2104 C 24/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátkou JUDr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 16 977,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14.12.2022 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 16 977,80 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 21.8.2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce žalované poskytl revolvingový úvěr s úvěrovým limitem až do výše 35 000 Kč, maximálně však 500 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč. Žalovaná dále uzavřela v rámci stejné smlouvy úvěr na spotřební zboží, kdy jí byl dále poskytnut úvěr ve výši 23 079 Kč, který se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 153 Kč. Oba úvěry žalované byly u žalobce vedeny na jednom úvěrovém účtu pod [číslo]. Žalovaná v rámci obou poskytnutých úvěru vyčerpala celkem částku 64 452 Kč a uhradila celkem částku 73 403 Kč, kdy žalobce tuto částku započetl v části 49 788,87 Kč na jistinu, v části 17 383,65 Kč na smluvní úroky, v části 6 000 Kč na poplatky a v částky 230,48 Kč na pokuty. Protože žalovaná porušila své povinnosti, když nehradila úvěr řádně a včas, žalobce od smlouvy dopisem ze dne 25.10.2022 odstoupil. Ke dni odstoupení požaduje žalobce zaplacení částky 16 977,80 Kč, tj. jistina ve výši 14 663,13 Kč, úroky ve výši 1 530,58 Kč a smluvní pokuta za prodlení ve výši 184,09 Kč. Dopisem ze dne 1.12.2022 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z žádosti o poskytnutí úvěru a úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná vyplnila žádost o úvěr, kde uvedla své osobní údaje, dále vyplnila příjem ve výši 17 000 Kč a výdaje ve výši 7 500 Kč (z toho 3 000 Kč činí celkové náklady domácnosti a 4 500 Kč splátky jiných úvěrů), s tím, že uvedla, že příjem je ze zaměstnání. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bezdětná a žije v nájmu. Na základě této žádosti poskytl žalobce žalované revolvingový úvěr, kdy žalovaná mohla čerpat finanční prostředky prostřednictvím úvěrové karty až do maximální výše uvěrového limitu 500 000 Kč (výše úvěrového rámce při podpisu smlouvy činila 35 000 Kč), kdy byla povinna hradit měsíční splátky ve výši min. 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, minimálně však 500 Kč. Dále byla mezi stranami v rámci téže smlouvy uzavřena další úvěrová smlouva, na základě které žalobce poskytl žalované částku 23 079 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v pravidelných splátkách po 1 153 Kč. Oba úvěry byly vedeny v rámci jednoho úvěrového účtu [číslo].

5. Z kopie občanského průkazu a potvrzení o přechodném pobytu na území České republiky bylo zjištěno, že žalobce ověřil totožnost žalované na základě těchto předložených dokladů.

6. Z úvěrové historie a přehledu čerpání a úhrad předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala celkem částku 64 452 Kč a uhradila celkem částku 73 403 Kč.

7. Z dopisu ze dne 25.10.2022 bylo zjištěno, že žalobce od smlouvy odstoupil a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 16 978 Kč.

8. Dopisem ze dne 1.12.2022 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>11. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>12. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.</i> <i>13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 16. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvy o úvěru, na základě kterých by žalobce poskytl žalované částku ve výši 23 079 Kč, kterou by žalovaná vrátila v měsíčních splátkách po 1 153 Kč, a dále by žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 35 000 Kč, maximálně 500 000 Kč, který by žalovaná platila v měsíčních splátkách ve výši min. 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, minimálně však 500 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházel z informací, které žalovaná uvedla v rámci žádosti o úvěr, kdy si příjem žalobce ověřil telefonickým hovorem s účetní zaměstnavatele žalované. Pokud jde o výdaje, vycházel žalobce také z údajů uvedených žalovanou, kdy tyto údaje o nákladech na bydlení byly dle tvrzení žalobce porovnány s tabulkou minimálních nákladů na bydlení zohledňující deklarovaný typ bydlení a region místa bydliště. Do výdajů žalobce dle svých tvrzení započetl i klientem deklarovanou sumu ostatních pravidelných nákladů na jídlo, ošacení, obuv, dopravné aj., finanční závazky klienta v registru SOLUS a splátky schvalovaného úvěru. Žalobce dále uvedl, že v rámci posouzení úvěruschopnosti byly zkontrolovány veřejně dostupné registry jako je např. insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, databáze SOLUS a interní blacklist. Z předložených listin nevyplývá, že by žalobce po žalované vyžadoval poskytnutí dalších údajů, jako výpis z bankovního účtu, SIPO, nájemní smlouvu či jiné doklady. Žalobce v podání ani nedoložil listiny prokazující provedené lustrace či doložení příjmů či výdajů žalované. Žalobce sice uvádí, že prováděl porovnání disponibilního příjmu s interně stanovenými minimálními normativními životními náklady, kdy však neuvádí žádné konkrétní údaje, ze kterých vycházel. Pokud žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že žije v nájmu v [obec], lze si jen stěží představit, že by za nájem a služby dala pouze 3 000 Kč. V žádosti navíc nejsou žádné další výdaje na jídlo, ošacení a dopravu uvedené, kdy jsou jako výdaje uvedeny pouze další závazky týkající se splátek jiných úvěru ve výši 4 500 Kč. Žalobce neuvedl, z jakých tabulek s minimálními náklady vycházel, kdy se tak celkové náklady uvedené v žádosti jeví jako zcela podhodnocené.

19. Soud má tedy za to, že žalobce sice částečně projevil snahu ověřit schopnost žalované úvěr splácet, avšak i pokud by žalobce provedl výše uvedené lustrace, neměl žádné bližší informace o příjmech a výdajích žalované, kdy údaje uvedené v žádosti jsou značně podhodnocené. Žalobce sice dlouze rozebírá postup, jakým obecně prověřuje úvěruschopnost klientů, ale žádné konkrétní údaje, ze kterých vycházel v případě žalované, kromě údajů v žádosti, neuvedl.

20. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li žalobce pouze z provedených lustrací (předpokládal by-li soud, že byly opravdu provedeny) a z ověření příjmu, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 21. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 64 452 Kč, kdy žalovaná uhradila celkově částku 73 403 Kč, žalovaná tak hradila dokonce nad rámec bezdůvodného obohacení, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl i pokud jde o další nároky, které žalobci s ohledem na neplatnosti smlouvy jako celku nevznikl.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

23. V projednávané věci byla procesně úspěšná žalovaná, která však zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.