21 C 47/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce, narozený dne datum bytem adresa žalobce, anonymizována dvě slova zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o vyklizení bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit a vyklizenou žalobci předat bytovou jednotku číslo v domě adresa v katastrálním území Veveří, obec Brno, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení částku 15.057,43 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

1. Žalobou z 4.1.2022 domáhal se žalobce vyklizení bytové jednotky s odůvodněním, že tuto žalovaná užívá bez právního důvodu. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že tato je v rozporu s dobrými mravy, protože byt užívala na základě dlouholeté známosti s Ing. příjmení, za kterého se provdala 17.3.2018, kdy Ing. anonymizováno byt vlastnil a užíval mnoho let před uzavřením manželství a žalovaná je přesvědčena, že má právo v bytě dožít, neboť ji manžel přesvědčoval, že v bytě dožijí.

2. Žalovaná v podání z 1.5.2022 navrhovala odročení jednání, nařízeného na 4.5.2022, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a to o dva měsíce; tvrzený nepříznivý zdravotní stav nijak nedoložila. Soud nicméně této žádosti vyhověl, když současně žalovanou použil v přípise, který převzala 25.4.2022, že může požádat soud o ustanovení bezplatného právního zastoupení – žalovaný na tento přípis nereagovala a o právní zastoupení nepožádala. Další jednání bylo nařízeno na 4.7.2022, přičemž žalovaná obdržela předvolání k jednání 6.5.2022. Dne 1.7.2022 (pátek – jednání bylo nařízeno na pondělí) žalovaná telefonicky sdělila, že se ze zdravotních důvodů nemůže k jednání dostavit, přičemž nepožádala o jeho odročení. Soud proto ve věci jednal, a teprve po skončení jednání byla soudní kanceláři doručena žádost žalované o odročení jednání. Ta byla doložena zdravotním potvrzením z 23.6.2022, avšak odeslána byla teprve 1.7.2022, tj. těsně před jednáním. V potvrzení se konstatuje, že žalovaná má starosti, neboť„ bude soud ohledně bytu“. V žádosti žalovaná oběd žádá o odročení jednání, a to o tři měsíce. Soud i přes respekt k věku a zdravotnímu stavu žalované považuje toto jednání za obstrukční, neboť stav žalované, jak vyplývá ze zdravotní zprávy, je setrvalý, žalovaná pokaždé požádá o odročení jednání o několik měsíců, a to těsně před jednáním, přičemž nereagovala na nabídku soudu na ustanovení právního zastoupení. Tento závěr soudu je podepřen i tím, že kromě poukazu na to, o čem jí měl přesvědčovat manžel ohledně bytu, žalovaná ve svém stanovisku k žalobě neuvádí žádné relevantní skutečnosti, které by vznášela stran právního nároku, tj. že by jí snad svědčilo právo byt užívat. Soud tedy má zato, že ve věci jednal v nepřítomnosti žalované, aniž by ji tím zkrátil na jejich právech.

3. Ze spisu 59 D 41/2018 vzal soud za prokázáno, že dne 28.11.2017 zemřela paní jméno příjmení, matka žalobce (viz úmrtní list). jméno příjmení žila ve společné domácnosti (viz protokol o předběžném šetření z 27.2.2018) se svým otcem titul jméno příjmení, datum narození, který na ni darovací smlouvou z 26.7.2012 převedl bytovou jednotku číslo v domě adresa v k.ú. část obce. Stejnou smlouvou zřídila jméno příjmení v čl. IV. ve prospěch svého otce titul příjmení věcné břemeno trvalého bydlení a užívání k tuto bytové jednotce. Usnesením čj. 59 D 41/2018-56 z 6.9.2018, které nabylo právní moci 6.9.2018, byla schválena dohoda dědiců, podle které bytovou jednotku včetně souvisejících podílů na společných částech domu a pozemku parc. číslo nabyl žalobce jako syn zůstavitelky.

