21 C 197/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 1 739 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 1.132,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 4.5.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 607,00 Kč a do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 4.5.2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku 450,00 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení].</b> Žalobou z 29.1.2021 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako dlužného pojistného (1.689,00 Kč) a poplatku za upomínku (50,00 Kč), vše z titulu pojistné smlouvy, uzavřené dne 4.2.2016 s žalovaným. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. Z pojistné smlouvy [číslo] vzal soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 4.2.2016 smlouvu o pojištění odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou provozem vozidla s počátkem pojištění 4.2.2016 a ročním pojistným 6.356,00 Kč, splatným vždy k 4. únoru. Součástí pojistné smlouvy byly pojistné podmínky, jejichž převzetí žalovaný stvrdil. Přípisem z 4.12.2018 oznámila žalobkyně žalovanému výši pojistného pro další pojistné období, a to v částce 7.004,00Kč, a vyzvala jej k úhradě do 4.2.2019. Upomínkou z 23.3.2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužného pojistného do 35 dnů od doručení upomínky s upozorněním na zánik pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty; upomínka byla odeslána 27.3.2019, u doručující pošty uložena 28.3.2019, přičemž v úložní lhůtě nebyla vyzvednua – podle čl. 17 bod 3 pojistných podmínek je v tomto případě považován za den doručen den, kdy byla zásilka uložena, tj. 28.3.2019. K úhradě dluhu byla dále žalovaný vyzýván upomínkami z 29.5.2019, 1.6.2020 a 2.7.2020. Žalobkyně dále předložila sazebník poplatků, dle kterého činí poplatek za upomínku k zaplacení pojistného 50,00 Kč. Dle pojistných podmínek (čl. 5 bod 4) má pojistitel v případě, že pojistné nebylo zaplaceno včas nebo v dohodnuté výši, právo na„ upomínací výlohy za každou odeslanou upomínku k zaplacení pojistného a zákonný úrok z prodlení“. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 2779 zák. 89/2012 Sb. občanský zákoník, zák. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, přičemž pojištění zaniklo dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona 168/1999 Sb. dnem 3.4.2019. Upomínka k úhradě dlužného pojistného dle citovaného ustanovení byla žalovanému doručena fikcí dle pojistných podmínek (čl. 17 bod 3) dnem uložení zásilky u pošty, tj. 28.3.2019. Žalobkyní poskytnutá – delší než zákonná – 35 denní lhůta tak uplynula 2.4.2019 a pojištění zaniklo dle citovaného ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) dnem následujícím, tj. 3.4.2019, a nikoliv, jak tvrdí žalobkyně, dnem 3.5.2019. V návaznosti na ust. § 13 odst. 2 zák. 168/1999 Sb. má žalobkyně nárok na úhradu dlužného pojistného do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, tj. do 30.4.2019, avšak žalobkyně jak v žalobě, tak v podání z 27.9.2021 takový nárok nevznáší, naopak uvádí výslovně, že požaduje dlužné pojistné za dobu do zániku pojištění. Za dobu od 4.2.2019 do 3.4.2019, tj. za 59 z celkových 365 dní pojistného období, tak dlužné pojistné činí 1.132,00 Kč (při ročním pojistném 7.004,00 Kč). Soud proto do této částky žalobě vyhověl, a to včetně nárokovaného úroku z prodlení, který odpovídá § 1970 zák. 89/2012 Sb., vl. nař. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, a ve zbytku nárokovaného dlužného pojistného (557 Kč) žalobu zamítnul. Žalobkyně dále předložila sazebník poplatků, přičemž dle pojistné smlouvy tento nebyl zahrnut do smluvního konsensu účastníků – sazebník není uveden v pojistné smlouvě jako dokument, který by byl její součástí a jehož obsah by žalovaný vzal na vědomí a byl s ním obeznámen, a neodkazují na něj ani pojistné podmínky, které hovoří o„ upomínacích výlohách za každou odeslanou upomínku“, aniž by bylo řečeno, že tyto výlohy jsou stanoveny paušální částkou v sazebníku. Ostatně i sazebník nabyl platnosti od 1.1.2018, přičemž pojistná smlouva byla uzavřena 4.2.2016, a žalobkyně ani netvrdila ani neprokazovala, jak a kdy se tento sazebník případně (např. na základě dohody o změně pojistné smlouvy) stal součástí smluvního konsensu účastníků. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřené pojistné smlouvy, uzavřené adhézním způsobem (§ 1798 an. zák. 89/2012 Sb.), soud se zřetelem k ust. § 1799, § 1814 písm. f) zák. 89/2012 Sb. soud dospěl k závěru, že sazebník poplatků, s nímž žalovaný nebyl seznámen při uzavření smlouvy a o němž nebylo prokázáno, že by s ním byl seznámen později a souhlasil s jeho zahrnutím do smlouvy, se tak nestal součástí smluvního vztahu. S ohledem na to, že žalobkyně netvrdila ani neprokazovala fakticky vzniklé náklady, spojené se zasláním upomínky, soud žalobu do částky 50,00 Kč a odpovídající části úroku z prodlení rovněž zamítnul. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. byl žalovaný zavázán jako procesně více neúspěšný účastník k úhradě poměrné části nákladů řízení, kdy v návaznosti na úspěch žalobkyně (65,1 % žalované částky) a neúspěch (34,9 %) má žalovaný povinnost úhrady 30,2 % nákladů řízení. Náklady řízení jsou pak tvořeny uhrazeným soudním poplatkem ve výši 400,00 Kč a náklady právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. za tři úkony po 200,00 Kč, 3x rež. paušál po 100 Kč a 21% DPH, celkem 1.489,00 Kč (při aplikaci § 14b citované vyhlášky, neboť návrh žalobce je podán na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, čemuž odpovídá i vždy shodný text žaloby, přičemž hodnota nárokovaného peněžitého plnění nepřesahuje 50.000 Kč, a jsou tak dána kritéria aplikace uvedeného ustanovení), z čehož 30,2 % představuje částku 450,00 Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný zavázán.