20 C 286/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Mandátovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 34 961 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 26 849 Kč od 1 měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v částce 2 683 Kč, v úroku 27,28 % ročně z pohledávky 29 532 Kč od 27.6.2024 do 25.9.2024, v úroku 14,75 % ročně z pohledávky 29 532 Kč od 26.9.2024 do zaplacení, v zákonném úroku z prodlení z částky 29 532 Kč od 27.6.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, v částce 2 480 Kč, v částce 300 Kč, v částce 1 497 Kč, v částce 1 152 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 1 931,58 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u soudu dne 5. 8. 2025 se žalobce domáhá vydání rozsudku, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 34 961 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 5. 2. 2024, jež byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

3. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

4. Dne 5. 2. 2024 uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobce zavázal žalované poskytnout částku 30 000 Kč, s ročním úrokem 27,28 %, žalovaná se zavázala vrátit úvěr ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, počínaje dnem 20. 3. 2024. Ve smlouvě žalovaná uvedla číslo svého bankovního účtu , č. účtu, (důkaz smlouvou o úvěru č. , hodnota, ).

5. Z potvrzení , Anonymizováno, ze dne 1. 8. 2024 soud zjistil, že žalobce dne 6. 2. 2024 odeslal na bankovní účet , č. účtu, , částku 27 500 Kč. Z obdobného potvrzení soud zjistil, že žalobce téhož dne odeslal částku 2 500 Kč jakožto provizi zprostředkovateli, to ovšem na jiné číslo účtu (, č. účtu, ) než byl účet, na který žalobce poukázal částku 27 500 Kč, přičemž účet, na nějž byla uhrazena částka 2 500 Kč, byl podle smlouvy o spotřebitelském úvěru účet zprostředkovatele (důkaz smlouvou).

6. Z dalších žalobcem doložených listin vyplynulo, že žalovaná měla měsíční příjem za období 11/2023 ve výši 27 394 Kč (důkaz výplatní páskou za 11/2023), a za období 10/2023 ve výši 27 287 Kč (důkaz výplatní páskou za 10/2023), dále žalobce doložil nájemní smlouvu žalované k bytu (důkaz nájemní smlouvou ze dne 2. 6. 2023, v níž figuruje žalovaná jako nájemce, s tím, že cena za nájem je 14 500 Kč měsíčně), prověření v rámci databáze centrální evidence exekucí s negativním výsledkem, databáze insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem (důkaz: výpis z Centrální evidence exekucí, výstup z insolvenčního rejstříku), listinu označenou jako Výdaje spotřebitele, na níž je uvedeno, že žalovaná má výdaje na bydlení a výdaje související s bydlením jako voda, energie ve výši 8 500 Kč měsíčně, že žalovaná je rozvedená a má mzdu ve výši 27 300 Kč měsíčně (důkaz Výdaji spotřebitele), listinu označenou jako Závazky spotřebitele, v níž žalovaná uvedla, že proti ní není vedeno žádné exekuční řízení a není v hrozícím úpadku (důkaz Závazky spotřebitele), a dále listinu označená jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, na níž je uveden příjem žalované 27 300 Kč, výdaje žalovaného na bydlení 14 500 Kč, a normativní náklady na bydlení 16 729 Kč, životní minimum zákazníka 4 860 Kč, nezabavitelná částka 14 393 Kč (důkaz listinou Posouzení úvěruschopnosti zákazníka).

7. Z listiny Bonita smlouvy soud zjistil, že žalovaná uhradil žalobci částku ve výši 651 Kč.

8. Žalovaná nehradila shora uvedené splátky řádně a včas, žalobce proto celkovou částku zesplatnil a zaslal žalované dne 26. 6. 2024 dopis, kdy žalovanou vyzval k uhrazené celé dlužné částky, zároveň zaslal žalované také předžalobní výzvu ke splnění povinnosti (důkaz dopisem ze dne 26. 6. 2024).

9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků.

10. Ve smyslu ust. § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Žalobce nevedl žalovanou k tomu, aby uvedla všechny své výdaje a tyto žalobce ani neověřoval (s výjimkou měsíčního nájmu).

14. Žalobce předložil listinu označenou jako „Výdaje spotřebitele čestné prohlášení“, kde ani není kolonka na všechny možné výdaje, které by zahrnovaly všechny výdaje na živobytí. Je tam kolonka „Na bydlení a výdaje související s bydlením“, ale to je příliš úzká kategorie, která nezohledňuje všechny relevantní okolnosti. Tato listina byla vyplněna zjevně žalobcem a nikoli žalovanou a žalovaná ji ani nepodepsala, stejně jako listinu „Závazky spotřebitele čestné prohlášení“.

15. Žalobce nijak aktivně nezkoumal, jak žalovaná v době předcházející uzavření smlouvy hospodařila s penězi, zda neměla dluhy (např. zápůjčky, úvěry) a zda si v tehdejší doně nebrala na sebe další úvěry či zápůjčky, zda nenesla riziko závadného chování jako např. sázení apod.

16. Protože žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSU a podle ustanovení § 588 OZ, neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18). Žalobce má proto právo dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSU jen na vrácení jistiny úvěru, sníženou o již uhrazenou část jistiny ze strany žalované.

17. Pokud tedy žalobce poskytl žalované částku 27 500 Kč, žalovaný ale už vrátil 651 Kč, je žaloba důvodná jen do výše rozdílu (27 500 mínus 651), tj. 26 849 Kč.

18. Ve zbytku jistiny, stejně jako smluvních úrocích, nákladech za upomínky a smluvní pokutě, je žaloba nedůvodná, jelikož byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě, tudíž z právního hlediska tyto nároky neexistují a nikdy neexistovaly. Proto v této části soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (viz výrok II.).

19. Nedůvodný však je i žalobcem požadovaný zákonný úrok z prodlení. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 ZoSU však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 ZoSU je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. , spisová značka, ). Za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dosud nezaplacené jistiny úvěru (taková dohoda nebyla ani tvrzena), splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru určí (až) soud svým rozhodnutím (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Už z logiky věci (až) soudem určená splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím a dlužník tak nemůže být v prodlení dříve, než splatnost určil soud svým rozhodnutím. Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobce nereaguje a soudu tak nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci přiznanou jistinu úvěru do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí. Soud tak neumožnil žalovanému např. splácet jistinu úvěru ve splátkách (viz výrok I.).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl úspěch co do jistiny ve výši 26 849 Kč. Žalovaná měla úspěch co do částky 8 112 Kč. Žalobce proto měl úspěch v 77 % z celkového předmětu řízení, žalovaná v 23 %, a proto má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 %.

21. Náklady řízení žalobce činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1 399 Kč a náklady právního představující odměnu za 3 úkony právní služby (přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby) po 500 Kč za úkon právní služby, tj. celkem 1 500 Kč (viz § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.), a dále paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 300 Kč (tj. 3×100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhradu DPH ve výši 21 % v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, jelikož mu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně v občanském soudním řízení podobné návrhy na zahájení řízení jako v nyní souzené věci, tj. na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

22. Celkem tak žalobci vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 3 577 Kč a 54 % z této částky je 1 931,58 Kč. Vzhledem ke shora uvedenému proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 931,58 Kč, k rukám právního zástupce žalobce.