20 C 19/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Mandátovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 41 665,16 Kč s příslušenstvím - zápůjčka I.a) Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 810 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.b) Žaloba se zamítá v částce 796,99 Kč,kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 3 163,34 Kč,kapitalizovaném úroku ve výši 3 725,08 Kč,zákonném úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 606,99 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacenía úroku ve výši 18,36 % ročně z částky 15 606,99 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.II.a) Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 14 682 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.b) Žaloba se zamítá v částce 11 376,17 Kč,kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 5 281,67 Kč,kapitalizovaném úroku ve výši 6 998,18 Kč,zákonném úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 058,17 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacenía úroku ve výši 22,38 % ročně z částky 26 058,17 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 3 482,30 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal požalovaném uhrazení částky ve výši 41 665,16 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o úvěru uzavřených mezi právním předchůdce žalobce a žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval soud žalovaného, aby sdělil soudu, zda souhlasí s projednáváním věci bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu nereagoval a k návrhu se nevyjádřil. V souladu s výše uvedeným ustanovením soud ve věci rozhodl bez účasti žalovaného.

3. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

4. Mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 16. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce tuto částku vrátit společně s částkou ve výši 8 161 Kč představující kapitalizované úroky za půjčené prostředky, částkou ve výši 1 500 Kč představující poplatek za zpracování zápůjčky a částkou ve výši 3 706 Kč jako poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení, to vše v 52 týdenních splátkách po 595 Kč (důkaz smlouvou č. , hodnota, ). Žalovaný převzetí částky 16 000 Kč stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný v Kartě zákazníka ze dne 16. 6. 2021 uvedl, že žije v nájmu, má středoškolské vzdělání, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek jako zedník u zaměstnavatele , Anonymizováno, , jméno FO, s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 772 Kč. Současně uvedl další čistý příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč měsíčně, své odhadované měsíční výdaje ve výši 3 285 Kč. V Kartě zákazníka je dále uvedeno, že příjem žadatele byl potvrzen pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu (důkaz kartou zákazníka). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když uhradil pouze částku ve výši 1 190 Kč (důkaz tabulkou umoření).

5. Mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 22. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce tuto částku vrátit společně s částkou ve výši 24 177 Kč představující kapitalizované úroky za půjčené prostředky, částkou ve výši 1 500 Kč představující poplatek za zpracování zápůjčky a částkou ve výši 8 286 Kč jako poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení, to vše v 78 týdenních splátkách po 851 Kč (důkaz smlouvou č. , hodnota, ). Žalovaný převzetí částky 30 000 Kč stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný v Kartě zákazníka ze dne 22. 01. 2021 uvedl, že žije v nájmu, má středoškolské vzdělání, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek jako zedník u zaměstnavatele Zednictví , jméno FO, s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 470 Kč. Současně uvedl další čistý příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč měsíčně, své odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. V Kartě zákazníka je dále uvedeno, že příjem žadatele byl potvrzen pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu (důkaz kartou zákazníka). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když uhradil pouze částku ve výši 15 318 Kč (důkaz tabulkou umoření).

6. Pohledávky za žalovaným byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023 (důkaz smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, včetně seznamu postoupených pohledávek, důkaz dopisem ze dne 29. 9. 2023).

7. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván právním zástupcem žalobce dne 15. 2. 2024 prostřednictvím předžalobní upomínky zaslané žalovanému dne 15. 2. 2024 (důkaz předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024 včetně údaje o odeslání).

8. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1. 1. 2014.

9. Ve smyslu ust. § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je částečně důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byly uzavřeny smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a následující OZ ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona).

16. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C-679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. , spisová značka, ).

