20 C 66/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Mandátovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - obec o zaplacení 503 440 Kč s příslušenstvím - kupní smlouva

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 503 440 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 503 440 Kč od 6.10.2015 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 75 723 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 25.2.2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 503 440 Kč, kdy provedl platbu za žalovaného, na základě které zaplatil za žalovaného daňovou povinnost vůči státu, kdy tato částka je DPH, vyplývající z kupní smlouvy ze dne 5.7.2013, uzavřená mezi účastníky a jejím předmětem byl převod nemovitostí za kupní cenu 7 milionů korun.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby obsáhlou argumentací s ohledem na četně probíhající spory mezi účastníky, kdy zejména tvrdil, že pravost předmětného nároku byla již posuzována v rámci insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze [spisová značka] a žalovaný má za to, že se v této žalobě posuzuje již nárok, tj. žalobce uplatňuje tutéž pohledávku, jež byla předmětem insolvenčního řízení, uplatněného na základě insolvenčního návrhu doručeného soudu 23.12.2015, kdy v tomto řízení byl návrh insolvenčních věřitelů, mezi nimi i žalobce zamítnut. Žalovaný se domnívá, že jde o překážku věci rozsouzené. Žalobce neprokázal důvod úhrady daně za žalovaného, je sporné, že nějakou platil a proč to měl konat. Podle názoru žalovaného nebylo placeno a ani k tomu nebyl důvod. Tvrzená platba není předmětem podnikatelské činností žalobce, nejde o obchodně právní povahu závazku a ze žádného dokumentu nevyplývá účelové použití peněz pro použití k podnikání. Byla dohoda o právním režimu obchodně právním podle § 262 odst. 1 obchodního zákoníku. Dále žalovaný namítl promlčení. Zahájením insolvenčního řízení se staví podle § 109 odst. 3 insolvenčního zákona promlčecí lhůta všech pohledávek vůči dlužníkovi, které lze uplatnit jen přihláškou. Tento ochranný účinek trvá do konce přihlašovací lhůty podáním přihlášky, však nastává účinek podané žaloby podle § 173 odst. 4 insolvenčního zákona. Pokud tedy účinky insolvenčního řízení nastaly 16.10.2015, k přihlášení pohledávky žalobce do insolvenčního řízení došlo 23.12.2015 a účinky insolvenčního řízení skončily 28.2.2020 zveřejněním v insolvenčním rejstříku, kdy insolvenční návrh byl zamítnut, tím by došlo pouze k prodloužení promlčecí doby ve prospěch žalobce, což žalovaný odmítá a i s ohledem na to, že žalobce neuspěl se svým insolvenčním návrhem a jeho insolvenční návrh byl zamítnut, čímž nedošlo k řádnému pokračování v řízení ve smyslu § 112 zákona číslo 40/1964 Sb. je nárok žalobce promlčen.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a z těchto má osvědčený následující skutkový stav: z výpisu z obchodního rejstříku Městského soudu v Praze má za prokázáno, že žalobce je zapsán jako společnost s ručením omezeným dne 3.7.2013 s předmětem podnikání výroba, obchod a služby, neuvedené v přílohách 1- 3 živnostenského zákona a pronájem nemovitostí bytů a nebytových prostor, žalovaný je zapsán v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně dnem 13.5.2011 jako s.r.o. se stejným předmětem podnikání. Statutárním orgánem – jednatelem byl od 13.5.2011 [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], vymazáno 11.4.2014, téhož dne zapsáno [anonymizována dvě slova], [datum narození]. Z kupní smlouvy, uzavřené mezi žalobcem jako kupujícím a žalovaným jako prodávajícím bylo zjištěno, že byla uzavřena kupní smlouva dne 5.7.2013, za kupujícího podepsaná jednatelem [jméno] [příjmení], za prodávajícího Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení] na pozemky v [katastrální uzemí], zapsané na LV [číslo] to pozemky [číslo] pozemek [číslo] pozemek [číslo] pozemek [číslo] pozemek [číslo] pozemek [číslo] rozestavěná budova stojící na parcele [číslo] a rozestavěná budova stojící na parc. [číslo] za částku 7 milionů korun s tím, že cena zahrnuje pozemky v hodnotě 4 100 000 Kč a rozestavěnou budovu v hodnotě 2 900 000 Kč včetně DPH a kupní cena byla vypořádána před podpisem smlouvy. Podle článku VI. bod 3 daň z převodu nemovitostí hradí prodávající. Kupní smlouva byla vložena do katastru pro Katastrální pracoviště [obec], pod spisovou značkou [číslo] s účinkem vkladu ke dni 8.7.2013 (důkaz kupní smlouvou). Rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště [anonymizováno] ze dne 12.8.2013 byl vklad vlastnického práva do katastru nemovitostem dle kupní smlouvy ze dne 5.7.2013 povolen (důkaz rozhodnutím číslo jednací V [číslo]. Žalovaný je plátcem DPH od 16.6.2011 (důkaz výpisem z registru subjektů). Z faktury [číslo] vystavené žalovaným žalobci dne 16.8.2013 splatnou téhož dne za prodej rozestavěné budovy, stojící na parcele [číslo] na parcele [číslo] dle kupní smlouvy na částku 2 900 000 Kč, kdy výše DPH činí 503 440 Kč. Z emailu od [jméno] [příjmení], adresované [jméno] [příjmení], jejímž předmětem je faktura – převod rozestavěné stavby z [anonymizováno] na [anonymizováno] [obec] – podklady k platbě DPH a přílohy kupní smlouva s číslem jednacím katastrálního úřadu, faktura vystavená [anonymizováno] [rok] – rozestavěná budova, bylo zjištěno, že z pověření Ing. [příjmení] zasílá fakturu, která byla vystavena na základě kupní smlouvy a z ní požaduje Ing. [příjmení] uhradit částku DPH místo firmě [právnická osoba] přímo finančnímu úřadu s tím, že platbu je třeba provést ještě dnes. Email byl odeslán 31.10.2013 ve 14.45 hodin a v emailu je určená částka platby 503 440 Kč, která má být zaslána na účet [bankovní účet], VS [osobní údaje žalovaného], KS [číslo]. [jméno] [příjmení] je označená jako [právnická osoba]. [jméno] [příjmení] a partneři [právnická osoba] vedení účetnictví pro podnikatelské a nepodnikatelské subjekty, [ulice a číslo], [obec a číslo] (důkaz příloha [číslo]). Z výpisu z běžného účtu žalobce z října 2013 bylo zjištěno, že byla provedena platba 503 440 Kč z [číslo] s označením účtu [anonymizována dvě slova], VS [osobní údaje žalovaného] (příloha 7). Ze specifikace bankovních účtů finančních úřadů nejčastěji placených daní, ze kterého bylo zjištěno, že číslo účtu [bankovní účet] je číslo pro daň z nabytí nemovitých věcí Finančního úřadu pro [územní celek] (příloha 8). Ze článku finanční správy jak správně zaplatit daň finančnímu úřadu v roce 2013 je uvedeno číslo bankovního účtu (příloha 9). Během řízení se tvrzení o předmětné platbě finančního úřadu změnou stanoviska žalovaného stalo nesporným. Mezi účastníky proběhlo ohledně předmětných nemovitostí několik sporů, a to u Okresního soudu v Berouně, pod spisovou značkou [spisová značka], žalobce [právnická osoba] proti žalovanému [právnická osoba] o určení vlastnictví k nemovitostem, kdy bylo rozhodnuto, že návrh na určení, že žalobce je vlastníkem předmětných pozemků se zamítá. Z rozsudku ze dne 2.3.2016 je v odůvodnění uvedeno, že kupní cena za předmětné pozemky byla uhrazena v součtu 7 000 000 Kč, rozsudkem Krajského soudu v Praze číslo jednací 19 Co 219/2016 – 158 byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen.

