21 C 298/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba v likvidaci, IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení 1.504 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaná byla zavázána uhradit žalobkyni částku 1.504,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 30.9.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobou z 29.7.2021 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako příspěvku hrazeného provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle zák. 168/1999 Sb. (do částky 1.204,00 Kč) a poplatku za mimosoudní uplatnění práva (300,00 Kč). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bylo v řízení rozhodováno bez nařízení jednání na základě listinných důkazů doložených žalobkyní. Z výpisu z registru motorových vozidel vzal soud za prokázáno, že od 25.5.2015 dosud je jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] registrován pan [jméno] [příjmení], [IČO]. Z kupních smluv, předložených žalobkyní, vzal soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení] převedl smlouvou z 14.9.2018 vlastnické právo k vozidlu na [jméno] [příjmení], [datum narození], a ten převedl vlastnické právo k témuž automobilu smlouvou z 10.9.2018 na žalovanou. V obou smlouvách bylo uvedeno, že vlastnické právo přechází na kupujícího zaplacením kupní ceny. Již z uvedeného je zřejmé, že žalovaná uzavírala kupní smlouvu s osobou, která v době jejího uzavření nebyla vlastníkem vozidla, neboť za situace, kdy teprve na základě smlouvy z 14.9.2018 byla sjednána mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] kupní cena, jejíž úhradou přešlo na J. [příjmení] vlastnické právo k automobilu, nemohl z logiky věci [jméno] [příjmení] o čtyři dny dříve, tj. 10.9.2018, převést vlastnické právo k automobilu na žalovanou, neboť v té době ještě nebyl (a nemohl být) jeho vlastníkem. Soud nicméně s ohledem na skutečnost, že – jak je uvedeno níže – žalovaná jednala po celou dobu jako vlastník vozidla, vycházel s ohledem na ust. § 111 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.) z existence dobré víry žalované při uzavírání kupní smlouvy z 10.9.2018. Žalobkyně dále předložila počítačovou sjetinu, v níž jsou údaje o uzavřených pojistných smlouvách, z níž vyplývá, že žalovaná je zde evidována jako pojistník vozidla v době od 25.4.2019 do 24.1.2020, a to s adresou [adresa žalované], a dále od 8.2.2020 do 31.12.2020 s adresou [adresa]. Soud si vyžádal od pojišťovny [právnická osoba] obě pojistné smlouvy, a zjistil, že na pojistné smlouvě s počátkem pojištění 25.4.2019 je žalovaná uváděna jako vlastník i provozovatel vozidla, i jako pojistník, a to s adresou [adresa žalované], což je adresa, odpovídající zápisu v obchodním rejstříku. Na pojistné smlouvě s počátkem pojištění8 .2.2020 je žalovaná uváděna rovněž jako vlastník a provozovatel vozidla, rovněž jako pojistník, a to s adresou [adresa], a s korespondenční adresou [adresa]. Z obchodního rejstříku přitom vyplývá, že žalovaná má od svého založení dosud sídlo na adrese [adresa žalované]. Jednatel žalované [jméno] [příjmení] má v obchodním rejstříku zapsáno bydliště [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Na adresu [adresa] (která navíc fyzicky vůbec neexistuje) žalobkyně zaslala žalované a) výzvu k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za dobu od 25.1.2020 do 7.2.2020 v částce 1.204,00 Kč a nákladů uplatnění v částce 300,00 Kč, b) upomínku z 22.10.2020 a z 3.12.2020, c) předžalobní upomínku z 22.1.2021, odeslanou žalované téhož dne a vrácenou odesílateli 5.3.2021 s tím, že nebyla adresátem v úložní době vyzvednuta. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Pomine-li soud vzhledem k tomu, že žalovaná při uzavírání shora uvedených pojistných smluv jednala v dobré víře, že je vlastníkem i provozovatelem vozidla, skutečnost, že vlastnické právo k vozidlu nabyla od [jméno] [příjmení] v době, kdy tento nebyl vlastníkem vozidla, podstatné je, zda byly splněny podmínky § 4 odst. 6, 7 zákona 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalovaná a) vždy měla a má ve veřejně dostupném obchodním rejstříku zapsáno sídlo [adresa žalované], b) nikdy v žádném dokumentu neprojevila vůli, aby byla obesílána na (evidentně nesprávně) uvedenou adresu bydliště svého jednatele [adresa] (správně [ulice a číslo]), neboť v pojistné smlouvě, kde byla tato nesprávně uvedená adresa uvedena, je současně uvedena korespondenční adresa [adresa]. Pokud v jakékoliv evidenci pojistných smluv u žalované uváděna pouze adresa [adresa], aniž by byla z pojistné smlouvy uvedena i žalovanou označená korespondenční adresa, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalované, neboť ta uvedenou pojistnou smlouvou rozhodně neprojevila vůli, aby byla obesílána na adresu (byť nesprávně uvedenou) [adresa] – právě naopak uvedla výslovně adresu korespondenční pro zasílání písemností. Je tak zřejmé, že výzva k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo byla žalované zasílána na adresu a) kterou žalovaná nikdy neuvedla jako svou adresu pro zasílání písemností, když v pojistné smlouvě výslovně uvedla korespondenční adresu [adresa], b) na které se žalovaná objektivně neměla možnost seznámit s obsahem zásilky, kterou měla tvořit výzva k úhradě příspěvku. S ohledem na tyto skutečnosti soud dále nehodnotil přístup žalobkyně, která, ač se v případě žalované jedná o právnickou osobu, u které je sídlo zapsáno ve veřejně dostupném obchodním rejstříku, dle názoru soudu nevynaložila potřebou pečlivost a obezřetnost, a žalovanou obesílala na adresu zcela jinou, o které se navíc – viz podání z 14.1.2022 – domnívala, že se jedná o adresu jednatele žalované, ač i ta je zapsána v obchodním rejstříku. Skutečností však zůstává, že v zákonné jednoleté lhůtě dle § 4 odst. 6 zákona 168/1999 Sb. žalobkyně neodeslala žalované výzvu k úhradě tak, aby žalovaná měla objektivní možnost se s touto seznámit, a povinnost zaplatit příspěvek tak dle citovaného ustanovení zanikla. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítnul a dle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení, když procesně úspěšné žalované v řízení náklady nevznikly.