21 C 63/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 4.938,66 Kč <b>I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 938,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 4.000,00 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou z 9.10.2020 domáhala se žalobkyně úhrady částky 4.000,00 Kč jako smluvní pokuty za včas nevrácená koncová zařízení, pronajatá žalovanému, a částky 938,66 Kč jako plateb v souvislosti s nájmem koncových zařízení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci jednáno bez nařízení jednání. Soud rozhodoval bez nařízení jednání i přesto, že žaloba byla zčásti zamítnuta, neboť důvodem tohoto rozhodnutí nebylo neunesení důkazního břemene či břemene tvrzení ze strany žalobkyně, ale závěr soudu v otázce platnosti uzavřených smluv, z nichž žalobkyně nárok dovozuje.

2. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav:

3. Ze smluv o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a zakázkových listů vzal soud za prokázáno, že a) dne 18.3.2014 uzavřeli [právnická osoba] (dále [právní předchůdce žalobce]) a žalovaný smlouvu, na základě které měla [právní předchůdce žalobce] přenechat žalovanému do nájmu zařízení označené jako WIFI ED 3.0, a to na blíže neuvedenou dobu, přičemž ve smlouvě nebyla sjednána výše nájemného; uvedené zařízení převzal žalovaný dne 19.3.2014 a toto stvrdil v zakázkovém listu, b) dne 12.11.2014 uzavřeli [právní předchůdce žalobce] a žalovaný smlouvu, na základě které měla [právní předchůdce žalobce] přenechat žalovanému do nájmu zařízení označené jako KAON HD USB-PVR, a to na blíže neuvedenou dobu, přičemž ve smlouvě nebyla sjednána výše nájemného; uvedené zařízení převzal žalovaný dne 13.11.2014 a toto stvrdil v zakázkovém listu, c) dne 10.3.2015 uzavřeli [právní předchůdce žalobce] a žalovaný smlouvu, na základě které měla [právní předchůdce žalobce] přenechat žalovanému do nájmu zařízení, označená jako MODEM WIFI ED 3.0 a HD BOX, obě na blíže neuvedenou dobu, přičemž u každého ze zařízení byla uvedena částka 70,00 Kč bez uvedení doby, ke které se tato částka vztahuje (viz text„ za 70 Kč“); k převzetí obou zařízení nedisponuje žalobkyně dokladem, když dle jejích tvrzení se jednalo o„ sloučení“ smluv sub a) a b) do jediné smlouvy.

4. Smlouvy byly uzavřeny vždy formou podpisu formuláře, v němž byly uvedeny údaje o žalovaném a o zařízení. V dolní části smlouvy, resp. formuláře každé smlouvy, je pak extrémně malým písmem uvedeno, že se žalovaný seznámil s ceníkem služeb a všeobecnými podmínkami, a že se mj. zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí poskytnuté přijímací zařízení včas a v pořádku. Přijímací zařízení je definováno pouze ve všeobecných podmínkách (bod 7.1.), kde je dále v bodě 7.6. uvedeno, že v případě nevrácení přijímacího zařízení včas a v pořádku, může být zákazníkovi naúčtována smluvní pokuta dle ceníku. Dle bodu 7.4. podmínek je přitom zařízení zapotřebí vrátit na adresu distribučního skladu žalobce ([ulice a číslo], [obec]), přičemž zařízení se považuje za vrácené dnem převzetí v distribučním skladu. Vrácení je třeba provést do sedmi dnů od ukončení smlouvy.

5. Přípisem z 5.9.2018 oznámila [právní předchůdce žalobce] žalovanému, že od smlouvy odstupuje a současně vyzvala žalovaného k vrácení přenechaného zařízení do 2.10.2018; odstoupení bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě z 10.3.2015. Přípisem z 12.5.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a současně mu byla oznámena fúze sloučením [právní předchůdce žalobce] a žalobkyně. vrácení zařízení s tím, že mu může být naúčtována smluvní pokuta 4.000,00 Kč. V ceníku (zhotoveném rovněž extrémně drobným, takřka nečitelným, písmem) je pak uvedena výše smluvní pokuty v případě, že přijímací zařízení není vráceno včas a v pořádku (2.000 Kč, resp. 5.000 Kč), přičemž u smluvní pokuty ani v jedné kolonce není přijímací zařízení označeno shodně jako ve smlouvě.

6. Vyúčtováním služeb z 5. července, srpna, září a října 2018 vyúčtovala [právní předchůdce žalobce] žalovanému každý měsíc 2x 70,00 Kč za nájem obou zařízení, a vyúčtováním z 20.10.2018 dále vyúčtovala poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku 500,00 Kč, ponížený o dobropis nájemného 2x 60,67 Kč.

7. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba do nárokované smluvní pokuty za nevrácení zařízení není důvodná, ve zbytku pak byla podána po právu.