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce s výjimkou na tvrzení žalovaného o výši jeho příjmu nezjišťoval a neověřoval uváděné údaje žalovaného (mj. o příjmech a výdajích) před uzavřením smlouvy. Ohledně příjmů žalovaného žalobce sice tvrdí, že právní předchůdce žalobce ověřil výši jeho příjmů potvrzením o výši příjmů a pracovní smlouvou, tuto skutečnost však nikterak nedoložil a žádné listiny k výše uvedenému nedoložil. Právní předchůdce žalobce nijak neověřoval tvrzení žalovaného ohledně výše dalších čistých příjmů domácnosti, když nezjišťoval, o jaké příjmy se jedná, zda odpovídají tvrzené výši a zda vůbec žalovaný, resp. jeho domácnost takové příjmy má. Schopnost řádně splácet úvěr však není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na zkoumání výdajové stránky žalovaného, když z obou Karet zákazníka plyne, že právní předchůdce žalobce vycházel pouze z odhadované výše měsíčních výdajů žadatele, přičemž nijak neuvedl, na základě čeho k tomuto odhadu dospěl. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí.

18. Pokud právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet jej s odbornou péčí, jsou smlouvy s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvu, které svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. Žalobce má proto právo dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSU jen na vrácení jistin poskytnutých úvěrů ponížené o žalovaným uhrazené částky.

20. Žalovaný na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 6. 2021 čerpal od právního předchůdce žalobce prokazatelně téhož dne částku 16 000 Kč a měl tuto částku také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Žalobce v žalobě uvedl a současně i soudu prokázal, že žalovaný uhradil pouze částku 1 190 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě jistiny ve výši 14 810 Kč (16 000 Kč – 1 190 Kč), kdy žalovaným celou zaplacenou částku započetl na umoření jistiny úvěru. Žalovaný dále na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 1. 2021 čerpal od právního předchůdce žalobce prokazatelně téhož dne částku 30 000 Kč a měl tuto částku také jako bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Žalobce v žalobě uvedl a současně i soudu prokázal, že žalovaný uhradil pouze částku 15 318 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě jistiny ve výši 14 682 Kč (30 000 Kč – 15 318 Kč), kdy žalovaným celou zaplacenou částku započetl na umoření jistiny úvěru.

21. Žalobce však nemá nárok na zaplacení žalobcem požadovaných kapitalizovaných úroků ani smluvní úroků, jelikož byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě, tudíž z právního hlediska tyto nároky neexistují a nikdy neexistovaly. Proto v této části soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.

22. Nedůvodnými však jsou i žalobcem požadovaného zákonný úrok z prodlení. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 ZoSU však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 ZoSU je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. , spisová značka, ). Za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dosud nezaplacené jistiny úvěru (taková dohoda nebyla ani tvrzena), splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru určí (až) soud svým rozhodnutím (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Už z logiky věci (až) soudem určená splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím a dlužník tak nemůže být v prodlení dříve, než splatnost určil soud svým rozhodnutím. Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobce nereaguje a soudu tak nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Soud zamítl nárok žalobce na uhrazení zákonných úroků z prodlení, resp. kapitalizovaných úroků z prodlení a uložil žalovanému zaplatit žalobci přiznané částky do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí23. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky v celkové výši 29 492 Kč, neúspěšný byl však ohledně částky 12 173,16 Kč. Žalobce proto měl úspěch v 71 % z celkového předmětu řízení, žalovaný v 29 %, a proto má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42 %. Žalobci vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v úhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 667 Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 1 500 Kč podle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“) a to za převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění, a náhradě ve výši 2 780 Kč za účast na jednání dne 15. 7. 2025, v úhradě 3 paušálních částek po 300 Kč a jedné ve výši 450 Kč. Podle § 14 odst. 1 AT, náleží advokátovi náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Podle odst. 3, není-li dohodnuto jinak, náhrada podle odstavce 1 činí 150 Kč za každou i jen započatou půlhodinu. Právní zástupce žalobce se zúčastnil jednání dne 15. 7. 2025 (délka cesty 70 km, 29 minut), přičemž žalobce uplatnil náhradu ve výši 294,50 Kč jako náhradu za vlastního použití motorového vozidla, a dále má nárok na náhradu za promeškaný čas ve výši 150 Kč. Uvedené částky, vyjma soudního poplatku, byly podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %. Žalobci tak vznikly náklady ve výši 8 291,145 Kč, přičemž 42 % z této částky pak činí 3 482,30 Kč a tuto částku je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce.