla. Dále pak z dokladu o výši nájemného vyplývá, že výdeje žalovaného na bydlení jsou mnohonásobně vyšší oproti tomu, co uváděl v žádosti o úvěr. Výdaje žalovaného tedy žalobce nijak blíže nezjišťoval ani neověřoval. Z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2268/2011 ze dne 23. 5. 2012 vyplývá, že by bylo v rozporu se zásadou rovnosti účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), aby soud svou činností (analýzou předložených listin) v podstatě plnil (a nahrazoval) procesní aktivitu žalobce. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobce se sám neobrátil na zaměstnavatele žalovaného, který mu byl znám, vůbec neověřoval jakékoliv výdaje např. na bydlení. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Právní předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřil (žalobcem tvrzené lustrace ve veřejných rejstřících doloženy nebyly a jejich provedení nevyplývalo z jakéhokoliv provedeného důkazu, ostatně žalobce tyto důkazy ani, byť soudem vyzván neoznačil), zda žalovaná má příp. v jaké výši splácí další závazky. Navíc lze očekávat i další výdaje např. na dopravu do zaměstnání či ani žádné jiné obvyklé výdaje (na volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.), stanovené alespoň racionálním odhadem, který lze v rámci odborné péče „rozumně očekávat.“ .

21. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 NOZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Pokud žalobce vycházel toliko z objektivně nedoloženého prohlášení žalované o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech a navíc přehlížela zjevnou neschopnost žalované splácet, když již u ní měla žalovaná jiný úvěr, nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ .

22. S ohledem na výše uvedené tedy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, je absolutně neplatná, když žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně nezkoumal a neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Uzavřená smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, zjevně narušuje veřejný pořádek.

23. Vzhledem k výše uvedenému tedy soud dospěl k závěru, že žalobce má pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 NOZ, neboť žalovaný se na úkor žalobce obohatil bez právního důvodu. Protože však žalovaný čerpal částku 22.000 Kč a vrátil částku převyšující čerpanou částku, nedošlo u něj ke vzniku bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., jež by byl žalobci povinen vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.

24. Soud na základě skutkových zjištění neshledal žádný právní titul, podle něhož lze žalovanému uložit zaplacení žalované částky či její části žalobci. Žalobu proto jako nedůvodnou zcela zamítl včetně částky požadované žalobcem, tj. představující částku na pevně stanovených úrocích, dále částku na inkasním poplatku, dále částku na administrativním poplatku za správu úvěru, dále částku na smluvní pokutě. Dále byly zamítnuty úroky z prodlení (výrok II.).

25. Pro úplnost a nad rámec odůvodnění soud uvádí, že smlouvu v části požadovaného úroku ve výši 28 % z jistiny (tj. 6.160 Kč – dle č.l. II bod 1 smlouvy), dále poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 4.180 Kč (č.l. II bod 4 smlouvy) a poplatku za správu úvěru ve výši 4.840 Kč (č.l. II bod 3 smlouvy), rovněž shledal smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 NOZ, kdy součet těchto částek představuje 69,00 % poskytnutého úvěru ve výši 22.000 Kč. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena adhézním způsobem na formuláři na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). K požadavku žalobce týkajícího se úroku ve výši 11,99 % ročně do budoucna, tj. do doby skutečné úhrady úvěru soud uvádí, že úroky jsou cenou za dočasné půjčené peněžní prostředky, kterou je úvěrovaný povinen platit úvěrujícímu. V projednávané věci byly úroky z úvěru sjednány pevnou částkou. Skutečnost, že nebyly ve smlouvě sjednány úroky pro případ, kdy by nebyl úvěr řádně a včas splacen, tj. pro období od marného uplynutí sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru do jeho skutečného vrácení nemůže jít k tíži žalovaného. V této části by tedy byl žalobce uplatněný nárok nedůvodným i z tohoto důvodu.

26. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by žalobce, který byl v řízení zcela neúspěšný, měl nahradit žalovanému náklady, které jí v průběhu řízení vznikly. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů nepřiznal.