4. Z rozsudku [název soudu], číslo jednací 42 C 97/2017 – 151 ve věci žalobkyně [právnická osoba] proti žalované [příjmení] [jméno] o zaplacení 7 milionů korun bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne xanon [číslo] tak, že žaloba byla zamítnuta, soud v odůvodnění vycházel z prokázané skutečnosti, kupní cena 7 milionů korun byla uhrazena ve prospěch prodávajícího. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze číslo jednací 55 Co 119/2020-224 ze dne 10.6.2020. Usnesením Nejvyššího soudu v Brně číslo jednací [číslo jednací] bylo rozhodnuto o dovolání žalobce tak, že dovolání se zamítá. Z insolvenčního rejstříku ke spisové značce [spisová značka] na [právnická osoba] bylo zjištěno, že insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu byl podán 16.10.2015, z prohlášení o majetku a závazcích společnosti [právnická osoba] ke dni 24.9.2018 bylo zjištěno, že společnost je vlastníkem pohledávky za nezaplacenou kupní cenu společnosti žalobce, z předmětné smlouvy v hodnotě 7 milionů korun poníženou o úhradu DPH ve výši 503 440 Kč, celková výše pohledávky činí 6 496 560 Kč (příloha 14, 15 spisu). Z pokynů [anonymizována tři slova] [obec] - pokyn [anonymizováno] k ručení v daňovém řízení bylo zjištěno, že má číslo jednací [číslo] - v bodě 1 je uvedeno, že vztah ručitele, který na místo daňového subjektu uhradil nedoplatek k daňovému subjektu (poplatníkovi daně), je vztahem soukromoprávním, v jehož rámci nelze aplikovat předpisy veřejného práva. Ručiteli, který na místo daňového subjektu uhradil nedoplatek, vzniká vůči daňovému subjektu pohledávka, která je regresním nárokem svého druhu, jež je nutno posuzovat analogicky podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (důkaz číslo 7 – 16).