4. Ze spisu 60 D 880/2019 vzal soud za prokázáno, že titul příjmení zemřel dne 19.11.2019 (viz úmrtní list), vypravitelkou pohřbu byla žalovaná jako manželka, s níž se Ing. příjmení oženil 17.3.2018. Do dědického spisu byl založen list vlastnictví k předmětné bytové jednotce (list vlastnictví pro k.ú. část obce), z něhož vyplývalo vlastnictví žalobce k bytu i věcné břemeno bydlení pro Ing. příjmení. Žalovaná do protokolu o předběžném šetření z 14.1.2020 uvedla, že zůstavitel nevlastnil nemovitosti a byty. Do spisu byla také založena závěť, kterou Ing. příjmení dne 8.1.2018 odkázal veškerý svůj majetek žalované, která v té době nebyla jeho manželkou s tím, že na povinný díl žalobce má být započten dar bytové jednotky, kterou od něj obdržela jeho dcera anonymizováno příjmení. Usnesením čj. 60 D 880/2019-54 byl nepatrný majetek zůstavitele vydán žalované jako vypravitelce pohřbu.

5. Z aktualizovaného výpisu z katastru nemovitostí vzal soud za prokázáno, že bytová jednotka číslo je zapsána na listu vlastnictví číslo pro k.ú. část obce, územní celek s tím, že jako výlučný vlastník je zapsán žalobce, jako nabývací titul je zapsáno shora uvedené usnesení čj. 59 D 41/2018-56 z 6.9.2018, přičemž v části B-LV je zapsáno věcné břemeno užívání dle čl. IV smlouvy z 26.7.2012.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že manžel žalované v době, kdy žalovaná ještě nebyla jeho manželkou, a to v r. 2012, převedl vlastnické právo k bytu na svou dceru, matku žalobce, s tím, že účastníci smlouvy zřídili ve prospěch dárce titul příjmení věcné břemeno užívání bytu. Věcné břemeno bylo zřízeno výlučně ve prospěch titul příjmení, nikoliv členů jeho domácnosti. Z dědického spisu zůstavitelky jméno příjmení vzal soud za prokázáno, že tato v bytě bydlela ve společné domácnosti se svým otcem titul příjmení v době svého úmrtí. V rámci dědického řízení nabyl výlučné vlastnické právo k bytu žalobce, přičemž titul příjmení pokračoval v užívání bytu na základě věcného břemene, zřízeného uvedenou darovací smlouvou a zapsaného v katastru nemovitostí. Po úmrtí své dcery titul příjmení sepsal závěť ve prospěch žalované, která tehdy nebyla jeho manželkou, následně s žalovanou uzavřel manželství a v r. 2019 zemřel.

7. Žalované byla skutečnost o tom, kdo je vlastníkem bytu známa, a to nejméně od úmrtí jejího manžela, když v dědickém řízení sama uvedla, že ten nevlastnil nemovitosti ani žádný byt, do dědického spisu byl založen výpis z katastru nemovitostí, ze kterého vyplývalo vlastnické právo žalobce k bytu, obsahem dědického spisu jsou rovněž přípisy, z nichž vyplývá, že žalovaná měla problém s přepisem energií v bytě na svou osobu s ohledem na vlastnictví bytu ze strany žalobce a absenci právního titulu k bydlení.

8. Po právní stránce lze konstatovat, že jméno příjmení a titul příjmení zřídili v darovací smlouvě z 26.7.2012 věcné břemeno užívání bytu dle § 151n a násl. zákona 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále obč. zák.). Toto věcné břemeno se řídilo právní úpravou, obsaženou v zákoně 40/1964 Sb. (§ 3028 odst. 3 věta prvá zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.), a zaniklo dle § 151p odst. 4 obč. zák. úmrtím titul příjmení, tj. dnem 19.11.2019. Žalované tak svědčilo odvozené právo bydlení, a to na základě manželství s titul příjmení, které však jeho úmrtím zaniklo (§ 767 odst. 3 ve spojení s § 767 odst. 1 věta prvá o.z.). Žalovaná zcela vědomě užívá byt bez právního důvodu, o absenci právního titulu ví nejméně od doby projednávání dědictví po zemřelém manželovi, kdy sama uvedla, že tento nevlastnil žádný byt, navíc nepatrný majetek po Ing. příjmení jako zůstaviteli byl vydán žalované, která vypravila pohřeb. Žalovaná tak po dobu nejméně dvou a půl let užívá byt bez právního titulu, je si této skutečnosti vědoma. Pokud žalovaná poukazovala na dobré mravy (§ 2 odst. 3 o.z.), má soud za to, že za situace, kdy bez hrazení jakéhokoliv nájemného (viz předžalobní výzva) po dobu dvou a půl let užívá byt, aniž by k takovému užívání měla právní titul, není žaloba v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce poskytnul žalované velkorysou dobu pro vyřešení jejího bydlení. Skutečnost, že manželovi žalované svědčilo z titulu věcného břemene právo užívání bytu, nemůže bez dalšího znamenat, že žalovaná bude tento byt bez hrazení nájemného užívat do svého úmrtí a znemožňovat tak žalobci výkon jeho vlastnického práva. Soud proto žalobci poskytnul ochranu jeho vlastnického práva dle § 1040 odst. 1 o.z. a žalovanou zavázal bytovou jednotku vyklidit. Pokud jde o lhůtu k vyklizení, soud vzal na jedné straně v úvahu věk a zdravotní stav žalované, na druhé straně pak skutečnost, že žalovaná takto vědomě byt užívá nejméně dva a půl roku, a proto jako přiměřenou stanovil lhůtu 30 dnů, která je dle názoru soudu dostatečná na to, aby si žalovaná sjednala právo nájmu k jinému bytu, popřípadě jiným způsobem svou bytovou situaci vyřešila.

9. Pokud jde o náklady řízení, soud k jejich úhradě zavázal žalovanou jako procesně neúspěšného účastníka. Náklady řízení sestávají z uhrazeného soudního poplatku 5.000,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů. Při stanovení tarifní hodnoty vycházel žalobce dle § 7 vyhlášky z hodnoty bytové jednotky, kterou tvrdí v částce 8.000.000,00 Kč. Žaloba na vyklizení bytu je žalobou vindikační a pro určení výše odměny advokáta se dle § 8 odst. 1 vyhlášky vychází primárně z hodnoty vyklizované věci. Nicméně za situace, kdy hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, vychází se dle § 9 odst. 1 vyhlášky z tarifní hodnoty 10.000,00 Kč. Žalobce v řízení netvrdil ani neprokazoval hodnotu předmětné bytové jednotky, tak tak nebyla ani zjišťována ani objektivně stanoveny, a nad rámec podstaty rozhodnutí by ji bylo možné zjistit jen s obtížemi, přesahujícími rámec dokazování. Je přitom nutné podotknout, že jakési výpisy z inzerce nemohou sloužit pro doložení hodnoty bytu, o jehož rozloze a vybavení nemá soud sebemenší informace. Soud proto (v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu 26 Cdo 684/2016) vycházel dle § 9 odst. 1 vyhlášky z tarifní hodnoty 10.000,00 Kč, a tedy i z hodnoty jednoho úkonu právní služby 1.500,00 Kč (§ 7 vyhlášky). Žalobce nárokoval odměnu za tři úkony (převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání) v plné výši a jeden úkon (předžalobní výzva) v poloviční výši, tj. 3x 1.500,00 Kč (§ 11 odst. 1, písm. a, d, g vyhlášky) a 1x 750,00 Kč (§ 11 odst. 2 písm. h vyhlášky). S připočtením čtyř režijních paušálů po 300,00 Kč (§ 13 odst. 4), náhrady za ztrátu času za cestu k jednání a zpět za 8 půlhodin po 100,00 Kč, tj. 800,00 Kč (§ 14 odst. 3) a cestovného (při spotřebě dle velkého technického průkazu 4,9 l, doložené ceně pohonných hmot 45,9 Kč za 1 litr, základní náhradě 4,70 Kč za 1 km a délce trasy 404 km) 2.807,43 Kč celkem 15.057,43 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, prostřednictvím Městského soudu v Brně ke Krajskému soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.