21 C 225/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci žalobce: ; IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované a žalobkyně o zaplacení 1.500,00 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 1.500,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 21.12.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do zákonného úroku z prodlení z částky 1.500,00 Kč za dobu od 19.12.2019 do 20.12.2019.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení částku 600,00 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce titul. jméno příjmení. Žalobou z 4.3.2020 domáhal se žalobce úhrady žalované částky jako nákladů na zpětný odtah vozidla, jehož vlastníkem a provozovatelem je žalované, a které bylo zaparkováno v místě, označeném dle zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích značkou o dočasném zákazu státní z důvodu blokového čištění. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání na základě listinných důkazů, předložených žalobcem. Z příkazní smlouvy z datum, pověření anonymizováno z datum a protokolu o provedení technického úkonu včetně fotografické dokumentace vzal soud za prokázáno, že z místa, označeného značkou o dočasném zákazu stání, provedla na základě příkazní smlouvy a pověření anonymizováno společnost právnická osoba dne 24.10.2019 z důvodu blokového čištění ulice zpětný odtah vozidla registrační značka, které zde bylo zaparkováno i přes označení komunikace značkou zákazu stání. Vozidlo bylo téhož dne vráceno zpět. Z výpisu z registru silničních vozidel vzal soud za prokázáno, že žalovaná je jako vlastník a provozovatel vozidla evidována od 7.1.2019. Z výpisu z usnesení anonymizováno územní celek anonymizováno datum vzal soud za prokázáno, že cena za zpětný odtah byla stanovena částkou 1.500,00 Kč. Přípisem z 3.12.2019, odeslaným žalované poštou téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě této částky do 14 kalendářních dnů od doručení výzvy; výzva byla vrácena zpět z důvodu absence poštovní schránky (žalovaná má bydliště v sídle magistrátu). Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná do nárokované jistiny a části příslušenství. V řízení bylo prokázáno, že v místě, kde žalovaná parkovala vozidlo, jehož byla v předmětné době vlastníkem a provozovatelem, bylo postupem dle § 19a zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích zakázáno stání vozidel, proto společnost právnická osoba, pověřená žalobcem, provedla dle § 19b odst. 1 téhož zákona zpětný odtah vozidla, což zdokumentovala fotografiemi a zápisem o provedeném úkonu. Náklady na zpětný odtah tak nese dle § 19b odst. 2 citovaného zákona žalovaná, která v řízení ani netvrdila ani neprokazovala závažné důvody, pro které vozidlo nemohla odstranit a které by ji tak vyvinily z povinnosti úhrady. Výše nákladů pak odpovídá rozhodnutí anonymizováno územní celek. Žalovaná byla k úhradě vyzvána přípisem, odeslaným 3.12.2019 a doručeným dle § 573 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.) třetím pracovním dnem, tj. 6.12.2019. Žalobcem poskytnutá 14 denní lhůta k úhradě tak uplynula 20.12.2019, a žalovaná je tak v prodlení od 21.12.2019. Soud proto žalobě vyhověl do nárokované jistiny a úroku z prodlení (§ 1970 o.z., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení) za dobu od 21.12.2019, a za dobu od 19. do 20.12.2019 žalobu ohledně nárokovaného úroku z prodlení zamítnul. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy k úhradě byla žalovaná zavázána v plné výši, neboť částečné zamítnutí žaloby se týkalo pouze nepatrné části nárokovaného příslušenství pohledávky. V souladu s judikaturou Ústavního soudu (nález

II. ÚS 2396/09,

III. ÚS 2984/09) soud dovodil, že u žalobce lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby mohl a byl schopen v takto bagatelních věcech, kdy jsou podávány textově zcela shodné žaloby s identickým právním zdůvodněním, hájit svá práva bez využití služeb advokátů, a ve smyslu citovaného ustanovení tak náklady právního zastoupení nepovažuje za účelně vynaložené. Na žalobce tak soud pohlížel jako na nezastoupeného účastníka a přiznal mu náklady, sestávající z uhrazeného soudního poplatku 400,00 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů za výzvu k plnění a sepis žaloby po 100,00 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř., vyhl. 254/2015 Sb.), celkem 600,00 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.