5. Z vyhlášky Městského soudu v Praze číslo jednací [spisová značka] bylo zjištěno, že bylo zahájeno insolvenční řízení dnem 16.10.2015 na dlužníka [právnická osoba], usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28.2.2020 byl návrh věřitelů [právnická osoba] [jméno] – [anonymizována dvě slova] a [právnická osoba] na nařízení předběžného opatření jmenováním předběžného správce zamítnut. V odůvodnění k otázce platby finančnímu úřadu ve výši 503 440 Kč soud dospěl k závěru, že z výpisu z účtu nelze bez dalšího dovodit, že jde o daň, uhrazenou za dlužnici zejména ve vztahu k tvrzené kupní smlouvě a navrhovatel netvrdil důvod úhrady daně za dlužníka ani výpočtu odvedené DPH. Usnesením Vrchního soudu v Praze bylo toto usnesení potvrzeno (usnesení Vrchního soudu v Praze [spisová značka] [spisová značka] – důkaz příloha 17).

6. Při posouzení nároku soud vycházel z kupní smlouvy, uzavřené mezi účastníky, kdy předmětem kupní smlouvy jsou nemovitosti a žalobce i žalovaný jsou právnické osoby, které ve smluvním vztahu vystupují jako podnikatelé. Stejný předmět činnosti vyplývá i z jejich obchodního rejstříku. S ohledem na dobu, kdy kupní smlouva byla podepsána, tj. 5.7.2013 na vztah mezi účastníky soud použil zákon číslo 513/1991 obchodní zákoník, kdy z ust. § 1 vyplývá, že tento zákon upravuje postavení podnikatelů obchodní závazkové vztahy jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související. Podle odst. 2 právní vztahy uvedené v odst. 1 se řídí ustanovením tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisu práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí a není-li jich podle zásad, na kterých spočívá tento zákon. Žalobce se domáhá vrácení částky 503 440 Kč, jako vrácení plnění za žalovaného, které toto plnění měl provést finančnímu úřadu a vyplývá jednak z kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod nemovitostí a sporná částka se týkala DPH z rozestavěné budovy podle článku II. kupní smlouvy ze dne 5.7.2013. K úhradě za žalovaného došlo platbou ze dne 31.10.2013. Skutečnost, že k platbě došlo a byla určena finančnímu úřadu, tato skutečnost se v průběhu řízení stala nespornou. Soud tedy zkoumal důvod této platby. Z připojených rozsudků vyplývá, že obchodní vztahy mezi účastníky jsou předmětem četných soudních řízení. Výše žalované částky odpovídá DPH za rozestavěnou budovu v hodnotě 2 900 000 Kč (bod II. kupní smlouvy). Povinnost platit daň z převodu nemovitostí vyplývá z článku VI. bod 3 smlouvy, podle které daň z převodu nemovitostí hradí prodávající, kdy v tomto řízení žalovaný. Žalovaný je právnická osoba, která je registrována jako plátce DPH (důkaz údaje o registrovaném subjektu) – registrace platná od 16.6.2011. Jako důvod k plnění provedeného žalobcem za žalovaného soud považuje email [jméno] [příjmení] z firmy [právnická osoba], vedení účetnictví pro podnikatelské a nepodnikatelské subjekty [obec] z 31.10.2013, adresovaná [jméno] [příjmení], kdy se jedná o pokyn k provedení předmětné platby na žádost Ing. [příjmení] (listina číslo 5 ze seznamu důkazů). Pokud žalobce uvádí, že tuto platbu provedl z toho důvodu, že nechtěl narušit obchodní vztahy mezi účastníky s přihlédnutím k tehdejší špatné finanční situaci žalovaného a že tento pokyn provedla společná účetně, pak se tento postup žalobce jeví jako pochopitelný. [jméno] [příjmení] [příjmení] byl jednatelem žalovaného a dle výpisu z obchodního rejstříku od 11.4.2014 je jeho jméno [anonymizována dvě slova].

7. K námitce překážky věci pravomocně rozhodnuté (res judicata) ve vztahu i insolvenčnímu řízení, vedeného u Městského soudu v Praze, spisové značky [spisová značka] ve smyslu § 104 odst. 1 o.s.ř.. Při posouzení této námitky musí být splněna podmínka totožnosti účastníků a předmětu řízení, tato námitka není dána, neboť o předmětném nároku nebylo pravomocně rozhodnuto. Dne 16.10.2015 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka [právnická osoba] (důkaz vyhláška Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] – A-2), návrh na rozhodnutí o úpadku dlužnice byl Městským soudem v Praze usnesením ze dne 28.2.2020 zamítnuta, předmětem posouzení byla pohledávka současného žalobce, ke které se soud vyjádřil tak, že navrhovatel netvrdil nic o důvodu úhrady za dlužnicí ani o výpočtu odvedené daně, tuto pohledávku neměl za usvědčenou. Soud v dané věci neměl za osvědčenou žádnou z pohledávek kteréhokoliv navrhovatelů a proto insolvenční návrh podle § 143 odst. 2 insolvenčního zákona zamítl. Usnesením Vrchního soudu v Praze k odvolání věřitelů bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.2.2020 potvrzeno (výrok I. citovaného usnesení).

8. Vrchní soud v Praze vycházel z ust. § 105 insolvenčního zákona ve znění novely zákona číslo 31/2019 Sb., podle kterého podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku a k návrhu připojit její přihlášku, jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení nepřihlašuje, považuje se při rozhodování o úpadku za uplatněnou podle § 203. Z odůvodnění vyplývá, že i když není povinností navrhovatele dosáhnout před podáním insolvenčního návrhu pravomocného přísudku jeho pohledávky za dlužníkem, není v řízení o insolvenčním návrhu otevřen ke zjišťování věřitelovi pohledávky stejný prostor, jako v řízení nalézacím, neboť rozhodnutí o tomto jeho právu úkolem dané fáze insolvenčního řízení není. Jde k tíže insolvenčního navrhovatele, jestliže náležitě nezváží před podáním insolvenčního návrhu zda i bez důkazních prostředků, jejichž prostřednictvím by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností v insolvenčním řízení nahrazoval nalézací řízení, bude schopen po skutkové stránce doložit svou pohledávku vůči dlužníku (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2010 č.j. [insolvenční spisová značka]). Insolvenční řízení není a nemůže být nástrojem nahrazujícím ve sporu o pohledávku mezi věřitelem a dlužníkem cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými, proto není povinností insolvenčního soudu provádět v insolvenčním řízení dokazování o tom, zda pohledávka věřitele v právu skutečně existuje. Důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele je tedy i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti, týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel je povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, svědků, znaleckými posudky, ohledáním a podobně) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce. S přihlédnutím k tomu, že § 141odst. 2 insolvenčního zákona zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem, jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě. Současně dovolací soud zdůraznil, že rozhodnutím, jímž soud zamítá insolvenční návrh věřitele proto, že by dokazováním sporných skutečností o jeho pohledávce nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce, nemůže rezignovat na popis konkrétních sporných skutečností, jejíchž dokazování by nahrazovalo sporné řízení ani na co nejkonkrétnější označení důkazu, jejíchž prostřednictvím by se tak ve sporném řízení podle soudu rozhodujícího v insolvenčním řízení muselo stát. Z toho vyplývá, že charakter insolvenčního a sporného řízení je zcela odlišný a v insolvenčním řízení se nevedlo řádné nalézací řízení, kde by byla žaloba zamítnuta. Není tedy podle názoru soudu dána překážka věci pravomocně rozsouzené.

