20 C 31/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Mandátovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15 300 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 300 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v 8,5 % zákonném úroku z prodlení z 15 300 Kč od 13.8.2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 2 252 Kč, a to o 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 15 300 Kč z titulu neuhrazené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., jakožto právním předchůdce žalobce, a žalovanou ze dne 13. 7. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání.

3. Soud přijal na základě dokazování provedeného při soudním jednání následující skutkový stav.

4. Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovaná uzavřeli dne 13. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 15 300 Kč na bankovní účet žalované (důkaz smlouvou a výpisy z účtu). Žalovaná se zavázala vrátit úvěr do 12. 8. 2021. Žalovaná nic z poskytnutého úvěru nevrátila.

5. Pohledávku za žalovanou následně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek společnost ze dne 18. 12. 2023 společnost , Anonymizováno, ., která následně dne 19. 12. 2023 uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky se žalobcem., na kterého tímto pohledávku za žalovanou postoupila (důkaz smlouvami o postoupení pohledávek).

6. Žalobce dopisem ze dne 11. 1. 2024 vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky (důkaz dopisem ze dne 11. 1. 2024 včetně údaje o odeslání).

7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. Ve smyslu ust. § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytoval úvěru nijak nezkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce nijak konkrétně netvrdil, natož prokazoval, že by se právní předchůdce žalobce zajímal majetkovými poměry, příjmy a výdaji žalované před uzavřením smlouvy. Žalobce pouze obecně uvedl, že právní předchůdce žalobce požadoval doložení příjmu žalované, nijak tuto skutečnost nedokládá a ani neuvádí, jaký příjem žalovaná měla mít.

11. Protože právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSU a podle ustanovení § 588 OZ, neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18). Žalobce má proto právo dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSU jen na vrácení jistiny úvěru ve výši 15 300 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná.

12. Nedůvodný však je žalobcem požadovaný zákonný úrok z prodlení. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 ZoSU však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 ZoSU je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. , spisová značka, ). Za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dosud nezaplacené jistiny úvěru (taková dohoda nebyla ani tvrzena), splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru určí (až) soud svým rozhodnutím (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Už z logiky věci (až) soudem určená splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím a dlužník tak nemůže být v prodlení dříve, než splatnost určil soud svým rozhodnutím. Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobce nereaguje a soudu tak nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci přiznanou jistinu úvěru ve výši 15 300 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení žalobce činí zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního představující odměnu za 3 úkony právní služby (přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby) po 300 Kč za úkon právní služby, tj. celkem 900 Kč (viz § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.), a dále paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 300 Kč (tj. 3×100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhradu DPH ve výši 21 % v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, jelikož mu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně v občanském soudním řízení podobné návrhy na zahájení řízení jako v nyní souzené věci, tj. na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Celkem tak žalobci vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Vzhledem ke shora uvedenému proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, k rukám právního zástupce žalobce.