2104 C 9/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce bytem adresa , obec zastoupeného advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: (název žalovaného), IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa , obec a číslo o zaplacení 157 000 Kč s příslušenstvím - odškodnění

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 66 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 12. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 90 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 3. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 66 250 Kč od 24. 3. 2020 do 11. 5. 2020, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25.3.2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 157 000 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy. Žalobce v návrhu uvedl, že z důvodu průtahů v soudním řízení vedeném u Okresního soudu Brno venkov pod sp. zn. 5 C 66/2008-94 uplatnil u žalovaného dne 27.6.2013 nárok na odškodnění za nesprávný úřední postup. Žalovaná v zákonné šesti měsíční lhůtě nárok žalobce neuspokojila, ani žalobce v této lhůtě neobdržel žádné reakce ze strany žalované, podal proto k Městskému soudu v Brně dne 6.1.2014 žalobu na odškodnění za průtahy, kdy toto řízení bylo u Městského soudu v Brně vedeno pod sp. zn. 214 C 9/2014. Řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 214 C 9/2014 bylo pravomocně skončeno až dne 6.6.2019. S ohledem na uvedené žalobce požaduje odškodnění za průtahy za období od 27.6.2013 (kdy byl uplatněn nárok na odškodnění pro nesprávný úřední postup u žalované) až do dne 6.6.2019 (kdy bylo skončeno řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 214 C 9/2014, týkající se tohoto odškodnění). Žalobce dále uvedl, že ani za tuto dobu nedošlo k jeho odškodnění, kdy dne 11.11.2019 podal u žalované další návrh na odškodnění nemajetkové újmy, kterou si za výše uvedené období vyčíslil na částku 157 000 Kč. Žalovaná dne 16.3.2020 vydala stanovisko č.j. MSP-2879/2019-ODSK-ODSK/7, kde bylo pouze konstatováno, že došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, přičemž však měla žalovaná za to, že pouhé konstatování tohoto porušení je dostačující a náhradu nemajetkové újmy v penězích žalobci nepřiznala. Na základě výše uvedeného se proto žalobce domáhá nemajetkové újmy ve výši 157 000 Kč žalobou, kdy má za to, že v projednávaných řízení došlo k nepřiměřeným průtahům, neboť uvedená řízení nebyla nikterak složitá, aby byla taková délka řízení ospravedlnitelná.

2. Žalovaná žalobou uplatňovaný nárok neuznala. Uvedla, že dne 11.11.2019 žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., kdy žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení, avšak peněžitou náhradu nepřiznala. Žalovaná uvedla, že řízení zahájené u Městského soudu v Brně trvalo celkem 5 let a 4 měsíce, kdy řízení u soudu prvního stupně trvalo od ledna 2014 do prosince 2016, kdy následně řízení u soudu druhého stupně skončilo rozhodnutím vydaným v dubnu 2019, které nabylo právní moci dne 6.6.2019. Dle žalované tak lze konstatovat průtah v délce 1 roku a 5 měsíců a dále nekoncentrovaný postup soudu. Žalovaná dále uvedla, že ve věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno jedenkrát a soudem druhého stupně rovněž jedenkrát, kdy toto řízení bylo po skutkové i právní stránce do určité míry složité. Ve výše uvedeném řízení se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 140 000 Kč, kdy žalovaná žalobci dobrovolně zaplatila částku 44 230 Kč. Co do této částky proto byla žaloba vzata zpět, a řízení v tomto rozsahu zastaveno, kdy ve zbytku nároku byla žaloba zamítnuta. Žalovaná uvedla, že žalobce v rámci uvedeného řízení neusiloval o jeho dřívější skončení, byl soudem vyzýván k doplnění neurčité žaloby, o řízení se vůbec nezajímal a žalobu navíc nepodal u obecného soud žalované, ale u Městského soudu v Brně. Žalovaná dále nesouhlasí ani s uplatnění příslušenství ode dne 24.3.2020 do zaplacení, kdy žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 11.11.2019, kdy tak žalovaná nemohla být od 24.3.2020 v prodlení s ohledem na šestiměsíční zákonnou lhůtu k vyřízení nároku.

3. Žalobce ve své replice uvedl, že s argumenty žalované nesouhlasí, neboť do posuzování celkové doby průtahů je třeba započítat i dobu povinného předsoudního projednávání nároku u žalované. Žalobce dále uvedl, že pouhé konstatování porušení práva je zcela nedostačující, a to i s ohledem na judikaturu, dle které se má přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva jen za zcela výjimečných okolností. Pokud jde o požadované příslušenství, žalobce má za to, že žalovaná svým stanoviskem vydaným dne 16.3.2020, doručeným žalobci dne 23.3.2020, dala najevo ukončení předsoudní fáze s tím, že ve zbytku uplatněný nárok nebude uspokojen. Z tohoto důvodu žalobce následně podal žalobu, neboť bylo zřejmé, že mu žalovaná již nic na uplatněný nárok nepřizná.

4. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, a to uplatnění nároku na náhradu škody u žalované ze dne 11.11.2019, stanovisko žalované č.j. MSP-2879/2019-ODSK-ODSK/7, a dále soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listin z připojeného spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 214 C 9/2014.

5. Z uplatnění nároku na náhradu škody u žalované bylo zjištěno, že žalobce dne 11.11.2019 u žalované uplatnil nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., za průtahy v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 214 C 9/2014. Žalobce se v rámci tohoto nároku domáhal odškodnění za průtahy, které měly trvat od 27.6.2013 do 6.6.2019, přičemž jako náhradu požadoval částku 157 000 Kč za vzniklou nemajetkovou újmu a částku 15 360 Kč jako náklady za uplatňování tohoto nároku.

6. Ze stanoviska žalované č.j. MSP-2879/2019-ODSK-ODSK/7, bylo zjištěno, že dne 16.3.2020 konstatovala průtah v řízení vedeném u Městského soudu v Brně v délce 1 roku a 5 měsíců a dále nekoncentrovaný postup soudu. V rámci tohoto stanoviska bylo dále žalovanou uvedeno, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy, kdy má za to, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění.

7. Z připojeného spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 214 C 9/2014 byly zjištěny následující skutečnosti.

8. Dne 6.1.2014 byla [celé jméno žalobce] jako žalobcem podána proti [země] - [stát. instituce] jako žalované žaloba o náhradu nemajetkové újmy za průtahy v řízení vedeném před Okresním soudem Brno – venkov pod sp. zn. 5 C 6/2008, kdy byla požadována náhrada ve výši 140 000 Kč s příslušenstvím.

9. Dne 29.1.2014 byl žalobce vyzván k odstranění vad podání, kde byl soudem vyzván k určení, za která řízení požaduje satisfakci, k uvedení konkrétních okolností, které měly vést k průtahům a k dotvrzení, v čem měla spočívat újma žalobce způsobená tvrzenými průtahy.

10. Dne 7.2.2014 vzal žalobce žalobu v rámci řízení sp. zn. 214 C 9/2014 co do částky 44 230 Kč s příslušenstvím zpět. Řízení bylo v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. usnesením ze dne 7.3.2014 do této částky zastaveno.

11. Následně dne 14.3.2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalované k žalobě a dne 9.4.2014 replika žalobce.

12. Dne 13.3.2015 zaslala žalovaná dotaz na stav řízení, na který nebylo reagováno. Dne 14.7.2015 žalovaná opět zaslala dotaz na stav řízení, kdy jí bylo přípisem ze dne 4.9.2015 sděleno, že v současné době jsou projednávány v senátu 14C, 214C, 214EC věci starších časových řad a u sp. zn. 214 C 9/2014 byla skončena příprava jednání a věc čeká na nařízení jednání.

13. Dne 4.11.2015 byl ve spise proveden úřední záznam, kde bylo konstatováno, že v rámci řízení sp. zn. 214 C 9/2014 byly provedeny všechny úkony nutné před nařízením jednání k projednání věci samé, kdy však s ohledem na přednostní nařizování dříve napadených věcí v roce 2012 až 2013, bude toto řízení vyznačeno jako„ čeká na nařízení jednání“.

14. Dne 24.11.2016 proběhlo první jednání ve věci, kde proběhlo dokazování, a které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 2.12.2016. Dne 2.12.2016 byl vyhlášen rozsudek č.j. 214 C 9/2014-50, kdy byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

15. Dne 14.2.2017 podala žalovaná proti výše uvedenému rozsudku odvolání, kdy žádala změnu ve výroku II. tohoto rozsudku tak, aby byla povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení uložena žalobci, případně aby soud vydal opravné usnesení. Podáním doručeným soudu dne 15.2.2017 pak podal odvolání také žalobce, kdy Krajský soud v Brně dne 24.4.2019 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. týkajícího se zamítnutí potvrdil, a ve výroku II změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 200 Kč a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6.6.2019, čímž bylo řízení vedené pod sp. zn. 214 C 9/2014 skončeno.

16. Pokud jde o spis v řízení vedeném u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 5 C 66/2008, tento si soud nepřipojoval a dokazování z něj neprováděl, neboť skutečnosti podstatné pro rozhodnutí v této věci, byly zjištěny ze spisu sp. zn. 214 C 9/2014.

17. Podle článku 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

18. Podle ust. § 3 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

19. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

21. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení b) složitosti řízení c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. dospěl soud k závěru, že žaloba je ve svém základu důvodná.

24. V prvé řadě je třeba uvést, že odpovědnost za škodu (obecně) je právní institut představující sekundární sankční povinnost subjektu, tj. povinnost snést zákonem stanovené nepříznivé následky za porušení své právní povinnosti primární - plynoucí buď přímo ze zákona, nebo též ze smlouvy, případně i jiných právních skutečností.

25. Odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem pak vyplývá z právního předpisu, a sice z ust. § 13 odst. 1 ve spojení s ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Nemajetková újma zde představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného a zahrnuje dopady nesprávného úředního postupu do osobní integrity poškozeného.

26. Nesprávný úřední postup lze definovat jako jakoukoliv činnost, spojenou s výkonem pravomoci státní orgánu dojde-li při ní k porušení pravidel předepsaných právními normami nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu, výslovně zákon jako nesprávný úřední postup uvádí nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

27. Žalobce v žalobě jako nesprávný úřední postup soudu v řízení sp. zn. 214 C 9/2014 vymezil jeho nepřiměřenou délku, přičemž právě z tohoto důvodu žalobci měla vzniknout nemajetková újma.

28. Obecně platí, že délku občanského soudního řízení nelze nějak předem stanovovat a ani nějak normovat počet jednotlivých úkonů provádění soudem (jen složitě lze, nejde-li opět o nějaký zjevný exces stanovovat např., je-li nutné k projednání nějaké věci třeba tří jednání nebo postačují dvě). (Ne) přiměřenost délky řízení je tak třeba posuzovat individuálně dle okolností toho kterého případu, přičemž kritérii jsou zde: 1) složitost věci, 2) chování poškozeného, 3) postup soudu a 4) význam řízení pro poškozeného (např. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 4987/2009). V této souvislosti Nejvyšší soud činí rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a tzv. průtahem v řízení. Průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla o příčinu nepřiměřené délky řízení. K porušení práva na přiměřenou délku řízení však dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Tedy k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat.

29. Pokud jde o celkovou délku řízení u Městského soudu v Brně vedeného pod sp. zn. 214 C 9/2014, v souvislosti s nímž se žalobce domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, toto řízení trvalo od podání žaloby tj. dne 6.1.2014 do 6.6.2019 tj. do právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího, celkem 5 let a 5 měsíců. Ve věci rozhodoval jednou soud prvního stupně a jednou soud odvolací, průtahy byly shledány v řízení před soudem prvního stupně a tyto byly také podstatnou příčinou nesprávného úředního postupu v celém řízení dle ust. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zák. č. 82/1998 Sb.

30. V tomto případě lze konstatovat, že v řízení vedeném pod sp. zn. 214 C 9/2014 došlo k průtahům v rámci řízení před soudem prvního stupně, kdy dne 9.4.2014 do spisu došlo poslední vyjádření žalobce a následně první jednání ve věci bylo nařízeno až dne 24.11.2016.

31. K otázce složitosti řízení soud zjistil, že předmětem řízení byl nárok žalobce na nemajetkovou újmu za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 5 C 66/2008. Věc sama o sobě nebyla skutkově či právně složitá, neboť se jednalo v podstatě o obdobný nárok, jaký je uplatňován v rámci tohoto řízení.

32. Co se týká posouzení hlediska jednání žalobce v rámci řízení sp. zn. 214 C 9/2014, lze dojít k závěru, že tento délku řízení nijak negativně neovlivnil, kdy na výzvy soudu reagoval ve lhůtě či v adekvátním časovém rámci.

33. Naopak lze tedy dojít k závěru, jak je již výše uvedeno, že na délku řízení mělo vliv zejména to, že v delší době nebyly činěny žádné úkony, přičemž ze spisu se podává, že pro velké množství věcí v senátě nebylo možno z technickoorganizačních důvodů nařídit ve věci jednání. V tomto ohledu je to však stát, kdo odpovídá za to, aby byly vytvořeny takové organizační a personální podmínky pro to, aby věci mohly být reálně končeny v přiměřené lhůtě.

34. Soud při posuzování uvedených skutečností a při zohlednění kritérií při určení konkrétní výše náhrady vycházel s ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a ze stanoviska Cpjn 206/2010.

35. Ve stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010 vymezil Nejvyšší soud ČR (s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva) základní rozsah zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, a to v rozmezí částek 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok takového řízení s tím, že bere v potaz skutečnost, že každé řízení po jistou dobu trvá, proto za první dva roky řízení je správné přiznávat částku o polovinu nižší. Částku, k níž soud dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. V posuzované věci soud zůstal u spodní hranice, tj. částky 15 000 Kč za rok, resp. částky 1 250 Kč měsíc. Přitom neshledal důvod k procentnímu snižování či zvyšování, neboť jak je uvedeno výše, nevyskytla se zde žádná zvláštní okolnost takové snížení či zvýšení odůvodňující. Odškodnění by tak za 5 let a 5 měsíců tímto způsobem dosáhlo výše 81 250 Kč (65 měsíců po 1 250 Kč). Podle výše uvedených kritérií se však pro první dva roky řízení přiznává pouze polovina z určené částky, soud tedy dospěl k závěru, že je u žalobce oprávněný nárok na částku 66 250 Kč (tj. 41 měsíců po 1 250 Kč a 24 měsíců po 625 Kč), a v tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl (výrok I.).

36. Protože žalovaná žalobci do 6 měsíců (§ 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) od doručení výzvy k náhradě nemajetkové újmy tuto částku neuhradila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení (§ 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.). Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobci přiznal též úroky z prodlení, v zákonné výši, a to ode dne 12.5.2020 do zaplacení, neboť dne 11.11.2019 byla výzva žalobce k plnění doručena žalované a dnem 11.5.2020 uplynula výše uvedená šestiměsíční lhůta.

37. S ohledem na popsaný výpočet výše náhrady nemajetkové újmy soud žalobu ve zbývající části co do částky 90 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24.3.2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 66 250 Kč od 24.3.2020 do 11.5.2020 zamítl (výrok II.).

38. Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že při určování částky, ze které vycházel a zůstal tak při její spodní hranici, tj. 15 000 Kč ročně, vycházel zejména ze skutečnosti, že žalobce neprokázal konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné vyvodit závěr o tom, že délku řízení pociťoval nebo jej v jeho osobní sféře nějak negativně ovlivnila, což by mělo zásadní vliv na jeho psychiku. Soud v rámci řízení žalobce o povinnosti tvrzení těchto skutečností poučil, avšak k tomuto tvrzení nebyly předloženy žádné důkazy, soud proto nemá za to, že by délka řízení žalobce nějak významně ovlivnila a byl by tak důvod částku zadostiučinění přiměřeně navýšit.

39. Lhůta k plnění je odůvodněna ustanovením § 160 o.s.ř., kdy nebylo vyhověno návrhu žalované na prodloužení této lhůty, neboť neexistují objektivní důvody, pro které by státu oproti ostatním účastníkům řízení měla být tato pariční lhůta bez dalšího automaticky prodlužována.

40. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

41. V tomto případě záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, z tohoto důvodu soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

42. Při stanovení náhrady nákladů řízení vycházel soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, kdy na případy, kde je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty podle advokátního tarifu přiléhavé aplikovat ust. § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Při aplikaci ust. § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu se tak vychází z tarifní hodnoty 50 000 Kč, což představuje v souladu s ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu odměnu ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby.

43. Náklady řízení žalobce tak činí celkem 19 000 Kč, tj. 2 000 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 5 účelně provedených úkonů právní služby po 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka, vyjádření ve věci samé, účast při jednání) dle §7 a §11 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu a 5 paušálních náhrad hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 1,3 vyhl.č. 177/1996 Sb. po 300 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobce v této věci zastupoval.