20 C 31/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Mandátovou ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15 300 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 300 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v 8,5 % zákonném úroku z prodlení z 15 300 Kč od 13.8.2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 2 252 Kč, a to o 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 15 300 Kč z titulu neuhrazené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi společnosti Anonymizováno právnická osoba., jakožto právním předchůdce žalobce, a žalovanou ze dne 13. 7. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání.

3. Soud přijal na základě dokazování provedeného při soudním jednání následující skutkový stav.

4. Společnost Anonymizováno právnická osoba. a žalovaná uzavřeli dne 13. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 15 300 Kč na bankovní účet žalované (důkaz smlouvou a výpisy z účtu). Žalovaná se zavázala vrátit úvěr do 12. 8. 2021. Žalovaná nic z poskytnutého úvěru nevrátila.

5. Pohledávku za žalovanou následně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek společnost ze dne 18. 12. 2023 společnost Anonymizováno., která následně dne 19. 12. 2023 uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky se žalobcem., na kterého tímto pohledávku za žalovanou postoupila (důkaz smlouvami o postoupení pohledávek).

6. Žalobce dopisem ze dne 11. 1. 2024 vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky (důkaz dopisem ze dne 11. 1. 2024 včetně údaje o odeslání).

7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. Ve smyslu ust. § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytoval úvěru nijak nezkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce nijak konkrétně netvrdil, natož prokazoval, že by se právní předchůdce žalobce zajímal majetkovými poměry, příjmy a výdaji žalované před uzavřením smlouvy. Žalobce pouze obecně uvedl, že právní předchůdce žalobce požadoval doložení příjmu žalované, nijak tuto skutečnost nedokládá a ani neuvádí, jaký příjem žalovaná měla mít.

11. Protože právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSU a podle ustanovení § 588 OZ, neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18). Žalobce má proto právo dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSU jen na vrácení jistiny úvěru ve výši 15 300 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná.

12. Nedůvodný však je žalobcem požadovaný zákonný úrok z prodlení. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 ZoSU však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 ZoSU je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. spisová značka). Za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dosud nezaplacené jistiny úvěru (taková dohoda nebyla ani tvrzena), splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru určí (až) soud svým rozhodnutím (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Už z logiky věci (až) soudem určená splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím a dlužník tak nemůže být v prodlení dříve, než splatnost určil soud svým rozhodnutím. Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobce nereaguje a soudu tak nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci přiznanou jistinu úvěru ve výši 15 300 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení žalobce činí zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního představující odměnu za 3 úkony právní služby (přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby) po 300 Kč za úkon právní služby, tj. celkem 900 Kč (viz § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.), a dále paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 300 Kč (tj. 3×100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhradu DPH ve výši 21 % v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, jelikož mu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně v občanském soudním řízení podobné návrhy na zahájení řízení jako v nyní souzené věci, tj. na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Celkem tak žalobci vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Vzhledem ke shora uvedenému proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, k rukám právního zástupce žalobce. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.