20 C 321/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Mandátovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 30 800 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 20 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v částce 8 000 Kč a 15 % zákonem úroku z prodlení z částky 28 000 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá v částce 2 800 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 709,2 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 30 800 Kč z titulu neuhrazené smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou ze dne 17. 8. 2023, 18. 8. 2023 a 22. 8. 2023, představující neuhrazenou jistinu ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 40 % p. m. ve výši 8 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 800 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jednal v souladu s § 10 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud přijal na základě dokazování provedeného při soudním jednání následující skutkový stav.

4. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 17. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce žalované poskytl úvěr v celkové výši 20 000 Kč na bankovní účet žalované (důkaz smlouvou a výpisy z účtu). Žalovaná se zavázala hradit žalobci kromě poskytnuté částky úrok ve výši 40 % p.m.

5. Žalovaná žalobci nic z poskytnutého úvěru nevrátila. Žalobce využil svého práva na zesplatnění celé úvěru a dopisem ze dne 20. 12. 2023 vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky (důkaz dopisem ze dne 20. 12. 2023). Následně zaslal žalobce žalované taktéž předžalobní výzvu (důkaz výzvou ze dne 9. 5. 2024, včetně údaje o doručení).

6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. Ve smyslu ust. § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce s výjimkou na tvrzení žalované o výši jejího příjmu neověřoval uváděné údaje (mj. o příjmech a výdajích) před uzavřením smlouvy. Žalobce zcela rezignoval na ověření příjmů a výdajů žalované a ostatní osob žijících s žalovanou ve společné domácnosti. V případě žalované prověřil její schopnost poskytnutý úvěr splácet dále kontrolou žalované v registrech NRKI, CEE a ISIR.

10. Protože žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSU a podle ustanovení § 588 OZ, neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18). Žalobce má proto právo dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSU jen na vrácení jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná (viz výrok I.).

11. Žalobce však nemá nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 8 000 Kč ani smluvní pokuty ve výši 2 800 Kč, jelikož smluvní úrok i pokuta byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě, tudíž z právního hlediska tyto nároky neexistují a nikdy neexistovaly. Proto v této části soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (viz výrok II.).

12. Nedůvodný však je i žalobcem požadovaný zákonný úrok z prodlení. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 ZoSU však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 ZoSU je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dosud nezaplacené jistiny úvěru (taková dohoda nebyla ani tvrzena), splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru určí (až) soud svým rozhodnutím (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Už z logiky věci (až) soudem určená splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím a dlužník tak nemůže být v prodlení dříve, než splatnost určil soud svým rozhodnutím. Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobce nereaguje a soudu tak nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci přiznanou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí. Soud tak neumožnil žalovanému např. splácet jistinu úvěru ve splátkách či nestanovil delší lhůtu k jejímu vrácení (viz výrok I.).

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl úspěch co do jistiny ve výši 20 000 Kč. Žalovaná měla úspěch co do částky 10 800 Kč (smluvní pokuta a kapitalizovaný smluvní úrok) a dále co do úroku z prodlení. Žalobce proto měl úspěch v 65 % z celkového předmětu řízení, žalovaná v 35 %, a proto má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 %.

14. Náklady řízení žalobce činí zaplacený soudní poplatek ve výši 912 Kč (k tomu viz text níže) a náklady právního představující odměnu za 3 úkony právní služby (přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby) po 300 Kč za úkon právní služby, tj. celkem 900 Kč (viz § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.), a dále paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 300 Kč (tj. 3×100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhradu DPH ve výši 21 % v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, jelikož mu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně v občanském soudním řízení podobné návrhy na zahájení řízení jako v nyní souzené věci, tj. na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

15. Celkem tak žalobci vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 364 Kč a 30 % z této částky je 709,2 Kč. Vzhledem ke shora uvedenému proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 709,2 Kč, k rukám právního zástupce žalobce.