8. V řízení bylo prokázáno, že [právní předchůdce žalobce] a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle zák. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích. Na základě této smlouvy přenechala [právní předchůdce žalobce] žalovanému do nájmu dvě zařízení, uvedená ve smlouvě, každé za sjednané nájemné 70,00 Kč, kdy i přesto, že ve smlouvě není uvedeno, že se jedná o měsíční nájemné, toto je konkretizováno v ceníku, a žalovaný takový postup akceptoval dlouhodobě na základě jednotlivých vyúčtování.

9. Žalobkyně se domáhá úhrady částky 2x 2.000 Kč jako smluvní pokuty za včasné nevrácení dvou zařízení s tím, že smluvní vztah žalovaného s [právní předchůdce žalobce] zanikl v důsledku odstoupení od smlouvy. Dle názoru soudu je ujednání o smluvní pokutě nutno považovat za neplatné. V daném případě uzavřeli účastníci smlouvu adhezním způsobem (§ 1798 an. zák. 89/2012 Sb. občanský zákoník – dále jen o. z.), přičemž se jednalo o formulář (včetně ceníku a všeobecných obchodních podmínek) předložený žalovanému ze strany [právní předchůdce žalobce]. Zákon tak klade zvýšený důraz na to (§ 1800 o. z.), aby se spotřebitel jako slabší strana před podpisem smlouvy fakticky seznámil se všemi podmínkami, za kterých se stává účastníkem smluvního vztahu.

10. Jak bylo uvedeno výše, poznámka o tom, že součástí smlouvy je ceník a všeobecné podmínky (ani jeden z těchto dokumentů není žalovaným podepsán), je uvedena v dolní části smlouvy extrémně malým a velmi obtížně čitelným písmem. Z ceníku navíc nelze ve vztahu k označení zařízení ve smlouvě vyčíst, jaká smluvní pokuta se vztahuje k tomu kterému zařízení, neboť tak, jak je zařízení označeno ve smlouvě, není označeno v žádné z kolonek, určujících smluvní pokutu. Jedná se tak o ujednání neurčité (spotřebitel nemůže dovodit, jaká smluvní pokuta se vztahuje ke každému zařízení), uzavřené navíc v rozporu s § 1800 odst. 1 o. z. Mimoto je ujednání o smluvní pokutě neplatné i pro rozpor s ust. § 1813 o. z. (v návaznosti na nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11).

11. Ujednání o smluvní pokutě by nemělo být obsaženo pouze v obchodních podmínkách a velmi obtížně dohledatelné v ceníku (s výše uvedenými výhradami, že ani z ceníku nelze dovodit, že by zde byla smluvní pokuta, vztahující se právě k zařízení označenému tak, jak je uvedeno ve smlouvě). Navíc povinnost vrátit přenechané zařízení, dodané při založení smluvního vztahu až do bydliště spotřebitele, poštou na zcela odlišnou adresu, než je sídlo pronajímatele zařízení jako druhé smluvní strany, je možné dohledat pouze v obchodních podmínkách, přičemž tato povinnost, resp. její nesplnění, má být sankcionováno výraznou smluvní pokutou.

12. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou, např. ujednání o povinnosti odevzdat po skončení smluvního vztahu zařízení v místě zcela odlišném od sídla druhé smluvní strany, a navíc v poměrně krátké lhůtě sedmi dnů od zániku smluvního vztahu. Je přitom zcela zřejmé, že se v daném případě jedná o smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 o. z., když [právní předchůdce žalobce] při uzavírání smlouvy jednala v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nikoli. V samotné smlouvě bylo sice dohodnuto právo [právní předchůdce žalobce] v případě nevrácení pronajatého přijímacího zařízení účtovat smluvní pokutu, ale její výše nebyla konkrétně určena a smlouva pouze odkazovala na ceník, z něhož však bez dalšího nebylo možné dovodit, jaká smluvní pokuta se k tomu kterému zařízení uvedenému se smlouvě vztahuje, neboť zařízení, uvedená v ceníku, se svým označením neshodují s označením zařízení dle smlouvy. S ohledem na shora uvedené považoval soud ujednání o smluvní pokutě pro jeho neurčitost za absolutně neplatné (§ 553 odst. 1 o.z.), a žalobu z uvedených důvodů v této části zamítl.

13. Žalobě bylo naopak vyhověno, pokud jde o nárok na úhradu sjednaného nájemného za nájem obou zařízení, neboť nájemné bylo sjednáno ve smlouvě, v souladu s touto bylo žalovanému pravidelně měsíčně účtováno. Rovněž poplatek za odpojení odpovídá smluvnímu ujednání, když důvody odpojení vyplývají z odstoupení od smlouvy. Soud proto žalobě do částky 938,66 Kč, představující dlužné vyúčtované nájemné a poplatek za odpojení, vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovanému, který byl v tomto řízení převážně úspěšný, v řízení náklady nevznikly.