21 C 3/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 4.000,00 Kč <b>I. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán uhradit žalobkyni částku 4.000,00 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobou z 4.11.2020 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako smluvní pokuty, nárokované původně společností [právní předchůdce žalobce] za porušení povinnosti žalovaného vrátit řádně a včas pronajaté přijímací zařízení, které převzal na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád bylo v řízení rozhodováno bez nařízení jednání na základě listinných důkazů, předložených žalobkyní. Možnost rozhodnutí ve věci je pak v návaznosti na citované ustanovení dána skutečností, že základem rozhodnutí bylo posouzení platnosti uzavřené smlouvy bez nutnosti dokládání dalších listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázán následující skutkový děj: Dne 29.6.2016 uzavřeli [právní předchůdce žalobce] a žalovaný smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Smlouva byla uzavřena jako smlouva adhézní, ve formulářové podobě, předložené [právní předchůdce žalobce]. V části smlouvy OBJEDNANÉ SLUŽBY je mimo jiné uveden text„ PRONÁJEM MODEMU WIFI ED3.0 za 70 Kč“ a„ PRONÁJEM HD BOXU za 70 Kč“. V dolní části smlouvy je zcela drobným, takřka nečitelným, písmem uvedeno, že se„ účastník zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5 Podmínek)“. Žalovaný dále podepsal zakázkový list, datovaný 30.6.2016, kde je v části„ naplánované úkony“ uvedena řada technických údajů, ohledně jakéhokoliv zařízení, názvem připomínajícího označení, uvedené ve smlouvě, je zde uvedeno„ PRONÁJEM WIFI ED3.0, PRONÁJEM KA ON HD USB- PVR/BOM – WiFi eMTA 30/BOM – Digital HD PVR-USB“. Dle žaloby mělo být uvedenou smlouvou žalovanému přenecháno přijímací zařízení, a to MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA (SN: MAC: [číslo] a zařízení STB KAON KCF-SA PVR HDDUSB READY (SN: [číslo] MAC, přičemž ve smlouvě se takové označení nenachází, stejně jako v zakázkovém listu. Jak bylo uvedeno výše, smlouva odkazovala na všeobecné podmínky [právní předchůdce žalobce], dle kterých (bod 7.4.) byl zákazník do 14 dnů po ukončení smlouvy povinen přijímací zařízení vrátit buď osobně na kontaktních místech, jejichž aktuální seznam je na webových stránkách [právní předchůdce žalobce] nebo zasláním na adresu distribučního skladu, uvedenou rovněž na webových stránkách [právní předchůdce žalobce]. Dle bodu 7.6 v případě nevrácení zařízení včas a řádně, může být zákazníkovi naúčtována smluvní pokuta dle ceníku. V ceníku jsou pak pro případ nevrácení zařízení uvedeny dvě smluvní pokuty, přičemž smluvní pokuta 2.000,00 Kč je uvedena za nevrácení: set top box Handan CV- 5000 CINX, Kaon KCF –SA700 PCO, CA Modul Smit, Modem, DRG, Router. Žalobkyní označené zařízení jak bylo uvedeno výše se v ceníku nenachází. Přípisem z 8.3.2017 [právní předchůdce žalobce] od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k vrácení zařízení, označeného shodně s žalobou; uvedenou výzvu pak opakovala přípisem z 20.4.2017 Smlouvou o postoupení pohledávek z 31.1.2019 [právní předchůdce žalobce] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a tuto skutečnost žalovanému oznámila přípisem z 18.3.2019. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že [právní předchůdce žalobce] a žalovaný uzavřeli dne 29.6.2016 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle zák. 127/2005 Sb. Žalobkyně se domáhá úhrady částky 4.000,00 Kč jako smluvní pokuty za včasné nevrácení zařízení s tím, že smluvní vztah mezi [právní předchůdce žalobce], která pohledávku postoupila žalobkyni, a žalovaným, zanikl. Soud se především zabýval otázkou, zda ujednání o smluvní pokutě, tak, jak je formulováno ve smlouvě, je možné považovat za platně sjednané, a dospěl k negativnímu závěru. V daném případě byla shora uvedená smlouva uzavřena adhezním způsobem (§ 1798 an. zák. 89/2012 Sb. občanský zákoník – dále jen o.z.), přičemž se jednalo o formulář (včetně ceníku a všeobecných obchodních podmínek), předložený žalovanému ze strany [právní předchůdce žalobce]. Zákon tak klade zvýšený důraz na to (§ 1800 o.z.), aby se spotřebitel jako slabší strana před podpisem smlouvy fakticky seznámil se všemi podmínkami, za kterých se stává účastníkem smluvního vztahu. Jak bylo uvedeno výše, poznámka o tom, že součástí smlouvy je ceník a všeobecné podmínky (ani jeden z těchto dokumentů není žalovaným podepsán), je uvedena v dolní části smlouvy extrémně malým a velmi obtížně čitelným písmem. Z ceníku navíc nelze ve vztahu k označení zařízení ve smlouvě vyčíst, jaká smluvní pokuta se vztahuje k tomu kterému zařízení, neboť tak, jak je zařízení označeno ve smlouvě, není označeno v žádné z kolonek, určujících smluvní pokutu (pro úplnost soud dodává, že ani označení zařízení v zakázkovém listu, kterým měl žalovaný stvrdit jeho převzetí, nekoresponduje s označením ve smlouvě samotné). Jedná se tak o ujednání neurčité (spotřebitel nemůže dovodit, jaká smluvní pokuta se vztahuje ke každému zařízení), uzavřené navíc v rozporu s § 1800 odst. 1 o.z. Mimoto je ujednání o smluvní pokutě neplatné i pro rozpor s ust. § 1813 o.z. (v návaznosti na nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11). Ujednání o smluvní pokutě by nemělo být obsaženo pouze v obchodních podmínkách a velmi obtížně dohledatelné v ceníku (s výše uvedenými výhradami, že ani z ceníku nelze dovodit, že by zde byla smluvní pokuta, vztahující se právě k zařízení označenému tak, jak je uvedeno ve smlouvě). Navíc povinnost vrátit přenechané zařízení, dodané při založení smluvního vztahu až do bydliště spotřebitele, osobně na kontaktních místech či poštou do distribučního skladu [právní předchůdce žalobce], kdy adresy kteréhokoliv z těchto míst musí spotřebitel dohledávat na webových stránkách [právní předchůdce žalobce], je možné dohledat pouze v obchodních podmínkách, přičemž tato povinnost, resp. její nesplnění, má být sankcionováno výraznou smluvní pokutou. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou, např. ujednání o povinnosti odevzdat po skončení smluvního vztahu zařízení v místě zcela odlišném od sídla druhé smluvní strany, a navíc v poměrně krátké lhůtě 14 dnů od zániku smluvního vztahu. Je přitom zcela zřejmé, že se v daném případě jedná o smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 o.z., když [právní předchůdce žalobce] při uzavírání smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, zatím co žalovaný nikoli. V samotné smlouvě bylo sice dohodnuto právo [právní předchůdce žalobce] v případě nevrácení pronajatého přijímacího zařízení účtovat smluvní pokutu, ale její výše nebyla konkrétně určena a smlouva pouze odkazovala na ceník, z něhož však bez dalšího nebylo možné dovodit, jaká smluvní pokuta se k tomu kterému zařízení uvedenému se smlouvě vztahuje, neboť zařízení uvedená v ceníku se svým označením neshodují s označením zařízení dle smlouvy. S ohledem na shora uvedené považoval soud ujednání o smluvní pokutě pro jeho neurčitost za absolutně neplatné a žalobu i z uvedených důvodů zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovanému, ač ve věci procesně úspěšnému, v řízení náklady nevznikly.