9. K otázce promlčení je nutné uvést, že soud postupoval s ohledem na to, že jde o obchodní vztah mezi účastníky podle § 397 obchodního zákoníku, kde promlčecí doba činí 4 roky. Předmětná platba byla učiněna 31.10.2013, promlčecí doba se přerušila po dobu insolvenčního řízení žalovaného, kdy návrh byl podán 16.10.2015, dne 28.2.2020 bylo zveřejněno usnesení, kterým byl zamítnut insolvenční návrh (důkaz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.2.2020), usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17.6.2020 (číslo jednací [spisová značka]), zveřejněno 3.7.2020. V této věci byla žaloba podána 25.2.2021. Po dobu insolvenčního řízení u žalovaného promlčecí doba neběžela podle § 109 odst. 3 zákona číslo 182/2006 Sb. (insolvenční zákon). Podle § 109 odst. 4 nastávají účinky zahájení insolvenčního řízení okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení. Do doby zahájení insolvenčního řízení ani po jeho skončení neuplynula čtyřletá promlčecí doba a návrh tedy není promlčen. Pokud žalovaný tvrdí, že pohledávka je promlčena, pak by měl tuto skutečnost prokázat, což však neučinil a soud tedy při posouzení této námitky vycházel pouze z obsahu spisu.

10. K samotné existenci sporné pohledávky je třeba ještě uvést, že její existence vyplývá z vlastního tvrzení žalovaného v listině, označené jako prohlášení o majetku a závazcích společnosti [právnická osoba] ke dni 24.9.2018 (seznam majetku pohledávek a závazků předkládaný podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12.9.2018, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] – [anonymizováno] – [anonymizováno], ze dne 24.9.2018), podepsaného jednatelem žalovaného [příjmení] [jméno], a to v části označené aktiva společnosti [právnická osoba], kde pod bodem 1 je uvedeno, že společnost je vlastníkem pohledávky za nezaplacenou kupní cenu společnosti [právnická osoba] z titulu prodeje pozemku smlouvou [anonymizováno] [číslo] v hodnotě 7 milionů korun, poníženou o úhradu DPH ve výši 503 440 Kč, celková výše pohledávky činí 6 496 560 Kč, pak tato listina jednoznačně prokazuje nárok žalobce, resp. skutečnost, že žalobce za žalovaného částku uhradil. Po zhodnocení všech provedených důkazů tedy má soud za prokázáno, že žaloba je důvodná a soud návrhu vyhověl. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby ke splnění závazku, výzva byla provedena 15.9.2015, doručena 1.10.2015 (důkaz dopisem včetně dodejky), žalovaný je tedy v prodlení se zaplacením dlužné částky ve výši zákonného úroku z prodlení od 6.10.2015 do zaplacení ve výši 8,05 % p.a. (§ 365 obchodního zákoníku.

11. Úspěšný žalobce má právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Tyto mu vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 20 140 Kč a dále náklady právního zastoupení podle vyhl.č. 177/1996 Sb., kdy 1 úkon je ve výši 10 340 Kč a byly učiněny následující úkony: příprava a převzetí věci, sepis žaloby, vyjádření žalobce ze dne 4.10.2021, účast na jednání 13.10.2021, tedy 4 úkony po 10 340 Kč, 4x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH ve výši 21 %, žalobci dále vznikly náklady právním zastoupením v souvislosti s vynaložením cestovních výdajů na jednání 13.10.2021, a to za cestu [obec] - [obec] a zpět, celkem 410 km, kdy náhrada za používání motorového vozidla [anonymizováno] [registrační značka] je ve výši 4,40 Kč za km, výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při spotřebě 5,13 litrů na 100 km a ceně pohonných hmot 27,20 Kč činí 2 376,09 Kč a náhradu za ztrátu času (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) ve výši 100 Kč za každou půlhodinu, tj. 10 hodin á 100 Kč, tj. 1 000 Kč Celkem náklady činí 75 722,67 Kč, po zaokrouhlení 75 723 Kč. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř..